Betonový svět

Šílenství a agrese v hlavě

Jako idiot a blázen si připadám

Temný betonový svět tam venku

Otrávený vzduch co zabíjí

Přes proud slz vidět mlhavě

Hlouběji do temné propasti padám

V zvráceném světě hledající lásku

Ty city a pocity pomalu ubíjí

Válečná sekera za lásku

Slzy v očích a bolest v srdci

Zlomená, zničená, unavená

Křik mé duše do vzduchu

Démoni v mé hlavě

Faleš, utrpení, nenávist, zrádci

Ztracená, zvrácená, šílená

Čtyři stěny a zvuk venkovního ruchu

Cítit se uvnitř mrtvě

Nová víra v srdci

Temnota uvnitř mě, tma jako závoj

Mám pocit, že čekám na něco

Co nepřijde, připadám si jako blázen 

A kdo ví, možná že vážně jsem

Stát venku v dešti, kapky vody

Které studí na bledé kůži

Už opravdu nevím jak dál, kudy

Do chladné noci v duchu se táži 

Osamělost

Jsem bi, ale mám raději ženy, jsem skoro čistá lesba, ale najít si ženu, která se ke mě hodí, je dost těžký, k tomu nechci vztah bez lásky, takže maximálně si najít milenku... 

Mám docela problém se do někoho zamilovat. A vztahy bez citů už dávno nevedu, navíc už nedokáži pomalu nikomu věřit, po tom co vše mi lidi udělali a dělají. 

Do toho se semnou před pár měsíci rozešla partnerka po necelém roku, do které jsem se dokázala skutečně zamilovat, stále ji miluji. Ach, ano moje Sofie... Která už bohužel není moje, ani nevím jestli si našla jinou po tom co mě poslala do prdele, náš rozchod byl ve zlém... Přála bych si, aby se mi vrátila zpátky, ale to ona nechce...

Mám mladšího bratra Wilhelm a já jsem Sylwia Kawasaki. 

Jsme si podobní, život máme dost těžký, jen já už mám za sebou několik pokusů o sebevraždu, zatímco on ne. 

On má nějak čtyři roky partnera, ano i on je bi, taky je spíš na stejné pohlaví, tak jako já.

Ovšem o našem vztahu už nikdo neví, svého partnera bere ve skutečnosti spíš jako svého milence...

Ano přesně tak, já a můj bratr jsme tajní partneři a milenci.

Oba dva máme rádi J-Fashon, taky že v ní chodíme, k tomu gothic a metal, ale to mám já raději než můj bratr.

Řeč duše a srdce...

Život je hra a já prohrávám. 

Jak já se už chci vrátit domu, tam kam patřím...

Při životě už mě drží jen dva sny, avšak kdyby nevyšel ten druhý, tak by mi to nevadilo až tak moc, kdyby vyšel můj hlavní a největší první sen. Ano mám už pouze jeden cíl, za kterým jdu i přes mrtvoly, když budu muset. 

Ano, už mi záleží pouze na tom aby to vyšlo, taky že pro to dělám co můžu, jenže už tak rok to stále nevychází, už jsem z toho všeho tak unavená, unavená životem, vlastní existencí, vším a všemi. Spáchat sebevraždu je málo, ano tak to cítím, že už ani ta sebevražda nestačí...

A jelikož se to akorát furt sere, tak nevím jestli to do té doby vydržím, už přestávám věřit tomu, že to vůbec někdy vyjde. 

Vážně si připadám, že jsem vážně blázen, který žije jen ve své iluzi, že to není skutečný, i když v hloubi mé duši vím, že to pravda je, jo vím že to zní divně, ale je mi to jedno, myslete si o mě co chcete, já toto už dávno neřeším, co si o mě kdo myslí. 

Tajemné propojení

Zajímá tě co pro mě znamenáš? Jak moc tě miluju? 

Tak se ti to pokusím vysvětlit.

Je toho tolik co ti chci říct, už tak dlouho a konečně mám příležitost... 

Chci ti říct příběh, ačkoliv neuvěřitelný, ano i pro mě... zamotaný a chaotický, jelikož obsahuje mnoho lidí a událostí, avšak nebudu říkat všechno... 

Něco si nechám pro sebe, nebo si to nepamatuji... Stalo se toho příliš a většina je až moc bolestivá i po těch všech letech... Takže povím, jen základ... 

Popravdě ani nevím, jak vlastně začít, čím začít, kde začít, ale pokusím se ti to sdělit co nejméně chaoticky...