V moci démona

 

Hua Cheng je nejvyšší démon a Xie Lian je korunní princ království Xian Le. Hua je dva tisíce let starý a Xie tisíc osm set let. Nesmrtelné bytosti. Věčnost je dlouhá doba, ale to pouhý člověk nemůže vědět jaké to je. Především věčnost o samotě je peklo. Přesně tak. Kdysi bývali lidmi, ale to je už dávno... Oba dva se narodili v Xian Le.

Hua je do něj vskutku dlouho zamilovaný. Sleduje ho a pozoruje. Nakonec se rozhodne jít za ním do lidského světa. Chce se stát součástí jeho života. Reálně a oficiálně jenže on je božská bytost. Menší problém...

Avšak, ví že je v lidském světě navíc ví kde ho najde. Takže jde na to místo. Vydává se za tuláka, který potřebuje nocleh. Říká si zde San Lang.

Xie si vytvořil vlastní svatyni. Je svatý, ale mezi lidmi nemá vlastní svatyni ani chrám k jeho jménu což ho mrzelo, takže se rozhodl si vytvořit svou. Ale lidé o něm téměř neví. Ovšem nevzdává se.

***O rok později***

Hua a Xie leží vedle sebe v posteli. Sladké polibky.

“Jsem v moci démona...” řekne mu tiše do ouška.

“Jsi jen můj. Nikomu tě nedám.” políbí jeho boží ústa, doslova.

“A ty jen můj démonek. Taky tě nikomu nedám. Moc tě miluji.” odpoví mu.

“Já tebe taky.” znovu se políbí.

Velmi silná láska...

Jejich nahá těla se navzájem dotýkají. Hua se po jeho hrudi dostane až k rozkroku. Pojme celý ten mohutný penis do svých úst až po kořen. Zlehka hýbe hlavou nahoru a dolu. Jazykem olizuje žalud. Pokojem se ozývají tiché steny a vzdechy. Prsty si hraje uvnitř jeho těla aby ho připravil na svůj vpád. Netrvá dlouho a má plnou pusu spermatu, které mu stéká po bradě. Poslušně vše spolkne. Poté vpluje svým penisem dovnitř a pomalu hýbe svými boky. Naráží do jeho prostaty, takže se vzdychání zvýší do hlasitosti. Nádherná melodie ty jejich vzdechy slastí. Postupně své přírazy zrychluje. Je jako sám ďábel což není tak úplně daleko od pravdy, když je nejvyšší démon. Miluje ho celého. Je naprosto v jeho moci. V moci démona. Občas zatáhne za jeho dlouhé vlasy, takže mu trhne hlavou dozadu nebo svými nehty škrábe do jeho zad až do krve, kterou olizuje svým vlhkým jazykem. Miluje chuť jeho krve. Je dominantní a on je jeho subinka. Může si s ním dělat co chce. Naprostá oddanost. Což je ve vztahu důležité. Po zhruba půl hodině se dvakrát po sobě udělá dovnitř toho božího těla. Po chvíli je ovšem povalen pod něj a už cítí ten tvrdý penis jak vplouvá do něj. Užívají si každý svůj vzájemný dotek. Láska, vášeň, euforie... Xie rychle a tvrdě přiráží hned od začátku. Tak jak to démonek miluje nejvíce. Něžné polibky mu dává na krk a ústa.

“Vážně tě velmi miluji Hua Chengu...” usměje se na něj svým kouzelným úsměvem.

“Jsem raději, když mi říkáš San Langu...” úsměv mu oplatí.

Jen co to dořekne se udělá. Potom si lehnou vedle sebe a chvíli odpočívají než se jdou umýt k jezírku u domku. Měsíc osvětluje nádheru noci. Letní obloha je plná hvězd. Překrásný pohled. Romantické, kouzelné. Tam v objetí stojí a hledí na tu krásu než se navzájem opláchnou. Ano vytvořili si menší jezírko na zahrádce u svého domu. Když jsou umytí od potu a spermatu, jdou se utřít dovnitř domu a spát. Spí v objetí.

***
Xie už ví kdo je skutečně onen tulák. Než přišel na to kdo to ve skutečnosti je, stihl se do něj silně zamilovat. Musí uznat, že se o něj ten démon velmi dobře stará celou dobu což ho překvapilo. Ve vztahu jsou už rok. Žijí spolu v domku u lesa. Svatyni nechali jako svatyni. Dochází se o ni starat. Už mají o něco víc peněz. Měli možnost jít žít nedaleko od svatyně. Život mezi lidmi není snadný když nejste lidé. Tak to prostě je. Jen Xie už dvakrát žil mezi lidmi, když byl vyhozen z Nebes. Teď byl vyhozen potřetí. Kvůli jejich silné lásce. Nepochopená láska. Ale vážně hluboká a hlavně skutečná. Síla lásky.

***O dva roky a půl později***

Hua a Xie už jsou spolu tři roky a půl. San Lang (Krvavý déšť) sehnal pěkné dva prstýnky. Je rozhodnutý. Udělá to. Dorazí domů. Už je uvařený oběd a sluneční paprsky svítí do oken. Je už zimní období. Vejde do místnosti. Jídlo krásně voní. V domě je krásné teplo.

“Vítej doma San Langu.” sladce se na něj usměje.

San Lang má výhodu, protože mu nebije srdce. Je přeci jen démon, takže mu zima nevadí. Chodí v zimě na nákupy sám, nechce aby byl nemocný přestože je to bůh. Ale i když ví, že je také nesmrtelný, bojí se o něj. Je to zvláštní, že? Avšak Xie je více podobný člověku.

“S tebou jsem doma všude má lásko.” políbí ho.

Uklidí nákup a jdou se najíst ke stolu. Po jídle umyjí nádobí.

Pak se projdou po venku. Na jejich oblíbeném místě si Hua Cheng najednou klekne. Má ruku za zády a podá mu krásný prstýnek.

“Vezmeš si mě za muže Xie Liane?” požádá ho o ruku.

“Ano! Ano vezmu. Mile rád. Miluji tě, miláčku.” souhlasí.

Do temnoty

 

Natsuno Koide hledí do letní noci. Už zase nemůže spát. Klasika. Je zamyšlený. Už je opět u svého nejlepšího kamaráda jenže ten už dávno spí. Je tu dost často. Více než u sebe doma. Pozoruje ho jak je v říši snů. Je sladký ve spánku, ale to je celkově. Rád by ho políbil...

Tohru Mutou je jeho nejlepší přítel. A jediný. Je do něj několik let zamilovaný, ale nikdo to neví. Tajemství. Je gay. Zjistil to před několika lety.

***
Hlavně se ho pár let snaží sbalit dívka Megumi Shimizu, která nedávno zemřela. Ulevilo se mu avšak, že je mrtvá si jen myslel. On nikdy nevěřil na nadpřirozené bytosti a tak podobně. Není to ten typ člověka co na to věří. Není jediný ve vesnici. Sotoba je poměrně malá vesnice.

***
Nastěhovala se sem nová rodina. Moc nechodí ven mezi lidi. A když jdou ven tak jen v noci. Když je venku slunce nejsou vidět vůbec. Je to zvláštní rodina. Žijí ve vile na kopci kam moc lidí nechodilo. A teď nechodí nikdo. Občas někdo z nich vyjde ven a seznamuje se s obyvateli vesnice. Aby to nebylo divné. Chizuru Kirishiki a Seishirou Kirishiki chodí ven nejčastěji a k tomu jsou adoptivní rodiče Sunako Kirishiki, která se spřátelila s Seishin Muroi velmi obdivuje jeho knihy. A také se mezi lidmi objevuje Tatsumi.

***
Jenže netrvá dlouho a vesničané začnou záhadně mizet nebo umírat na neznámou nemoc. Začalo to nevině avšak postupně to nabralo na síle a lidé začínají padat jako mouchy. Neznámá epidemie? Toshio Ozaki místní doktor se snaží přijít na příčinu náhlých úmrtí. Ovšem nemůže na nic přijít což ho trápí a ničí. Neví si absolutně rady.

Seishin Muroi začíná něco tušit, ale rozhodne se mlčet. Nikomu neřekne své podezření. Navíc si velmi oblíbil Sunako. Chytrá a hodná mladá dívka. Začal ji vnímat jako svou dceru přestože není jeho. Došlo mu, že je shiki. Ano je spisovatel a píše právě o shiki. Podle mýtů a legend upravené vlastní fantazií. A není hloupý.

***
Natsuno stále nespí. Je to už měsíc od smrti Megumi a on si užívá ten klid. Najednou ho cosi vyruší z myšlenek.

Všimne si růžovovlasé dívky u okna. Chvíli trvá než si uvědomí, že je to Megumi! Avšak vypadá úplně jinak. Má na sobě černé šaty, černé bělmo a rudé čočky, kůže bílá jako mramor. Je to pro něj šok. Má najednou pocit jako by se úplně zbláznil. Vskutku divné... Chvíli mu hledí do očí než zmizí v temné noci. Co si má jako myslet? Že se zbláznil? Vždyť v takové věci nevěří! A teď viděl někoho kdo zemřel! Sakra!

Konečně se mu podaří usnout. Má neklidný spánek. Divné sny...

***O tři měsíce později***

Tohru dostal onu záhadnou nemoc. Je velmi slabý a pomalu umírá.

Natsuno sedí u jeho postele a z očí mu stékají slzy. Navenek chladný jako led bez citů jenže uvnitř umí milovat a cítit. Velká bolest... Postupně začíná věřit na nadpřirozené bytosti, že něco takového existuje. Ale k tomu musela začít jeho láska umírat aby si to konečně uvědomil. Chce pomstu.

“Tohru Mutou moc tě miluji už několik let. Bál jsem se ti to říct, ale chci aby jsi to věděl. Jsi první osoba, do které jsem se kdy dokázal zamilovat...” přizná se Natsuno.

“Natsuno Koide to já tebe přeci taky. Nikoho jsem nikdy nemiloval až tebe. Chci jen tebe a nikoho jiného...” odpoví mu Tohru.

Políbí se na ústa. Mladík s fialovými vlasy odhrne peřinu a sundá mu kalhoty od pyžama. Poté pojme svou pusou jeho velký penis a začne vlhkým jazykem kroužit po špičce. Ozve se tichý sten. Ovšem tělo blonďáčka je bohužel dost slabé. Jeho penis stojí jako svíčka, takže ho pojme ústy celý až po kořen. Nádherný pocit. Cítí, že se mu brzy vystříká do pusy a nepletl se. Po chvilce má plnou pusu velké dávky spermatu.

“Miluji tě... Sbohem...” řekne tiše a zemře.

Natsuno se zhroutí...

***
Už uplynul nějaký čas... Vše se mění a smrt je všude kolem. Většina lidí z vesnice je buď mrtvá nebo shiki...

Koide má sám onu záhadnou nemoc jen s rozdílem, že on už ví pravdu.

Sám se rozhodl stát se shiki jako jeho partner. Nechal se od něj proměnit, takže se pomalu stává dítětem noci. Jeho tělo postupně umírá. Dostal polibek smrti od své lásky. Nikdy by neřekl, že začne někdy věřit na nadpřirozeno jenže se s tím teď sám setkal a už ví jak moc se mýlil. Nedokázal by žít bez něj. To by raději zemřel. Teď kráčí za svou láskou do temnoty. Radši bude dítě noci a se svým milým než člověkem a sám. Jemu je dvacet let a Tohru osmnáct. Naštěstí jsou oba dospělí a nezůstanou navěky dětmi jako chudák Sunako, které je navždy patnáct.

Seishin Muroi už také zná pravdu a rozhodl se dobrovolně stát jedním z nich. Ten už se proměnil a přežil proměnu. Ne každý ji dokáže přežít. Ví, že lidé brzy začnou útočit na shiki. Už na ně brzy přijdou. Na jejich existenci. Obyvatelé vesnice už začínají věřit, že něco takového vážně existuje. Přesvědčili se o tom sami.

Megumi se nakonec zamilovala do Sunako. Vskutku se k sobě hodí. Jsou si velmi blízké. Avšak své city k ní ji neřekla. Strach z odmítnutí.

Natsuno po nějaké době také povstává a přežil proměnu. Má společný pokoj se svým partnerem a jsou spolu vážně šťastní. Láska silnější než smrt. Skutečně.

Jejich pokoj je v podzemí vily kde jsou pokoje kde mají rakve, ve kterých spí. Také aby byli schovaní před sluncem, které by je spálilo na popel. Živí se lidskou krví nic jiného nesmí. Lidé se jich bojí. Ale každá bytost se něčím živí, že?

Kyouko Ozaki manželka místního doktora se taky stala shiki jenže její manžel Toshio Ozaki na ní dělal různé pokusy a experimenty no nakonec ji sám zabil. Ritsuko Kunihiro zdravotní sestra je také změněna. Vše se kolem něj hroutí a má pocit, že to nemůže zastavit. Což má naprostou pravdu. Nemůže... Seishirou Kirishiki osobně ho vezme do jejich sídla kde ho připoutá aby se nemohl hýbat a začne mu odebírat krev, kterou dává do pohárů. Mnoho shiki mělo jeho krev. Nezbyla mu jediná kapka krve. Umíral celkem pomalu. Ano dělají odběry krve pro jejich přežití. Dar temnot tak se tomu říká.

***
Natsuno a Tohru leží vedle sebe ve společné velké rakvi. Jejich nahá těla se navzájem dotýkají a vlhké polibky plné vášně. Plamínky svíček hoří a osvětlují místnost. Lístky rudých růží jsou v rakvi. Temná vášeň. Blonďáček mu vsune svůj penis dovnitř těla a hned na to se začne rychle hýbat. Tvrdě ho šuká tak jak to má rád. Tvrdý a vášnivý sex. Občas ho svými tesáky kousne do krku. Vzrušení a rozkoš. Po tak hodině se udělá už snad po dvacáté. Nečekaně už leží pod ním a cítí jak mu vplouvá dovnitř těla. Naráz se ozvou vzdechy naprosté rozkoše a euforie. Nalije na jeho tělo krev z poháru a začne ji olizovat. Chvílemi ho kousne do hrudi nebo bradavek. Vůně a chuť lahodné krve. Těla se klepou návaly slasti. Už se udělal desetkrát po sobě. Tak nějak shiki mají úplně jinou výdrž než lidé. Pramínky rudé krve stékají z jejich nahých těl. Po šesti hodinách vášnivého sexu mají dost. Usnou ve svém objetí. U sebe.

