Poslové smrti

Temnota uvnitř i všude kolem

Havraní vlasy černých šatů lem

V temnotě beze světla vězeň

Bolesti a utrpení věčná sklizeň

Vrány poslové smrti společníci

Už nedá vydržet bolest v srdci

Černá křídla poslů smrti vran

Už příliš bylo a je života ran

Rakev lásky

V rakvi navěky spát

Brečet a šíleně se smát

Do rakve mé tělo položit

Není možné to odčinit 

Slzy a chlad husí kůže

Dejte na můj hrob černé růže

Bolest a utrpení

Které konce není

Krev na bílém peří andělů

Krev na křídlech andělů

Kteří sestoupili dolů

Chtěli pomáhat lidem

S chladným klidem

Avšak tento svět nedávají

A tak zpátky domu odcházejí

Krev na bílém peří andělé zranění

Lidé utíkají do snů a snění

Nebe ve vodní hladině

V chladné hladině jezera nebe se odráží

Vodní hladina jako duše v agónii odraz

Na okraji jezera tiše se slzami sedět

Chladné mraky nad tichou vodní nádrží

Bolí v srdci a duši ten krutý a zlý podraz

Bylo by lepší vás nikdy nenajít a nevědět

Poslední zbytek naděje odvál vítr nad hladinou

Všechny přání a sny marné cíle nese vítr pryč

Nezbylo nic víc než bolest a zklamání bez naděje

Mraky jako hadí těla na obloze se líně vinou

Je to jako rozbít si hubu a zakopnout o tyč

Myslel jsem si že mě konečně někdo miluje

Ledová srdce, jako led

Srdce jako led v zimě, ledový a praská

Jako sklo na střepy, mrtvé a křehké

Když po tom koho miluješ se ti stýská

Bojovat věčně se životem není lehké

Druhá polovina duše

Chladná zima a sněží na zmrzlé pláně

Ledový vítr hraje si s dlouhými havraními vlasy

A ostře bičuje bledou tvář od tichých slz

Utíká a neví kam, její zmrzlé prázdné dlaně

Uvnitř trpí a mučí ji vzpomínky na ty časy

Na její černé šaty padá sníh není vidět skrz

Na kůži cítí ledový mráz, ale stále utíká  

Skrz slzy a hustý bílý sníh nevidí směr

Ale je ji to jedno všechno, chce aby to skončilo

Už mlčí a pouze do mrazu tiše naříká

Její bosé nohy zapadají do mrazivého sněhu děr

Už nemá žádnou naději, její srdce uvnitř zemřelo