Rivalové

Victor Nikiforov sedí v restauraci se svým kamarádem jménem Yuri Plisetsky. Yuri Katsuki se má brzy také objevit. Jsou krasobruslaři. Na soutěžích a závodech se postupně všichni tři seznámili. Sice jsou rivalové, ale také velmi dobří přátelé. No ještě do toho oba Yuri jsou zamilovaní do Victora. Ani jeden mu ovšem neřekl své pravé city. Začarovaný kruh. Ale to nevadí. Konečně dorazí za nimi. "Victor a Yuri! Rád vás zase vidím!„ usmívá se. "My tebe taky Yuri!„ ozve se Victor. Posadí se k nim ke stolu, na kterém je láhev vína a jídelní lístek. Hned se podívá do něj. Jsou v Japonsku odkud pochází Yuri Katsuki. Jinak Yuri a Victor pocházejí z Ruska. Nejlepší přátelé. "Dám si sushi a saké.„ řekne číšníkovi. "My to samé.„ ozve se Yuri. "Takže třikrát sushi a saké.„ zapíše si objednávku. Poté odejde do kuchyně. "Takže se blíží další soutěž. Tentokrát u nás v Japonsku.„ promluví Katsuki. "Ano. Jsem zvědavý kdo vyhraje tentokrát.„ usměje se Victor. Ten je z nich tří nejlepší krasobruslař. Také jim pomáhá ovšem více si všímá Yuriho Katsuki než Yuriho Plisetsky ten také slušně žárlí. Ano velká žárlivost, protože si mnohem víc všímá toho japonce než jeho. Yuri a Yuri jsou rivalové o jedno srdce nejen v soutěžích a závodech. Bojují mezi sebou o srdce Victora, ale kdo by nechtěl jeho srdce? Avšak ani ti dva navzájem neví, že jsou oba zamilovaní do stejného muže. Ale když se na ně podíváte je vše jasné na první pohled. Všichni tři jsou sexy. "To jsem také zvědavý.„ promluví Plisetsky. "Jdu na wc.„ zvedne se Katsuki. "Já taky.„ zvedá se Nikiforov. Kam jde jeden jde i druhý. Blonďák je z toho smutný. Láska bolí. Asi by mu měl konečně říct co k němu skutečně cítí jenže k tomu nemá odvahu. Oba dojdou na wc kde Yuri políbí Victora. Oba dva jsou v obličeji rudý jako rajčata. Po těch letech dostal odvahu se ho dotknout. Avšak pro vyjádření citů toto není vhodné místo. Sladké rty. Polibky mu oplácí s chutí. "Jsme ve stejném hotelu. Optimální Yuri. Jsi tak sladký, víš to?„ promluví Victor. "Ano to jsme. Ty jsi zase sexy. Moc krásný.„ odpoví. Sladká touha. Poté se vrátí ke stolu kde už je jídlo a pití. Pustí se do toho s chutí. Respektive všichni tři jsou na stejném hotelu dokonce ve stejném pokoji tak jako vždy. Po jídle a alkoholu zaplatí a jdou na hotel. Je noc a sakury kvetou. "Vážně miluji sakury jsou krásné.„ promluví Victor. "Já také. Jsou kouzelné. Krása Japonska.„ usmívá se hnědovlasý Yuri. "Zamiloval jsem si Japonsko. Pamatuješ jak jsem po tom videu přiletěl a hledal tě?„ zeptá se mladík se světle šedými vlasy. "Ano, pamatuji. A také našel.„ lehký smích. "To video mě zasáhlo a potěšilo. Bylo pěkné něco takového vidět. Uchvátilo mě to. Neumím to správně popsat.„ zamyslí se. ”Nemusíš to popisovat.„ pohladí ho. ”Sakra nechte toho!„ vybuchne blonďák. ”Co se děje? Normálně si povídáme.„ diví se hnědovlasý muž. ”Že by tu někdo žárlil?„ začne se smát šedovlasý a pohladí jeho delší blond vlasy. ”Já nežárlím Victore!„ prskne vztekle. Mluví za ně z části jejich opilost. Navíc se navzájem často škádlí. Vskutku vtipná partička. Dorazí na svůj pokoj. Konečně. Blonďák jde na wc. Mezitím hnědovlásek hledá něco pro šedovláska. Najde to a sedne si vedle něj na postel. Podá mu malou krabičku do dlaně. ”Miluji tě Victore. Už dlouho tě miluji až teď jsem dostal odvahu ti říct co opravdu cítím. Bál jsem se, ale už to nejde dál držet v sobě.„ vyzná mu lásku. ”Já tebe taky Yuri, ale miluji vás oba. Tebe sice o něco víc avšak cítím silnou lásku k vám oběma. Ano je to tak.„ přizná se. Otevře malou krabičku, ve které je malý stříbrný náhrdelník se srdcem. Moc se mu líbí. ”Je nádherný. Děkuji.„ úsměv. ”Zapnu ti ho.„ nabídne. Blonďák se vypotácí z toalety. ”Victore je to pravda? Opravdu mě miluješ?„ zamumlá. ”Ano jak jsem už řekl. Miluji vás oba. Cítím lásku k oběma.„ řekne mu. ”Já tě totiž taky miluji. Už je to dlouho. Také jsem měl strach ti říct mé pravé city k tobě.„ jeho zelené oči se zalesknou. ”Tak vás mohu mít oba. Tedy jestli souhlasíte s tím mít vztah ve třech. Avšak nehodlám poslouchat hádky o mě. Buď mě můžete mít oba nebo ani jeden.„ řekne vážným hlasem. Yuri a Yuri se na sebe podívají s vražedným pohledem avšak milují ho oba a on je, takže je rozhodnuto. Fajn tedy. Nebo spíš ani jeden Yuri si nechce přiznat, že se navzájem milují. Jsou jako malé děti. Nejraději by se navzájem zabili a zároveň jeden z druhého vymrdal duši. Na první pohled "nenávist" jenže skutečnost je úplně jiná. Vztahy a city jsou složité. Hledí si do očí. Pozorují se. Nemluví. Ticho. ”Souhlasíme.„ promluví nakonec blonďák. ”Taky souhlasím.„ odpoví hnědovlásek. ”Víš Yuri je na čase abych si přiznal, že miluji i tebe.„ přizná se blonďák. ”Jo to máš pravdu. Taky bych si mohl konečně přiznat, že tě taky miluji Yuri.„ ozve se hnědovlasý. Hned na to ho začnou svlékat z oblečení a on je. Jejich nahá těla se dotýkají. Blonďák se vrhne na mohutný penis šedovláska. Začne olizovat špičku svým jazykem. Hnědovlásek začne líbat ty sladká ústa a mezitím strčí dva prsty do zadku blonďáka. Slastné vzdychání se ozývá po pokoji. Vzrušení. Victor je v sedmém nebi. Po chvíli hnědovlásek vsune svůj penis dovnitř těla blonďáka. Hned ho začne tvrdě mrdat do té jeho prdelky. Šedovlásek ho mezitím líbá na ústa. Když se udělá hned na to se šedovlásek dostane do těla hnědovláska a začne se okamžitě rychle pohybovat. Touha, rozkoš, láska... Blonďák zase vnikne dovnitř těla šedovláska. Takže mrdací jede jede mašinka. Oni sami neví jak se dokáží takto zkroutit aby to šlo. Ale daří se jim různé polohy. Bílá smetánka. Pot a sperma. Vystříkají se hned po sobě. Šedovlásek se vrhne na penis hnědovlasého. Strčí si ho do pusy až po kořen. Blonďák líbá sladká ústa hnědovlasého. Zvrhlá trojka mladíků. *** Druhý den Yuri Plisetsky musí zpět do Ruska. Má osobní malé letadlo a řidiče a tak podobně. Takže se připraví na let. Moc se mu od nich nechce, ale musí. ”Škoda mé lásky, ale musím už jít.„ oba dva políbí na ústa na rozloučení. ”My víme Yuri. Však v Rusku bude další soutěž, takže se brzy uvidíme.„ usmívá se Victor. ”Já vím Victore. A těším se na vás.„ úsměv. Poté odejde z pokoje. Odchází na osobností letadlo. Je mu smutno. *** Tohle nikdo nečekal. Jelikož ono letadlo spadlo při nečekané silné bouři nad Ruskem. Yuri Plisetsky nehodu nepřežil. Byl na místě mrtvý.... Celosvětový smutek. Období velkého smutku pro celý svět. Především pro Rusko. Ale nejvíce jeho smrt zlomila Victora Nikiforov a Yuri Katsuki. Avšak oni dva se nerozešli. Mají jeden druhého...  

 

Nerozlučitelné

Haruka dnes opět spí u Yuu. Jsou víc než nejlepší kamarádky. Milují se. Pohladí Yuu po jejích blond vlasech a políbí ty sladká ústa. Leží vedle sebe v posteli. Vzrušení. Už jsou obě bez oblečení. Haruka se otírá svými velkými prsy o ty její. Chvílemi se dotknou jejích úst, takže je občas cucá. Sténání rozkoší. Polibky se dostává níž. Jazykem si hraje s jejím klitorisem. Ozve se hlasité zasténání. K lízání přidá tři prsty do její vagíny. Hýbe prsty uvnitř ní. Je mokrá jako rybník. Mezitím se chvílemi otře svými velkými prsy o ten mokrý rozkrok. Yuu se otočí a teď je Haruka pod ní. Začne líbat ty úžasná ústa. Svými prsy jezdí po tom krásném obličeji své princezny. Štěstí. Svým rozkrokem se otírá o ten její. Obě dvě jsou úplně mokré a vlhké. Sladké. Na stole je připravená čokoláda, kterou potře to sexy tělo. A jazykem začne olizovat čokoládu z částí jejího těla. Od prsou po hruď dolů. Olizuje si rty. Vezme umělý penis, který ji strčí do vagíny. Umělý penis se rychle pohybuje uvnitř ní. Hlasité rozkošné vzdechy. Haru mezitím rukama mačká její prsa. Blond vlasy ji spadají do obličeje. Na bradavky ji dá skřipce a do zadečku vibrační vajíčko. Mají rádi bdsm hrátky. Jsou obě dvě roztomilé avšak perverzní a úchylné. Bolestivá slast. Své pozice si střídají. Ale většinou si spolu hrají navzájem. Ale Haru je víc dominantní než Yuu. Hnědovláska se dvakrát po sobě udělá. Úleva. Když se vícekrát udělají navzájem tak si lehnou vedle sebe a nabírají dech. Haru je sedmnáct let a Yuu šestnáct. Jejich vztah je ovšem tajný. Starší sestra Mitsuki je taktéž zamilovaná do Haru. Velmi žárlí. Vždy je tajně sleduje. Jenže ta má zájem jen o její mladší sestru. Mučivá láska. Venku kvetou sakury. Milují když kvetou. To je jich plné Japonsko. Ano jsou z Japonska a žijí v Tokiu. Život... Všechny tři chodí na stejnou střední školu. Mitsuki je devatenáct let. Po vášnivém sexu jdou sledovat anime. Zbožňují yuri anime. Dívají se na Strawberry Panic jejich velmi oblíbené. Ale i yaoi. Přijde jim vážně roztomilé.  ”Pojďme do vany.„ navrhne hnědovláska. ”Dobrý nápad.„ souhlasí blondýnka. Napustí teplou vodu do vany a sednou si dovnitř. Jejich nahá těla se dotýkají navzájem. Příjemné. Jsou dravé romantické duše. ”Moc tě miluji Yuu.„ ozve se. ”A já tebe Haru.„ odpoví. ”Co jít zítra do bazénu?„ zeptá se hnědovláska. ”Klidně. Konečně jsou prázdniny.„ úsměv. Letní prázdniny. ”To ano. Volno a je hezky.„ souhlasí. Něžně se objímají. Po koupely jdou spát. Spí v jedné posteli v objetí. Jak jinak. Hodí se k sobě. Jsou opravdu sladký pár. Druhý den po snídani se sbalí, vezmou si plavky a odchází k bazénu. Haruka má na sobě černé dvojdílné plavky a Yuu zase černo žluté. Jsou sexy. Žhavé avšak lesby. Slunce svítí a obloha je modrá téměř bez mráčku. Jasno. Nerozlučitelné. Nikdy by se neopustili. Vskutku silné pouto dvou dívek. Hrají si ve vodě a smějí se. Voda je příjemná a horko velké. Je kolem 35 stupňů. Mokrá těla a mokré vlasy. Kapky vody stékají po jejich tělech. Kluci se po nich dívají avšak ony dvě se vždy schválně políbí. Sice jejich vztah má být tajný, ale provokace je provokace. Nestydí se za svou lásku. Není se za co stydět. Po několika hodinách se obloha začne zatahovat. Netrvá dlouho a ozve se první hrom. Okamžitě vylezou ven z bazénu a sbalí si věci do batohu. Rychle se obléknou do oblečení a vyráží domu. Sice bouřky milují, ale ne vždy jsou bezpečné a tentokrát má přijít silná bouřka. Vítr se prudce zvedá a hromy jsou hlasitější. První blesky zdobí nebe. Tajemné. Sednou si do vlaku a jedou domů. Přijde prudký déšť. Vystoupí z vlaku a běží rychle domů. Blesky jsou větší a větší. Doběhnou a vejdou dovnitř. Sotva jsou schované blesk trefí do země a strom u domu začne hořet.  Plameny. Zavolají hasiče a poté vlezou opět do teplé vody ve vaně aby se zahřáli. Úleva. Mitsuki tu zatím není. Pecka. Mají teď klid pro sebe. Nikdo je nebude otravovat. Luxusní. Jejich ústa se spojí do polibku. Haru strčí prsty do té skvělé pipinky své partnerky. Točí s nimi a strká je hlouběji. Yuu rukama drží její velká prsa. Hluboká láska...  