***
Po nějaké době je probudí hluk. Neví co se děje, ale nemají z toho vůbec dobrý pocit. A pravém. Rychle se oblečou do oblečení a běží ven do chodby. Tam vidí mrtvá těla jak shiki tak lidí. Okamžitě se vydají do tajného tunelu, který je pro případ nouze. Ta právě nastala. Rychle utíkají pryč. Tam narazí na Megumi, Sunako, Seishina, Ritsuko a Seishirou. Oni jediní přežili a podařilo se jim utéct pryč a zachránit se. Začínají nový život někde jinde.

Rozdělené duše - Láska a nenávist

 

Dva jiné světy a dvě jiné dimenze... Planeta Altair a planeta Země. Dvě části duše... *** Jedna duše rozdělená na dvě části. Oba dva jsou jeden avšak rozděleny do dvou těl. Ale ví o tom jen jedna část a to právě Kagura Demuri. Amata Sora je druhá část, ale nemá ani tušení, že jeho duše byla rozdělena. Amata je ta dobrá strana a Kagura je ta zlá plná nenávisti. Je to složité popsat, ale je to tak. Není to spříznění duší, ale doslova jedna duše a dvě těla. Jenže Kagura sleduje Amata celou dobu. Nechce si to přiznat, ale miluje ho velmi. Ze začátku nenáviděl jeho slabost. Rozdělili se, když byli malé děti při odchodu jejich matky. Alicia Sora odletěla do jiného světa. Izumo Kamurogi je jejich otec ovšem z jiného světa z úplně jiné dimenze. Ale Amata neví kdo je jeho otec. Mikage Towano (Ničitel lásky) se ujal malého Kagury a vychoval ho. Planetu Zem chrání a proti útočníkům z jiné dimenzie bojují studenti Akademie Neo-DEAVA. Jsou to chlapci a dívky s různými speciálními schopnostmi, kteří pilotují stroje nazývané Aquarion. Amata se sem dostane po záchraně dívky Mikono Suzushiro při útoku. Dokázal řídit Aquarion bez toho aby se to učil a k tomu není z akademie. Navíc provedli zakázané spojení. Její bratr Cayenne Suzushiro ovšem je z této akademie. Všechny zajímá kdo to je. Není divu. Chlapci a dívky jsou rozděleny zvlášť. Přísný zákaz společného vídání. Navíc je přísně zakázaná láska. Avšak má to důvod. Vážně. Crea Dolorosa je předsedkyně, přestože vypadá jako malé dítě. Proto většina nevěří v její schopnosti. Ale ví víc než se může zdát a Fudo Zen je ředitel. Oba dva jsou velmi zvláštní postavy. Ví toho mnoho, ale ještě nepřišel správný čas na to říct pravdu. Ne ještě ne. *** Shrade sedí na posteli a hledí na svého nového spolubydlícího Amatu. Přemýšlí kdo to může být, ale není schopný najít žádnou odpověď. Je dost tajemný. Ani jeden nemůže spát. "Kdo vlastně jsi, že jsi dokázal pilotovat Aquarion, když jsi se to nikdy neučil? A ani nejsi z naší akademie?" nedá to blonďákovi. "Jsem Amata Sora obyčejný kluk. A prostě jsem to cítil. Jako bych to už někdy zažil, ale to nedává smysl." usměje se. "Zvláštní. Navíc jsi měl zakázané spojení s dívkou. Ostatní kluci ti to fakt závidí. Tady je jakýkoliv styk s opačným pohlavím přísně zakázán, takže tě ostatní ze začátku asi moc nepřijmou. Možná nikdy, ale já nejsem jako oni. Sice mě zajímá jaké je spojení se ženou, ale nebudu tě za to nenávidět." ujistí ho blonďák. "Proč je to vlastně zakázané?" zajímá se kluk s rezavými vlasy. "No to já nevím. Nikdy nám to neřekli. Mnohokrát jsme se ptali, ale bez výsledků." odpoví. "To je divný." nechápe. "To máš pravdu. No nic pojď spát." řekne mu blonďáček. "Dobrý nápad." souhlasí. *** Yunoha Thrul je velmi plachá stydlivá dívka. Ta dostala za spolubydlící právě Mikono. Navíc této drobné dívce se dost líbí ta tajemná holka s dlouhými fialovými vlasy. O to víc se před ní stydí. Naučila se být neviditelná a to doslova. Roztomilé. Je drobná, má krátké fialové vlasy a oranžové konečky. Vždy u sebe nosí svého plyšáka zelenou žábu. Často je vidět jen její plyšák a ona je často neviditelná. Pozoruje onu tajemnou dívku jak spí. Ve spánku je ještě víc roztomilá. Nakonec se povede usnout i jí. *** Ale nikdo z akademie neví co má přijít. Tedy až na předsedkyni a ředitele. K tomu si všimli, že Amata umí létat a má zlatá křídla. Ví co to znamená. Všichni si myslí, že je příběh jen vymyšlený. Ale je více než pravdivý. Avšak vše se má změnit. Podle této "legendy" vznikl film Nebesa Aquarion. Téměř nikdo tomuto příběhu nevěří. Proč taky ano? - Reinkarnace je problematická sama o sobě, no když ji řídí osud a je na ní i něco víc, je jasné, že komplikacím se vyhnout nedá. A ty budou o to vědší, když se týkají nejen lidských problémů, ale i přežití dvou planet a jednoho zatrpknutého zapomenutého anděla. - Amata Sora, který dokáže létat, no snaží se svou schopnost utajit před okolím. - Před 12 000 lety - Válka mezi anděli stínů a lidmi. Toma a Apollonius jsou dva andělé, kteří se milovali avšak Apollonius zradil lásku Tomi. Zamiloval se do lidské dívky jménem Silvia de Alisia. Kvůli ní ho opustil. Toma začal nenávidět lásku. Rozhodl se, že se mu pomstí. Ze zlomeného srdce, bolesti a zrady se stal ničitel lásky. Jeho srdce začalo nenávidět. Láska a nenávist. Nenávidí ho, protože ho tak moc miluje. Když nemůže být on šťastný se svým milým, tak nikdo. Křídla Slunce. Podle zlatých křídel anděla se pozná jeho reinkarnace. Přišel o svá křídla a po každých 12 000 letech se opět stetkají. *** Crea Dolorosa a Fudo Zen u všeho byli. Přesně tak. Oni jsou minulostí a blíží se nová éra. Nový začátek. Jelikož se už objevily Křídla Slunce po 12 000 letech tak, ví že už to začalo. Začala se psát nová kapitola knihy, kterou píše tato generace. Nepochází z lidského světa. ***O čtyři měsíce později*** Další útok z planety Altair. Všichni jsou ve svých aquarionech. Fudo dá rozkaz spojení, protože už došlo k lásce. Mezi Mikono a Yunohou. Zamilovali se do sebe. "Shrade Elan, Amata Sora, Mikono Suzushiro spojení! Teď! Jako řídící Amata!" ozve se Fudo. "Ano!" ozvou se tři hlasy. Provedou spojení. "Jeď Aquarion Love!" a začnou útočit na nepřítele. A teď se na scéně objevuje Kagura a konečně může mluvit se svou láskou Amatem. Mikage ano původní Toma si totiž myslí, že stále miluje svou milou Silviu avšak zamiloval se do části své duše. Zní to divně, ale je to tak. Kdysi se rozdělila jedna duše do dvou těl. A také se na scéně objevuje krásný mladý muž jménem Jin Muso. Teď se poprvé setká s krásným mladíkem Shrade. První pohled navzájem do svých očí stačí k jiskrám mezi nimi. Toma na tuto dobu čekal celých 12 000 let. Amata Sora - Křídla Slunce - reinkarnace Apolloniuse. Mikono Suzushiro - reinkarnace Silvia de Alisia. A jelikož, ví že Kagura je část duše Amaty týral ho celé roky. Vychoval divoké zvíře. Jenže ne vždy jde vše podle plánu, že ano? Vše je úplně jinak než by čekal. Sice vše pečlivě sledoval, ale protože nic nešlo tak jak si myslel rozhodl se zničit všechnu lásku. Takže zabije v bitvě Mikono, Shrade, protože si všiml, že je do něj delší dobu zamilovaný Jin. Konečně se opět setkává se svým milovaným, který si na vše vzpomněl. Rád vidí svou dávnou starou lásku. Při zakázaném setkání se dvě planety srazili a spojili se do jedné. “Ach, Tomo to už je doba.” “12 000 let.” “Ano. Rád bych se ti omluvil za mou zradu. Lituji toho. Rád bych to napravil. Ale pochybuji, že je možné začít znovu nanovo.” “Celou věčnost jsem chtěl tyto slova z tvých úst slyšet.” “Věřím ti.” “Nenáviděl jsem tě kvůli tomu jak moc tě miluji.” “Také tě miluji, ale chápu když mi už nebudeš věřit Tomo.” Vášnivě políbí po 12 000 letech opět jeho úžasné rty...   

Zabil jsem tě

 

Zabil jsem tě tak proč jsi naživu? Nechápu to. Absolutně. *** Muzan Kibutsuji jest mé jméno. Jsem nejsilnější démon na světě. A také nejvíce lovený. Ano lovci démonů se mne snaží zabít a zničit po staletí. Jsem nejstarší démon. Skrývám se. Především mě stále pronásleduje ten malý spratek Tanjiro Kamado a jeho sestra Nezuko. Avšak jako jediný z lovců mě dokázali najít. Zabil jsem celou jejich rodinu a z jeho sestry udělal démona. Avšak ona je úplně jiný démon než všichni ostatní. Sám to nedokáži pochopit. Velmi zvláštní silné sourozenecké pouto. Mám lidskou ženu a dítě. Ano, skrývám se mezi lidmi. Ale svou ženu nemiluji, své dítě ovšem ano. Zvláštní, že? U mě avšak tolik ne, jsem přeci jen první démon. Neblaze musím přiznat, že na tom chlapci Tanjiro něco je, přestože se mě snaží zabít. Jenže já jsem mnohem silnější. Nemá proti mě šanci. Vskutku. Když jsme se viděli poprvé, poslal jsem své démony aby ho zabili. Neúspěšně. On zničil je. Navíc je mezi lovci nový nemá tak moc zkušeností. Sám jsem od té doby zmatený. Z jejich pouta i mých citů a emocí. Je to vskutku zvláštní mladý muž. Kolik mu tak může být? Tak šestnáct nebo sedmnáct, co? Zrovna se sám procházím ulicemi města. A musím na něj myslet. Proč mi stále chodí do myšlenek? To je divné. Jdu na hřbitov. Rád na ně chodím. Miluji tu atmosféru. Mezitím proměním několik lidí na démony. Mé sluhy. Ach, ano. Dojdu konečně na hřbitov. Sednu si na nějaký pěkný hrob. V tu chvíli ucítím něčí přítomnost. Lidskou. Kdo to je? Najednou se objeví právě Tanjiro. Jak to kruci dělá? Zmatení. "To jsi zase ty?" řeknu chladně jako led. "Ano jsem to opět já Muzane Kibutsu." odpoví stejně chladným hlasem. Pořád chodí se svou sestrou Nezuko. Změnil jsem ji na démona, ale má lidské emoce a nežere vůbec lidi. Setkáváme se podruhé a je s ním. Tak jsem to myslel. To ji ostatní lovci nezabili? Ten si vážně nedá pokoj. V jeho přítomnosti jsem vskutku nervózní. Ano zabil jsem jeho rodinu a od té doby mě pronásleduje. Myslí si, že má na to mě zabít? Vskutku vtipné. Navíc normální lidi nevěří v existenci démonů ani jiných bytostí, takže lovci jsou často bráni jako blázni. Skvělá doba. "Opět chceš bojovat?" začnu se smát. "Zabiji tě! Za mou rodinu! Ale nejprve jak mám změnit mou sestru zpět na člověka?" křičí na mě vztekle. "To je nemožné spratku." smích. Proč se s ním vůbec bavím a hned ho nezabiji? Tehdy přežil díky pomoci Tamayo a Yushiro. Jinak by byl už mrtvý. Ale nestalo se. Začnu na něj útočit jako první a on se mě snaží zasáhnout svým mečem. Neúspěšně. Stačí chvíle a je mrtvý. Rozhodnu se zajmout jeho sestřičku. Zde na hřbitově nejsou lidé alespoň ne živý, takže jsem ho konečně mohl sám zabít. Byl moc naivní myslel si, že má proti mě šanci. Vyvolám mrtvé, duše zemřelých a nechám tu ležet jeho tělo. Ať si duše mají s kým hrát. Vezmu na záda jeho sestru a odejdu pryč ze hřbitova. Mám svá místa, takže ji vezmu do podzemí jednoho opuštěného domu. Mám je upravené pro mé potřeby. Tak ji vyndám a připoutám těžkými pouty a řetězy ke zdi. Sundám ji roubík, poté odejdu. ***O šest let později*** Sedím ve svém pokoji a musím myslet na toho kluka. Nevím co se mnou tehdy udělal, ale chybí mi. Bohužel jsem zjistil, že jsem se do něj stihl zamilovat. Má žena si dávno všimla mého divného chování. Potom co náhodou zjistila co jsem skutečně zač, odešla i s dcerou. Zůstal jsem úplně sám. Zasloužím si to. Jenže nemohu za to, že jsem démonem. Upřímně nevím jak vzniklo něco jako já. Jsem monstrum? Asi to tak bude. Tanjiro Kamado mě naučil citům. A ta jeho sestra také. Celou dobu odmítá jíst lidi. Každou chvíli pláče. Sourozenecké pouto. Sedím a pozoruji hvězdy na noční obloze. Zrovna je úplněk. Cítím ve vzduchu něco divného. Za těch šest let se mi podařilo z Nezuko udělat zpět člověka. Ano já sám. Taky odešla, ale chápu ji. Najednou ucítím známý pach, ale je poněkud jiný přesto známý. Je to přítomnost toho kluka v blízkém okolí mého bydliště. On žije? Jak je to možné? Vždyť jsem ho zabil?! Ale je cítit jinak než kdysi. Neznámě než co znám. A blíží se velkou rychlostí ke mě. Teď k tomu cítím přítomnost Nezuko. Co se to děje? Opravdu to nechápu. Netrvá dlouho než se objeví oba v mém bytě. Překvapení. “Zdravím tě Muzane Kibutsuji. Dlouho jsme se neviděli.” teď se směje on. “Jak je možné, že jsi naživu když jsem tě zabil?” je první co ze mě vyleze. Zajímavý pocit. “Ano jsem někdo kdo už jednou zemřel, ale vrátil jsem se ze záhrobí. To duchové, které jsi na mě poslal mi dali sílu a vrátil jsem se z toho místa úplné tmy. Také už nejsem úplně člověk, ale ani démon.” odpoví mi. To se stalo poprvé za celou věčnost, vážně. Ale jsem za to velmi rád. Ale určitě mě teď nenávidí ještě víc, chápu ho. “Takže jsi mě přišel zabít. Chápu tě.” řeknu upřímně smutně. “Přiznávám. Dlouho jsem tě chtěl skutečně zabít, ale časem jsem si uvědomil, že tě miluji což nedává žádný smysl. Poté mě našla má sestra Nezuko a vše mi řekla. Především to, že jsi na ní dělal experimenty a nakonec z ní udělal zpět člověka. Také to, že přestože jsi nejmocnější a nejstarší démon jsi se po mé smrti začal snažit být na dobré cestě.” odpovídá. “Taky mi řekla, že jsi celou dobu litoval toho co jsi udělal a že mě miluješ jen jsi si to uvědomil moc pozdě.” dodá potom. “Ano miluji tě a velmi mě mrzí co jsem vám dvěma udělal, ale bohužel vrátit čas nejde. Omlouvám se vám a vím, že omluva nestačí a nic nenapraví.” odpovím smutně. Nečekaně mě vášnivě políbí na ústa a já se přidám. Ani jeden z nás si nevšiml, že Nezuko zmizela pryč. Rozepne mi kalhoty a sundá trenky. Vsune si můj penis do pusy a začne po něm jezdit jazykem. Slast, vzrušení... Mezitím svými prsty pohybuje uvnitř mě. Je to moc příjemné. Po chvíli už cítím jeho penis uvnitř mého těla. Jeho pohyby jsou rychlé a chvílemi pomalé. Střídají se. Naprosto krásné. Po několika minutách se udělá třikrát po sobě. Všechno naše oblečení létá po mém pokoji. Navzájem poznáváme svá nahá těla. Já něžnými a vášnivými polibky líbám tu nádhernou hruď. Své dva prsty strčím do toho úžasného zadečku. Mezitím skončím ústy na tom krásném penisu. Jazykem olizuji žalud od spermatu. Ozývá se naše společné sténání rozkoší a slastí. Najdu jeho citlivé místečko. Poznám to podle hlasitého výkřiku euforie. Hned po tom co se má pusa zaplní dávkou spermatu a já ho spolykám, přejdu na druhou stranu a vrazím svůj penis dovnitř toho dokonalého zadečku. Zaměřím se na jeho citlivé místečko a začnu se rychle hýbat. Krásné vzdychání vychází z našich úst. Po tak dvaceti minutách vybouchnu dovnitř něj... Odteď jsme spolu...  

