čtvrtek 10. prosince 2020

Píseň smrti


Hlubiny oceánu mě pohlcují
A tělo padá bezvládné
Do těch hlubin
Známky života se vytrácejí
A srdce prodané
Duše upadá do bažin

Černá obloha noci
A hvězdy co se ztrácí
V té husté temnotě
V beznaději a bezmoci
Život se vytrácí
Umírat v samotě

Vlny oceánu mě polapili
A obloha se ztratila
Už je na dosah celý vesmír
To lidé mě zabili
Tolik krve vlastní jsem prolila
Konečně pocítit v duši mír

Vše co jsem hledala život celý
Jsem tehdy našla ve smrti
Je život smrt a smrt život?
Svět potemnělý a moje srdce umrlý
Peklo života v bolesti
Býti vesmíru robot

S mrtvými se shledat
Opět s nimi se smát
I když by se jim to nelíbilo
Za smrt se provdat
Nemám co nabídnout, dát
Už nic nemám vše se ztratilo

Loď která ztratila směr
Narazila do ledovce
Vítr a mlha 
Je plna děr
Nad hladinou zahlédnout krkavce
Před potopením hvězdná obloha

Hvězdy jsou duše zesnulých
A voda mrazivá
Vzala si životy
Opět vidět tváře mých mrtvých
A obloha zářivá
Než vše se pohltí do temnoty

Teď tančit na nebi jako hvězdy
S mrtvými opět se vidět
Natahuji k nim ruku
K nim třpytící se schody
Na temné obloze sedět
A cítit mrtvých lásku
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🤍❄