 

Můj sladký upír (MikaYuu)

 Jsem démon a můj partner je upír. Od dětství jsme byli nejlepší přátelé avšak postupem času jsme si uvědomili, že náš vztah není jen přátelský a k tomu k sobě cítíme mnohem hlubší city než pouhé přátelství. Jsme do sebe zamilovaní. Takže jsme se stali partnery. Žijeme mezi lidmi, ale nejsme lidé. Máme svůj palác schovaný za bariérou, takže pro lidi neviditelný avšak pro démony, upíry a ostatní je vidět či ho vycítí. Skrytí před světem. Krvežíznivý lovci temných nocí. Miluji blonďáčky. Jméno mého partnera je Mikaela Hyakuya, ale říká se mu Mika a mé jméno jest Yuuichirou Hyakuya avšak říká se mi Yuu. Něco vám řeknu. Kdysi jsme oba dva byli také lidmi. Byli jsme tehdy váleční sirotci. Jenže nás zajali upíři jako sluhy a jejich jídlo. Bylo nás tehdy více jenže mě jedinému se podařilo utéct pryč a jeho proměnila Krul Tepes královna upírů v jednoho z nich. A já se nedlouho na to přidal k Moon Demon Company což jsou zabijáci upírů. A mezi nimi jsem se stal démonem, který mě pohltil, takže ze mě vznikl úplný démon a má lidskost zemřela. A nakonec jsme spolu utekli a teď žijeme úplně jinde a společně. Jsme velmi šťastní. Je můj sladký upír. Někdo bez koho bych nedokázal žít. *** Ležíme vedle sebe na starém hřbitově a pozorujeme hvězdy na obloze noci. Milujeme tento pohled. Ležet mezi hroby ve světle hřbitovních svící. Plamínky plápolají v lehkém větru. Magická temná krása. ”Rád s tebou trávím můj čas lásko.„ pronese Mika. ”A já s tebou ten můj. Jsi můj sladký upír.„ odpovím mu. ”Jen tvůj a nikoho jiného.„ poté mě vášnivě políbí. Začnu ho okamžitě svlékat a on mě. Vášnivé polibky. Občas ucítím jeho tesáky v mém krku. Vzrušuje mě když mi pije krev. Doslova. Je mi to velmi příjemné. Upíří polibky. Ovšem i já mám své tesáky, přestože jsem démon. Takže ho také chvílemi kousnu. Oba se živíme krví. Chuť krve. Vrhne se na můj penis a začne si s ním zkušeně hrát. Chvilkami jeho hlavu přirazím níž aby ho měl v puse až po kořen. Miluji ty jeho rudé oči a jeho celého. Jednou za čas pohladím ty jeho delší blond vlasy či za ně lehce škubnu. Vždy se na mě podívá těmi svými rudými oči a lehce si zkousne spodní ret. Ach, je tak moc roztomilý a sladký. Úžasný. Netrvá dlouho a jeho pusa se zaplní velkou dávkou mého spermatu. Sperma mu stéká po bradě. Poslušně vše spolyká. Vrhnu se na něj a vrazím mu penis do té sexy prdelky. Na první příraz vniknu dovnitř toho sexy těla pode mnou až po kořen. Pohybuji svými boky a tvrdě mrdám jeho otvor. On hlasitě vzdychá a sténá slastí a rozkoší. Přestože jsem se už jednou vystříkal tak můj penis stále stál v pozoru jako svíčka. Moc velké vzrušení. Mohu se udělat několikrát po sobě. Taková slast a euforie mi proudí v těle až jsem jako smyslů zbavený. Touha, vášeň, láska. Po zhruba půl hodině se udělám znovu. Mé sperma mu vytéká ze zadku a já ho začnu olizovat jazykem. Perverzní. Během chvilky už jsem rukama opřený o náhrobní kámen nějakého hrobu a cítím uvnitř sebe jeho velký penis. Vnikne do mě až po kořen a hned na to se ve mě začne rychle pohybovat. Překrásné. Hledím do těch malých světel z hřbitovních svící když mě divoce a tvrdě mrdá do prdele. Při šukání mě svými tesáky kouše do krční tepny a pije mou krev. Jsme jako smyslů zbavený. Dokonalý pocit. Po tak patnácti minutách se můj zadek zaplní jeho spermatem. Když svým jazykem líže můj otvor kouše mě do půlek. Po dlouhém vášnivém sexu se oba oblékneme zpět do oblečení a vyrazíme do našeho paláce. Musíme se vrátit před východem slunce. Přijdeme domů včas. Vůně. ”Někdo tu je.„ ozvu se. ”To je vůně Krul Tepes.„ odpoví. ”Co může tak chtít?„ divím se. ”Jdeme.„ řekne. Vejdeme dovnitř paláce. Nemusíme ji ani hledat, protože se hned objeví sama. ”Tak jste konečně tady.„ usmívá se na nás. Pohledy. ”Co tu děláš? A proč tu jsi?!„ ozve se hned Mika. ”Mám prosbou.„ odpoví Krul. ”Prosbu? A jakou?„ nechápe. Zajímavé. ”Ano. Chci aby Ferid Bathory zemřel. A vím, že ho nenávidíte stejně jako já. Je vskutku děsný a otravný. A za druhé bych ráda žila zde s vámi. Už mě vše unavuje a chci mít od všeho a všech konečně klid. Mohu vás chránit když to bude potřeba. Avšak chápu když nebudete chtít. Ale doufám, že ano. Odešli jste do ústraní od všech. Jak vám závidím.„ řekne Krul. ”Královna upírů chce pomoc od někoho jako jsme my dva?„ teď promluvím já. ”Vím, že to působí divně, ale je to tak. Ale pochopím to po tom co vám můj druh udělal. Vám všem.„ její hlas zní sklesle. ”A víš proč jsme nakonec odešli do ústraní?„ opět mluvím já. ”Protože už nechceme dál řešit nějaké blbé války a nic podobného. Chceme mít od vašich věcí klid. Ano ublížili jste nám a to dost, ale víš co? Teď jsme za to rádi, že nejsme lidé. Máme větší sílu a moc na naši pomstu. Většinu z vás jsme už zabili a zničili. Avšak my nejsme součástí vašich debilních válek. Ani lidských ani upířích. A žádných jiných. Proč bychom ti měli věřit Krul? To si děláš vážně srandu co?„ řekne vskutku chladně Mika. ”Řekni nám jediný důvod proč bychom ti po tom všem měli pomáhat a nezabít tě?„ můj hlas je také chladný. ”Chápu. Škoda. Tak nic. Myslela jsem, že máme stejné nepřátele a podobné zájmy a cíle.„ chladný výraz v její tváři. ”Fajn tedy. Vzájemná nenávist vůči stejným osobám. Vzájemná výpomoc tedy?„ rozhodnu nakonec. ”Dobrá.„ úsměv se jí vrátí. ”No tak tu zůstaň. Ukážeme ti tvůj pokoj.„ rozhodne můj sladký upír. Je pravda, že zrovna Krul Tepes jsme jako jedinou chtěli nechat žít. Kdyby ne už by byla mrtvá. Tomu tedy věřte. Zase je pravda, že nám několikrát pomohla. Jinak bychom většinu z nich neměli šanci zničit. Dokonce zachránila mě aby démon uvnitř mého těla a duše nezabil mou osobu. Takovou má moc a sílu. Mika jistou dobu pil její krev a já poté také. Přestože jsme si to nechtěli připustit tak ji oba máme rádi. Jako jedinou. Ano... Další noc všichni tři odcházíme z paláce za tím bastardem Bathory. Konečně se můžeme pomstít jemu. On je hlavní kdo nám nedal klidný spánek. Jelikož je velmi silný upír tak se nám ho doteď nepodařilo zabít. Až bude mrtvý budeme moci konečně jít dál. Našli jsme ho v opuštěném domě kde zrovna pije krev z lidí. Krul ho také nenávidí. On se jí stále dvoří a chce ji zjískat jen pro sebe jako svou partnerku jenže ona nemá zájem. Co vím také zabil pár jejích přátel. Takže chce taky pomstu. Hodí na zem mrtvé tělo nějaké ženy a podívá se na nás tři. ”Mikaela a Yuuichirou Hyakuya s Krul Tepes. Pěkná návštěva vy tři.„ ďábelský smích. Hned na to začne útočit. Všichni uskakujeme před jeho magií. Krul se podaří ho na chvíli podržet. Využijeme příležitosti a Mika se mu zakousne do tepny na zápěstí a ona do krční tepny. Když působí, že slábne tak se mu pokusím useknout hlavu mečem ze stříbra s mým druhem magie. Jenže on mě silně kopne do břicha a já prudce narazím do zdi. Jen co dopadnu na zem přistanou vedle mě oni dva. Bolest. Jelikož ovšem pili jeho krev a celkem dost tak zjískali velkou část jeho síly a moci. Já se naštvu a začnu mu krást duši neboli to co mají upíři místo duše. Živím se jak krví tak dušemi a duševní sílou. Šílený smích se ozývá z mých úst. Beru si jeho životní sílu a energii. Tehdy jsem totiž nebyl úplný démon. Jsem mnohokrát silnější než si mě pamatuje. K tomu ho začnu mučit. Jsem z části démon bolesti. Svírá se v bolestech a křečích celého těla toho využijí ti dva a opět začnou pít jeho krev. Společná spolupráce dosáhla úspěchu. Když padne na zem bezvládné tělo šlechtice jménem Ferid Bathory tak svou magií zapálím aby skutečně zemřel.... ”Super na tuto chvíli jsem čekal tak dlouho...„ ozve se Mika. ”To asi my všichni.„ dodá Krul. Tímto jsme ji přijali mezi sebe, takže může žít s námi v našem paláci... Úchvatný pocit úlevy...

V odstínu rudé

"Co bude až to skončí?„ zeptá se Eiji. "Odejdu s tebou.„ odpoví a políbí ho. Ash je člen gangu a Eiji patří k policii. Měl udělat rozhovor. Jenže skončil v dění. Válka gangů. Eiji pochází z Japonska a tak nějak se za těch několik měsíců do sebe zamilovali. Jsou spolu. Avšak nejprve musí vyřešit válku a především přežít. Věčné boje. "Opravdu se mnou odejdeš?„ zajímá ho. "Ano.„ usměje se. Láska... "Miluji tě.„ pohladí jeho blond vlasy. "A já tebe.„ opět políbí ty úžasné rty. Sedí spolu na střeše domu a hledí na západ slunce nad městem. Odtud je krásný výhled. Jejich oblíbené místo. Chodí sem rádi. Je tu především klid. Uslyší střelbu, takže jejich klid poměrně rychle mizí. Uchopí zbraně. Shorter je vyruší. "Objevil se Dino Golzine!„ zařve na ně. "Co? On se ukázal oficiálně venku? To se mi vůbec nelíbí!„ zamračí se Ash. Byl jeho pravá ruka. Je to boss New Yorkské mafie a on mu byl blízký, jenže se od něj odvrátil a teď mu jde po krku. Touží po jeho smrti a nejen té jeho. Ukázal se. "Jo ukázal a není daleko odtud...„ také se zamračí a z ruky mu kape krev. "To on tě střelil?„ zeptá se blonďák. "Jo..„ odpoví. "Nedá si pokoj dokud nás všechny nezabije.„ dodá. "Nebo my jeho.„ ozve se Eiji. "Buď on nebo my.„ pronese Shorter. Pravda. "Co budeme dělat?„ přemýšlí Ash. "Musíme ho zabít. To snad víte nebo ne?„ řekne Shorter. "Dokud bude žít nikdy to neskončí.„ blonďák pronese vážným hlasem. A je rozhodnuto. Všichni se na sebe podívají a kývnou hlavou. Jdou hledat Dino Golzine aby ho konečně zabili. Nebezpečí. K tomu už zjistili co je banana fish. Je to nebezpečná droga. Nesmí se dostat mezi lidi. Je nutné tomu zabránit. Snad se jim to podaří. Ne jenže tě poté mohou ovládat avšak je velmi a rychle návyková. Vznikne mutace a postupně rozloží tělo a osoba zemře. Je něco jako čip pro ovládání. Vytvořili ji vlády aby ovládli lidstvo. Vytvořili doslova otroky aniž by si to daná osoba vůbec uvědomila. Procházejí ulicemi města a mlčí. Místo mluvení sledují své okolí. V rukou drží své zbraně. Eiji se nečekaně skácí k zemi a rukou si drží hruď, ze které mu stéká dost krve. Ash ho okamžitě chytne do své náruče. Položí zbraň na zem a hned volá sanitku. Z očí mu začnou stékat slzy. Když volá tak mu do nohy přistane kulka. Zasyčí bolestí, ale jak vidí svou lásku v kaluži rudé krve uvědomí si, že noha je v pořádku když jeho partner má prostřelený hrudník. Shorter je také odstřelovač, takže onu osobu dostane. Zastřelí tu osobu. Sanitka se objeví rychle. Oba muži jsou odvezeni do nejbližší nemocnice a v ní se snaží udržet Eijiho naživu. Těžké zranění, ale naštěstí nemá průstřel plic ani nějakého důležitého orgánu. Skipper leží v louži krve na ulici. Jiný odstřelovač ho střelil do plíce a teď umírá. Smrt přijde rychle. Je velmi dobrý kamarád Ashe a Eijiho. Je mu jedenáct let. Max Lobo mezitím pronásleduje toho debila Dino ve svém autě. Je to bývalý voják v Iráku. Řídí a střílí do auta před sebou. Viděl jeho odstřelovače jak téměř zabili jeho nejlepší přátele a jednoho zabili. Gang vs. Mafie. Jenže neví, že už drogu banana fish začal aplikovat do lidí, kteří začínají mutovat. Lidská monstra. Eiji je na operačním sále. Z jeho těla doktoři vyjmuli pět kulek a z těla Ashe tři. Má šanci přežít. ”Jak je na tom?„ ptá se Ash hlavního chirurga. ”Špatně, ale mohlo to být mnohokrát horší. Avšak měl by přežít.„ odpoví mu. Miluje ho jen pro něj takový život nechce. Není to poprvé co skoro zemřel. Jsou oba z jiného světa. Ví, že mu slíbil, že odejde s ním do Japonska. Jen se o něj bojí. Vyčítá si, že je kvůli němu pořád v nebezpečí. Dává si to za vinu. Ale už dávno zjistil, že bez něj nedokáže žít a ani nechce. ”A mohu za ním?„ zeptá se. ”Až bude na pokoji tak ano. Ale teď ještě ne. Jen je teď v umělém spánku.„ odpoví. ”Dobře děkuji.„ snaží se neplakat. Ty hodiny čekání byli peklo. Konečně je převezen do pokoje. Navíc je to jeho snoubenec. Svatbu mají mít v Japonsku. ”Ash Lynx?„ ozve se mladá doktorka. ”Ano.„ odpoví blonďák. ”Pojďte za mnou.„ pobídne ho. Odvede ho za jeho snoubencem. Leží tam bezvládně na mnoho přístrojích. Na ústech má masku na dýchání. Samé hadičky trčí z jeho těla. Působí jako mrtvý. Sing Soo-Ling se přidá k pronásledování Golzine. Má u sebe plamenomet. Kéž by se uškvařil v plamenech a odešel do plamenů pekelných. Má v plánu ho poslat zpět do pekla kam patří aby měli konečně klid. Ty věčné boje už je vážně unavují. Max Lobo a Sing Soo-Ling se ho snaží zahnat do kouta. K tomu jim pomáhá Shorter Wong. Už to fakt přehánění. Nakonec se jim to povede. Zaženou jej do slepé ulice. Wong už zabil po cestě jeho mnoho mužů. Vlastně už je za ty roky a poslední měsíce snad poslední. Tak nějak se do toho všeho zapojila i místní policie. Po úmorné honičce ho dostihli. Vyleze z auta a hned po nich začne střílet avšak bývalý voják ho trefí do ruky, ze které mu začne téct krev. Ale svou pistoli stále drží v rukou. ”Kurva!„ vyprskne vztekle. Hledí na krev pod sebou což je mu osudné. Další kulka proletí jeho nohou, takže se okamžitě skácí k zemi. ”Do prdele! Vy parchanti!„ nadává. ”To ty jsi zasraný parchant Dino Golzine!„ pronese Sing Soo-Ling a zapálí ho svým plamenometem. Ozve se hlasité vytí a skučení bolestí když se jeho těla zmocní plameny. Všichni se začnou smát v šílené euforii radosti, že se jim konečně povedlo zničit toho hajzla. Úspěch. Nakonec zvítězili ve válce s mafií alespoň touto. Ovšem je jasné, že se pár přeživších nejspíše někde ukrývá. A když se dostanete do války s mafií tak to s velkou pravděpodobností nedopadne dobře. Mafie bývají spojené s různými mafiemi. A také mají mnoho svých kontaktů a spojenců. ***O pět měsíců později*** Ash a Eiji spolu leží nazí v posteli. Už jsou spolu rok a půl, ale manželé teprve čtyři měsíce. Oba mají teď příjmení Lynx. Dohodly se tak. Blonďák se odstěhoval do Japonska kde se přidal k místní policii. Mají byt v Tokiu. Něžné a vášnivé líbání. Jejich penisy jsou v pozoru. Blonďáček se vrhne na penis svého manžela. Jazykem olizuje žalud. Hýbe hlavou dolu a nahoru. Občas lehce skousne svými zuby. Mezitím svými dva prsty řádí v tom úzkém vlhkém otvoru. ”Ach u-už pojď do mě...„ zavzdychá vzrušeně. Vpluje dovnitř toho nádherného těla svým velkým penisem a hned se začne hýbat. Koule pleskají o ty sexy půlky a uvnitř zadečku to čvachtá. Chvílemi ho lehce přidusí nebo svou dlaní plácne jednu či druhou půlku. Mokro jako v rybníku. Po chvíli se vystříká a poté začne olizovat jazýčkem svou velkou dávku spermatu, která mu vytéká ze zadečku. Když vše spolkne ucítí jak letí pod něj. Slast. Zvedne nohy do vzduchu od sebe a už se dovnitř dere jeho milovaný manžel. Chytne mu nohy a prudce přirazí až po kořen. V tu chvíli se jeho sexy boky začnou pohybovat. Nejprve pomalu a postupně své přírazy zrychluje. Občas na chvíli zastaví a políbí ty úžasné rty nebo jeho bradavky. Vlhká úzká dírka, ve které tak rád řádí. Vyvrcholí.            