Městská knihovna

 Shion sedí v městské knihovně a zrovna si čte knihu, když si všimne tajemného mladíka. Má delší černé vlasy v culíku. Působí temně a zároveň sladce. Nemůže od něj odtrhnout oči. Přitahuje ho. Je vážně krásný. Pozoruje ho. Chce ho poznat. Vědět alespoň jeho jméno. Shion je mladý kluk, kterému je šestnáct let. Je velmi osamělý. Nemá kamarády. Je odlišný. Má krátké bílé vlasy a hnědé oči. Většinou chodí v černé barvě, ale má rád i bílou a šedivou. Zajímá se o mytologii a historii. Miluje horory a tajemno. Navíc se liší i sexuální orientací. Je totiž gay. Ostatní kluci ho nenávidí a šikanují ho. A dívky pochopili, že se nemusí snažit. Uzavřel se hluboko do sebe a do své říše fantazie. A také do knih. Utíká od reality, protože moc bolí. Jeho rodiče jsou po smrti, takže žije v dětském domově. Chybí mu rodina. Pamatuje si je. Šťastné, živé. Respektive si nepamatuje jejich jména, byl ještě malý. Navíc v tomto světě už příjmení nejsou potřeba. Válka zničila skoro celý svět. Vzniklo město No.6. Zde se narodil a také žije. Nic jiného než toto místo nezná. Společnost se zhoršila. Mnoho sirotků bez rodin a péče po ulicích. Špína, hlad, utrpení, nemoci, smrt, bolest, hrůza. Z myšlenek ho probudí něčí hlas. "Mohu si přisednout?„ zeptá se onen mladík. Leknutím nadskočí. "A-ano. Jasně, že jo.„ zakoktá se lehce. Usměje se na něj a sedne si vedle. "Jak se jmenuješ?„ zajímá ho. "Shion. A ty?„ odpoví mu. "Nezumi. Kolik je ti let?„ zajímá se dál. "Mě šestnáct a tobě?„ úsměv září. "Sedmnáct. Hrozná doba toto, že?„ pronese tiše. "Ano to máš pravdu.„ vidí to stejně. "Nenávidím toto město No.6.„ dodá. "Ty také? To jsme dva. Konečně někdo kdo mi rozumí. A takoví lidé nejsou. Nikoho nemám.„ povzdychne si mladík s bílými vlasy. "To vítej v klubu vyvrhelů. Také se dost lišíš co? To já taky. Jsem úplně jiný než ostatní, ale nevadí mi to. Vlastně teď jsem rád, že nejsem jako každý. Alespoň jsem originální nebo ne?„ lehce se usměje. Nečekaně políbí jeho rty. Sladký polibek mezi hromadami knih. Moc lidí sem nechodí, takže skvělý únik. Neví proč to udělal. "Půjdeme se projít ven?„ navrhne Nezumi. "Ano velmi rád.„ souhlasí. Venku se prochází po parku. Stále jeden kouká po tom druhém. Oba dva jsou rudí v obličeji jako rajčata. Nervozita. Nakonec zmizí pryč od lidí. Ani jeden je nemá rád. "Jsi fakt sladký.„ usměje se černovlásek. "V-vážně? Ty taky a hlavně sexy.„ odpoví mu. A tak se toulají ulicemi. Ani jeden nemá peníze. Chudoba. Rozumí si spolu. Krásný pocit. Začíná zapadat slunce. Nádherný pohled. ”Už budu muset jít.„ ozve se smutně Shion. ”Škoda. Taky bych měl jít. Zítra zase tady? Tedy pokud mě chceš ještě vidět.„ nabídne mu. ”Skvělé. Opravdu rád. A v kolik hodin?„ zajímá se mladík s bílými vlasy. ”Co třeba v 15:00?„ navrhne. ”Dobře.„ souhlasí. ***Po půl roce*** Nezumi už se nemůže dočkat svého kamaráda. Sedí u stolu na jejich místě v městské knihovně. Nedočkavost. Konečně ho uvidí přicházet. Radost. Už se spolu znají půl roku. Rozhodl se mu to říci. Už má odvahu. Nervózní. ”Shion! Konečně jsi tu!„ zajásá. ”Ano. Už jsem tady.„ posadí se. ”Chci ti něco říci...„ začne černovlásek. Tedy má temně modré vlasy, ale téměř černé. ”Ano?„ ptá se. ”Miluji tě. Vážně. Shione zamiloval jsem se do tebe. Konečně jsem dostal odvahu ti to říci.„ je v obličeji rudý jako rajče. Mladík s bílými vlasy a hnědými oči ho políbí na ústa. Také je rudý jako rajče. ”Nezumi já tě taky miluji. Nechci nikoho jiného než tebe. Takže budeš jen můj?„ odpoví mu. ”Ano. Jen tvůj.„ políbí ho. Začnou se navzájem svlékat z oblečení. Nevnímají, že jsou v knihovně. Shion se vrhne svými ústy na jeho penis. Nezumi sedí na židli a nohy má od sebe. Ozve se slastný sten. Vzrušení. Umí slušně kouřit. Po pár minutách má plnou pusu spermatu. Skončí zády na stole a černovlásek vsune svůj penis dovnitř jeho těla až po kořen. Začne ho rychle šukat bez přípravy. Naštěstí je uvnitř dostatečně mokrý jako rybník nebo rovnou moře? Po knihovně se ozývají hlasité vzdechy a sténání. Mezitím mu dravě líbá jeho hruď. Občas kusne do bradavky. Jedné a poté druhé. Knihy ze stolu padají na zem. Nevšímají si lidí kolem sebe. Avšak tato část knihovny je zapadlá. Netrvá dlouho a vystříká mu prdel slušnou dávkou spermatu. Hned na to pojme celý jeho penis až po kořen do pusy. Jazykem si hraje s celou jeho délkou a tloušťkou. Také mu jde kouření, přestože to dělá poprvé v životě. Hýbe hlavou tam a zpět než se mu pusa zaplní bílou smetánkou. Shion sleze ze stolu a Nezumi se opře o police s knihami. Vystrčí svou prdel pořádně k němu. Ucítí na svém otvoru vlhký jazyk, který se pohybuje po jeho vstupu než se uvnitř jeho těla ocitnou rovnou dva prsty, které se pohybují. Vysune prsty a vrazí mu tam svůj mohutný úd. Chvíli čeká a po pár vteřinách se začne hýbat. Nejprve pomalu až poté zrychlí. Drží jeho černé vlasy, tak že má hlavu zakloněnou dozadu. Tvrdě a vášnivě ho mrdá. Euforie a slast. Udělá se několikrát po sobě. Když jsou hotovy tak se oblečou zpět do oblečení. Po tomto dostávají zákaz vstupu do městské knihovny. Naštěstí zde ve městě je více knihoven. No ovšem lidé umí mluvit, že?

Odešel jsi

 

Itachi Uchiha nadevše miluje svého mladšího bratra Sasukeho. Jenže byl nucen od něj odejít...

***
Sasuke sedí za stolem v kanceláři. Pracuje v rodinné firmě svých rodičů.

Fugaku Uchiha je jejich otec a Mikoto je jejich matka. Madara Uchiha je jejich strýc. Šťastná rodina dá se říci. Měli celkem přísnou výchovu.

Avšak myslí na svého staršího bratra, který před pěti lety odešel pryč. Tehdy mu bylo šestnáct. Itachimu bylo dvacet tři. Je o sedm let starší než on. Velmi mu chybí. Neblaze si uvědomil, že ho vážně miluje. Trápí se bez něj. Netuší proč ho tehy opustil. Svou rodinu a hlavně jeho. Svého mladšího brášku. Smutek a bolest z jeho odchodu. Bere to od něj jako podraz. Kudlu do zad. Jenže ho nemiluje jen jako bratra. Přijde mu to vážně divné. Ale je to tak. Je divné milovat vlastního bratra? Zmatení... Z myšlenek ho vytáhne zaklepání na dveře. Zpátky do reality.

“Vstupte.” pronese.

Do místnosti vstoupí mladý blonďák s modrýma očima. Je zde nový a Sasuke je jeho šéf. Tak nějak ho má na starost.

“Nesu vám ty papíry. Jsou třeba podpisy.” promluví mladý Naruto Uzumaki.

“Achjoo. Ty papíry mě jednou zabijou.” povzdychne si černovlasý muž.

“To chápu pane.” ozve se modrooký blonďák.

“Udělej mi kafe prosím tě.” zamumlá Sasuke.

Respektive Naruto je nový asistent Sasukeho.

“Dobře. Ještě něco mám udělat pane?” zajímá ho.

“Kup mi něco k jídlu, mám hlad.” dodá ještě.

“Dobře pane.” odpoví.

“Teď jdi.” řekne mu.

A tak Naruto odejde. Sasuke se ponoří do další hromady papírů. Tato práce ho nebaví, ale vydělává vskutku slušné peníze. Navíc je to firma jeho rodiny, takže se počítá s tím, že tu bude pracovat. Kdysi zde pracoval i jeho bratr Itachi než zmizel beze slova. Nechce si ovšem přiznat, že je gay. Bojí se toho.

Naruto mezitím jde do blízkého obchodu pro nějaké jídlo. Rozhodne se vzít i pití svému šéfovi. Neblaze si uvědomuje, že ho velmi moc přitahuje jeho šéf. Stydí se před ním. Je na něm dost poznat, že ho něco trápí, ale neptá se na nic. Ve firmě pracuje teprve měsíc a půl. A už se stihl zakoukat do šéfa. Přestože je jeho šéf celkem arogantní, je opravdu sexy a přitažlivý. Všiml si, že o něj má zájem mnoho žen, ale s ním to pomalu ani nehne. Což je zvláštní v jeho pozici. Je chladný jako led snad ke každému. Nechápe to. Nakoupí a poté jde do místní jídelny kde koupí šéfovo oblíbené jídlo. Už o něm ledacos ví. Je takový pozorovatel. Přijde zpět do budovy kde pracuje a nastoupí do výtahu. Jede až do posledního patra což je desáté. Zaklepe na dveře a čeká než bude moci vstoupit. Čeká několik minut.

“Dále.” ozve se nakonec.

Vstoupí. Položí nákup na jeho pracovní stůl.

“Zde máte jídlo pane.” promluví.

“A to kafe?” zamrmlá.

“Teď jsem přišel z obchodu a jídelny pane. Hned jdu udělat to kafe. Promiňte, že ještě není.” už je zvyklý.

“Chápu v pohodě. A děkuji Naruto.” usměje se na něj a jeho temně černé oči se vpíjí do těch modrých.

