Temná vášeň

Evelinne Moonie je mladá dívka, která je victorian gothic. Miluje tajemno a záhady. Zajímá se o mytologii. Je ji sedmnáct let. Je dcerou čarodějnice a druida. Zdědila schopnosti svých rodičů. Je věštkyně, vyzná se v bylinách, umí mluvit se zvířaty, je léčitelka, čte myšlenky, umí cestovat v čase, není člověk. Avšak je velmi osamělá, smutná. Nemá přátele. Ráda běhá po lesích s vlky. Ale ne vlkodlaky. Ty ráda nemá. Osamělost. Žije se svými rodiči na samotě uprostřed temných lesů v malém domě. Daleko od lidí. Lidé je nemají rádi. Ale co by kdo chtěl ve středověku. Jsou časy temna. Bolesti, smrti, nemocí, utrpení, strachu, nenávisti. Nikdo neví, že nejsou lidé. Alespoň prozatím. Avšak to je jedno, protože se lidé navzájem obviňují. Touha po majetcích a moci je silnější než oni sami. Čarodějnice, upíři, démoni, vlkodlaci... Všechny bytosti jsou v ohrožení. Jsou skuteční. Existují, žijí.. Umírají... Elizabeth Blackrossa je upírka, které je přes dvě stě let. Její rod a druh se taktéž skrývá před lidmi. Jsou vážně zlé časy. Především pro nelidské bytosti. Také nemá přátele a cítí se osaměle. Utrpení. Avšak upíři se živí lidskou krví, takže se ukazují, občas. Za ty staletí měla několik partnerek. Ano, je na ženy. Navěky vypadá na šestnáct let. Šlechtická krev. Narodila se jako upír. Není proměněná z člověka. V tomto případě se růst hmotného těla navěky zastaví v šestnácti letech. Je to tak. Přestože skutečný věk upírů se nezastaví. Věčný život nemrtvých. Nesmrtelnost. Když je zrovna na lovu tak její rodinu napadnou lovci avšak ona jest mimo sídlo. Hledá si svou oběť. Má vskutku velkou žízeň po lidské krvi. Hlad je prostě hlad. Když si najde své jídlo tak se svými tesáky zakousne do krční tepny mladé dívky. Její oči teď mají barvu krve. Temně rudou. Během pár vteřin je tělo úplně bez krve. Jenže má stále žízeň, takže si najde dva sourozence. Tři lidé za noc ji většinou relativně stačí. Jenže je nemilosrdná, chladná, krutá a velmi krvežíznivá. Zabila by vše co ji přijde pod tesáky. Je bytost mimo čas a prostor. Když se po nočním lovu vrací domů zpět do sídla, tak si všimne z dálky vysokých plamenů. Hrůza, děs, strach... Běží tam a vidí jen plameny. Rozhodne se utéct pryč. Záchrana... Horší je, že se blíží východ slunce. Slunce upíry zabije. Lidé je často zabíjí upálením sluncem. Odporná to smrt. Rozhodne se, že se do sídla nevrátí. Už není kam. Ví v okolí o jedné jeskyni, takže se jde schovat tam. Promění se do podoby netopýra a letí tam. Útěk. Odteď zůstává úplně sama. Bez přátel a teď bez rodiny. Je jí hrozně z pohledu sídla v plamenech. Její domov. Lovci se začínají ukazovat častěji. Bylo jasné, že k tomu dřív nebo později dojde. Přišlo to ovšem dřív než si myslela. Chce se ji najednou plakat. Doletí do svého úkrytu. Ta jeskyně je ukrytá ve skalách vysoko nad krajinou. Lidé se sem stěží dostanou. Pro ně je to téměř nemožné. Změní se do své "lidské" podoby a schová se do temnoty před východem slunce. Zemřela by na slunečním svitu. Spánek... Má dlouhé rezavé vlasy s lehkým odstínem blond. Je překrásná. Chladná a kouzelná. Smrtící krása. Probudí se až za tmy. Nádherný výhled na temnou oblohu noci a milióny hvězd. Překrásné. Má žízeň, takže v podobě netopýra letí dolů ze skály. Dole v hustých lesích se změní zpět do své podoby. Avšak zde najde maximálně zvěř než lidi. Bude muset stačit zvířecí krev. Prochází se nocí až dorazí k jezeru. Krása. Z ničeho nic si všimne překrásné dívky. Je celá nahá. Má dlouhé hnědé vlasy. Dokonalá postava. Přestože vypadá jako člověk, cítí že není člověkem. Má velmi zvláštní energii. Je čarodějnice. Už několik čarodějnic poznala za těch dvě stě let. Vskutku. Avšak nemá jen energii čarodějnice, ale i něčeho co nedokáže rozpoznat. Jen tak tu nádhernou dívku pozoruje. Je velmi atraktivní. Netrvá dlouho než si ji ta neznámá dívka všimne. Jejich pohledy se střetnou. Několik minut na sebe jen hledí. Pozorují se navzájem bez pohnutí. Jako by byli kamenné sochy. Přitažlivost. Možná... "Kdo jsi? Člověk rozhodně ne. Nikdy jsem tě zde neviděla.