Upíří srdce

Jeho kůže je bílá jako mramor a chladná jako led. Je velmi přitažlivý muž. Obléká se především do černé barvy. Je gothic. Avšak je starý sto třicet pět let. Není totiž člověk. Je upír z šlechtické krve. Narodil se jako čistokrevný upír. Nenávidí lidi kvůli jejich chování. K tomu lovce. Lovci upírů, démonů a vlkodlaků. Nekonečná válka bez konce. Už je to otravné. Lidé jsou krutá a zlá stvoření. Nenávist. Ukrývá se v temnotě. Pocit samoty je nejhorší pro věčnost. A on je sám. Kdysi měl partnera jenže toho mu zabili lovci. Nekonečná bolest. Od jeho smrti se úplně uzavřel do sebe. Upíři mají city. Nenechte se zmílit někteří jsou až moc citlivý. Je to tak. Výjimky možná více než lidé. Ano zní to divně, ale je to pravda. Neuvěřitelné. Jeho jméno je William Rosseta. Ženy o něj mají zájem jenže on je gay. Smůla. Před osmdesáti lety mu zemřel partner a milenec. Hluboká bolest a žal doteď nezmizeli. Ztráta... Zrovna je úplněk a tak se jde projít na hřbitov. Miluje hřbitovy a opuštěná místa. Když se blíží, ucítí velmi silnou a lákavou vůni krve. Neodolatelná vůně, která ho zbavuje všech smyslů. Je cítit ze hřbitova. Skvělé tam zrovna míří. Jde po čichu za svou obětí. Má velký hlad. Nemůže jíst lidské jídlo ani pít lidské pití. Může jen krev. Jde za svou kořistí. Jenže nečekal, že kořist bude tak nádherný muž. Dlouhé blond vlasy, zelené oči a oblečen celý v černé barvě. A k tomu vypadá jako gothic. Optimální kombinace alespoň pro něj. Uchvátí ho člověk. Přestože lidi nenávidí. Na tomto muži ovšem něco je. Sám neví co přesně. Má velmi zvláštní energii a auru kolem sebe. Přitahuje ho až moc. Nechápe co je to najednou za pocit. Omámení. Okouzlení. Sice jeho krev voní k zbláznění, ale zrovna jeho zabít nechce. Absolutně nechápe co se děje. Snaží se ho nezabít. Což je u upíra divné, když nechce někoho zabít, především když má tak velký hlad. Cosi mu v tom brání. Drží se zpět a jen ho pozoruje. Touha, vzrušení. Je skrytý v temnotě noci a sleduje toho tajemného muže. Touží po společníkovi na věčnost. Jeho partner je dávno mrtvý. Sice ho nikdy nepřestane milovat, ale nechce jít věčností sám, ale to by nechtěl asi nikdo, že? Tento ho zaujal. "Kdo je tam?„ prolomí hrobové ticho blonďák. Nějakou dobu bylo ticho než se rozhodne se mu ukázat. Jejich oči se střetnou. Hledí na sebe bez jediného slova. Z blízka je ještě dokonalejší. Vzájemné hluboké pohledy. Kdyby mohl jeho tváře zrudnou. Ale není to možné je nemrtvý. To víte ti upíři. "Jaké je tvé jméno?„ zeptá se ho upír. Zajímá ho. Jen nesmí prozradit, že je upír. Kodex. Přísná upíří pravidla. Jenže jak už poznal gothic subkulturu tak ví, že se zajímají o magii a nadpřirozené bytosti. Také si lidé rádi hrají s různými bytostmi. Různé rituály a tak. Vyvolávání, kletby... A někteří velmi dobře ovládají magii a mají magické schopnosti. Je sám překvapen, že místo toho aby ho zabil a ukojil alespoň trochu svůj obří hlad se tu s ním baví. Ještě k tomu s člověkem. Nepoznává sám sebe. Divné. ”Lucian a tvé jméno?„ odpoví mu. ”Mé jméno jest William Rosseta.„ představí se. ”Zvláštní příjmení.„ pronese člověk. ”Můj rod je vskutku starý.„ řekne mu. Nebezpečné. ”Jde to poznat. Kolik ti je let?„ vyptává se dál. ”Dvacet tři.„ musí dávat pozor. Od kdy se baví s lidmi? Očividně odteď. Přitahuje ho. ”Krásný věk. Mě devatenáct. Koukám, že jsi také gothic.