***O čtyři měsíce později***

Uzumaki si musel přiznat, že se do toho Uchihy zamiloval až po uši. Zrovna je víkend a on sedí sám v baru a je už celkem opilý. Ani si nevšiml, že ho někdo pozoruje ze stínů. A už vůbec ne, že je to starší bratr jeho šéfa. Vlastně ani neví, že vůbec nějakého má. Po chvíli ho vyruší jeho nejlepší kamarád Gaara Sabaku.

“Ty teda vypadáš Naruto. Děje se něco?” promluví rudovlasý sexy mladík.

Blonďák zvedne hlavu.

“Ahoj Gaaro. Rád tě vidím.” odpoví mu.

Takto ho naposledy viděl po odmítnutí dívky Sakury Haruno. Takže tuší, že se to týká lásky a vztahů. Ano znají se od základní školy. A Sakura byla jejich spolužačka. Naruto se do ní tehdy zbláznil jenže ona ho odmítla. A fakt nehezkým způsobem.

“Kdo je to tentokrát Naruto?” zeptá se.

“Je to můj šéf.” zavzlyká.

“Ten Sasuke Uchiha?” vyprskne Gaara.

Itachi sebou škubne po tom jménu. Už dlouho neviděl svého bratra. Velmi mu chybí, ale musel odejít.

“Jo přesně ten a neví o tom.” dodá blonďák smutně, bolestně.

Uzumaki neví totiž, že ho Sabaku celé roky hluboce miluje. Nikdy mu to neřekl. Bál se odmítnutí. Jenže se teď dozvěděl, že miluje jiného muže. Začíná si vyčítat, že mu své city k němu ještě neřekl. Bodlo ho to u srdce. Najednou si všimne tajemného muže, který je pozoruje. Má dlouhé černé vlasy a temné černé oči. Je oblečen celý v černé barvě. Musí uznat, že je sexy. Vážně kus.

***Jak čas plyne***

Už je to šest let co Itachi zmizel ze Sasukeho života. Sasukemu už je dvacet dva let. Itachimu je teď dvacet devět.

Sasuke se dal dohromady s Narutem a Itachi s Gaarou. Gaara je jediný kdo ví o návratu Itachiho.

Ještě není správný čas aby se ukázal. Zabili by ho. Tehdy musel odejít aby chránil svého mladšího bratra, kterého nadevše miluje. Přestože ho to celé roky ubíjí a zabíjí uvnitř. Přesně tak.
Zapletl se s jedním kultem avšak rozhodl se odejít jenže jak to tak bývá nenechali ho od nich jít. Takže všechny roky zabíjí členy kultu aby byl volný. Ještě mu zbývá zabít sedm členů. Ano je to velký kult. Měl mnoho členů. Většinu už zlikvidoval. Hodně cestoval po světě. Je pravda, že členové byli i v zahraničí jenže tam je už zabil. Vskutku svého dávného rozhodnutí lituje. Nikdy neměl být jejich členem. Ale stalo se. Nemůže to vrátit zpět. Bohužel, ale nejde to.

A Gaara je vrah takže mu začal pomáhat aby se mohl co nejdříve setkat se svým bratrem. Spíš patří k policii, ale je v utajení. Po této sektě jde už dlouho, takže se mu spojenectví hodí. Jim oběma. Ví o jeho lásce k jeho bratrovi a on zase o jeho lásce k Narutovi. Gaarovi je dvacet pět let a Narutovi dvacet tři.

***O rok později***

Konečně nastal čas vyjít ven ze stínů. Itachi se může po sedmi letech ukázat a vidět svého mladšího bratra Sasukeho. Jen si není jistý jestli ho vůbec chce vidět po všech těch letech. Ovšem je rozhodnutý za ním jít. Celou dobu ho sledoval a hlídal ze stínů aby se mu nic nestalo. Ví kde žije a také ví, že už nějakou dobu není ve vztahu s Narutem. Netuší zda ho skutečně miloval, ale něco k němu asi cítil jinak by s ním nebyl. Tak nějak trochu žárlí.

“Neboj se Itachi. Jen jdi za svým bratrem. Jdi za svým srdcem.” pobídne ho Gaara.

“A ty zase za Narutem. Také běž za svým srdcem Gaaro. A děkuji ti za pomoc.” odpoví Itachi.

Dodají si navzájem odvahu.

“Nemáš zač. A hodně štěstí přeji.” odvětí mu.

“Ale mám. Však se snad nevidíme naposledy ne? Jsi mi dost blízký za tu dobu Gaaro.” přizná.

“Ty jsi pro mě také velmi blízký Itachi. Doufám, že se nevidíme naposledy.” usměje se a věnuje mu polibek.

Sladký a vášnivý polibek.

***
Itachi dorazí před dům svého bratra. Chvíli čeká než zazvoní na dveře. Netrvá dlouho a dveře se otevřou.

“Bratře? Jsi to ty?” vypadne ze Sasukeho úst.

“Ano jsem to já bráško.” odpoví mu.

"Odešel jsi..." pronese chladně Sasu.

"Musel jsem." řekne smutným hlasem.

"Proč?" nechápe to.

"Abych tě chránil." přizná.

“Pojď dovnitř.” pobídne ho.

Neváhá a vejde. Sednou si vedle sebe a Itachi mu vše vysvětlí a řekne mu úplnou pravdu proč musel odejít a jeho bratr to nakonec pochopí.

“Miluji tě nadevše můj bráško. A není to jen bratrská láska, ale miluji tě jiným způsobem. Chci tě jako svého partnera.” vyzná mu svou lásku.

“Taky tě miluji můj bratře. Také víc než jen jako bratra. Snil jsem o tvém návratu a partnerském vztahu s tebou. Vím, že jsme bratři, ale já si prostě nemůžu pomoci.” přiznává se.

Silné pouto. Políbí se na ústa a začnou se svlékat z oblečení. Sasu vezme do pusy penis svého bratra a zkušeně mu ho začne kouřit. Po místnosti se ozve sten vzrušení. Mezitím dvěma prsty řádí uvnitř jeho otvoru, připravuje ho na svůj vpád. Po chvíli vpluje do jeho zadku svým penisem. Užívají si každý svůj dotek. Vrazí mu ho tam na první příraz až po kořen. Po pár vteřinách se začne hýbat vevnitř toho úžasného těla. Je tak moc vzrušený, že se bohužel rychle vystříká. Moc dlouho to nevydržel. Sperma mu stéká po půlkách. Ita s chutí pojme ústy ten krásný penis a začne si s ním hrát jazykem. Po několika minutách se mu pusa zaplní velkou dávkou spermatu, které mu teče po bradě. Olízne se. Vše poslušně spolkne. Dokonalé pocity... Euforie...

***
Miluji tě už dlouho Naruto Uzumaki. Po nikom jiném netoužím. Chci jen tebe a nikoho jiného. Buď prosím jen můj.” vyzná mu konečně lásku Gaara.

“Taky tě miluji Gaaro Sabaku. Jen jsem si to nechtěl přiznat. Mile rád budu jen tvůj lásko.” odpoví mu Naruto.

Neopustím tě (MikaYuu)

 

Muž s černými vlasy a zelenými oči prochází kolem mladíka s blond vlasy a modrými oči. Jejich pohledy se střetnou. Usmějí se na sebe.

***
Nevědí o tom, že jsou bratři. Jsou sirotci a každý žil někde jinde. Ani neví o své existenci. Yuichiro Hyakuya tomu je devatenáct a Mikaela Hyakuya, kterému je osmnáct. Jako děti byli rozděleni. Odloučeni od sebe. Smutné.

***
Chvíli stojí a hledí si navzájem do očí. Mají zvláštní pocit, který neumí popsat. Topí se ve svých očích jako v hlubokém oceánu. Nechápou to. Avšak nejdou se oslovit a seznamovat se.

Blonďáček cítí tu vůni jeho krve až dostává žízeň. Právě si našel jídlo. Vybral si svou oběť na ukojení hladu. Jeho oči začínají mít rudou barvu, takže se otočí a jde pryč. Rozhodne se toho neznámého muže sledovat. V něčem ho zaujal, ale netuší v čem. Vskutku zajímavé. Uteče do boční uličky kde zabije nějakého člověka. Ale proč šel najednou zabít někoho jiného než onoho mladíka? Nedává mu to žádný smysl. Je zmatený.

Černovlásek dojde domu. Byl jen na nákupu. Bydlí nedaleko od místa kde viděl toho zvláštního blonďáka. Nemůže ho dostat ze své hlavy. Ty jeho modré oči. Neblaze si uvědomuje, že se mu líbil a nějakým pro něj divným způsobem přitahuje. Nikdy by neřekl, že ho bude přitahovat muž. Ale tento muž je nějakým způsobem jiný než ostatní. Hlavně si všiml jak mu najednou zčervenali oči a hned na to zmizel. Vybalí a uklidí nákup a jde si sednout do křesla. Pustí si televizi kde dávají jeho oblíbený seriál o záhadách a tajemnu. Je to dokument. Je odlišný. Chodí převážně jen v černé barvě. I co se týče hudby se liší od "normálních" lidí. Ano, je to tak.

Má zvláštní pocit. Už je tma. Jako by ho někdo sledoval. Otočí hlavu a rozhlíží se kolem sebe, ale nikoho nevidí. Nechápe to. Po skončení dokumentu se rozhodne dát si večeři a jít do vany relaxovat. Pomáhá mu to. Připraví si čisté oblečení na spaní a jde si napustit teplou vodu. Nemůže ho stále dostat z hlavy. Vážně. Svlékne si oblečení a lehne si do vany.

Přemýšlí jestli ho ještě někdy spatří. Chtěl by ho ještě vidět. Zjistit kdo to vlastně je. Byl zajímavý, tajemný, sladký, sexy... Přitažlivý... Najednou se objevil někdo kdo začíná probouzet jeho pravé já, za které se stydí. Nechce si přiznat, že se mu líbí spíš muži než ženy. Chodil s několika ženami, ale když mělo dojít k sexu, utekl pryč. Že by se objevil někdo díky komu si to bude schopen přiznat? Kdo ví?

Leží si tak ve vaně a snaží se relaxovat což mu tentokrát moc nejde. Ví proč se nemůže uvolnit. Ten blonďáček je až moc sladký. Nepoznává se nebo ano? Nějak ani sám neví.

Blonďáček ho našel a teď ho sleduje. Jeho krev voní zvláště. Jinak než u ostatních. Vůbec nechápe proč ho nedokázal zabít jako mnoho lidí předtím. Je jiný než ostatní. Navíc si uvědomuje, že ho dost přitahuje a líbí se mu. Pozoruje ho ze stínů. Nemůže se mu ukázat. Nesmí vědět kdo skutečně je. Žádný člověk...

***O dva měsíce později***

Blonďatý mladík zrovna sedí na hrobě na hřbitově a čeká na svou nejlepší kamarádku Krul Tepes. Její krev mu proudí v žilách. Ona mu dala nový život.

Už si uvědomil, že toho neznámého muže miluje. Rozhodl se mu ukázat. Poznat ho víc. Přiznat mu své city. Respektive z něj udělal to co je on sám. Nějakou dobu pil jeho krev a potom mu dal svou. Ano stvořil z něj upíra. Jenže on o tom zatím neví. Když ho poprvé viděl, byl ještě člověk. Chce ho mít. Hluboce se zamiloval. Proměněna ještě není dokončena. Myslí na něj a chce zjískat jeho srdce. Dva měsíce ho sleduje a přišel čas ho konečně oslovit.

Konečně se na hřbitově objeví Krul Tepes. Byla se nakrmit čerstvou lahodnou krví. Velká žízeň.

“Ahoj Mikaelo. Takže dnes půjdeš za tím svým objevem?” usměje se a sedne si vedle něj.

“Zdravím Krul. Jo dnes jdu za ním.” také se usměje.

“Tak přeji mnoho štěstí. Ať ti to vyjde. Zasloužíš si být šťastný.” dá mu pusu na tvář.

“To budu potřebovat.” odpoví.

Což je pravda.

“Jen jdi za svým srdcem.” pobídne ho.

“Dobře. Děkuji ti Krul. Jsi opravdu nejlepší kamarádka.” dá ji pusu na tvář a zmizí do noci.

Netrvá dlouho a už je před jeho bytem. Avšak musí se zvát, takže až vyjde z koupelny, zaklepe na okno aby na sebe upozornil. Přijde k oknu aniž by se divil.

“Jste potřeba zvát, že?” pronese, když otevře okno.

“Ano.” odpoví mu.

“Tak pojď dál.” pozve ho.

Vstoupí dovnitř jeho bytu.

“Posaď se kam chceš.” nabídne mu.

Posadí se na gauč. Černovlásek si k němu sedne.

“Na pij.” ukáže mu krk.

Nakonec se mu tesáky zakousne do krku přestože už se téměř změnil. Miluje chuť krve.

“Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Yuichiro Hyakuya.” představí se mu.

Hned na to se mu podívá hluboce do očí.

“Hyakuya?” nechápe.

“Ano.” odpoví.

“Ehm.. Já jsem Mikaela Hyakuya.” vypadne z něj. “Zajímavé, takže jsem se zamiloval do bratra.” dodá.

“Zamiloval?” vykulí oči.

“Ano. Miluji tě.” přizná se.

“Já tebe totiž taky.” políbí jeho sladké rty.

“Neopustím tě Yuu.” pohladí ty černé vlasy.

“Já tebe taky ne Miko.” opět spojí své rty.

Ani zjištění, že jsou vlastně bratři je nedokáže odradit od jejich hluboké lásky...

Moje léto lásky

 

Nezumi se toulá městem. Nikoho zde zatím nezná. Je tu nový.

