Bolest a slzy

Bloudí temnou nocí a z očí ji stékají slzy. Bolest ji dusí a mučí. Lidé ji stále jen ubližují. Zůstala pomalu úplně sama. Avšak měla někdy vůbec někoho doopravdy? Žal... Vzpomínky ji zabíjí. City ji zabíjí. Život ji zabíjí. Bojí se samotného života. Další bolesti. Zoufalství a utrpení. Deprese a šílenství. Co komu udělala? Že stále musí jen trpět? Čí je to pomsta? Nebo to pomsta není? Neví kudy kam. Ztracená a zničená. Beznaděj a naprosté zoufalství. Pocit samoty ji dohání k šílenství. Srdce puká uvnitř její hrudi. Krutost a nenávist. Je úplně jiná než ostatní. Nikdo ji nechápe. Nepochopení. Je jako tělo bez duše. Dýchá, ale nežije. Pláče a je jí hrozně. Nejraději by byla mrtvá. Smrt je svoboda. Rozevřít svá křídla a odletět pryč od bolesti a utrpení. Chodí převážně v černé barvě. Miluje gothic a metal. Ráda chodí na hřbitovy a opuštěná místa. Miluje tajemno a záhady, historii, magii, mytologii, horory, psaní, čtení, umění, kreslení, fantazii, cestování. Je temná duše. Tajemná, záhadná... Především dost uzavřená žena. Introvert. Lidé ji tak moc ublížili, že už nevěří absolutně nikomu. Nikomu se nesvěřuje, ví proč. Její život je čisté peklo. Tomu věřte nebo ne, je to vlastně úplně jedno, co? Dokáže se částečně svěřit jen v básních či příbězích, které píše. Své city, emoce, myšlenky. Jediná osoba, které ještě nějak věří je její mladší bratr. V dětství byli nejlepší přátelé a říkali si téměř všechno. Své trápení, myšlenky, radosti, události. Jde na svůj oblíbený hřbitov. Už je blízko. Pár ulic. Pouliční lampy svítí do noci. Vrány létají na temné obloze. Po pár minutách dorazí k hřbitovní zdi. Brána je otevřena. Vkročí na známou půdu hřbitova. Krásná vůně smrti. Miluje to. Do sluchátek ji hraje kapela Misery Life. Její vskutku oblíbená. Depressive suicidal black metal. Dokonalý hudební žánr alespoň pro ni. Hřbitovní svíce lehce osvětlují hroby. Překrásná atmosféra. Uklidňuje ji to. Alespoň trochu. Znovu si představuje, že zde navěky spí také. Už touží jen po tom zemřít. Úžasná představa mít klid. Tiché modlitby a prosby o milost. O konec utrpení. Přání. Sedne si na jeden hrob a vytáhne si žiletku. Hledí na ni než začne jezdit svou bledou kůží. Kapky krve. Víc a víc. Hlouběji a hlouběji. Silněji a silněji. Úleva. Rány na duši, rány na těle. Příjemné doteky chladného kovu. Na chvíli přestane a zapálí si cigaretu. Hustý bílý kouř. Sleduje svou krev na kůži. Vzpomínky zabíjí a přítomnost ještě víc. Na obloze svítí měsíc v úplňku. Krásný pohled. Však? Má dlouhé šedo bílé vlasy, šedivé oči, které jsou orámovány černou tužkou na oči a kolem nakreslené ozdoby černou přes to červené stíny a tmavě rudé rty až do odstínu hnědé. Černé dlouhé šaty s tmavě fialovým korzetem. Vypadá půvabně. Ale je tak moc smutná. V těžké depresi a úzkosti. Kolem ní začnou létat motýly. Za ní je stará gotická katedrála. Vážně toto miluje. Líbí se ji to vážně moc. Teď poslouchá Apocalypticu. Dokouří cigaretu a znovu uchopí žiletku. Krev. Vzpomíná na staré časy. Občas se chce vrátit zpět. Umírá...