Noční můra

 Chodí do mých snů, když spím. Je temná a tajemná. Avšak to je důvod proč mě přitahuje. Má dlouhé černé vlasy a kůži bledou jako mramor. Jen mě v každém snu rozsápe na kusy. Nebezpečná krása. Má velká černá křídla a drápy, tesáky. Krvelačná kráska. Přijde mi povědomá, ale nevím odkud. Jako bych ji znala celou věčnost. Kdo to je? Jde z ní trochu strach, ale mě se moc líbí. Jsem asi blázen co? Možná... Pije mou krev. Doslova. Ano. Je to příjemné. Ty sny jsou tak živé. Noční můra. Děsí mě. Trochu. Nevím mám smíšené pocity. Nikdo to neví. Nikomu jsem o tom neřekla. Ležím na posteli a hledím do temné noci. Nemohu spát. Už zase. Mám problémy se spánkem. A nejen to. Bohužel. Trpím psychickými problémy i zdravotními. Obloha plná hvězd. Vesmír mě fascinuje. Chtěla bych do vesmíru. Jaké to tam je? Přitažlivost. Láká mě, ale nikdy se do něj nepodívám. Musela bych být kosmonaut což je nemožné alespoň pro mě. Škoda. Mám mnoho snů jen nereálné. Myslím... Zavřu oči. Snažím se usnout. Najednou se objevím na starém zámku u hřbitova. Opět ji vidím. Jdu za ní jako v hypnóze. Fascinuje mě. Hledí na mě bez jediného pohybu. Má překrásné stříbrné oči. Magická. Jde směrem ke mě. Natahuje ruku k té mé. Chytnu ji. Jdeme spolu kolem starých hrobů. Celkově to zde nepůsobí jako v lidském světě. Tajemství. "Zde navěky spí moji předci.„ promluví. Je to poprvé co na mě promluvila. "Kdo jsi?„ chci vědět. Neodpovídá jen mě vede dál kolem hrobů k zámku. Je mi to zde podvědomé. Kde to jsme? Proč mám pocit, že toto místo znám? Kdo je ona? Kdo jsem vlastně já? Vážně netuším. Vejdeme dovnitř. Je rozpadlý. Působí velmi staře. Znám to tu? Ve sklepení je několik rakví. Čí jsou? Kdo zde leží? Najednou políbí mé rty a já se probudím. Ležím v posteli a jsem úplně mimo. Nevím co se to stalo. Je ráno. Venku padá sníh. Je vskutku zima. Žiji v domě s rodiči. Zrovna jsou prázdniny před vánoci. Nenávidím vánoce, víte? Po snídani se rozhodnu jít do místních lesů. Příroda. Obléknu si černé kalhoty, černé tričko s dlouhým rukávem, černou mikinu s kapucí a svetr. Přes to černou bundu. Učešu dlouhé černé vlasy s modrou patkou. Černé stíny kolem očí. Vyjdu z mého pokoje ven. "Jdeš ven jo? Lili?„ ptá se má matka. "Ano, mami. Jdu do lesa.„ odpovím ji. "Buď do oběda doma.„ řekne mi. "Dobře.„ usměji se a odejdu. Cesta je dlouhá kolem velké přehrady. Jsou zde dvě zříceniny. Děvičky a Sirotčí hrádek. Avšak tam nejdu. Hluboké lesy. Vejdu do lesů. Miluji to. Jsem hluboko. Ani si ho nestihnu všimnout. Vrhne se na mě velký vlk. Je černý s bílými oči. Vypadá zvláštně. Několik kousanců po těle. Je větší než má obvykle být. Svými drápy mě roztrhá. Poté uteče najednou pryč. Všude je krev. Sníh zbarven mou krví. Začnou se mi zavírat oči, když ji uvidím nade mnou. ”Ach, co ti to ten blbý vlkodlak udělal má milovaná Lili.„ ozve se ta žena. Je to ta žena z mých snů! Je to ona! Já ovšem nemohu mluvit jak je mé tělo roztrhané. Ucítím její zápěstí na mých ústech. Něco z něj stéká. Začnu to pít. Je to tekuté a hustší. Je to krev? Poté se mi zavřou oči a přestanu vnímat. Celý svět zmizí. Ticho a prázdný prostor. Když se probudím jsem úplně jinde než jsem byla naposledy. Najednou se mi vrátí mé vzpomínky. Začnu si toto místo vybavovat. Žila jsem zde. A ta žena je upírka, se kterou jsem žila. Je to má láska. Mannie Dannie. Byla to má partnerka a milenka. Toto místo je naše sídlo. Také jsem byla upírka jen mě zabili lovci a teď jsem se narodila jako člověk než mě skoro zabil vlkodlak a nedostala krev mé lásky. Má bratra jménem Jack Dannie, který je taktéž upír jak vám asi už došlo, že? Mé pravé jméno je Rosario Akanna. Teď je ze mě hybrid. Vlkodlak a upír dohromady. Kdyby mi nedala svou krev tak bych zemřela. Je to pravděpodobné. Díky její krvi se mi vrátili vzpomínky. Respektive mé sny byli útržky mých vzpomínek.  Otevřou se dveře, ve kterých se objeví má dávná láska. ”Jsi konečně vzhůru.„ pronese s úsměvem. ”Mannie Dannie...„ ozvu se. ”Vzpoměla jsi si. To mě těší má drahá.„ odpoví mi. ”Ano má lásko. Mé vzpomínky se vrátili. Miluji tě.„ odpovím ji. ”Dlouho jsem čekala na tvůj návrat do tohoto světa. Tvou smrt jsem pomstila.„ řekne vážným hlasem. ”Od dětství se mi o tobě zdáli sny, ale nemohla jsem si vzpomenout.„ vstanu a políbím její rty. Polibek mi opětuje a naše oblečení létá do všech stran komnaty. Líbá má prsa a prsty si hraje s mým klitorisem. Z úst se ozve sten vzrušení. Strčí prsty dovnitř mě a začne s nimi rychle hýbat. Nádherný pocit zase ji cítit. Druhou rukou mne mé půlky. Po chvíli už ležím a ona má svou hlavu mezi mými nohama. Jazykem přejíždí po mé kundičce. Je zkušená. Občas mě lehce kousne svými tesáky. Je to příjemné. Já mezitím mačkám ty velká prsa mé lásky. Chvílemi ji plácnu po tom sexy zadku. Je úžasná a především moje. Rychle ji otočím a vrhnu se do jejího rozkroku. Jazykem kroužím po jejím citlivém místečku. Je úplně mokrá vzrušením. Úžasné. Strčím své prsty do její vagíny co nejhlouběji a začnu s nimi pohybovat. Miluji ji. Po chvíli se zakousnu do jejího prsa a začnu pít tu lahodnou krev. Sice není lidská, ale mám vskutku žízeň. ”Zapoměla jsem, že budeš mít žízeň lásko.„ prolomí ticho. ”To je v pohodě. Teď chci tebe má paní.„ odpovím a políbím opět ty úžasné rty. Vášnivé polibky po celých tělech. Plné euforie a slasti. Ďábelské. Obě máme černá křídla. Rozevřu je a v náručí se dostaneme na strop. Já z něj visím a ona je mezi mými nohama. Jsem vlhká jako rybník. Svými drápy mě občas sekne přes tělo a než se rány zavřou pije mou krev. Na chvilku letí dolů a kolem pasu si připne umělé péro. Poté je zase u mě. Začne mě šukat umělým penisem. Nejprve do mé vagíny a potom do mého zadku. Ani jsem nevěděla, že si pořídila bdsm hračky. To se v budoucnu nebudeme nudit... Fakt dokonalá představa. Štěstí....