Právě začali letní prázdniny. Začíná zapadat slunce. Dorazí k nějakému parku kde si sedne na lavičku. Vytáhne z kapsy krabičku cigaret a jednu si zapálí. Rád by zde v novém městě někoho poznal. Vždy miloval podvečerní a noční toulání kdekoliv. Avšak doteď žil na vesnici. Poprvé žije ve městě. Sedí a pozoruje okolí, když zahlédne zvláštního mladíka s bílými vlasy. Vypadá nádherně. Okamžitě zaujme jeho pozornost. Taky sedí sám. Přitahuje ho. Pouliční lampy svítí. V jejich světle působí tajemně. Líbí se mu. Je roztomilý. Přemýšlí, že by ho šel oslovit. Ale najednou se začíná stydět. Neví proč. Potřebuje odhodlání. Zapálí si další cigaretu. Stále toho mladíka sleduje. Zvláštní pocit. Nečekaně se na něj otočí. Také ho za NJčne pozorovat. Hledí si navzájem do očí. Pozorují se. Nemohou od sebe odtrhnout zrak. Oba zrudnou v obličeji jako rajče, ale ve tmě to není vidět. Zmatení. Nechápou ten pocit, který cítí, když na sebe hledí. Buší jim srdce jako o závod. Roztomilé. Mládenec s bílými krátkými vlasy se najednou zvedne z lavičky a vydá se směrem k tajemnému muži s černými vlasy. Odvaha.

“Ahoj. Já jsem Shion a ty?” osloví ho.

“Mé jméno je Nezumi. Rád tě poznávám.” sladký úsměv.

“Já tebe taky.” sedne si vedle něj.

“Kolik je ti let?” zeptá se Nezumi.

“Mě je sedmnáct a tobě?” odpoví Shion.

“A mě osmnáct let.” usměje se černovlasý mladík.

Pocity osamělosti mizí...

***
Má delší černé vlasy, které nosí v culíku. Je sladký. Už od dětství se liší od ostatních kluků jen tehdy nevěděl proč. Ale teď už to ví. Tak nějak miluje jiné muže. Ano, přitahuje ho stejné pohlaví. Je totiž gay. Měl kvůli tomu celkem problémy mezi ostatními. Ovšem nikdy partnera neměl. Kdysi jednoho miloval, ale ten ho odmítl s tím, že není žádný gay jako on. Dlouho byl zlomený, smutný. Má vskutku osamělý život. Společnost ho odsoudila. Také zažíval těžkou šikanu kvůli své sexuální orientaci. Postupně se uzavřel do sebe. Od odmítnutí onoho chlapce uplynuli tři roky. Bylo mu patnáct. Poznali se na jednom táboře. Horší bylo, že to roznesl mezi dětmi a tak se to šířilo dál a dál.

***
Muž s bílými vlasy byl vždy jiný než ostatní. Když o něj měla zájem nějaká holka tak se držel dál, přestože jich několik měl, ale něco mu chybělo jenže nevěděl přesně co. Sice s pár dívkami měl sex, ale nebylo to ono. Cítil, že je chyba v něm, ale nedokázal přijít na to co je s ním špatně. Avšak, když viděl muže pocítil zvláštní pocit, který nedokázal popsat. Ovšem nemohl říct jestli ho přímo muži přitahovali ani dívky. Celkový zmatek sám v sobě. Jenže to ještě neznal mládence jménem Nezumi... Ten ho přitahuje.

***O měsíc a půl později***

*Nezumi a Shion se stali přátelé. Jejich osamělost zmizela.*

Právě leží na pláži u moře a sledují západ slunce. Vlny moře, ve kterých se odráží sluneční paprsky, které mizí v dáli. Překrásný pohled. Cítí se šťastně. Kouzelná romance.

***
Shion si neblaze uvědomuje jak moc ho Nezumi přitahuje. Líbí se mu. Má ho plnou hlavu. V jeho přítomnosti se cítí zvláště. Nikdy k nikomu něco takového necítil. Navíc sám neví co přesně k němu cítí. Jediné co ví je, že city k němu jsou velmi silné přestože se neznají moc dlouho. Je docela zmatený. Tyto city a pocity jsou pro něj nové. Nezná to.

***
Nezumi si také uvědomuje onu přitažlivost mezi nimi. Jen on tyto city a pocity velmi dobře zná a to ho děsí. Začíná totiž cítit to co před třemi lety k tomu chlapci co ho odmítl nehezkým způsobem. Jenže lásce neporučíš. Bojí se svých citů. Špatná zkušenost. A vskutku velmi bolestivá.

***
Jak tam tak leží v písku a přemýšlejí nad tím co vlastně cítí, mladíkovi s bílými vlasy to nedá a vrhne se na ústa krásnému muži vedle sebe. Do vášnivého polibku.

Nikdy by nevěřil, že bude líbat muže natož aby k nějakému toto cítil. On je úplně první ke komu něco takového cítí. Ale stalo se tak. Je to skutečné. Žádný sen. Zamiloval se do něj. Teď si to uvědomil.

Sladké vášnivé polibky na ústa. Jejich vlhké jazyky se navzájem dotýkají. Hluboké pohledy do očí. Utopili se v nich. Šum vln moře a padá tma. Začínají být vidět hvězdy na obloze. Vnímají každý svůj dotyk svých nahých těl. Naprostá euforie. Shion si teď začíná uvědomovat co mu celou dobu chybělo. Našel to až s mužem. Po chvíli už leží pod černovlasým mladíkem a nohy má ve vzduchu. Ucítí něco tvrdého u svého otvoru. Vzrušení. Slast. Pomalu a opatrně vsune svůj penis dovnitř jeho otvoru. Počká než si zvykne na velikost jeho penisu až poté se začne opatrně hýbat. Nejprve pomalu a postupně zrychluje. Jejich poprvé alespoň s mužem. Ano než Nezumi zjistil, že je gay měl jednu dívku. Nemiloval ji.

“M-Miluji tě.. Nezumi..” vypadne z něj.

“A já tebe Shione...” políbí ho.

Láskyplně šuká jeho zadek. Je tak vzrušený, že netrvá dlouho a zaplní jeho otvor velkou dávkou spermatu. Během chvilky už klečí na čtyřech a má v sobě penis své lásky. Také krátkou dobu počká než začne pohybovat svými boky a penisem uvnitř něj. Užívá si to. Oni oba.. Už je noc.. Nakonec ani on dlouho nevydrží a udělá se. Boží pocity.

Jdou se koupat do moře. Ale ne na dlouho. Už je chladno a blíží se bouřka. Respektive odejdou zpět do chaty, když se objeví první blesk a ozve se hrom...

Svoboda (YiZhan)

 

Wang Yibo sedí ve své posteli a myslí na svého nejlepšího kamaráda. Hledí z okna a je mu celkem smutno. Po něm.

Jenže ten je na natáčení seriálu The Wolf. Nakonec se rozhodne zkusit jít za ním na natáčení. Nevydrží to. Musí ho vidět. Jde se obléct. Vezme si červenou košili, černé sako a kalhoty. Vypadá sexy, ale to on vždy. Také se nalíčí to dělá často, když jde ven mezi lidi. Je populární, talentovaný, chytrý, hodný.

Má osobního řidiče, takže mu zavolá. Za půl hodiny tam bude.

Mezitím se ještě doupraví. Chce vypadat luxusně a dokonale. Je na něm čím dál víc poznat, že ho balí. Ale nejde to zastavit. Je to silnější než on. Vážně...

Je do něj hluboce zamilovaný. Už několik let. Zhruba pět. Sice měl už pár tajných partnerů, ale nemiloval je úplně až na tři, ke kterým měl silné city, ale nebyli tak silné jako k Zhanovi.

***
Je mu dvacet tři a jeho nejlepšímu kamarádovi dvacet devět. Xiao Zhan tak se jmenuje. Berou se jako bratři, jsou si velmi blízcí. Jenže Yibo k němu cítí mnohem víc než jen k nejlepšímu kamarádovi. Poznali se když Yibovi bylo patnáct let a Zhanovi dvacet jedna což je osm let. Dlouhá doba. Potkali se na jedné talentové soutěži v tanci. Hned si padli do oka.

***
Nedávno v jejich zemi byla povolená homosexualita a LGBT, takže mohou volně milovat a může to vědět veřejnost. Už se nemusí skrývat. V Číně je teď větší svoboda. Mohou říct své názory veřejně aniž by riskovali život. Vláda diktátora skončila. To je štěstí. Úpadek komunismu. Občané Číny o tomto snili alespoň většina. Celou dobu byli vychováváni diktátory a měli vymyté mozky. Výchova strachu. Vláda klidně nařídila aby na vlastní občany jeli tanky a vojáci se zbraněmi. Na férovku je mohli zastřelit za různé věci. Dát psychopaty k moci. Respektive sami si dali moc. Ale tomu je snad konec. Někteří jásají a někteří nesouhlasí.

***
Řidič odveze Wanga na místo natáčení. Doufá, že ho tam pustí či ho alespoň na chvíli uvidí. Má zrovna štěstí, protože právě prochází kousek od něj. Nemusí se nikoho ptát.

“Zdar Yibo co tu děláš?” je překvapený.

“Prostě jsem tě musel vidět. Nešlo to vydržet.” přizná se.

Je v obličeji rudý jako rajče a jazykem si olízne spodní ret. Nervozita. Tak moc ho chce políbit na ty jeho sladká ústa. Jsou tak sladcí a rozkošní. Hlavně jak se před sebou stydí. Je to zvláštní, jsou nejlepší přátelé tolik let, ale stydí se ve své blízkosti. Vskutku roztomilý pohled na ty dva. Xiao si zkousne spodní ret. Musí sám uznat, že ho přitahuje. Poměrně dlouho už.

“Co nešlo vydržet?” lehce si rýpne.

Přestože něco tuší.

“Potřeboval jsem tě vidět Xiao.” odpoví rudý až za ušima.

“Taky mi bylo bez tebe smutno.” pronese.

“Miluji tě Xiao Zhane už pár let. Nechci nikoho jiného než tebe. Už jsem měl několik partnerů, ale k žádnému jsem necítil to co k tobě. Když jsi se objevil v mém životě tak jako by se objevilo světlo v temnotě. Ty jsi moje světlo a díky tobě jsem začal cítit skutečné štěstí. Už to v sobě nedokáži držet dál. Už jsem ti to musel říct...” výbuch potlačovaných citů.

Je mu absolutně jedno, že jsou kolem nich lidé. Nevnímá je. Navíc už zde není zákaz LGBT, takže může beze strachu mluvit na veřejnosti. Nevšímá si toho, že ho někdo natáčí. Neřeší jestli ho kvůli tomu veřejnost odsoudí. Ještě si na to nezvykli. Ale měli by začít si zvykat na volnost. Utlačování má už po krk. Celý život musel skrývat svou pravou tvář a nebavilo ho to. Ano, je gay no a co? Člověk se tak narodí, nevybere si to.

“Poznal jsem to na tobě a teď se to jen potvrdilo. Přeci jen se známe už osm let a to je dlouhá doba. Jen jsem čekal jestli mi to někdy řekneš do očí. Přál jsem si tyto slova slyšet. Ani nevíš jak moc. Své city jsem musel skrývat snad celou věčnost. Nevím proč jsem toto neřekl první, ale tak moc jsem to od tebe chtěl slyšet a splnilo se mi to.” vezme jeho levou ruku a políbí ty dokonalé rty.

Ani jeden z nich nevnímá, že si je ostatní natáčí a fotí. V tuto chvíli existují jen oni dva a nic jiného. Žárlivé pohledy ostatních.

***O šest hodin později***

Wang připravil večeři s dobrým vínem. Ano, umí dobře vařit.

Čeká na svého nového partnera, kterého nadevše miluje. Tušil, že je do něj taky zamilovaný, ale nebyl si stoprocentně jistý. Avšak už delší dobu to mezi nima jiskřilo, že by z toho byl velký požár. Konečně jsou spolu šťastní naplno. Nejen jako nejlepší kamarádi. Spřízněné duše. Ozve se zvonek od dveří a Wang se div nepřizabije jak rychle vystřelil ke dveřím bytu. Otevře mu a hned ve dveřích políbí jeho rty.

“Nemohl jsem se na tebe dočkat miláčku.” usměje se radostí.

“Já na tebe taky ne lásko moje.” úsměv mu oplatí.

Jdou si sednout ke stolu a začnou jíst vynikající jídlo, které udělal.

“Zaslechl jsem, že Song Jiyang a Li Bowen jsou už dlouholetý partneři, ale až teď to mohli říct veřejnosti.” spustí Zhan.

“Vážně? Ta svoboda je super. Nevěřil jsem, že někdy přijde doba kdy se nebudeme muset schovávat.” je potěšen.

“Tomu nevěřil asi nikdo.” zasměje se.

“Taky pravda.” souhlasí Yibo.

Po jídle a troše vína se odeberou do pokoje kde se navzájem povalí na postel. Mladší z nich a zkušený ho začne svlékat ze zbytečné látky. Oplatí mu to, takže zbytečné kusy oblečení létají všude po místnosti. Naprosté vzrušení. Jejich nahá těla se dotýkají a mladší s chutí vezme ten mohutný penis do své pusy jako poslušná čubka. Zkušeně mu ho kouří až po kořen. Pojme celou jeho velikost. Mezitím prsty hýbe uvnitř toho božího těla. Příprava na vpád. Nechce mu v žádném případě ublížit. Bude to nejspíše jeho poprvé alespoň s mužem. Takže je opatrný. Uvnitř je úplně mokrý jako rybník. Čvachtá to vevnitř. Když si je jistý, že už může, připraví si ho do vhodné polohy a vnikne tam celou svou velikostí na jeden příraz. Ozve se slabé zasténání bolestí a rozkoše.

“Jsi v pořádku? Nebolí tě to miláčku?” zajímá se.

“Jsem. Neboj se jen jsem to ještě s mužem nedělal.” přijde si trochu trapně.

“Jak jsem čekal. Budu ještě víc opatrný aby tě nic nebolelo.” a políbí ho na sexy zadeček.

“Děkuji lásko...” odpoví.

Počká necelých deset minut než začne hýbat boky a narážet do jeho citlivého místečka. To pozná podle hlasitého zavytí euforie a slasti. Zaměří se na něj. Nejprve pomalu a opatrně poté se ovšem rozjede jako ďábel sám. Nevypadá tak, ale je pěkný divoch. Je až moc vzrušený, že se udělá po deseti minutách. Svého milovaného předtím uvolnil šikovnou pusou.

“To tedy bylo. Nikdy jsem nic lepšího nezažil má lásko.” pochválí ho.

“To je teprve začátek. Máme dost času. Postupně tě vše naučím.” sladký polibek.

Budoucnost čeká... Začíná..

