Ta divná

 Už od dětství jsem byla úplně jiná než všichni kolem mě. Především jsem viděla věci co ostatní ne. Proto jsem začala být označována za blázna. K tomu mám od narození magické schopnosti. Od osmi let jsem začala sledovat horory kde jsem se dozvěděla o existenci různých bytostí a schopností. V těch hororech totiž byli podobné bytosti, které jsem už nějakou dobu viděla. A tak jsem postupně skončila u magie a mytologie. Chtěla jsem pochopit sama sebe. Co jsem vlastně zač. Zjistila jsem, že jsem médium. To co jsem viděla byli duchové a démoni. Začínala jsem zjišťovat, že horory nejsou takové blbosti a úplné výmysly, protože se mi děli podobné věci. Zní to šíleně? Ze začátku mě to děsilo k smrti, ale postupně si zvyknete, víte? Také mám věštecké sny a vize. Jenže postupem času přišli i vize do mých minulých životů. Útržky mých vzpomínek. Jednu dobu mě hodně děsili věci co jsem viděla. Teď bych to přirovnala třeba k filmu V moci ďábla, ale i mnoho dalším. Od malého dítěte jsem byla "ta divná". Neušla jsem ani kruté šikaně. Nenávist. Lidé jsou vážně kruté stvoření. Fakt ano. Ale to ví jen ti divný ti odlišní, jiní. Stačí mít psychické problémy nebo zdravotní postižení k tomu být nenáviděn, odstrčen, terč nenávisti. Já splňuji prakticky vše. Jsem magor co věří v nadpřirozeno, vidí věci co ostatní ne, mám mnoho psychických postižení. Jenže to se na základních školách nevědělo, přestože do mě spcali různé léky. Ano, od mých zhruba osmi let jsem začala být pokusný králík na léky stylem jestli vůbec něco zabere. Každou chvíli jsem měla modřiny, odřená kolena či lokty, prostě mě bili ve školách. Dokonce vyražený dech od pěsti do hrudi od spolužáka. Víte co je zvláštní? Cigáni byli ti, kteří se mě zastávali před bílými co se týče šikany. Tedy už v té době jsem si všimla dvou skupin ohledně jich. Jsou cikáni a cigáni tyto dvě skupiny se navzájem nenávidí. Slušný z nich, kteří chodí normálně do práce nenávidí tu druhou stranu, protože jim kazí reputaci a pověst. Kvůli nim je lidé hází do stejného pytle a to je vskutku fakt sere. Poznala jsem obě skupiny. Vážně pravda. Přišlo i sebepoškozování a pokusy o sebevraždu v mých dvanácti letech. Šikana a nešťastná láska v té době. No a problémy doma. Problémy všude kam jsem vlezla jen díky mé existenci. Tak jsem to viděla a stále vidím. Doteď mě každý nenávidí. Nechápu důvod proč. Jen teď jsou mi už důvody u prdele. Ano, ano. Našla jsem zálibu ve hřbitovech a opuštěných místech či knihách. Také v gothice a metalu. Ve třinácti letech jsem začala žít gothic a metalem. Nic jiného jsem neměla. Vše se zhoršilo když ostatní zjistili, že mám raději ženy než chlapy a také se cítím víc jak muž. Nemohu za to. K tomu posedlost hřbitovy, smrtí, magií, upíry a démony. Začala jsem toužit po tom stát se upírem. O to víc jsem byla ta divná. Odlišnost. Začal to být můj osobní protest proti lidem a společnosti, ze které se mi dělalo zle. Nechtěla jsem být jako ti co mě šikanovali. Můj vzor byla Emilie Autumn a Marylin Manson. Zamilovala jsem si film Vrána. Víc a víc jsem se uzavírala do mých světů a fantazie. Realita moc bolela, takže jsem si začala vytvářet vlastní