Ta divná

 Už od dětství jsem byla úplně jiná než všichni kolem mě. Především jsem viděla věci co ostatní ne. Proto jsem začala být označována za blázna. K tomu mám od narození magické schopnosti. Od osmi let jsem začala sledovat horory kde jsem se dozvěděla o existenci různých bytostí a schopností. V těch hororech totiž byli podobné bytosti, které jsem už nějakou dobu viděla. A tak jsem postupně skončila u magie a mytologie. Chtěla jsem pochopit sama sebe. Co jsem vlastně zač. Zjistila jsem, že jsem médium. To co jsem viděla byli duchové a démoni. Začínala jsem zjišťovat, že horory nejsou takové blbosti a úplné výmysly, protože se mi děli podobné věci. Zní to šíleně? Ze začátku mě to děsilo k smrti, ale postupně si zvyknete, víte? Také mám věštecké sny a vize. Jenže postupem času přišli i vize do mých minulých životů. Útržky mých vzpomínek. Jednu dobu mě hodně děsili věci co jsem viděla. Teď bych to přirovnala třeba k filmu V moci ďábla, ale i mnoho dalším. Od malého dítěte jsem byla "ta divná". Neušla jsem ani kruté šikaně. Nenávist. Lidé jsou vážně kruté stvoření. Fakt ano. Ale to ví jen ti divný ti odlišní, jiní. Stačí mít psychické problémy nebo zdravotní postižení k tomu být nenáviděn, odstrčen, terč nenávisti. Já splňuji prakticky vše. Jsem magor co věří v nadpřirozeno, vidí věci co ostatní ne, mám mnoho psychických postižení. Jenže to se na základních školách nevědělo, přestože do mě spcali různé léky. Ano, od mých zhruba osmi let jsem začala být pokusný králík na léky stylem jestli vůbec něco zabere. Každou chvíli jsem měla modřiny, odřená kolena či lokty, prostě mě bili ve školách. Dokonce vyražený dech od pěsti do hrudi od spolužáka. Víte co je zvláštní? Cigáni byli ti, kteří se mě zastávali před bílými co se týče šikany. Tedy už v té době jsem si všimla dvou skupin ohledně jich. Jsou cikáni a cigáni tyto dvě skupiny se navzájem nenávidí. Slušný z nich, kteří chodí normálně do práce nenávidí tu druhou stranu, protože jim kazí reputaci a pověst. Kvůli nim je lidé hází do stejného pytle a to je vskutku fakt sere. Poznala jsem obě skupiny. Vážně pravda. Přišlo i sebepoškozování a pokusy o sebevraždu v mých dvanácti letech. Šikana a nešťastná láska v té době. No a problémy doma. Problémy všude kam jsem vlezla jen díky mé existenci. Tak jsem to viděla a stále vidím. Doteď mě každý nenávidí. Nechápu důvod proč. Jen teď jsou mi už důvody u prdele. Ano, ano. Našla jsem zálibu ve hřbitovech a opuštěných místech či knihách. Také v gothice a metalu. Ve třinácti letech jsem začala žít gothic a metalem. Nic jiného jsem neměla. Vše se zhoršilo když ostatní zjistili, že mám raději ženy než chlapy a také se cítím víc jak muž. Nemohu za to. K tomu posedlost hřbitovy, smrtí, magií, upíry a démony. Začala jsem toužit po tom stát se upírem. O to víc jsem byla ta divná. Odlišnost. Začal to být můj osobní protest proti lidem a společnosti, ze které se mi dělalo zle. Nechtěla jsem být jako ti co mě šikanovali. Můj vzor byla Emilie Autumn a Marylin Manson. Zamilovala jsem si film Vrána. Víc a víc jsem se uzavírala do mých světů a fantazie. Realita moc bolela, takže jsem si začala vytvářet vlastní reality a světy. Už v té době jsem psala vlastní poezii a příběhy. Můj únik od krutého světa avšak většina mé tvorby je doteď plná deprese, utrpení, bolesti, šílenství. Pomáhá mi to ze sebe dostat ven vše co se odehrává uvnitř mého nitra. Nedokáži se pomalu vypovídat komukoliv, takže má tvorba jsou takové moje zpovědi z mého života střižené mou fantazií. Pravda, fikce. Chodím převážně v černé barvě, nosím černé stíny kolem očí a černé rty. Mám dlouhé černé vlasy. A kůži bledou. Jsem metalistka, která miluje gothic. Někteří tvrdí, že jsem psycho. Miluji Depressive suicidal black metal. Měla jsem mnoho mužů i žen, ale žádný vztah moc dlouho nevydržel kvůli mým psychickým problémům, které nikdo nechápe. Toužím po ženě, která mi bude rozumět a bude mě skutečně milovat. Existuje skutečná láska? Otázka.... Jdu na mé oblíbené místo ve městě. Mrtví jsou moji přátelé. Živí mě nenávidí a mrtví chrání. Nikoho nemám. Byla jsem v různých světech a dimenzích daleko od lidského světa. Astrální cestování. Někteří lidé se mě bojí kvůli mým magickým schopnostem, protože zjistili, že nelžu a začalo je to děsit. Chodím si na toto místo povídat se dvěma dušemi dvou mrtvých sester. Mají mě rádi. Je to opuštěný zámeček, ale je zde více opuštěných starých domů. Miluji tyto temná místa. Je zde i malý opuštěný hřbitov s malou márnicí. Tedy bylo mi řečeno, že to byla márnice. Uvnitř jsou staré kříže. Dokonce kříž zarostlý ve stromě. Avšak neřeknu vám kde tyto mé místa jsou. Ti co mě znají ví. Ano. Od zámečku odejdu ulicí níže na hřbitov. Dnes je tu velmi zvláštní energie. Tedy to vždy, ale patří k této části. Tato energie je ovšem v něčem jiná. Něco mě volá. Cítím přítomnost různých bytostí. To je zde ovšem normální. Toto území spadá totiž pod magické místa. Ano, existuje mnoho magických míst. Doslova. V tomto městě je jich celkem dost. Viděla jsem i upíry jen astrální. Vlastně samé astrální bytosti. Na tomto světě je jich hodně. Opravdu. Věřte mi. Skutečnost. Mám mnoho zkušeností a mnohokrát jsem byla posednuta různými bytostmi, převážně démony. Médium je totiž brána mezi světy. Jsou dva druhy brány. První, že bytosti mohou do lidského světa a zpět. Druhá, že bytosti mohou do lidského světa, ale už nemohou zpět. A já jsem druhý druh. Děsivé? Už ne. No tedy doteď mě občas něco co vidím děsí. Sice ty schopnosti mám od narození, ale doteď se stává, že mě mé schopnosti dokáží vyděsit. Dojdu ke kříži ve stromě. Cítím upíra v mém okolí. Sledují mě od dětství. Upíři a démoni. ”Ukaž se.„ pronesu do temnoty noci. Rozhlížím se kolem sebe. Nikde nic. Hrobové ticho. Doslova. ”Vím, že tu jsi.„ dodám do vzduchu. Ucítím něčí chladný dotek na rameni. Hned na cítím ostré tesáky v mém krku. Mé tělo padne na zem. Umírám? Nádherný pocit. Jenže poté do mých úst stéká krev. Naštěstí už mi je dvacet čtyři let. Takže v této době je to výhoda. Miluji už dávno chuť krve. Celý život jsem hledala upíry a teď budu jednou z nich. Sny se plní. Tedy, některé. Většina ne. Je to překrásná upíří žena. Nádherné bílé vlasy a temně rudé oči. Ostré tesáky jako břitvy. Černá křídla, bílá kůže. ”Odteď jsi má.„ ozve se ona žena. Upíří pravidlo. Vskutku.

Bojíš se mě?

"Bojíš se mě?„ zeptám se ho. "Ne. Neublížíš mi, že ne?„ odpoví mi. "Tvá krev vskutku voní. Jak lákavé.„ smích. "Neublížíš mi...„ zopakuje. "Myslíš, že ne? Teď, když jsi zjistil co skutečně jsem?„ chytím ho pod krkem a svými tesáky se zakousnu do jeho krční tepny. Nejlepší krev, kterou jsem kdy měl. A té bylo vážně mnoho. Ano, jsem upír. A on? Je člověk. Je to můj nejlepší kamarád a k tomu ho miluji avšak o mých citech k němu neví. Neřekl jsem mu to. Jsem emo a on také. Má matka je Akasha královna upírů a otec král Lanue. Jen spí v zapomenutých končinách. Mám v sobě královskou krev. Žil jsem po různých hřbitovech schovaný před lidmi. Před světem. Jenže jednu noc se objevil tento mladý muž. Velmi krásný. Divil jsem se, že mě může vidět. Lidé mě nevidí. Mám hmotné tělo, ale člověk nejsem. Temný tvor noci. Zabiják. Teď žiji v bytě respektive v jednom sklepě kde mám svou rakev a nejde sem sluneční světlo. Zabilo by mě. Ne díky královské krvi, ale není mi vůbec příjemné. Nesnáším slunce. Je velmi nepříjemné. Opravdu. Nevím proč jsem na něj zaútočil. Nechci aby se mě bál. Ne on. Nechápu to. Nikdo nezmění skutečnost, že jsem chladnokrevný zabiják. Ale mám city. On mě naučil něco cítit. Když si uvědomím, že ho zabíjím rychle ho pustím. Vražedný chtíč pomine. Noc kdy jsem skoro zabil mou lásku. V očích má hrůzu avšak je v nich i něco jiného co nedokáži určit. Ufff, žije! Vezmu ho do své náruče a odnesu jej do postele. Položím ho a políbím ty úžasné rty. Neudržím se dále. "Promiň Nue.„ pronesu tiše. "To je v pořádku Shake.„ odpoví. "Ne to tedy není! Miluji tě Nue! A skoro jsem tě zabil! To vážně není v pořádku!„ řeknu hlasitě, zoufale. "Ale nezabil miláčku. Také tě miluji Shake. Jsi můj život...„ řekne mi. Kdyby mé srdce žilo, bilo by jako o závod a kdybych byl živý mé tváře by byli rudé jako krev. Vášeň, láska, touha. "Ty mě opravdu miluješ?„ zeptám se. "Ano. Miluji. Je mi jedno, že jsi upír.„ pronese. "Když budeš mít žízeň jsem tady.„ nabídne mi. Vážně riskuje. "Riskuješ. Víš to? Nechci ti ublížit.„ sklopím svůj zrak dolů. Já mám černé vlasy a on temně rudé. Je rozkošný a sexy. Oba dva chodíme převážně v černé barvě. "Já vím, že riskuji. Ale jsi upír a každý potřebuje jíst. Každá bytost se něčím živí. A ty k životu potřebuješ krev. Jsem k dispozici, protože tě miluji.„ odpoví a usmívá se. "To máš pravdu lásko. Dobrá když to bude nejvíce nutné.„ nakonec souhlasím. Začnu divoce líbat jeho ústa. Naše oblečení létá všude po pokoji. Vrhnu se na ten velký penis s chutí. Okamžitě ho začnu kouřit. Ozve se slastný sten. Jazykem si hraji s žaludem. Své dva prsty vsunu dovnitř toho nádherného těla. Připravuji ho na můj vpád. Najdu jeho citlivé místečko podle velmi hlasitého výkřiku rozkoší. Líbí se mi to. Vážně moc a nejsem sám. Jemu očividně také. Krása. Netrvá dlouho a vsunu dovnitř něj svůj penis na jeden příraz. Chvíli čekám než se začnu divoce pohybovat. Vášeň, radost... Najdu jeho citlivé místo, na které se zaměřím. Z těch úžasných úst se ozývají steny euforie. Občas pohladím ty rudé vlasy a svými drápy se zaryju do jeho zad, poté piji tu lahodnou rudou krev. Chvílemi se svými tesáky zakousnu do jeho krku. Vzrušení. Slast. Před několika minutami jsem ho skoro zabil a teď ho šukám. Ironie, že? Temná láska. Musí mě skutečně milovat jinak by neriskoval svůj život pro mou věčnou žízeň. Avšak snaha o to nezabít mou lásku. Za tu věčnost jsem měl několik milenců. Upírů, démonů dokonce i jednoho vlkodlaka. Ale ani jednoho z nich jsem nemiloval. Nue je první ke komu cítím tak hluboké city. Skutečně. Lovci mě za tu věčnost několikrát zabili. Tedy zničili má hmotná těla. Ale vždy se vrátím zpět do tohoto světa. Reinkarnace. My upíři jsme svým způsobem nesmrtelní, když se to tak vezme. Jenže jsme bytosti mimo čas a prostor. Naše "duše" se pokaždé vrátí zpět jen v jiných tělech. Máme vzpomínky na minulé životy a víme kdo jsme. Můžete zabít naše hmotné schránky, ale ne nás. Normální lidé mě nemohou vidět. Nue je jediný člověk, který mě může vidět. Útěk, skrývání... Rukou si hraji s jeho penisem a mezitím zrychluji své pohyby uvnitř toho úžasného těla. ”U-už buduuuu... Nue...„ řeknu, nemohu být udýchaný když nedýchám. ”Jááá takyyy...„ ozve se má láska a v tu chvíli se oba vystříkáme. Slušná dávka spermatu nás obou. Sotva popadne dech už se dere dovnitř mého těla. Jeho penis je nejvíce příjemný ze všech co jsem v sobě kdy měl. Působí zkušeně. Určitě už s mužem šukal. Je to poznat. Ale proč mi nikdy nic takového neřekl? No já mám tedy co říkat, že? Pravda. Pochopil, že nemusí čekat, protože nejsem člověk a k tomu jsem nemrtvý, takže hned začne hýbat svými sexy boky. Překrásný pocit. Naplnění štěstím. Láskou, radostí. Slyším zvuk jeho živého srdce. Má kůže je bílá jako mramor a chladná jako led. Mé oči jsou rudé a místo bělma je černá. Zuby ostré jako břity. Mám černá netopýří křídla a místo nehtů drápy, ale křídla a drápy mohu ovládat a použít jen když chci nebo potřebuji. Zrůda? Možná... Kdo ví? Lidé se mě věčnost bojí a tvrdí, že jsem monstrum. Tedy jen ti, které jsem zabil. Mohu se ukázat, když chci avšak já nechci. Skrytý v temnotách. Moji rodiče jsou ve stavu podobném smrti jen nejsou mrtví ani živí. Mezi životem a smrtí. Jsou spící sochy. Má láska je sirotek jeho rodiče jsou dávno mrtví. Chudák jeden. Od doby co mě spatřil na hřbitově už ani jeden z nás není osamělý. Osud? Po několika minutách se udělá dovnitř mě. Divoce oddychuje. Uvolnění. ”Vezmeš si mě? Jako upíra?„ zeptám se najednou. Mě bude navěky sedmnáct let. ”Vždyť mi je sedmnáct. Svatba může být až od osmnácti.„ řekne smutně. ”A kdo tu mluví o lidské svatbě?„ lehce se zasměji. ”Počkat! Vy upíři máte také svatby?„ diví se. ”Ano máme. Upíří svatby. Podle našich tradic a pravidel. Můžeš jít se mnou osamělou věčností. Tedy jestli ovšem chceš. Respektive s tebou po boku by osamělá nebyla.„ odpovím. ”Jasně, že chci miláčku! Velmi rád s tebou půjdu na věčnost!„ usmívá se a políbí mé rty. V životě jsem nikoho ještě neproměnil. Ale u něj udělám výjimku. Skvělé načasování. Zrovna je úplněk. Ten je potřeba pro svatbu. Můžeme se brát jen o úplňku. Jedna z mnoho tradic. No spíše to v jiný čas prostě nejde. Ani já nevím přesně proč. Sice jsou moji rodiče vládci upírů, ale nevím vše ani oni ne. Něco prostě tak je přirozeně. Navíc to musím udělat na rodinné půdě. Hned ho vezmu do náruče a rozevřu svá křídla. Vzlétnu vzhůru do oblak. Použiji kouzlo aby v této výšce přežil. Pro lidskou bytost je to smrtelná výška. Bohužel. Dorazíme na mou rodnou půdu včas. Nikdy bych neřekl, že se sem někdy vrátím. O tomto místě neví ani můj druh. Tajné místo kde spí moji rodiče. Jen nejdeme za nimi, ale na starý hřbitov zde. Svatba může být jen zde. Kouzlem ho proberu. Otevře oči. ”Kde to jsme?„ je zmatený. ”To ti nemohu říct. Pojď za mnou můj milovaný.„ vezmu ho za ruku. Jdeme spolu na hřbitov. K jednomu hrobu. Je to něco jako posvátné místo našeho druhu a rodu. Ano, vím že je zvláštní, že o něm nikdo neví, ale je to tak. Když dorazíme k onomu hrobu políbím jeho ústa a dám mu polibek smrti. Jeho tělo je téměř mrtvé. V tu chvíli mu dám svou krev...  