My - Smrt a vášeň

 

Lan Zhan a Wei Jing spolu utekli před třemi lety od lidí a společnosti. Jejich láska byla odsouzena, ale je silnější než cokoliv. Než aby jeden druhého opustil tak raději zmizely pryč. Jediný kdo ví kde jsou je Lan Huan jeho starší bratr. Žijí společně v ústraní. Bylo to jediné řešení jinak by Weie nejspíš někdo zabil. To nemohl dopustit. Navíc nebyl to jediný důvod proč ho chtěli zabít. Tvrdili, že se dal špatnou cestou a začal s démonickou kultivací což je pravda avšak ani Wanji neví pravý důvod proč. Nikdy mu to neřekl. Ví to jen dvě určité osoby, které mu tehdy pomohli. Z nich žije už jen jedna.

Uplynul rok od Tažení proti slunci. Ano, zmizely během války proti klanu Wen. Sourozenci Qing a Ning Wen jim tehdy zachránili život. To jen díky nim přežili. Ukrývali je před vlastním klanem a také ostatním klanům, kteří chtěli jejich smrt. Z jejich klanu už žijí jen dva a to Ning a Yuan, které zachránili zase oni. Za smrt Qing se také slušně pomstili. Zemřeli i nevinní lidé, takže to rozpoutalo krutou a krvavou pomstu. Přesně tak. To naštvalo i Wanjiho Lana. Většina klanů se ještě zotavuje. Byly to velmi temné časy plné smrti, bolesti a utrpení. Klan Wen je zničen a kov Yin také. Období relativního míru.

A Wanji s Weiem na útěku. Cheng s Wanjim se stali úhlavní nepřátelé, protože chrání svou lásku Weie. Cheng vyčítá Weiovi smrt jeho starší sestry Yanli Jiang a vyvraždění jeho klanu Jiang z Yunmengu. Později i smrt jejího manžela Zixuana Jin. Rodičů Linga Jin. Jenže Wanji mu stojí v cestě a chrání Weie před kýmkoliv. Ví jaký skutečně je víc než kdokoli jiný.

Nikdo na něj nemůže ani sáhnout a když ano tak si ta osoba rozpoutá peklo na zemi. Naprostá oddanost srdcí. Nemůže ho nechat zabít. To je jeho noční můra, že by mu zemřel. Skutečně ho miluje. Raději by sám umřel.

***
Zrovna je silná bouřka a Wanji s Weiem jsou schovaní ve svém úkrytu.

Mají dvě svá místa kde se ukrývají. Navzájem je střídají.
Teď jsou ve své chatě. Je zde i jedna postel.

Postavili si malou chatu schovanou na místě kam ostatní téměř nechodí, protože se toho místa bojí. Tvrdí, že je prokleté což není daleko od pravdy. Tak nějak.

Leží vedle sebe v posteli bez oblečení a oheň je hřeje. Něžně se líbají na ústa a hladí si navzájem své dlouhé vlasy. Jejich penisy stojí jako svíčky v pozoru.

“Lan Zhan?” ozve se.

“Ano, Wei Jing?” hledí do těch nádherných očí.

“Miluji tě.” znovu ho políbí.

“Taky tě miluji miláčku.” odpoví mu.

Poté se vrhne svou pusou na ten velký penis a strčí si ho tam až po kořen. Jazykem si hraje se špičkou a hýbe hlavou nahoru a dolů. Úžasná slast a euforie. Po chvíli už je Wei poslušně na čtyřech a Wanji vniká do toho sexy těla. Nemusí dlouho čekat, protože už jsou zvyklí. Mají zkušenosti za ty roky. Narazí do jeho citlivého místečka, na které se zaměří. Rychle a tvrdě se hýbe uvnitř něj, tak to miluje. Má divokou povahu, která je nakažlivá. Z Wanjiho se stal pěkný ďáblík. Zkazil ho. Chvílemi ho tahá za dlouhé vlasy během svých divokých nárazů. Tak trochu boj o dominanci. Jsou jako divoké zuřivé šelmy. Po tak dvaceti minutách se vystříká do té krásné prdelky. Když vysune svůj ochablý penis ocitne se ve stejné poloze, ve které teď byl jeho partner. Ucítí pocit co tolik miluje. Ten velký penis ve svém zadečku. Užívá si každý příraz do své prostaty. Dokonalé. Divoký ďábel se udělá několikrát po sobě a olizuje sperma co teče ven z toho božího zadečku. Vášnivý, láskyplný sex. Lehnou si vedle sebe a odpočívají po dalším luxusním sexu.

***
Vodu na koupání a vaření zjískávají z deště a potoka. V chatě je prostor na koupání. Vlastně rozdělené prostory dle potřeby. Každá místnost má svoje využití. Dalo jim dost práce toto postavit a s něčím pomáhal Ning, který se zase skrývá s Yuanem. Jsou nenáviděni. Vyvrhelové společnosti. Ano také Wanji. Ani jeden nemá rodiče. Smutné.

***
Cangse Sanren je matka Wei Jinga, ale nikdo neví, že je stále naživu. Jenže musela utéct. Respektive tehdy byla téměř mrtvá jenže ji našla Lan Yi, která ji zachránila život. Baoshan Sanren je jejich nejlepší kamarádkou a mistrová Wei Wuxiana. Jistou dobu se o něj starala, když byla jeho učitelkou na prosbu Cangse. Nakonec jako sirotek skončil u klanu Jiang z Yunmengu. Ujali se ho.

***O tři měsíce později***

Sází lotusy na zahrádce ve svém druhém úkrytu.

Nečekaně se objeví Xichen vůdce klanu Lan. Občas je navštěvuje. Má je rád a Weiovi věří. Jeden je jeho mladší bratr a druhý věrný, blízký přítel. Pozdraví se. Radost.

“Zewu Jun.” ozve se Wei.

“Mladý mistře Wei mám pro tebe dobrou zprávu.” promluví. “Respektive pro vás oba.” dodá.

“A jakou bratře?” táže se Lan Zhan.

“Povedlo se mi po těch letech najít tvou pravou matku Weii. A vaše jména jsou očištěna. Našla se po těch letech pravda. Můžete se vrátit do Oblačného zákoutí do Gusu.” usmívá se.

“Cože?! Moje máma není mrtvá?” nechápe vůbec Wei.

“Ano mladý mistře. Cangse Sanren je naživu. Také jsem si dlouho myslel, že nežije, ale objevily se nějaké věci, které ukazovali, že je možná živá. Podařilo se mi ji najít. Je schovaná v Oblačném zákoutí. Takže vrátíte se zpět?” odpovídá Huan.

“Rád bych, ale pravidla klanu Lan mi nikdy nešli.” lehce se zasměje Wei.

“To já vím. To by jsi nebyl ty, ale vyrostl jsi a vyspěl. Možná jsi si toho nevšiml, ale já ano. A čekají na vás Ning a Yuan Wen. Našel jsem je zraněné a tak jsem je vzal do Oblačného zákoutí. Už jsou téměř uzdravení.” široký úsměv.

“Tak tedy dobře.” souhlasí oba dva.

Takže se vrací zpět do Gusu. Už nevěřili tomu, že se vše vyjasní. Vskutku dobré zprávy.

***
Když Lan Zhan sedí u postele Ninga Wen tak najednou začne mluvit.

“Wanji Lane. Něco by jste měl vědět, ale slíbil jsem, že to nikdy nikomu neřeknu. Ale měl by jste znát pravdu...” spustí.

“Jestli jsi něco slíbil, neměl by jsi slib porušit.” namítá Wanji.

“Mladý mistr Wei vám kdysi dal své zlaté jádro poté co vám ho roztavil Jádrotav. Proto začal s démonickou kultivací, neměl na výběr. Nemůže se vrátit k cestě meče i kdyby chtěl, dlouho ho neudrží, nemá podporu duchovní energie. Nemá zlaté jádro...” pokračuje...

Wanjimu Lanovi začnou téct slzy z očí...

Nositel světla

 

Lan Zhanovi je šestnáct let a Wei Jingovi sedmnáct. Jsou si velmi blízcí. Hanguang Jun neboli Nositel světla. Jejich bratrovi se říká Zewu Jun. Tomu je teď dvacet let. Je vůdcem a prvním mladým mistrem a jedním ze dvou nefritů klanu Lan. Druhý nefrit je Lan Zhan.

Wei Jing byl jako malé dítě adoptován klanem Lan, takže je od té doby Wei Lan a má dva nevlastní bratry Lan Zhan a Lan Huan, kteří ho přijali mezi sebe a chrání ho před okolím. Jenže to by nebyl Wei aby mu šli jakékoliv pravidla. A už vůbec ne klanu Lan. Hlavně velmi nerad nosí svou čelenku a miluje Císařův úsměv z Gusu. Prý je nevychovaný. Vážený starší Lan Qiren ho přímo nesnáší. Vychoval je všechny tři. Je strýc Wanjiho (Zhan) a Xichena (Huan). Přesně tak.

Je prostě sám sebou. A to se jiným nelíbí. Vše co se liší je špatně alespoň podle společnosti. Tak to už bohužel chodí. Krutý svět...

Wanji a Wei byli jako děti rivalové avšak postupem času začali zjišťovat, že se mají velmi rádi. Jeden v tom druhém vidí svou spřízněnou duši. Jeden by pro toho druhého zemřel. Nemohou bez sebe žít. Ani jeden nemá rodiče. Jejich rodiče jsou dávno po smrti. Proto se jich ujal strýc Wanjiho a Xichena. Tvrdá výchova.

Během vzdělávacího semináře pořádaného každý rok v areálu klanu Lan, který trvá půl roku se spřátelí s Chengem (Wanyin) a Yanli Jiang, Huaisang Nie, Ning Wen (Qionglin) a později s jeho starší sestrou Qing Wen, která je nejlepší lékařka klanu Wen. Cheng a Huaisang jsou povahově podobní Weiovi. Ano, vskutku. Xichen se zase spřátelí s Guangyao Jin (Meng Yao). Jenže ne každý je skutečně takový jak se na první pohled může zdát. To je realita.

***
Wanji a Wei leží v trávě a sledují oblohu nad sebou. Zrovna mají volno. Užívají si přítomnost toho druhého. Objímají se a hladí navzájem dlouhé vlasy.

Netuší, že je zahlédl jejich starší bratr. Xichen si toho všiml už dávno.

Navíc vidí jak se Wanji změnil od doby co klan Lan adoptoval Weie. Předtím téměř nemluvil a vůbec se nesmál ani neusmíval, ale od té doby se začal smát a usmívat. Za to je rád. Lehce se usměje, když je vidí. Ale neruší je. Občas si říká, že by si měli konečně připustit, že jeden druhého miluje. Takto trpí oba. Zastává se Weie před strýcem, protože ví, že i když má divokou povahu má dobré srdce. Je v klanu Lan už deset let.
Na jeho povahu už si nějak zvykli a k tomu ho většina klanu přijala. Prostě patří mezi ně. Jiný domov nemá. Sirotek. Často svou divokostí strhne sebou i Wanjiho, takže jsou často trestáni. Za ty roky se tvrdými tresty podařilo Weie lehce zkrotit. Chce to jen trpělivost. Velká většina už zjistila, že on je někdo kdo se zkrotit nedá. To by ho jinak museli zabít jenže to klan Lan zakazuje. Takže tak...

Cítí k sobě navzájem silné city, které jejich okolí nedokáže pochopit. Jsou mnohem silnější než přátelství nebo sourozenecká láska. Spřízněné duše. Někteří možná i žárlí, že si zrovna Wanji všímá převážně jen Weie, kterého většina nemá v lásce a svého pokrevního bratra. Nositel světla a někdo jako je Wei? To nedělá dobrotu, ale on stojí po jeho boku a na řeči okolí kašle. Ovšem nechtějí si přiznat, že to co k sobě cítí je opravdu láska.

Wanji nečekaně políbí Weiovi ústa. Poté, ale uteče pryč. Zděšení...

***
“Ty Weie miluješ, že bratře?” promluví Huan.

“Ne! V žádném případě!” prskne Zhan.

Tuto odpověď čekal.

“Ale ano bratře. Proč jste oba tak paličatý?” kroutí hlavou.

“Jak oba?” zarazí se.

“Tak jak jsem to řekl. Oba jste paličatý, ale takto budete trpět oba dva. Než dostanete rozum a přiznáte si vlastní city.” odpoví a odejde.

Tímto mu nasadil brouka do hlavy. A záměrně. Není hloupý.

Hanguang Jun jde do svého pokoje a sedne si na postel. Přemýšlí nad slovy svého staršího bratra a hned na to si vzpomene jak před chvílí políbil Weie a na ten úžasný pocit, když se jejich ústa spojili. Na těch pár slovech něco bude. To musí sám uznat. Má pravdu, dojde mu. Jen to nechtěl vidět. Otevřel mu tím oči. Miluje ho. Není to ani přátelství ani vztah sourozenců. Vybaví si jak se k sobě navzájem chovají a dojde mu to. Možná to nechtěl vidět, protože jsou oba muži a k tomu nevlastní bratři. Přišlo mu to divné. Také výchova. Prostředí, ve kterém jsou vychováni. Hlavně přísnost strýce Lan Qirena. A přes tři tisíce pravidel klanu, které zakazují kde co. Hlavu má v dlaních a pláče. Neví jestli smutkem či štěstím. Jeho srdce procitlo. Uvědomění...

***
Lan Jingyi a Lan Sizhui (Wen Yuan) jsou nejlepší přátelé. Yuan byl adoptován klanem Lan nedávno. Je mu devět let. Wanji ho našel u cesty zraněného a s horečkou tak se rozhodl ho vzít sebou do jeho klanu. Zachránil ho.

***
“Můj bratr tě miluje. Poznám to a také vidím, že ty jeho také.” ozve se Zewu Jun, když Wei prochází kolem něj.

“Cože?” otočí se na něj.

“Ano. Je to tak. Vidím to na vás obou.” usměje se.

“Možná máš pravdu. Jinak by mě nepolíbil a potom neutekl.” smutný výraz.

“Nebuď smutný on je jenom stydlivý. Běž si s ním promluvit. Je ve vašem pokoji.” pobídne ho.