„ prolomí hrobové ticho hnědovlasá. "Ty také nejsi člověk.„ podotkne. "Ne to nejsem, ale neodpověděla jsi mi. Kdo jsi?„ odpoví. "Mé jméno jest Elizabeth Blackrossa. Jsem upírka z čisté krve.„ představí se nakonec. "A mé jméno jest Evelinne Moonie. Jsem čarodějnice, ale můj otec je druid.„ představí se i ona. "Těší mě Evelinne. Velmi ráda tě poznávám.„ usměje se jako by zapomněla na smrt své rodiny. Až moc ji okouzlila. Klenot. Krásnější ženu nikdy předtím neviděla. Tato je nejkrásnější, nejdokonalejší. Sice měla vztahy jen s upířími ženami, ale možná po těch staletích udělá výjimku. Musí ji zjískat. Moc ji chce. "Mě také těší, že jsem tě poznala. Samota je hrůza. Nemám přátele. Jen rodiče. Avšak jsou zlé časy, takže kdo ví kdy přijde řada na nás.„ lehce posmutní. Má strach. "Moji rodinu už lovci dostali. Byla jsem na lovu a když jsem se vrátila celé naše sídlo bylo v plamenech. A tak jsem skončila zde.„ řekne a chce se jí plakat. "Lidé jsou zrůdy. Podle toho jak se chovají sami k sobě.„ odpoví chladně. Elizabeth se na první pohled zamiluje. To se jí stalo poprvé. Nemůže si ovšem vůbec pomoci. Možná použila nějaké své kouzlo? Je přeci čarodějnice. Říká si. ***O čtyři a půl měsíce*** Evelinne se opět koupe v jezeře. Už několik měsíců se schází se záhadnou sexy upírkou. Zrovna na ni čeká. Poprvé ji přitahuje žena. Vskutku dost. Hodně si spolu rozumí. Konečně má alespoň jednu kamarádku. Tajná kamarádka. Její rodiče netuší, že se schází s upírkou. Netuší to. Neřekla jim to. Čím dál tím víc ji přitahuje. Touží po ni. Zamilovala se. Cítí k ní hluboké city. Sedmnáct let jí je už sto čtyřicet šest let. Ano. Čarodějnice jsou také nesmrtelné. Tedy když zrovna nehoří na hranici. Lidé už zabili mnoho druhů bytostí. Zabíjí vše co jim přijde do cesty. Zabíjí se navzájem. Ano vraždí se mezi sebou. Obviňují se navzájem z upírství, čarodějnictví, praktikování černé magie. Poté si vezmou majetek toho koho poslali na smrt. Ale padají jako mouchy. Do toho všeho začal mor. Černá smrt. Lidstvo si samo zvolilo válku. Jenže boj, který si rozpoutali nejde zastavit. Vlkodlaci začali více zabíjet lidi než předtím. Upíři častěji napadají lidská obydlí. Čarodějnice, čarodějové, mágové zase posílají svá temná kouzla a kletby. Démoni se živí lidskými dušemi, takže jim je berou. Utrpení, bolest, smrt... Svět v chaosu. Konečně se objeví sexy upírka. Chce ji. Moc ji chce. "Konečně jsi přišla. Už jsem se nemohla dočkat.„ úsměv. "Já na tebe taky ne.„ odpoví. Evelinne vyleze ven z jezera. Přijde k ní a políbí její lákavé rty. Vášnivý polibek. Začne ji svlékat z oblečení. Nebrání se. Spíše zapojuje. Svými tesáky lehce okusuje ty velká ňadra. ”Napij se. Cítím, že máš hlad.„ pobídne ji. Hned na to se s chutí zakousne do jejího prsa. Lahodná krev. Musí si dát pozor. Nechce zabít svou lásku.  Po chvíli se zakousne do druhého prsa. ”Miluji tě Elizabeth.„ pronese. ”Já tebe také Evelinne.„ políbí ji. ”Chceš mou upíří krev?„ nabídne ji. ”Ano.„ přijme. Jen co to řekne, zakousne se svými tesáky do její krční tepny. Když je téměř mrtvá tak si svým drápem rozřízne tepnu na zápěstí a dá ji svou krev. Stane se upírem, který může na slunce. Nezabije ji. Sice ji nebude dělat vůbec dobře, ale nezemře. Láska... Netrvá dlouho a promění se. Poté jdou k domu Evelinne kde najdou její rodiče, ale oba jsou mrtví. Rozhodne se je časoprostorem přenést do viktoriánské éry. Ze středověku do viktoriánské Anglie. A zde začíná úplně jiný příběh... Temná vášeň má mnoho podob...