 

Padlý anděl

Jsem Ewan Yume. Kdysi jsem býval normální anděl, který se dostal do lidského světa. Jenže jsem se zamiloval do jednoho kluka, který mě odmítl a já se s tím nedokázal smířit. Nějakou domu jsem se snažil to přejít, ale nešlo to. Bolest mě spalovala víc a víc. Až mě spálila. Potřísnil jsem se vlastní krví. Podřezal jsem si tepny a podřízl hrdlo. Tak jsem se stal padlým andělem. Posel pekla. Zemřel jsem v roce 2020 a za života jsem byl emař. Teď se píše rok 2760. Doba vskutku pokročila. Vše je úplně jiné než za mého života. Chodím sem jen pro duše, které mám přivést do pekla. Takže vidím postup času. Lidé už vymysleli roboty, kteří jsou lidské. Ano, je to tak. Pomalu zde už budou jen roboti, ne? Věda pokročila hodně dopředu. Až mě to občas děsí. Avšak jsem rád, že zde už nemusím žít. Těch pár let mi zde vážně stačilo. Už bych se nevrátil do tohoto světa. Tento svět byl vždy zvrácený a šílený avšak teď ještě víc. Proběhlo mnoho celosvětových válek. Mnoho smrti a mnoho práce s dušemi. K nám do pekla se dostává víc a víc duší. Musím říct, že je to otravná práce. Fakt. Vysoké mrakodrapy, roboti pomalu místo lidstva, vývoj elektroniky, biologické zbraně, dokonce vzniká čím dál tím víc chimér. Pokusy na lidech už nejsou tajné. Vlastně už lidé zjistili, že existují bytosti jako jsem já. Vše jde dopředu a zároveň pozadu. V době kdy jsem byl naživu lidé v naší existenci nevěřili. Nebo spíše vskutku málo, ale teď? Kdysi dávno staré civilizace věděli o naší existenci, také nás uměli přivolat či zotročit. A tyto časy se vrací. Jako by si začali vzpomínat. Jen tentokrát je to děsivé více než předtím. Nechci být otrokem kohokoliv. Ani mého pána Lucifera. Jen s tím nic neudělám. Tehdy jsem zase musel poslouchat Boha. Takže si říkám, že Lucifer není tak hrozný. Řád vesmíru začíná být narušený. Což je problém. Když se naruší celkový řád nevěstí to nic dobrého. Opravdu ne. Věřte mi. Já to vím, protože nejsem člověk a nikdy jsem jím nebyl. Astrální svět, bytosti... Vzniklo za tu věčnost mnoho nových bytostí. Všude. Nejen zde. Lunius jsou bytosti podobní upírům jen mohou na slunce, Dhaki jsou bytosti podobní vlkodlakům jen nemohou na světlo a nemění se, protože půl těla je vlk a půl těla člověk. Vrchní část těla je vlčí a dvě nohy lidské. Menze jsou modré bytosti s černými oči a černými křídly, kteří žijí v lidském světě, jsou něco jako andělé a mořské panny, protože na sobě mají modré šupiny a k tomu milují vodu. Je jich mnohem víc. Ale to se mi nechce vyjmenovávat. Bylo by to na dlouho. Fakt, že jo. Můj nejlepší kamarád je upír. Jmenuje se Salvinus Salvadore. Je opravdu sexy. Moc mě přitahuje. Dávno jsem zapomněl na nešťastnou lásku. Možná jsem šťastný, že jsem se kvůli němu kdysi zabil. Teď je mi lépe. Navíc mu nevadí, že jsem gay. A druhý nejlepší kamarád je démon Irius Dhakada. Skvělé. Ztratil jsem se mezi hvězdy a planety. Ve velkém vesmíru. Sedím na skále v mém světě a pozoruji hvězdy. Miluji vesmír a hvězdy. Odtud je překrásný výhled. Naprostá temná krása. Zrovna čekám na Salvinuse. Rádi zde sedáváme a pozorujeme tu krásu. Temní romantici. A touha po krvi. Ano já také piji krev. Živím se krví, bolestí, dušemi, sexuální energií. To jest má potrava. Nevadí mi, že jsem skončil v pekle. Alespoň se nenudím a mohu si užívat mé touhy naplno. Zde totiž nejsou touhy zakázány tak jako v Ráji Boha. "Ewane? Zdravím. Rád tě opět vidím.„ ozve se za mnou. "Salvinusi já tebe taky.„ políbím jeho rty. Ano. Kdysi mi řekl, že mě miluje. Já jeho svým způsobem také. Přestože ne úplně. Nevím jestli je to skutečná láska. Ale jsou to velmi hluboké city. Cítím se šťastný, když jsem s ním. Tak to prostě je. Nemám s ním doslovně partnerský vztah, ale občas spolu spíme. Nechci mu citově ublížit. Vskutku. Je nádherný a sexy. "Zase půjdeš pro nějaké duše, že?„ zeptá se. "Ano půjdu.„ odpovím mu. *** Dnes mám přivést pět duší do pekla. Takže opět do světa lidí. Fakt super. To jsem vždy nadšený. Lidé jsou odporné stvoření. Vskutku ano. Šikana kvůli tomu, že jsem emo a gay. Alespoň v pekle mě nikdo neodsuzuje. Luxusní. Rozevřu svá velká černá křídla a vzlétnu. Letím bránou pekla do portálu mezi dimenzemi. Krása. Letím vesmírem mezi hvězdami a planetami. Neskutečná nádhera. Magická krása. Obloha je temně rudá a temně oranžová a v ní milióny hvězd a planet. Působí jako by hořela. Pekelné plameny. Ano, to mi připomíná. Pokaždé vypadá jinak, ale přesto překrásně. Dorazím do lidského světa. Jdu hledat ty duše, které mám přivést. Spolupracuji s anděli smrti. Použiji své schopnosti k nalezení míst kde jsou duše, které hledám. Každá z nich je na jiném místě. Nejprve letím pro duši Anastázie Qune. Na seznamu je ještě Sanake Black, Daren Woods a jeho bratr Sylwador, Luka Denewa. Když letím nad mořem zahlédnu nádherného emo mladíka. Divím se, že to v této době ještě vůbec někdo zná a ještě k tomu tím je. Je nádherný. Avšak je to člověk a já jsem padlý anděl. Smutné, že? Kdysi mi jeden člověk ublížil tak moc, že jsem spáchal sebevraždu a stal se padlým andělem. Jenže on je tak sladký. Má zvláštní energii a auru. Zajímavé. Uchvátí mě na první pohled. Začnu si o něm ukládat informace. Umím číst myšlenky. Má partnera. Je temný a sexy jako já. Musím ho zjískat. Chci ho. Letím dolů za ním. Mám v plánu se mu ukázat. Černé dlouhé vlasy s temně rudými melíry. Přes oko má patku. Je oblečen celý v černé barvě. Dotknu se jeho ramene. Otočí se mým směrem. Hledí do mých černých očí. ”Jsi nádherný...„ řekne tichým hlasem. ”To ty jsi krásný...„ odpovím mu. ”Zdálo se mi mnohokrát o tobě ve snech když jsem spal. Padlý anděl, který zemřel pro lásku.„ pronese tiše. ”Ty mě znáš?„ nechápu to. ”Čekal jsem dlouho na tvůj příchod.„ má sladký dokonalý úsměv. ”Jak o mě můžeš vědět?„ divím se. ”Vidím budoucnost a různé bytosti. Jsem médium a mám mnoho magických schopností, se kterými jsem se už narodil.„ vážně to nechápu. Nečekaný zvrat. *** Od této noci ho každou noc navštěvuji. A netrvá dlouho než se rozhodne odejit se mnou do pekla. Konečně štěstí. Jeho jméno je Salazar Sayuma. Avšak byl nedávno proměněný. Proměnil ho můj nejlepší kamarád. Když odešel se mnou do pekla, stal se upírem a proměnil mě. Takže se ze mě stal upíří padlý anděl. Věčnost...  
 