Dodá mu odvahu. On na něj kývne hlavou a jde. Vejde do místnosti. Zavře dveře a sedne si vedle něj. Nejprve oba mlčí.

“Víš... Já tě miluji Weii...” promluví první.

“To já.. Taky tě miluji Lan Zhane...” políbí ho.

Jejich rty se dotýkají. Začnou se vášnivě líbat a svlékat z oblečení. Hladí navzájem svá nahá těla a poslouchají tlukot srdce toho druhého. Nejkrásnější melodie ze všech. Něžnými polibky ochutnávají svá těla. Wanji vezme do svých úst penis své lásky a začne jazykem kroužit po špičce. Nikdy s nikým nic neměl, takže improvizuje. Ani jeden s nikým nic neměl díky pravidlům. Toto je poprvé. Po tak dvaceti minutách se mu pusa zaplní spermatem. Wei se snaží najít vhodnou polohu aby do něj mohl vniknout. Když je na čtyřech konečně se mu podaří do něj dostat. Avšak Wanji lehce skučí bolestí. Tak vytáhne penis a slinami si ho namočí a znovu vniká dovnitř. Pomalu a opatrně. Teď už nijak neskučí. Sice už se jednou udělal, ale jeho penis se opět postavil. Moc velké vzrušení totiž.

“V pohodě lásko? Nebolí? Mohu?” zajímá ho.

Nechce mu ublížit.

“Ano můžeš.” souhlasí.

Začne hýbat svými boky. Ze začátku pomalu a postupně zrychluje. Podle hlasitého výkřiku se nejprve lekne, ale poté zjistí, že je to dobrý výkřik. Citlivé místečko jeho lásky. Jelikož už se jednou udělal moc dlouho nevydrží a udělá se znovu. Hned na to se ocite ve stejné poloze jako byl teď jeho partner. Ucítí u svého vstupu něco tvrdého okamžitě mu dojde co to je. Také slinami namokřil svou chloubu a vnikne dovnitř toho sexy zadečku. Čeká...

“Mohu můj miláčku?” ptá se.

“Můžeš.” uslyší odpověď.

Je opatrný. On se ovšem hýbe rychle rovnou. Podle výkřiku pozná, že našel správné místo. Zaměří se tedy na něj. Výkřiky slasti a euforie, že to musela slyšet půlka Oblačného zákoutí. Jemu také netrvá dlouho než se udělá. Sotva se vystříká, vtrhne do jejich pokoje Qiren. Ten skoro dostane infarkt potom co uvidí.

“Wanji! Co to má znamet? Změnil jsi se! Velmi jsi mě zklamal...!” křičí vzteky.

Oba mladíci se prudce otočí. Šok...

“Weii vypadni z Oblačného zákoutí a už se nevracej!” dodá.

Hned na to se objeví klanový vůdce Xichen Lan.

“Strýci nemáš právo nikoho vyhazovat z Oblačného zákoutí. To já jsem vůdce klanu Lan.” řekne klidným hlasem.

Mladíci se rychle oblečou. Wei se vydá rychlostí blesku pryč. Už tehdy ho tu nechtěl jejich strýc. Vždy ho nenáviděl. Nikdy nikam skutečně nepatřil. Wanji se rychle vydává za ním.

“Wanji! Okamžitě se vrať!” řve na něj Qiren.

“Já Weie miluji strýci! A jestli tu nemůže být on tak já taky ne!” zařve nazpět a mizí pryč.

Pravá láska.

“Citům neporučíš ani kdyby jsi chtěl...” pronese Xichen.

A usměje se. Je za ně rád...

Ze záhrobí, můj milý

 

Wanji Lan a Wei Wuxian spolu mají tajný vztah. Velmi se milují a jsou spřízněné duše. Jeden by za druhého položil život.

S Xichenem se berou jako bratři, jsou si velmi blízcí. Xichen je vůdce klanu Lan a starší bratr Wanjiho. Tak nějak není hloupý, takže mu došlo jaký spolu má Wanji a Wei vztah. Poznal to už dávno, ale nevadí mu to. Je za ně rád a přeje jim to. Především vidí, že jsou spolu vskutku šťastní. Hodí se k sobě. Konečně se jeho mladší bratr tolik netrápí. Weie přijal dávno do rodiny a u klanu Lan je vždy vítán. Přestože ho většina klanů nemá rádo tak klan Lan ho má rád a má u nich zastání. Alespoň někde. Oblačné zákoutí je jako jeho druhý domov. Na to, že neumí dodržovat jakákoliv pravidla tak si na jeho povahu už zvykli. Hlavně na jeho věčné pití alkoholu. Miluje Císařův úsměv z Gusu. Vždy když je u nich na návštěvě už má připraveno svou nejoblíbenější pálenku. Ten už jiný fakt nebude. Je sám sebou a to většina není schopná přijmout. Je jiný než ostatní a to je ten problém. Je svůj.

Wei Wuxian je adoptovaný klanem Jiang z Yunmengu. Jeho nevlastní sourozenci jsou Yanli a Cheng a nevlastní rodiče Fengmian Jiang a madam Yu. Jeho nevlastní matka ho nenávidí a stále ho trestá. Žena, která má stále špatnou náladu.

Wei Jing je jeho rodilé jméno a Lan Zhan zase Wanjiho. Navzájem se oslovují svými rodilými jmény a ostatní jim říkají zdvořilostními jmény. Takže jako by mají dvě jména. Jejich láska je opravdu silná a pravá. Když jsou od sebe, mají depresi. Weiovi praví rodiče jsou dávno po smrti a Wanjiho a Xichena matka také. Poprvé se setkali v klanu Nie z Qinghe při lovu. Ze začátku Lan Zhana otravovala jen jeho přítomnost jenže pak neblaze zjistil, že ho to k Weiovi nějak táhne, že ho přitahuje a po nějaké době si musel přiznat, že se do něj zamiloval. Ta myšlenka se mu zprvu vůbec nelíbila, ale city byli až moc silné. V té době už byli přátelé. Nevydržel to a jeho srdce roztálo. Celý život byl chladný jako led avšak velmi citlivý a hodný. Když poznal Wuxiana vše se změnilo. On se změnil. Stala se z nich nerozlučitelná dvojka. Jednou to nevydržel a políbil ho. Potom zjistil, že Wuxian k němu cítí úplně to samé a tak se dali spolu dohromady a jsou partneři. Už jsou spolu pět let. Weiovi je dvacet čtyři a Wanjimu dvacet pět. Nikomu o svém vztahu neřekli. Usoudili, že to není dobrý nápad aby o nich veřejnost věděla. Už teď jeho partnera mnoho lidí nenávidí. Hanguang Jun se o něj bál tak proto. Klan Lan má dva nefrity, první je Zewu Jun a druhý Hanguang Jun.

***
Zrovna se spolu koupou v ledovém jezírku v Oblačném zákoutí, když se ocitnou na místě, o kterém ani jeden neví. A tam se setkávají se starší Lan Yi. Jediná vůdkyně klanu Lan v historii. Reorganizovala klan Lan a vynalezla  Vražedný akord. Snažila se očistit Stygianské železo, ale nakonec ho jen zapečetila v Ledové jeskyni na úkor své životní síly. Ta jim řekne o kovu Yin a tím se jim potvrdí jejich myšlenky o klanu Wen. Jsou větší hrozbou než si ti dva mysleli. Tímto jsou vtaženi do víru událostí. Slíbí ji, že najdou zbylé kusy kovu Yin, že ho zničí.

Po dvou dnech se objeví zpět z Ledové jeskyně a jdou vše říct klanovému vůdci a jejich strýci Lan Qirenovi. Od nich se dozví, že o všem dávno věděli. Blíží se katastrofa, které nejde zabránit. Posledních několik měsíců se děli podezřelé a divné události ohledně klanu Wen. Teď se to potvrdilo, že za ty věci může právě klan Wen. Tak oba dva odchází z Oblačného zákoutí hledat další kusy kovu Yin. Jenže to nebude tak jednoduché. Teď jim jde o život. Sotva odejdou, objeví se sova klanu Wen. Jejich kus se začne hýbat. Podívají se na sebe a je jim jasné, že v jejich okolí se nachází jiný kus. Na přednáškách klanu Lan už měli s klanem Wen co dočinění. Našli si z jejich klanu dva kamarády. Wen Qing a jejího mladšího bratra Wen Ninga.

Mezitím se Lan Xichen vydává varovat klan Jiang z Yunmengu a dát jim vědět informace, které zjistili a také říct, že Wei odešel s Wanjim. Jenže netuší jakou dělá chybu. Fengmian je ovšem jeho věrný přítel. Během doby co je klanový vůdce pryč je Oblačné zákoutí vypáleno a vyvražděno. Díky svému odchodu přežil avšak klan Wen ho hledá i jeho mladšího bratra. Jsou jediní, kteří jsou z klanu Lan naživu. A nestihne včas varovat klan Jiang, protože ten je vypálen a vyhlazen hned po jeho klanu. Když dorazí do Lotusového pilíře je zajat, Wen Chao už zde na něj čekal. Od něj se doví, že jeho klan nežije. Je odveden do Qishanu a uvězněn klanovým vůdcem Wen Ruohanem. Bojí se o svého bratra potom co viděl a slyšel. Oba jsou ve vážném nebezpečí. Klan Wen už vlastní dva kusy kovu Yin. Z klanu Jiang nepřežil nikdo až na Weie, kterého adoptovali. Nadvláda, teror, smrt, utrpení... Jádrotav mu zničil jeho zlaté jádro. Je ve vážném stavu a pomalu umírá. Nemůže dělat vůbec nic. Je moc slabý.

Wen Qing a její bratr Wen Ning mají rádi klanového vůdce Lana a jeho bratra, takže se rozhodnou je zachránit i s Wei Wuxianem. Je to riskantní, ale nemohou se na to jen tak dívat. Nechtějí být součástí vraždění ostatních klanů. Toto musí skončit. Ani oni dva s tím nemůžou nic dělat, ale mohou ty tři zachránit alespoň v to doufají. Qing vytvoří jed aby mohli utéct a vzít pryč Lana. Ning v noci otráví stráže a Qing jde pro Xichena do vězení. Nakonec se jim povede utéct pryč s klanovým vůdcem. Rozhodli se ho vzít do klanu Nie.
Nie Mingjue je klanový vůdce
- Známý také jako Lord Chifeng, neboli Pán Šarlatového vršku.

Wei a Wanji zjistí co se stalo tak se začnou schovávat. Utečou do pohřebních mohyl. Tam je nikdo hledat nebude. Vytvoří Stygianskou tygří pečeť a začne s démonickou kultivací, když se jeho milý vydá za svým bratrem. Weiovi se absolutně nelíbilo, že jeho láska chtěla jít sama. Ale přál si aby zůstal v bezpečí. Tak tedy poslechl.

Už jsou to čtyři měsíce co odešel do klanu Nie a nemá o něm žádné zprávy. Má špatný pocit, že se mu něco stalo. Démonickou kultivaci už perfektně ovládl. Když byl zrovna ve městě zaslechl něco o smrti Lan Zhana jeho největší lásky, o Tažení proti Slunci a Lan Huan žije. Zprávy o smrti jeho lásky ho přivedli do stavu naprostého šílenství a sám začne vraždit každého z klanu Wen kdo mu skříží cestu. Ďáblova pomsta. Toto definitivně přehnali a začínají krutě platit.

Několik let se snaží najít ostatky svého partnera, ale marně. Z klanu Wen přežili jen tři lidé, kteří jsou pod jeho ochranou, jenže to se nelíbí ostatním, ale vidí jakou spoušť za sebou nechává a bojí se ho. Svůj klan se mu nikdy nepovede obnovit, je jediný kdo přežil. Zůstal úplně sám. Bloudí světem a na jeho bolest neexistuje žádný lék. Duchové mu jednoho večera řeknou, že duše jeho lásky se vrátila mezi živé. Po několika měsících se mu podaří ho najít. Vypadá téměř stejně jako kdysi což nechápe jak je to možné. Už je to deset let co ho neviděl a byl mrtvý. Po deseti letech se opět setkávají a jejich láska je ještě silnější než kdysi. Ani smrt je nemůže rozdělit. Žijí spolu v jedom domě a jsou tak moc šťastní, že jsou opět spolu ve stejném světě mezi živými.

Když láska zabíjí (YiZhan)

 

(Xiao Zhanovi je dvacet sedm let, Wang Yibovi dvacet čtyři a Cho Seung-youn dvacet dva, Zhou Yixuan dvacet pět. Zbytek není tolik podstatný.)

Cho Seung-youn a Xiao Zhan jsou nejlepší kamarádi Wang Yiba. Oba dva ho milují aniž by o tom věděl.

Wang Yibo studoval v Koreii a tam poznal právě Seung-youn. Tam vznikla Yibova čínsko-jihokorejská skupina Uniq. Jejich členové jsou Zhou Yixuan, Kim Sung-joo, Li Wenhan, Cho Seung-youn. Během jeho studia v Koreii se Wang a Cho stali nejlepšími kamarády. Chodili spolu do školy. Ti dva byli první členové Uniq.

A Xiao Zhan s Wang Yibem na taneční soutěži v Japonsku. Tam Cho Seung-youn a Wang tančili v páru. Oba dva jsou z Číny avšak Xiao nějakou dobu žil v Japonsku a Wang zase v Koreii. Po nějaké době se oba dva rozhodli vrátit zpět do Číny. Postupem času se začali brát jako bratři.

Cho a Xiao na sebe navzájem žárlí v přítomnosti Yiba, který o ničem nemá páru. Jenže jeho dva nejlepší kamarádi na sobě poznali, že jsou do něj zamilovaní oba. Ani jeden mu své city k němu neřekl. Oba o něj tajně mezi sebou bojují. Chovají se jako malé děti v jeho přítomnosti.

Jenže ani jeden z těch dvou zase neví, že Wang je má raději než nejlepší kamarády. Ovšem je vskutku zmatený. Je roztomilý a má o jeho srdce zájem mnoho dívek. Možná, protože vypadá jako roztomilá dívka. No a sebe temnější žena má slabost pro roztomilost. Ať si to chce přiznat nebo ne. Tím pádem Xiao a Cho žárlí i na davy dívek, kterým dává Wang pozornost. Vždy jen ty vražedné pohledy na davy žen okolo něj.