reality a světy. Už v té době jsem psala vlastní poezii a příběhy. Můj únik od krutého světa avšak většina mé tvorby je doteď plná deprese, utrpení, bolesti, šílenství. Pomáhá mi to ze sebe dostat ven vše co se odehrává uvnitř mého nitra. Nedokáži se pomalu vypovídat komukoliv, takže má tvorba jsou takové moje zpovědi z mého života střižené mou fantazií. Pravda, fikce. Chodím převážně v černé barvě, nosím černé stíny kolem očí a černé rty. Mám dlouhé černé vlasy. A kůži bledou. Jsem metalistka, která miluje gothic. Někteří tvrdí, že jsem psycho. Miluji Depressive suicidal black metal. Měla jsem mnoho mužů i žen, ale žádný vztah moc dlouho nevydržel kvůli mým psychickým problémům, které nikdo nechápe. Toužím po ženě, která mi bude rozumět a bude mě skutečně milovat. Existuje skutečná láska? Otázka.... Jdu na mé oblíbené místo ve městě. Mrtví jsou moji přátelé. Živí mě nenávidí a mrtví chrání. Nikoho nemám. Byla jsem v různých světech a dimenzích daleko od lidského světa. Astrální cestování. Někteří lidé se mě bojí kvůli mým magickým schopnostem, protože zjistili, že nelžu a začalo je to děsit. Chodím si na toto místo povídat se dvěma dušemi dvou mrtvých sester. Mají mě rádi. Je to opuštěný zámeček, ale je zde více opuštěných starých domů. Miluji tyto temná místa. Je zde i malý opuštěný hřbitov s malou márnicí. Tedy bylo mi řečeno, že to byla márnice. Uvnitř jsou staré kříže. Dokonce kříž zarostlý ve stromě. Avšak neřeknu vám kde tyto mé místa jsou. Ti co mě znají ví. Ano. Od zámečku odejdu ulicí níže na hřbitov. Dnes je tu velmi zvláštní energie. Tedy to vždy, ale patří k této části. Tato energie je ovšem v něčem jiná. Něco mě volá. Cítím přítomnost různých bytostí. To je zde ovšem normální. Toto území spadá totiž pod magické místa. Ano, existuje mnoho magických míst. Doslova. V tomto městě je jich celkem dost. Viděla jsem i upíry jen astrální. Vlastně samé astrální bytosti. Na tomto světě je jich hodně. Opravdu. Věřte mi. Skutečnost. Mám mnoho zkušeností a mnohokrát jsem byla posednuta různými bytostmi, převážně démony. Médium je totiž brána mezi světy. Jsou dva druhy brány. První, že bytosti mohou do lidského světa a zpět. Druhá, že bytosti mohou do lidského světa, ale už nemohou zpět. A já jsem druhý druh. Děsivé? Už ne. No tedy doteď mě občas něco co vidím děsí. Sice ty schopnosti mám od narození, ale doteď se stává, že mě mé schopnosti dokáží vyděsit. Dojdu ke kříži ve stromě. Cítím upíra v mém okolí. Sledují mě od dětství. Upíři a démoni. ”Ukaž se.„ pronesu do temnoty noci. Rozhlížím se kolem sebe. Nikde nic. Hrobové ticho. Doslova. ”Vím, že tu jsi.„ dodám do vzduchu. Ucítím něčí chladný dotek na rameni. Hned na cítím ostré tesáky v mém krku. Mé tělo padne na zem. Umírám? Nádherný pocit. Jenže poté do mých úst stéká krev. Naštěstí už mi je dvacet čtyři let. Takže v této době je to výhoda. Miluji už dávno chuť krve. Celý život jsem hledala upíry a teď budu jednou z nich. Sny se plní. Tedy, některé. Většina ne. Je to překrásná upíří žena. Nádherné bílé vlasy a temně rudé oči. Ostré tesáky jako břitvy. Černá křídla, bílá kůže. ”Odteď jsi má.„ ozve se ona žena. Upíří pravidlo. Vskutku.