V barvách duhy

Jmenuji se Alex Drowned. Už od dětství jsem cítil, že jsem jiný. Měl jsem rád jiné věci, než ostatní kluci. Zajímal jsem se o jiné věci, než ostatní kluci. A když přišlo na ženy, zjistil jsem že mě tak nepřitahují, jako ostatní. Pozoroval jsem, že se mi líbí jiní chlapci... ***** Sluchátka v uších a slzy v očích. Černé vlasy mu spadají do očí. Černé linky kolem očí. Cítí se sám. Jako by ho celý svět nenáviděl, ale asi nebude daleko od pravdy. Ve škole zažívá šikanu. Neliší se jen stylem, ale i orientací. Je emař a k tomu gay. Takže optimální kombinace pro lidskou krutost. Kvůli psychickým problémům a šikaně se začal sebepoškozovat. Nemá přátele jen žiletky a bolest. Jeho rodina ho nemusí. Má staršího bratra, který ho mlátí doma i ve škole. Nemá žádnou oporu. Nikoho a nikde. Je mu patnáct let. Už byl jednou v psychiatrické léčebně poté co se pokusil o sebevraždu. Tehdy mu bylo dvanáct. Když byl zavřený, potkal tam jednoho chlapce, který na tom byl podobně jako on. Jeho jméno je Adam Black. Byl jen o rok starší než on. Také emař. Velmi si spolu rozuměli. Také spolu zažili svůj první polibek. Po několika měsících si vyznali lásku. Začali mít spolu tajný vztah. V neštěstí našli štěstí. V nenávisti našli lásku. Sedí na lavičce a vzpomíná na něj. Už je to půl roku od jeho smrti. Adam byl jediný koho měl. Nějaká parta kluků ho údajně zbila tak moc, že v nemocnici podlehl těžkým zraněním. Navštěvoval ho v nemocnici až se nečekaně dozvěděl, že zemřel. To ho zlomilo. Rozhodl se najít ty lidi, kteří mu zabili jeho lásku. Touha po pomstě. Má černé vlasy s barevnou patkou. V barvách duhy. Nestydí se za to kým je. Je sám sebou. Chodí jen v černé barvě od jeho smrti. Zapálí si cigaretu na nervy. Už je to několik měsíců a stále se mu nedaří najít viníky, kteří za to mohou. Hrozná bolest. Začal trpět těžkými depresemi a silnými úzkostmi. Přestal téměř úplně jíst a spát. Čím dál víc hubne. Už téměř vůbec nechodí ven mezi lidi. Jen občas vyjde ven a to jen k jeho hrobu. Nosí mu tam rudé růže. Avšak málokdy vychází. Jednoho dne to jeho tělo už nevydrží a sekne to s ním. Skončí v nemocnici ve vážném stavu. Silná podvýživa a psychosomatika. Po třech dnech ho stabilizují a pustí domů. Lidé jsou velmi krutá stvoření. Plní nenávisti, krutosti, necitelnosti... Nejraději by také zemřel, ale nejprve chce pomstít Adamovu smrt. Vlastně je mu jedno jestli při své pomstě také zemře. Svým způsobem po tom touží. Dávno se rozhodl je zabít velmi bolestivou smrtí. Chce aby při umírání skutečně trpěli. Těsně před tím než zemřel, měl narozeniny. Pár dní před jeho tragickou smrtí mu bylo sedmnáct let. A Alexovi bylo minulý týden šestnáct, ale vůbec nic už si neužívá. ***O měsíc později*** Alex si upravuje své delší černé vlasy s barevnou ofinou přes oči. Líčí si černé stíny kolem očí a pod ně černou tužku. Vezme si černé kalhoty, černé triko s bílou kostrou a srdcem v růžové barvě, černá mikina s kapucí na zip. Chystá se jít opět k hrobu svého partnera. Než stihne vyjít ze svého pokoje, otevřou se dveře, ve kterých se objeví jeho matka Catherine. Avšak tentokrát v jejích očích vidět něco jako strach než nenávist. "Už zase jdeš na jeho hrob Alexi?„ zeptá se. "Co se najednou zajímáš?! Nebyla by jsi snad raději kdybych to byl já? Přeci vám dělám hroznou ostudu už jen svou existencí, ne?!„ prskne chladně. Jo jasně. Teď se najednou zajímá? To tak! "Zlatíčko...„ pronese. "Dej mi pokoj! Teď si hraješ na děsný zájem, jo?!„ řekne naprosto bez citu. Veškeré city odešli s ním. Vše odešlo s Adamem. Proč láska tolik bolí? To se asi nikdy nedozví. Navíc jeho rodina ho nemusela ještě než se stal emo a než zjistili, že je gay. Vždy se lišil od ostatních. Má mnoho psychických problémů. Od malého dítěte docházel k psychiatrům. Trpí těžkými depresemi a úzkostmi, má poruchu osobnosti a psychózu. Už se s tím narodil. K tomu mu našli později autismus. Takže luxusní kombinace, že? A šikana mu vytvořila sociální fobii. Ano, patří i k autismu, ale tvrdá šikana to mnohem zhoršila. A úmrtí jeho partnera, kterého stále hluboce miluje, ho úplně zlomilo. "Alexi. Sice jsi jiný než ostatní a dlouho to trvalo než jsem si zvykla na tvé psychické nemoci a na to, že jsi gay. Avšak když tě vidím v tomto stavu tak se o tebe bojím. Uvědomila jsem si, že jsem se chovala jako naprostá kráva. Přeci jen jsi můj syn.„ odpoví se zvláštním výrazem. "Ano, chovala jsi se jako kráva. A stále chováš. Na tvůj zájem je už pozdě. Už o váš zájem nestojím.„ pronese s vražedným pohledem a odejde. V kapse má jejich společnou fotku. Je rozhodnutý se zabít. Takto dál nemůže. Ani se mu nedaří najít viníky. Rozhodl se pro spáchání sebevraždy. Bolest je až moc velká. Tímto stylem to dále nejde. Doufá, že se mu tentokrát sebevražda povede. Sehnal si skalpel a má léky na psychiku. Nejprve půjde pro tvrdý alkohol. Takže jde do obchodu kde mu už několikrát alkohol prodali. Ukradl doma peníze. Zapálí si cigaretu. Vzpomene si na svůj nejoblíbenější film Místnost sebevrahů. Adam měl pravdu, že je jako Dominik. On byl zase víc Sylwia. Oba dva ten film milovali. Koupí si velkou vodku a jde na hřbitov. Místo kde navěky spí jeho láska není daleko. Tento hřbitov milovali. Bylo to jejich místo. Často sem chodili. Po půl hodině dorazí ke hřbitovu. Zapálí si cigaretu. Do sluchátek mu hraje píseň Vzal mi tě stín. Celkem trefná píseň. Alespoň pro něj ano. Bílí kouř vychází z jeho plic. Slzy stékají z očí a hruď spaluje obrovská bolest. •Za chvíli budu zase s tebou lásko • bleskne mu hlavou myšlenka. Až dokouří cigaretu, vejde na hřbitov. Zrovna zapadá slunce. Vybaví se mu jak spolu pozorovali západy slunce. Vzpomínky jsou jako dýky do jeho srdce. V ruce drží rudou růži jako vždy. Po chvíli dojde k hrobu a rozpláče se ještě více. Položí na něj rudou růži a sedne si vedle jeho hrobu. Tentokrát má ovšem divný pocit. Cítí jako by ho někdo sledoval. Otočí se, ale nikoho nevidí. Ten zvláštní pocit sílí. Rozhlíží se kolem sebe. Po chvíli zahlédne nějakého muže. Má bílou kůži jako smrt, dlouhé černé vlasy, temně rudé oči a špičáky. Je oblečen celý v černé barvě. Jenže působí jako úplně z jiné doby. Hledí na něj bez pohnutí. Stojí tam jako socha. Začíná být nervózní. Má z toho záhadného temného mladíka vážně divné pocity. Nevypadá ani jako člověk. Možná je z gothic subkultury? Napadne ho. Nezná ho. Neví proč na něj tak zírá. Poté si vzpomene na látku ze školy. Ano, působí jako z viktoriánské éry. Přesně tak. Co je sakra zač? ”Brzy se znovu shledáš se svým partnerem.„ promluví najednou onen divný muž. Než stihne cokoli říci, zmizí. Najednou tam nikdo není. Rozhlíží se kolem jako šílený. Ale nikde nikdo. Avšak má stále pocit, že tu někdo je. Zapálí další cigaretu. Už je tma. Hřbitov osvětlují jen hřbitovní svíce. Miluje tento pohled. Vždy ho uklidňoval. Jen tomu tak už přes půl roku není. Teď mznepomáhá už vůbec nic. Nekonečná bolest. Vyndá si velké množství psychiatrických léků a svůj skalpel. Otevře vodku. Začne léky zapíjet vodkou. Zatím jen pár. Vezme do ruky skalpel, vyhrne rukávy mikiny a projede skalpelem tepnou na levé ruce hned na to na pravé ruce. Jsou to velmi hluboké řezy, takže nepotřebuje další léky, protože začne pomalu upadat do spánku. Krev stříká všude kolem. Je zima. Sníh se barví krví. Oči se mu začínají zavírat. Zahlédne nad sebou postavu. ”Adame?„ řekne ztěžka. Stojí nad ním jeho mrtvý partner, ale má temně rudé oči a špičáky. Jeho kůže je bílá jako mramor. Vypadá jinak než si ho pamatuje. Ucítí něco ostrého ve svém krku. Cítí jak mu něco pije krev. Doslova. Dotek smrti. Když se mu téměř zavřou oči, ucítí nějakou tekutinu kapat do jeho úst. Začne tu tekutinu polykat. Stéká ji celkem dost. Najednou přestane vnímat. Ticho a tma. ”Adame musíme ho zde zatím nechat. Musí být oficiálně prohlášen za mrtvého ve světě živých. Až poté ho vykopeme. O vše se postarám. Neboj se. Zatím můžeš připravit váš pokoj v paláci.„ promluví ten muž. Adam se zamračí, ale ví že musí počkat. ”Jo já vím.„ odpoví mu. Poté zmizí. Ví, že mu může věřit. Navíc on mu zachránil život. Sice už není člověk, ale žije. Dal mu dar temnot. Dokonce on sám mu navrhl, že se Alex bude moci přidat do rodiny. Viděl jak moc se bez něj trápí. Jen si musel počkat až mu bude šestnáct. Zákony jsou zákony. Tyto zákony jsou ovšem úplně jiné než mají lidé. Vrátí se do sídla a hledí do noci ze svého pokoje. Myslí na svou lásku. Ten půlrok bez něj byl čisté peklo. Konečně ho bude mít opět po svém boku. Nemůže se na to dočkat. Naštěstí ho zatím slunce nezabije. Za pár dní už bude opět u něj. Jeho stvořitel se objeví v pokoji Alexových rodičů. Oba dva spí. Vejde do snu jeho matky. Vloží ji do snů smrt jejího syna a kde ho najde. Také nastaví její mysl aby se vzbudila a šla na hřbitov kde leží její mrtvý syn a také aby měl druhý den pohřeb. Hned na to zmizí pryč. Také svými schopnostmi zařídí vše potřebné k pohřbu Alexe. Prostě vše urychlí. ***O tři dny později*** Adam se svým stvořitelem jdou vykopat tělo Alexe. Když se dostanou k rakvi tak vyndají jeho bezvládné tělo ven. Poté hrob znovu zakopou a vezmou ho do paláce. Tam ho Adam položí do jeho rakve. Mají společný pokoj. Po dvou hodinách se Alex konečně probudí. Otevře své teď temně rudé oči a snaží se popadnout dech, který nemá. ”Adame? Jsem mrtvý, že?„ první co z něj vypadne. ”Nemrtvý lásko. Jsi upír jako já.„ oznámí mu. ”Cože? Upír? Ti přece neexistují.„ nevěří tomu. ”A jak tedy žiji, když jsem zemřel? To on mě proměnil. Samenius Dracul jest jeho jméno. Je to ten muž, kterého jsi viděl na hřbitově. Objevil se jednu noc v nemocnici a dal mi na výběr jestli chci zemřít nebo žít. Odpověděl jsem, že chci žít pro mého partnera, kterého velmi miluji. Pro tebe Alexi. Jsi jediný důvod proč jsem chtěl žít. Dal mi svou krev poté co mě vysál téměř k smrti. Tak jako já tebe, když jsi se pokusil o sebevraždu. Celou dobu jsem tě sledoval z temnot. Udělal ze mě upíra.„ odpoví mu a políbí jeho rty, pohladí jeho černé vlasy. ”Život bez tebe miláčku byl peklo. Jsem tak šťastný, že jsem opět po tvém boku. Tak moc jsi mi chyběl. Ale proč jsi nepřišel dříve?„ zajímá ho. ”Já vím. Upíří zákony lásko. Lidé o nás nesmí vědět a k tomu je zakázáno proměnit někoho mladšího šestnácti let, takže jsem musel čekat než ti bude šestnáct abych tě směl proměnit. Bez tebe jsem dost trpěl. Věř mi.„ působí smutně a zároveň velmi šťastně. Hned se začnou navzájem svlékat a vášnivě se líbat. Alex vezme do pusy jeho penis a začne si hrát jazykem se žaludem. Ozve se slastné zasténání. Hýbe hlavou dolů a nahoru. Rukou si pohrává s koulema. Občas lehce skousne svými tesáky jeho žalud. Je tak nadržený, že ho rychle postaví na čtyři a zasune dovnitř něj svůj velký penis. Teď není třeba příprava ani čekání, takže se okamžitě začne hýbat. Pohyby jsou stokrát rychlejší než je zvyklý. Pohybuje se jako sám ďábel. Po deseti minutách se udělá. Rychlostí blesku už klečí na čtyřech on. Ucítí uvnitř sebe ten dokonalý velký penis. Užívá si každý pohyb i dotek osoby bez které nedokáže žít. Jejich nahá těla se navzájem dotýkají. Po půl hodině do toho sexy těla vybuchne velkou dávku svého spermatu. Lehnou si vedle sebe do manželské rakve. Ano, mají společnou velkou rakev. Adam přivede lidskou ženu Alexovi, který ji zabije. Další noc se vzbudí. ”Mám pro tebe překvapení můj milovaný.„ pronese. ”Opravdu?„ nechápe. ”Ano. Pojď se mnou.„ vede ho do místnosti sídla. Klečí tam několik lidských mužů. Jeden z nich je Alexův bratr. ”Bratře?„ řekne překvapeně. ”Vím, že jsi celou dobu hledal lidi, kteří mohou za mou smrt lásko. Toto jsou oni. Nechal jsem je najít. Věděl jsem, že se chceš pomstít. Tady je máš drahý.„ ozve se Adam. ”Vy nejste mrtví? Vždyť jsem vás oba viděl mrtvý kurva!„ řekne naštvaně Thomas. ”Bratře proč? Proč jsi to udělal?„ ptá se. ”To já vzal mou partu a zabili jsme ho. Tak jak to, že kurva žiješ?„ diví se. ”Thomasi, ale proč?„ nedá se Alex lehce. ”Nenávidím tě. Už hodně dlouho a když jsem zjistil, že jsi zasraný gay vše se prohloubilo. Když jsem si konečně zjistil informace o tvém zasraném partnerovi, rozhodl jsem se ho zabít.„ směje se. Jen co toto slyšel, došel nával děsného vzteku a jelikož není zvyklý na svou nadměrnou novou sílu, tak mu tu ruku urve. Ozve se hlasitý řev bolesti. Líbí se mu to a tak ho zbaví i druhé ruky. Teď se směje někdo jiný. Avšak jelikož je novorozený upír nedokáže se zatím ovládat. Svými tesáky se zakousne do krční tepny svého bratra. Během pár vteřin je všechny zabije. Sice je chtěl mučit jenže hlad byl větší. Stejně ho to uspokojilo, protože je nakonec opravdu zabil tak jak si slíbil před svou sebevraždou. A odteď  půjdou spolu po boku věčností. Láska silnější než smrt...  
 

Píseň smrti

Hlubiny oceánu mě pohlcují
A tělo padá bezvládné
Do těch hlubin
Známky života se vytrácejí
A srdce prodané
Duše upadá do bažin

Černá obloha noci
A hvězdy co se ztrácí
V té husté temnotě
V beznaději a bezmoci
Život se vytrácí
Umírat v samotě

Vlny oceánu mě polapili
A obloha se ztratila
Už je na dosah celý vesmír
To lidé mě zabili
Tolik krve vlastní jsem prolila
Konečně pocítit v duši mír

Vše co jsem hledala život celý
Jsem tehdy našla ve smrti
Je život smrt a smrt život?
Svět potemnělý a moje srdce umrlý
Peklo života v bolesti
Býti vesmíru robot

S mrtvými se shledat
Opět s nimi se smát
I když by se jim to nelíbilo
Za smrt se provdat
Nemám co nabídnout, dát
Už nic nemám vše se ztratilo

Loď která ztratila směr
Narazila do ledovce
Vítr a mlha 
Je plna děr
Nad hladinou zahlédnout krkavce
Před potopením hvězdná obloha

Hvězdy jsou duše zesnulých
A voda mrazivá
Vzala si životy
Opět vidět tváře mých mrtvých
A obloha zářivá
Než vše se pohltí do temnoty

Teď tančit na nebi jako hvězdy
S mrtvými opět se vidět
Natahuji k nim ruku
K nim třpytící se schody
Na temné obloze sedět
A cítit mrtvých lásku
 

Mramorová socha

Samota a bolest
Jedné gothické dámy
Venku větru šelest
Na zdech prázdné rámy

Černě oděna stála tam
Sama jako socha z mramoru
Na tom hřbitově
Je jedna z divných dam
Chtěla odejít tam nahoru
Nechtěla být na světě

Hřbitovní vůně mrtvých
A květy na hrobech
Píseň zesnulých
Leží tam v květech 

 

Havran

Spleť rudých růží
Na hrobech ležící
Temné tóny varhan
Bezvládné tělo v krvi leží
Dívka navždy spící
A na hrobě havran

Mrtvola dívky hnije
Na hřbitově
A havran u dívky stojí
Její srdce už nebije
Umírala citově
Už života se nebojí

Černý havran ,strážce
Doprovází její duši
Do světa mrtvých
Bolestí pukalo její srdce
Že dívka tu leží,nikdo netuší
Chtěla dotýkat se úst tvých

Její víra právě odešla
Bolest už ji netrhá 
Jako střepy na podlaze
To tebe milovala
Byla pro tebe drahá?
Snažila se v marné snaze

Ztratila vše
Ale měla vůbec něco?