Rozhodně vážně nenápadné pánové.

Zhan se nakonec také stal členem Uniq. Ano je to tak. Kvůli tomu se Cho a Wang pohádají. Žárlivá scéna jako z pohádky. Horší je, že se poté pokusil o sebevraždu a skončil v nemocnici což Yibo vůbec nechápe co to do jeho nejlepšího kamaráda vjelo. Když se o tom dozvěděl okamžitě jel do nemocnice. Vážně se o něj bojí. Takto ho zažil poprvé spíš to všichni. Nikdo to nechápe až na Zhana, který moc dobře ví co se s ním děje. Kdyby ovšem věděl co se kvůli tomu stane, nikdy by se nestal novým členem. Opravdu. Chtěl mu své city k němu konečně říct, ale očividně není správná doba. Nehodí se to. Je z nich všech nejstarší. Cítí se trochu provinile. Spíš teď bude muset být jeho oporou jako nejlepší přítel. Doprovodil ho do nemocnice, ale na pokoj s ním nejde. Chce mu dát šanci mu jeho city k jeho lásce svěřit prvnímu. Ale když Seung-youn nevyužije tuto příležitost déle už čekat nebude. Dusí to v sobě moc dlouho a chce to ven. Je jako načasovaná bomba před výbuchem.

“Ty nejdeš se mnou dovnitř?” diví se.

“Přijdu za chvíli. Určitě si máte co říct.” a obejme ho.

Nejraději by ho hned políbil.

“Fakt se oba dva chováte podezřele divně. Co to s vámi sakra je?” je mimo.

“Brzy se dovíš. Alespoň ode mě. Věříš mi? Chtěl jsem ti to říct, ale není vhodná chvíle.” ještě pevněji ho obejme a pohladí jeho blond vlasy.

Komplikace vztahů...

“Fajn. Jo věřím ti.” a políbí jeho rty.

Blonďáček se nám neudržel. Vůbec neřeší divné pohledy lidí kolem nich. Najednou jsou jen oni dva na pár vteřin než vejde dovnitř pokoje kde leží jeho kamarád. Vidí, že je vzhůru což ho těší.

Na rukou má obvazy a je na přístrojích. Je obeznámen s tím co se stalo. Podřezané žíly a větší množství různých léků. Zhou Yixuan ho včas našel a zavolal sanitku. Všichni v Uniq ví co se stalo, někteří mu to dávají za vinu. Slzy a bolest, nevědomost a zmatení.

“Ty jsi přišel?” řekne tiše a překvapený.

“Proč bych neměl přijít? Či mě zde nechceš?” zeptá se blonďák a zavře dveře.

“Jasně, že chci. Tebe vždy.” odpoví mu trochu hlasitěji.

Tak si blonďáček sedne na židli u lůžka kde leží jeho nejlepší kamarád. Nemá slova.

“Proč jsi to udělal?” nevyhnutelná otázka.

“No ehh jak to říct. Miluji tě Wang Yibo už dlouho. Vím, že jsme spolu kdysi měli poměr bez vážného vztahu. Tehdy jsem se do tebe zamiloval. Opravdu hodně. Bál jsem se ti říct pravdu. Ani nevím vlastně proč, když jsme bývali milenci.” přizná se konečně. “A ta hádka... Já žárlil na Zhana. Promiň mi prosím.” dodá smutným tónem.

“Už chápu vaše divné chování. Především, když jste vy dva okolo mě. Promiň kdysi jsem tě miloval, ale když jsem poznal Xiao Zhana veškeré moje pocity a city se smíchaly. Byl jsem delší dobu velmi zmatený sám v sobě, ale nakonec jsem zjistil, že teď miluji Zhana. Avšak ty jsi pro mě dost důležitý a stále k tobě mám hodně silné city. Nechci tě nikdy ztratit, jsi pro mě velmi blízký a drahý. Prosím nedělej znovu takové věci.” odpovídá mu upřímně.

Sice není vhodná chvíle na tyto slova, ale nechce mu lhát a hrát si s jeho city. Tím by to nezlepšil, ale spíš do budoucna zhoršil. Jenže teď se o něj bojí ještě víc. Ovšem tuší, že to nedopadne dobře. A ostatní to budou dávat za vinu právě jemu. Pokus o sebevraždu a tyto informace nedopadnou dobře. Cítí to ve vzduchu. Ale to by cítil snad každý, kdo není úplný debil, že. Ozve se klepání na dveře.

“To je Xiao. Přišel za tebou také. Jen řekl, že si máme o čem promluvit. Teď jeho slova chápu.” pronese.

“Vstup.” řekne a objeví se Xiao Zhan.

“Aho Cho.” zavře za sebou.

Ten se ovšem podívá do očí Wangovi s jistou otázkou.

“Ne ještě o tom neví.” pozná na co se ptá.

Nově příchozí teď sám ucítí úzkost a chuť se zabít aniž by věděl o co jde. Nedává to najevo a usměje, přestože se mu chce plakat. Sice jsou všichni dospělí, ale city jsou city. Láska je láska. Může zničit každého. Dokáže být krásná a kouzelná, ale i velmi bolestivá. Vskutku.

***O čtrnáct dní později***

Wang je celou dobu u Zhana doma. Je psychicky v prdeli. Seung-youn se dle očekávání skutečně zabil a zemřel. Hned po jejich odchodu z nemocnice spáchal sebevraždu. Což Yiba zlomilo. Ani nemohl na jeho pohřeb. Uniq se poté rozpadli. Jediný kdo zůstal po jeho boku je právě Xiao. Těžká deprese. Leží vedle sebe v posteli. Nemůže usnout. Ještě mu neřekl pravdu. Avšak měl by co?

“Musím ti něco říct...” ozve se.

“Povídej.” pobídne ho.

“Kdysi to byl můj milenec a miloval jsem ho jenže jsem mu to nikdy neřekl. V té nemocnici se dozvěděl pravdu, že jsem ho miloval, ale že teď miluji tebe Xiao Zhan.” přiznává se.

Bolestivá skutečnost.

“Taky tě miluji Wang Yibo.” políbí ho.

Začátek nového života.

***O rok později***

Wang Yibo a Xiao Zhan jsou v registrovaném partnerství a žijí spolu v Japonsku. Opustili Čínu...

Sladká romantika (YiZhan)

 

Wang Yibo a Xiao Zhan se znají už od dětství. Jsou nejlepší kamarádi od dob, když byli ještě malé děti. Už tehdy k sobě měli velmi blízko. Postupně spolu chodili do školky a poté na základní školu. Avšak už tam začal být Wang šikanován, protože byl zženštilý. Kluci na škole ho mlátili. Jediný kdo ho bránil a stál při něm byl Xiao. Jenže co čert nechtěl. Wang se ve svých čtrnácti zamiloval do svého ochránce. Už od dětství cítil, že je jiný než ostatní, ale nevěděl v čem. Tehdy ještě ne. Jeho nejlepší kamarád je o tři roky starší. Když se do něj zamiloval bylo Xiaovi sedmnáct. Nevěděl co má dělat. Nemohl mu říct pravdu. Horší bylo, když odešel ze školy na střední.

Ve svých patnácti letech na jedné párty úplně opilý a v depresi políbil svého nejlepšího kamaráda. Překvapilo ho, že se nebránil. Spíš mu přišlo, že se mu to líbí. Ovšem oba v sobě měli velké množství alkoholu. Citům neporučíš a můžeš se snažit jak chceš. Aniž by o tom věděl, byl to první polibek jich obou. Xiao neměl žádnou dívku. O žádnou neměl zájem, takže na střední škole začal zažívat šikanu sám. Ani jeden neví o citech toho druhého. Ale v jejich zemi se není čemu divit, že? Tam je to ještě horší než v jiných zemích. Nešlo přehlédnout jak k sobě mají blízko. Takže se začali šířit řeči. Jak by byli rádi kdyby to byla pravda. Oba vzpomínají na jednu divadelní hru na základní škole kde hráli hlavní role. Byli vybráni oni dva, protože se k nim ty role hodili nejvíce. Byl to příběh o lásce dvou chlapců, ale bez žádného polibku nebo tak, protože to bylo zakázáno. Chodili do kroužku divadla. Milovali už tehdy hraní a také zpěv. Respektive oba jsou umělecky nadaní. Duše umělců. Dokonce spolu složili píseň, kterou také nazpívali. Jako umělci postupně začali být oblíbení, protože uměli to co ostatní ne. Naučili se skvěle tančit.

Když to nikdo neviděl, tančili spolu, zpívali své pocity, hráli různé hry a rozhodně měli občas intimní chvilky. Xiao rád maloval, takže vzniklo několik obrazů nahého Wanga nebo umělecké fotografie. Yibo zase začal psát příběhy. Celkově jim začalo postupně docházet, že se mají raději než pouhé nejlepší přátelství. Jsou si blíž a blíž skrytí před světem. Žijí ve vlastním uzavřeným světě, kde mohou cokoliv. Když nemuseli, nechodili vůbec ven. Či si našli opuštěné místo bez lidí a dále byli ve svém světě.

Když bylo Yibovi osmnáct a Zhanovi dvacet jedna, začali žít spolu. Na venkově. Nejprve hráli divadelní hry na vesnici a poté se dostali k natáčení seriálů a filmů. Děti je milovali. Wang začal být motocyklový závodník. Celkově začínali být úspěšní ve více směrech. Oblíbenost rostla.

***
Jednou po práci jdou do parku na své místo kde moc lidí nechodí. Wang najednou utrhne rudou růži ze záhonku a podá ji Xiaovi. Klekne si na kolena.

“Xiao Zhan miluji tě od mých čtrnácti let. Už seru na kecy ostatních a celé debilní společnosti. Už ti to konečně musím říct, mé pravé city k tobě. Velmi tě miluji už to nehodlám dále skrývat uvnitř mě.” přizná se po několika letech.

“Oh, Wang Yibo toto jsem chtěl slyšet mnoho let. Taky tě moc miluji lásko. Také už seru na veřejnost.” a políbí ho na ústa.

Zrovna někdo prochází kolem nich a okamžitě je někdo vyfotí. V tu chvíli se na tu osobu oba otočí.

“Hlavně nezapomeňte říct světu, že se milujeme a jsme spolu partneři.” usměje se Yibo na dívku.

Hned na to ho Xiao opět políbí a nevnímá pohled dívky. Dá se říci, že protestují proti společnosti. Ví, že z toho budou mít nejspíše problémy, ale je jim to jedno. Konečně se rozhodli přiznat si svou lásku. Už je nebaví se skrývat. Skrývali se celý život, ale to teď končí. Neví jaké budou následky, ale mají jeden druhého a to je hlavní. Boj za lásku. Pravé skutečné vzájemné city. Když dorazí domů, zapnou notebook a zjistí, že na internetu už jsou fotky jak se líbají. U nich je popisek "Sladká romantika". Podívají se na sebe a usmějí se.

“Ta byla tedy rychlá.” začne se smát Xiao.

“Máš úžasný smích lásko.” usmívá se Wang.

“Ty jsi úžasný celý. A především moc roztomilý. Máš sladký úsměv miláčku.” pohladí ho po modrých vlasech.

“Ty víc.” lehce se zasměje.

Je zrovna léto a teď žijí na kraji města. Mají bazén a vilu. Slunce svítí, respektive je nádherný ohnivý západ slunce a oni jsou nazí v bazénu. V objetí sledují tu krásu. Sladké polibky. Při sledování té nádhery si navzájem začnou prsty hrát se svými penisy, které stojí dávno v pozoru. Jsou vzrušením bez sebe, takže stačí jen pár dotyků a hned se udělají ve stejnou chvíli. Wang vyleze z vody a sedne si na zem u bazénu, ale nohy má ve vodě. Xiao se ujme příležitosti a vezme jeho penis do pusy. Sice chutná trochu po chlóru, ale neřeší to.

Začínají být vidět hvězdy a měsíc. Teď už je tma a příjemně. Není už takové horko. Jelikož je jasná obloha je spíš zima než vedro.

Wang má v ruce zmrzlinu, která mu stéká na hruď. Sladký pohled, sexy.

“Pojď dovnitř lásko ať nejsme nemocní.” ozve se mladší sexouš.

Tak vyleze z bazénu i on a jdou dovnitř. Skončí nejdříve ve sprše aby nechutnali po chlóru. Raději ať chutnají jako zmrzlina než chlór. Vážně. Mladší sexouš má v puse lízátko a mezitím mu ho kouří starší sexouš. Boží zároveň ďábelská rozkoš. Kapky vody stékají po jejich nahých tělech. Koupelnou se ozývají zvuky naprosté rozkoše a euforie. Netrvá dlouho a pusa staršího je plná spermatu, které mu teče po bradě. Poté si stoupne a začne líbat svého partnera, který právě dolízal lízátko. Chuť sladká se směsí spermatu. Poté se mladší vrhne na ten krásně velký penis. Nejprve si jazykem hraje se špičkou než si ho vsune do úst celý až po kořen. Z jeho modrých vlasů kape voda o to více je sexy. Teplá voda a teplá rozkoš. Užívají si každý svůj dotyk, svých nahých těl, které se o sebe otírají. Po několika minutách vybuchne do těch úžasných sladkých úst několikrát po sobě velké dávky té bílé smetánky až se skoro udusí jelikož ho nestíhá polykat. Mladší mezitím prsty připravil staršího na svůj vpád. Opře se o dlaždice a ucítí ten velký, tvrdý penis uvnitř svého těla. Překrásný pocit. Vrazí mu ho tam až po kořen. Chvíli čeká než si zvykne na jeho velikost, nechce mu ublížit. Když si je jistý, že může tak se začne hýbat. Nejprve pomalu a postupně zrychluje než se hýbe jako sám ďábel, kterému utekli rohy. Po zhruba tři čtvrtě hodiny se udělá.

Jsou unavení. Teď mají už dost. Další den musí do práce. Takže se umyjí a odejdou spát. Leží vedle sebe nazí v posteli a v objetí usínají.

Růže z jejich zahrady krásně voní po celém domě. Romantické...