„ jeho úsměv září a oči svítí radostí. Kdyby tak věděl jeho skutečný věk nebo ne? Či, že není člověk? Kdo ví? ”Ano jsem gothic. Ty také, že?„ odpovídá. Vůně krve neodolatelná. Zbavuje ho všech svých smyslů. Začíná šílet po krvi. Vskutku. ”Ano jsem.„ má chuť ho políbit nebo zabít? Nemá tušení. ”Musím jít. Sbohem.„ pronese náhle a připravuje se zmizet pryč. ”Počkej! Chci tě ještě někdy vidět!„ zastaví ho lidský mladík. ”Není to dobrý nápad.„ řekne smutně. ”Proč ne?„ zajímá se. ”To je jedno.„ řekne chladně. ”Ale mě není...„ jeho smutný pohled ho přesvědčí. ”Dobrá tak zítra v noci opět zde.„ rozhodne se nakonec. ”Dobře. Budu se těšit.„ souhlasí. Poté zmizí. Nutně potřebuje lidskou krev. Hlad ho začíná ovládat. Zabije prvního člověka, který mu přijde do cesty. Jeho stříbrné oči se změní do rudé a dlouhé ostré špičáky se zakousnou do krční tepny mladé dívky. Pije a pije až do poslední kapičky. Mrtvé tělo hodí pryč a jde hledat další oběť. Noční ďábel. Je krutý a nelítostný. Zabiják temnot. Krev je život a každá bytost se něčím živí. Lidé svými potravinami, někdo krví, lidským masem či dušemi. Je mnoho potravy, že? Každá bytost se živí něčím jiným. A tak to je. Lidé, upíři, vlkodlaci, démoni je vskutku mnoho druhů bytostí, však? Až po třetím člověku se vrátí do normálu. K sobě. Sníh padá do jeho dlouhých havraních vlasů. Sníh zbarven krví. *** Lucian jde domů ze hřbitova. Musí myslet na toho tajemného muže. Je tak sexy, nádherný. Zaujal ho. Chce ho poznat víc. Hlavně jak se vypařil jako mlha. Najednou tam nebyl. Navíc mu někoho dost připomíná, ale nemůže si vzpomenout koho. Proč to tak bolí? Nevědomost? Má pocit jako by ho znal roky. Ale netuší kdo to je. Bolí ho u srdce. Co je to za divný pocit? Touží to zjistit. *** Už je to měsíc a půl co se spolu schází po hřbitovech. Pokaždé jen v noci. Přes den zatím nikdy. Ani jednou. Jeho kůže je chladná jako led, jeho oči stříbrné, jeho kůže bílá jako mramor, srdce nebije, tep není. Temnota a světlo. Zlo a dobro. Smrt a život. Osud? William se do něj zamiloval na první pohled. Hluboké city. Ano, miluje člověka. Čím víc času s ním tráví tím víc ho miluje. Nečekal to. Nečekal, že bude milovat člověka. *** Už si vzpomněl na část minulosti, na kterou zapomněl. Před rokem mu zemřel partner. Jeho partner byl upír jenže mu ho zabili lovci. Zemřel mu v náručí. Jeho poslední slova byla, že mu vymaže paměť. Protože se o něm dozvěděli jiní upíři a především, že ví o jejich existenci. Nebezpečné! Chtěl ho ochránit než zemřel. Řekl mu, že má staršího bratra a mladší sestru. Jsou z šlechtické krve. Vzpomíná si. Jméno jeho mrtvého partnera je Sammae Rosseta a jejich sestry Dhália Rosseta. Tři sourozenci. Rozdělení. Přestože si už vzpomněl tak se stihl zamilovat do staršího bratra jeho mrtvé lásky. Ztráta. Přijde mu divné, že ho ještě nezabil, když je člověkem. *** Dnes ho opět uvidí. Rozhodl se. Dá mu nabídku. Možná... Už na něj čeká na hřbitově mladík s blond vlasy po pás. Jeho posedlost. Jeho láska. Jeho naděje. Jeho touha. ”Velmi rád tě znovu vidím.„ pozdraví a zrudne v obličeji. ”Ty jsi upír, že je to tak?„ dodá čímž ho vskutku zaskočí. Přišel na něj. "Jsi připravený?„ "Na co?„ "Na věčnost.„ ”Miluješ mě?„ ”A ty mě?„ ”Miluji tě víc než cokoliv.„ ”A já miluji tebe. Jsi pro mě všechno. Opravdu.„ Políbí se vášnivě než se mu svými tesáky zakousne do krční tepny a vypije skoro všechnu krev v těle. Když umírá dá mu svou krev. Odteď budou spolu navěky. Doslova...