 

Temná vášeň

Evelinne Moonie je mladá dívka, která je victorian gothic. Miluje tajemno a záhady. Zajímá se o mytologii. Je ji sedmnáct let. Je dcerou čarodějnice a druida. Zdědila schopnosti svých rodičů. Je věštkyně, vyzná se v bylinách, umí mluvit se zvířaty, je léčitelka, čte myšlenky, umí cestovat v čase, není člověk. Avšak je velmi osamělá, smutná. Nemá přátele. Ráda běhá po lesích s vlky. Ale ne vlkodlaky. Ty ráda nemá. Osamělost. Žije se svými rodiči na samotě uprostřed temných lesů v malém domě. Daleko od lidí. Lidé je nemají rádi. Ale co by kdo chtěl ve středověku. Jsou časy temna. Bolesti, smrti, nemocí, utrpení, strachu, nenávisti. Nikdo neví, že nejsou lidé. Alespoň prozatím. Avšak to je jedno, protože se lidé navzájem obviňují. Touha po majetcích a moci je silnější než oni sami. Čarodějnice, upíři, démoni, vlkodlaci... Všechny bytosti jsou v ohrožení. Jsou skuteční. Existují, žijí.. Umírají... Elizabeth Blackrossa je upírka, které je přes dvě stě let. Její rod a druh se taktéž skrývá před lidmi. Jsou vážně zlé časy. Především pro nelidské bytosti. Také nemá přátele a cítí se osaměle. Utrpení. Avšak upíři se živí lidskou krví, takže se ukazují, občas. Za ty staletí měla několik partnerek. Ano, je na ženy. Navěky vypadá na šestnáct let. Šlechtická krev. Narodila se jako upír. Není proměněná z člověka. V tomto případě se růst hmotného těla navěky zastaví v šestnácti letech. Je to tak. Přestože skutečný věk upírů se nezastaví. Věčný život nemrtvých. Nesmrtelnost. Když je zrovna na lovu tak její rodinu napadnou lovci avšak ona jest mimo sídlo. Hledá si svou oběť. Má vskutku velkou žízeň po lidské krvi. Hlad je prostě hlad. Když si najde své jídlo tak se svými tesáky zakousne do krční tepny mladé dívky. Její oči teď mají barvu krve. Temně rudou. Během pár vteřin je tělo úplně bez krve. Jenže má stále žízeň, takže si najde dva sourozence. Tři lidé za noc ji většinou relativně stačí. Jenže je nemilosrdná, chladná, krutá a velmi krvežíznivá. Zabila by vše co ji přijde pod tesáky. Je bytost mimo čas a prostor. Když se po nočním lovu vrací domů zpět do sídla, tak si všimne z dálky vysokých plamenů. Hrůza, děs, strach... Běží tam a vidí jen plameny. Rozhodne se utéct pryč. Záchrana... Horší je, že se blíží východ slunce. Slunce upíry zabije. Lidé je často zabíjí upálením sluncem. Odporná to smrt. Rozhodne se, že se do sídla nevrátí. Už není kam. Ví v okolí o jedné jeskyni, takže se jde schovat tam. Promění se do podoby netopýra a letí tam. Útěk. Odteď zůstává úplně sama. Bez přátel a teď bez rodiny. Je jí hrozně z pohledu sídla v plamenech. Její domov. Lovci se začínají ukazovat častěji. Bylo jasné, že k tomu dřív nebo později dojde. Přišlo to ovšem dřív než si myslela. Chce se ji najednou plakat. Doletí do svého úkrytu. Ta jeskyně je ukrytá ve skalách vysoko nad krajinou. Lidé se sem stěží dostanou. Pro ně je to téměř nemožné. Změní se do své "lidské" podoby a schová se do temnoty před východem slunce. Zemřela by na slunečním svitu. Spánek... Má dlouhé rezavé vlasy s lehkým odstínem blond. Je překrásná. Chladná a kouzelná. Smrtící krása. Probudí se až za tmy. Nádherný výhled na temnou oblohu noci a milióny hvězd. Překrásné. Má žízeň, takže v podobě netopýra letí dolů ze skály. Dole v hustých lesích se změní zpět do své podoby. Avšak zde najde maximálně zvěř než lidi. Bude muset stačit zvířecí krev. Prochází se nocí až dorazí k jezeru. Krása. Z ničeho nic si všimne překrásné dívky. Je celá nahá. Má dlouhé hnědé vlasy. Dokonalá postava. Přestože vypadá jako člověk, cítí že není člověkem. Má velmi zvláštní energii. Je čarodějnice. Už několik čarodějnic poznala za těch dvě stě let. Vskutku. Avšak nemá jen energii čarodějnice, ale i něčeho co nedokáže rozpoznat. Jen tak tu nádhernou dívku pozoruje. Je velmi atraktivní. Netrvá dlouho než si ji ta neznámá dívka všimne. Jejich pohledy se střetnou. Několik minut na sebe jen hledí. Pozorují se navzájem bez pohnutí. Jako by byli kamenné sochy. Přitažlivost. Možná... "Kdo jsi? Člověk rozhodně ne. Nikdy jsem tě zde neviděla.„ prolomí hrobové ticho hnědovlasá. "Ty také nejsi člověk.„ podotkne. "Ne to nejsem, ale neodpověděla jsi mi. Kdo jsi?„ odpoví. "Mé jméno jest Elizabeth Blackrossa. Jsem upírka z čisté krve.„ představí se nakonec. "A mé jméno jest Evelinne Moonie. Jsem čarodějnice, ale můj otec je druid.„ představí se i ona. "Těší mě Evelinne. Velmi ráda tě poznávám.„ usměje se jako by zapomněla na smrt své rodiny. Až moc ji okouzlila. Klenot. Krásnější ženu nikdy předtím neviděla. Tato je nejkrásnější, nejdokonalejší. Sice měla vztahy jen s upířími ženami, ale možná po těch staletích udělá výjimku. Musí ji zjískat. Moc ji chce. "Mě také těší, že jsem tě poznala. Samota je hrůza. Nemám přátele. Jen rodiče. Avšak jsou zlé časy, takže kdo ví kdy přijde řada na nás.„ lehce posmutní. Má strach. "Moji rodinu už lovci dostali. Byla jsem na lovu a když jsem se vrátila celé naše sídlo bylo v plamenech. A tak jsem skončila zde.„ řekne a chce se jí plakat. "Lidé jsou zrůdy. Podle toho jak se chovají sami k sobě.„ odpoví chladně. Elizabeth se na první pohled zamiluje. To se jí stalo poprvé. Nemůže si ovšem vůbec pomoci. Možná použila nějaké své kouzlo? Je přeci čarodějnice. Říká si. ***O čtyři a půl měsíce*** Evelinne se opět koupe v jezeře. Už několik měsíců se schází se záhadnou sexy upírkou. Zrovna na ni čeká. Poprvé ji přitahuje žena. Vskutku dost. Hodně si spolu rozumí. Konečně má alespoň jednu kamarádku. Tajná kamarádka. Její rodiče netuší, že se schází s upírkou. Netuší to. Neřekla jim to. Čím dál tím víc ji přitahuje. Touží po ni. Zamilovala se. Cítí k ní hluboké city. Sedmnáct let jí je už sto čtyřicet šest let. Ano. Čarodějnice jsou také nesmrtelné. Tedy když zrovna nehoří na hranici. Lidé už zabili mnoho druhů bytostí. Zabíjí vše co jim přijde do cesty. Zabíjí se navzájem. Ano vraždí se mezi sebou. Obviňují se navzájem z upírství, čarodějnictví, praktikování černé magie. Poté si vezmou majetek toho koho poslali na smrt. Ale padají jako mouchy. Do toho všeho začal mor. Černá smrt. Lidstvo si samo zvolilo válku. Jenže boj, který si rozpoutali nejde zastavit. Vlkodlaci začali více zabíjet lidi než předtím. Upíři častěji napadají lidská obydlí. Čarodějnice, čarodějové, mágové zase posílají svá temná kouzla a kletby. Démoni se živí lidskými dušemi, takže jim je berou. Utrpení, bolest, smrt... Svět v chaosu. Konečně se objeví sexy upírka. Chce ji. Moc ji chce. "Konečně jsi přišla. Už jsem se nemohla dočkat.„ úsměv. "Já na tebe taky ne.„ odpoví. Evelinne vyleze ven z jezera. Přijde k ní a políbí její lákavé rty. Vášnivý polibek. Začne ji svlékat z oblečení. Nebrání se. Spíše zapojuje. Svými tesáky lehce okusuje ty velká ňadra. ”Napij se. Cítím, že máš hlad.„ pobídne ji. Hned na to se s chutí zakousne do jejího prsa. Lahodná krev. Musí si dát pozor. Nechce zabít svou lásku.  Po chvíli se zakousne do druhého prsa. ”Miluji tě Elizabeth.„ pronese. ”Já tebe také Evelinne.„ políbí ji. ”Chceš mou upíří krev?„ nabídne ji. ”Ano.„ přijme. Jen co to řekne, zakousne se svými tesáky do její krční tepny. Když je téměř mrtvá tak si svým drápem rozřízne tepnu na zápěstí a dá ji svou krev. Stane se upírem, který může na slunce. Nezabije ji. Sice ji nebude dělat vůbec dobře, ale nezemře. Láska... Netrvá dlouho a promění se. Poté jdou k domu Evelinne kde najdou její rodiče, ale oba jsou mrtví. Rozhodne se je časoprostorem přenést do viktoriánské éry. Ze středověku do viktoriánské Anglie. A zde začíná úplně jiný příběh... Temná vášeň má mnoho podob...  

 

Upíří srdce

Jeho kůže je bílá jako mramor a chladná jako led. Je velmi přitažlivý muž. Obléká se především do černé barvy. Je gothic. Avšak je starý sto třicet pět let. Není totiž člověk. Je upír z šlechtické krve. Narodil se jako čistokrevný upír. Nenávidí lidi kvůli jejich chování. K tomu lovce. Lovci upírů, démonů a vlkodlaků. Nekonečná válka bez konce. Už je to otravné. Lidé jsou krutá a zlá stvoření. Nenávist. Ukrývá se v temnotě. Pocit samoty je nejhorší pro věčnost. A on je sám. Kdysi měl partnera jenže toho mu zabili lovci. Nekonečná bolest. Od jeho smrti se úplně uzavřel do sebe. Upíři mají city. Nenechte se zmílit někteří jsou až moc citlivý. Je to tak. Výjimky možná více než lidé. Ano zní to divně, ale je to pravda. Neuvěřitelné. Jeho jméno je William Rosseta. Ženy o něj mají zájem jenže on je gay. Smůla. Před osmdesáti lety mu zemřel partner a milenec. Hluboká bolest a žal doteď nezmizeli. Ztráta... Zrovna je úplněk a tak se jde projít na hřbitov. Miluje hřbitovy a opuštěná místa. Když se blíží, ucítí velmi silnou a lákavou vůni krve. Neodolatelná vůně, která ho zbavuje všech smyslů. Je cítit ze hřbitova. Skvělé tam zrovna míří. Jde po čichu za svou obětí. Má velký hlad. Nemůže jíst lidské jídlo ani pít lidské pití. Může jen krev. Jde za svou kořistí. Jenže nečekal, že kořist bude tak nádherný muž. Dlouhé blond vlasy, zelené oči a oblečen celý v černé barvě. A k tomu vypadá jako gothic. Optimální kombinace alespoň pro něj. Uchvátí ho člověk. Přestože lidi nenávidí. Na tomto muži ovšem něco je. Sám neví co přesně. Má velmi zvláštní energii a auru kolem sebe. Přitahuje ho až moc. Nechápe co je to najednou za pocit. Omámení. Okouzlení. Sice jeho krev voní k zbláznění, ale zrovna jeho zabít nechce. Absolutně nechápe co se děje. Snaží se ho nezabít. Což je u upíra divné, když nechce někoho zabít, především když má tak velký hlad. Cosi mu v tom brání. Drží se zpět a jen ho pozoruje. Touha, vzrušení. Je skrytý v temnotě noci a sleduje toho tajemného muže. Touží po společníkovi na věčnost. Jeho partner je dávno mrtvý. Sice ho nikdy nepřestane milovat, ale nechce jít věčností sám, ale to by nechtěl asi nikdo, že? Tento ho zaujal. "Kdo je tam?„ prolomí hrobové ticho blonďák. Nějakou dobu bylo ticho než se rozhodne se mu ukázat. Jejich oči se střetnou. Hledí na sebe bez jediného slova. Z blízka je ještě dokonalejší. Vzájemné hluboké pohledy. Kdyby mohl jeho tváře zrudnou. Ale není to možné je nemrtvý. To víte ti upíři. "Jaké je tvé jméno?„ zeptá se ho upír. Zajímá ho. Jen nesmí prozradit, že je upír. Kodex. Přísná upíří pravidla. Jenže jak už poznal gothic subkulturu tak ví, že se zajímají o magii a nadpřirozené bytosti. Také si lidé rádi hrají s různými bytostmi. Různé rituály a tak. Vyvolávání, kletby... A někteří velmi dobře ovládají magii a mají magické schopnosti. Je sám překvapen, že místo toho aby ho zabil a ukojil alespoň trochu svůj obří hlad se tu s ním baví. Ještě k tomu s člověkem. Nepoznává sám sebe. Divné. ”Lucian a tvé jméno?„ odpoví mu. ”Mé jméno jest William Rosseta.„ představí se. ”Zvláštní příjmení.„ pronese člověk. ”Můj rod je vskutku starý.„ řekne mu. Nebezpečné. ”Jde to poznat. Kolik ti je let?„ vyptává se dál. ”Dvacet tři.„ musí dávat pozor. Od kdy se baví s lidmi? Očividně odteď. Přitahuje ho. ”Krásný věk. Mě devatenáct. Koukám, že jsi také gothic.„ jeho úsměv září a oči svítí radostí. Kdyby tak věděl jeho skutečný věk nebo ne? Či, že není člověk? Kdo ví? ”Ano jsem gothic. Ty také, že?„ odpovídá. Vůně krve neodolatelná. Zbavuje ho všech svých smyslů. Začíná šílet po krvi. Vskutku. ”Ano jsem.„ má chuť ho políbit nebo zabít? Nemá tušení. ”Musím jít. Sbohem.„ pronese náhle a připravuje se zmizet pryč. ”Počkej! Chci tě ještě někdy vidět!„ zastaví ho lidský mladík. ”Není to dobrý nápad.„ řekne smutně. ”Proč ne?„ zajímá se. ”To je jedno.„ řekne chladně. ”Ale mě není...„ jeho smutný pohled ho přesvědčí. ”Dobrá tak zítra v noci opět zde.„ rozhodne se nakonec. ”Dobře. Budu se těšit.„ souhlasí. Poté zmizí. Nutně potřebuje lidskou krev. Hlad ho začíná ovládat. Zabije prvního člověka, který mu přijde do cesty. Jeho stříbrné oči se změní do rudé a dlouhé ostré špičáky se zakousnou do krční tepny mladé dívky. Pije a pije až do poslední kapičky. Mrtvé tělo hodí pryč a jde hledat další oběť. Noční ďábel. Je krutý a nelítostný. Zabiják temnot. Krev je život a každá bytost se něčím živí. Lidé svými potravinami, někdo krví, lidským masem či dušemi. Je mnoho potravy, že? Každá bytost se živí něčím jiným. A tak to je. Lidé, upíři, vlkodlaci, démoni je vskutku mnoho druhů bytostí, však? Až po třetím člověku se vrátí do normálu. K sobě. Sníh padá do jeho dlouhých havraních vlasů. Sníh zbarven krví. *** Lucian jde domů ze hřbitova. Musí myslet na toho tajemného muže. Je tak sexy, nádherný. Zaujal ho. Chce ho poznat víc. Hlavně jak se vypařil jako mlha. Najednou tam nebyl. Navíc mu někoho dost připomíná, ale nemůže si vzpomenout koho. Proč to tak bolí? Nevědomost? Má pocit jako by ho znal roky. Ale netuší kdo to je. Bolí ho u srdce. Co je to za divný pocit? Touží to zjistit. *** Už je to měsíc a půl co se spolu schází po hřbitovech. Pokaždé jen v noci. Přes den zatím nikdy. Ani jednou. Jeho kůže je chladná jako led, jeho oči stříbrné, jeho kůže bílá jako mramor, srdce nebije, tep není. Temnota a světlo. Zlo a dobro. Smrt a život. Osud? William se do něj zamiloval na první pohled. Hluboké city. Ano, miluje člověka. Čím víc času s ním tráví tím víc ho miluje. Nečekal to. Nečekal, že bude milovat člověka. *** Už si vzpomněl na část minulosti, na kterou zapomněl. Před rokem mu zemřel partner. Jeho partner byl upír jenže mu ho zabili lovci. Zemřel mu v náručí. Jeho poslední slova byla, že mu vymaže paměť. Protože se o něm dozvěděli jiní upíři a především, že ví o jejich existenci. Nebezpečné! Chtěl ho ochránit než zemřel. Řekl mu, že má staršího bratra a mladší sestru. Jsou z šlechtické krve. Vzpomíná si. Jméno jeho mrtvého partnera je Sammae Rosseta a jejich sestry Dhália Rosseta. Tři sourozenci. Rozdělení. Přestože si už vzpomněl tak se stihl zamilovat do staršího bratra jeho mrtvé lásky. Ztráta. Přijde mu divné, že ho ještě nezabil, když je člověkem. *** Dnes ho opět uvidí. Rozhodl se. Dá mu nabídku. Možná... Už na něj čeká na hřbitově mladík s blond vlasy po pás. Jeho posedlost. Jeho láska. Jeho naděje. Jeho touha. ”Velmi rád tě znovu vidím.„ pozdraví a zrudne v obličeji. ”Ty jsi upír, že je to tak?„ dodá čímž ho vskutku zaskočí. Přišel na něj. "Jsi připravený?„ "Na co?„ "Na věčnost.„ ”Miluješ mě?„ ”A ty mě?„ ”Miluji tě víc než cokoliv.„ ”A já miluji tebe. Jsi pro mě všechno. Opravdu.„ Políbí se vášnivě než se mu svými tesáky zakousne do krční tepny a vypije skoro všechnu krev v těle. Když umírá dá mu svou krev. Odteď budou spolu navěky. Doslova...  
 

Bolest a slzy

Bloudí temnou nocí a z očí ji stékají slzy. Bolest ji dusí a mučí. Lidé ji stále jen ubližují. Zůstala pomalu úplně sama. Avšak měla někdy vůbec někoho doopravdy? Žal... Vzpomínky ji zabíjí. City ji zabíjí. Život ji zabíjí. Bojí se samotného života. Další bolesti. Zoufalství a utrpení. Deprese a šílenství. Co komu udělala? Že stále musí jen trpět? Čí je to pomsta? Nebo to pomsta není? Neví kudy kam. Ztracená a zničená. Beznaděj a naprosté zoufalství. Pocit samoty ji dohání k šílenství. Srdce puká uvnitř její hrudi. Krutost a nenávist. Je úplně jiná než ostatní. Nikdo ji nechápe. Nepochopení. Je jako tělo bez duše. Dýchá, ale nežije. Pláče a je jí hrozně. Nejraději by byla mrtvá. Smrt je svoboda. Rozevřít svá křídla a odletět pryč od bolesti a utrpení. Chodí převážně v černé barvě. Miluje gothic a metal. Ráda chodí na hřbitovy a opuštěná místa. Miluje tajemno a záhady, historii, magii, mytologii, horory, psaní, čtení, umění, kreslení, fantazii, cestování. Je temná duše. Tajemná, záhadná... Především dost uzavřená žena. Introvert. Lidé ji tak moc ublížili, že už nevěří absolutně nikomu. Nikomu se nesvěřuje, ví proč. Její život je čisté peklo. Tomu věřte nebo ne, je to vlastně úplně jedno, co? Dokáže se částečně svěřit jen v básních či příbězích, které píše. Své city, emoce, myšlenky. Jediná osoba, které ještě nějak věří je její mladší bratr. V dětství byli nejlepší přátelé a říkali si téměř všechno. Své trápení, myšlenky, radosti, události. Jde na svůj oblíbený hřbitov. Už je blízko. Pár ulic. Pouliční lampy svítí do noci. Vrány létají na temné obloze. Po pár minutách dorazí k hřbitovní zdi. Brána je otevřena. Vkročí na známou půdu hřbitova. Krásná vůně smrti. Miluje to. Do sluchátek ji hraje kapela Misery Life. Její vskutku oblíbená. Depressive suicidal black metal. Dokonalý hudební žánr alespoň pro ni. Hřbitovní svíce lehce osvětlují hroby. Překrásná atmosféra. Uklidňuje ji to. Alespoň trochu. Znovu si představuje, že zde navěky spí také. Už touží jen po tom zemřít. Úžasná představa mít klid. Tiché modlitby a prosby o milost. O konec utrpení. Přání. Sedne si na jeden hrob a vytáhne si žiletku. Hledí na ni než začne jezdit svou bledou kůží. Kapky krve. Víc a víc. Hlouběji a hlouběji. Silněji a silněji. Úleva. Rány na duši, rány na těle. Příjemné doteky chladného kovu. Na chvíli přestane a zapálí si cigaretu. Hustý bílý kouř. Sleduje svou krev na kůži. Vzpomínky zabíjí a přítomnost ještě víc. Na obloze svítí měsíc v úplňku. Krásný pohled. Však? Má dlouhé šedo bílé vlasy, šedivé oči, které jsou orámovány černou tužkou na oči a kolem nakreslené ozdoby černou přes to červené stíny a tmavě rudé rty až do odstínu hnědé. Černé dlouhé šaty s tmavě fialovým korzetem. Vypadá půvabně. Ale je tak moc smutná. V těžké depresi a úzkosti. Kolem ní začnou létat motýly. Za ní je stará gotická katedrála. Vážně toto miluje. Líbí se ji to vážně moc. Teď poslouchá Apocalypticu. Dokouří cigaretu a znovu uchopí žiletku. Krev. Vzpomíná na staré časy. Občas se chce vrátit zpět. Umírá...  

 

Až za hrob

Anime - Ansatsu Kyoushitsu
Pár - Karma x Nagisa
Typ - FanFikce
Žánr - Yaoi
***

Jsou mladí zabijáci. Vycvičení vrahové. S touhou po krvi. Karma a Nagisa jsou z nich nejlepší. Navíc se z nich stali hrdinové, kteří zachránili planetu Zemi před zničením. Je jim teď osmnáct let. Znají se od střední školy. Tam se do sebe také zamilovali. Jsou spolu v partnerském vztahu tři roky. Láska až za hrob. Mají velmi šťastný vztah. Euforie. Odstěhovali se do Tokia kde společně žijí v jednom menším domě. Vydělávají si jako profesionální vrahové pod vládou. Tajní agenti. Za ty roky zjískali mnoho zkušeností. Na to, že jsou tak mladí mají velký talent na zabíjení. Avšak stále občas dostávají výcvik. Jsou tak trochu psychopati, ale to se jim hodí na misích. Nebezpečná krása. Na první pohled vypadají jako sladcí roztomilý mladí muži avšak ve skutečnosti jsou nebezpeční vrazi. Což tento optický klam se hodí při jejich práci. Výhoda.

***
Nagisa leží v posteli a čeká na svého partnera až přijde domů. Šel na nákup.

Nikdy by neřekl, že v dospělosti budou oba pracovat pro vládu. Sice zachránili celý svět před zničením, ale ani tak by to neřekl, ale stalo se tak. Možná je chce vláda hlídat, protože je sama naučila jak být profesionální zabiják. Z druhé strany mu to vůbec nevadí, protože v zabíjení našel slast a rozkoš. Začalo ho to bavit. Možná je to špatně a možná dobře. Kdo ví? Ale profesionálové jako jsou oni dva jsou pro svět potřeba. Ničení mafie zevnitř a podobně. Ničení zla. Ochrana. Dobro, zlo, nenávist, láska...

Z přemýšlení ho vytrhne zvuk dveří. Karma už konečně přišel domů. Miluje ho na život a na smrt tak jako on jeho.

Vstane z postele a jde do kuchyně. Vezme ho do náruče a políbí ty úžasné rty, které tolik miluje.

”Jsi vážně roztomilý Nagiso. Miluji tě.„ pohladí jeho modré vlasy a usměje se na něj.

”Ty zase sexy Karmo. Taky tě miluji však víš miláčku. Zemřel bych bez tebe. Až moc tě miluji. Jsi pro mě vším.„ pohladí jeho krátké červené vlasy.

Vášnivé sladké polibky. Karma poté co uklidí nákup na své místa vezme Nagisu do své náruče a nese si ho do postele. Nadrženost.

Položí ho na postel a hned se navzájem začnou svlékat. Když jsou bez oblečení tak se rudovlásek okamžitě mlsně vrhne na jeho penis, se kterým si hraje jazykem a pusou. Dva prsty strčí do jeho prdelky. Citlivé místečko už dávno ví kde má, takže se zaměří tam. Hýbe svými prsty.

”U-už pojď do mě...„ zavzdychá modrovlásek.

Jen co to řekne už klečí na čtyřech a má v sobě ten velký penis, který se uvnitř něj začne hýbat. Mokrá dírka. Rudovlásek během svých přírazů si hraje s penisem a koulema modrovláska. Mlaskání, čvachtání, vzdychání, hekání... Euforie, rozkoš, slast, vášeň, vzrušení... Občas ho zatáhne za modré vlasy nebo škrábe nehty do zad. Jezdí v něm pomalu a rychle. Střídá to aby se hned neudělal. Je jako dravec, který si bere kořist. Koule pleskají o tu sexy prdelku. Po patnácti minutách se udělá dovnitř toho božího těla. Velká dávka spermatu. Bílá smetánka. Modrovlasý mladík ho hned na to povalí pod sebe a jazykem lehce zkousne jednu bradavku a poté druhou. Okusování, polibky... Po chvíli vsune svůj penis dovnitř jeho sexy dokonalého těla. Plný chtíče a vášně. Touha. Nezdá se, ale je to roztomilý ďábel. Pohybuje se rychle a tvrdě, dravě naráží do jeho prostaty. Ještě vytrčit růžky. Pokojem se ozývají zvuky naprosté euforie a rozkoše. Rychlost blesku. Zrychlené dýchání a vlny potu na jejich nahých tělech. Nevydrží dlouho a udělá se. Úleva...

Lehnou si vedle sebe a užívají si přítomnost toho druhého. Po několika minutách se jdou vykoupat. Příjemné uvolnění. Napustí teplou vodu do vany. Sednou si.

Další den mají práci. Většinou pracují společně na různých misích. Tento úkol nebude lehký. Budou se muset dostat dovnitř mafiánské organizace YAKUZA. Sbírat informace uvnitř. Velmi nebezpečný úkol. Avšak vláda vybrala zrovna je dva. Neví sice proč byli vybráni zrovna oni, když nemají tolik zkušeností jako jejich starší kolegové, ale neodmítli. Rozhodli se, že to zkusí. Je ovšem velká pravděpodobnost, že budou zabiti. Jejich úkoly je mohou vždy stát život, ale tentokrát ještě více než normálně. Jestli mají strach? Těžko říct. Z jedné strany se těší a z druhé strany si nejsou jistí zdali to dokáží. Nervozita, obavy, stres, nejistoty.

”Jsi jen můj Karmo. Budu tě milovat navždy.„ pronese modrooký modrovlásek.

”A ty jen můj Nagiso. Také tě budu milovat navždy.„ odpoví mu.

Hluboká láska.

”Zítra nás čeká velmi těžká mise. Bojíš se?„ zeptá se ho.

”Jo já vím. Nevím jestli se bojím. Spíš se těším. Ale přeci jen není to vůbec jednoduchý úkol. Nechápu proč na to vybrali zrovna nás bez většího množství zkušeností. Nebojím se smrti, ale nechci ještě zemřít.„ odpoví rudovlásek. ”A ty se bojíš?„ dodá.

”Nevím jestli se bojím, ale také zatím nechci umírat.„ lehce se usměje.

”Jsi můj život.„ pronese.

***Druhý den***

Vezmou si své falešné doklady a věci, které jim dali nadřízení k misi. Oblečou si oblečení, které jim bylo dáno. Musí zjískat co nejvíce informací. Pomalé ničení zevnitř. Přísně tajná mise. Když přijdou na jejich pravou identitu je po nich. Byla by to jistá smrt. Nesmí udělat chyby.

”Připravený?„ ptá se Karma.

”Ano miláčku.„ odpoví Nagisa.

Nervozita stoupá.

***O pět měsíců později***

Už skoro půl roku jsou uvnitř mafiánské organizace YAKUZA. Sami pořádně neví jak se jim povedlo dostat se mezi ně. Žijí mezi nima a nesmí poznat, že jsou partneři a milenci. Což je pro ně naprosté mučení. Musí předstírat, že se neznají a hrát si na skutečné zločince. Takže vraždí všechny, které jim byli řečeni. Zabíjení jim problém nedělá. A navíc Karma a Nagisa jsou celosvětově známí za záchranu světa. Doslova. Takže YAKUZA je bere za nejlepší členy. Váží si jich.

Dostali zprávu, že za několik dní bude útok. Podle informací, které tajně dávali svým pravým nadřízeným. Několikrát byli vážně zranění při úkolech mafie. Hranice smrti. Zatím na ně nepřišli. Ale to se může rychle změnit.

Po několika dnech na více místech zaútočí profesionální vrahové. Odstřelovači, vojáci a tak podobě. Na všechny úkryty, o kterých zatím ví. Všude samá krev a mrtvoly. Velké masakry. Nekonečné boje...