Muž s černými vlasy a zelenými oči prochází kolem mladíka s blond vlasy a modrými oči. Jejich pohledy se střetnou. Usmějí se na sebe.
***
Nevědí o tom, že jsou bratři. Jsou sirotci a každý žil někde jinde. Ani neví o své existenci. Yuichiro Hyakuya tomu je devatenáct a Mikaela Hyakuya, kterému je osmnáct. Jako děti byli rozděleni. Odloučeni od sebe. Smutné.
***
Chvíli stojí a hledí si navzájem do očí. Mají zvláštní pocit, který neumí popsat. Topí se ve svých očích jako v hlubokém oceánu. Nechápou to. Avšak nejdou se oslovit a seznamovat se.
Blonďáček cítí tu vůni jeho krve až dostává žízeň. Právě si našel jídlo. Vybral si svou oběť na ukojení hladu. Jeho oči začínají mít rudou barvu, takže se otočí a jde pryč. Rozhodne se toho neznámého muže sledovat. V něčem ho zaujal, ale netuší v čem. Vskutku zajímavé. Uteče do boční uličky kde zabije nějakého člověka. Ale proč šel najednou zabít někoho jiného než onoho mladíka? Nedává mu to žádný smysl. Je zmatený.
Černovlásek dojde domu. Byl jen na nákupu. Bydlí nedaleko od místa kde viděl toho zvláštního blonďáka. Nemůže ho dostat ze své hlavy. Ty jeho modré oči. Neblaze si uvědomuje, že se mu líbil a nějakým pro něj divným způsobem přitahuje. Nikdy by neřekl, že ho bude přitahovat muž. Ale tento muž je nějakým způsobem jiný než ostatní. Hlavně si všiml jak mu najednou zčervenali oči a hned na to zmizel. Vybalí a uklidí nákup a jde si sednout do křesla. Pustí si televizi kde dávají jeho oblíbený seriál o záhadách a tajemnu. Je to dokument. Je odlišný. Chodí převážně jen v černé barvě. I co se týče hudby se liší od "normálních" lidí. Ano, je to tak.
Má zvláštní pocit. Už je tma. Jako by ho někdo sledoval. Otočí hlavu a rozhlíží se kolem sebe, ale nikoho nevidí. Nechápe to. Po skončení dokumentu se rozhodne dát si večeři a jít do vany relaxovat. Pomáhá mu to. Připraví si čisté oblečení na spaní a jde si napustit teplou vodu. Nemůže ho stále dostat z hlavy. Vážně. Svlékne si oblečení a lehne si do vany.
Přemýšlí jestli ho ještě někdy spatří. Chtěl by ho ještě vidět. Zjistit kdo to vlastně je. Byl zajímavý, tajemný, sladký, sexy... Přitažlivý... Najednou se objevil někdo kdo začíná probouzet jeho pravé já, za které se stydí. Nechce si přiznat, že se mu líbí spíš muži než ženy. Chodil s několika ženami, ale když mělo dojít k sexu, utekl pryč. Že by se objevil někdo díky komu si to bude schopen přiznat? Kdo ví?
Leží si tak ve vaně a snaží se relaxovat což mu tentokrát moc nejde. Ví proč se nemůže uvolnit. Ten blonďáček je až moc sladký. Nepoznává se nebo ano? Nějak ani sám neví.
Blonďáček ho našel a teď ho sleduje. Jeho krev voní zvláště. Jinak než u ostatních. Vůbec nechápe proč ho nedokázal zabít jako mnoho lidí předtím. Je jiný než ostatní. Navíc si uvědomuje, že ho dost přitahuje a líbí se mu. Pozoruje ho ze stínů. Nemůže se mu ukázat. Nesmí vědět kdo skutečně je. Žádný člověk...
***O dva měsíce později***
Blonďatý mladík zrovna sedí na hrobě na hřbitově a čeká na svou nejlepší kamarádku Krul Tepes. Její krev mu proudí v žilách. Ona mu dala nový život.
Už si uvědomil, že toho neznámého muže miluje. Rozhodl se mu ukázat. Poznat ho víc. Přiznat mu své city. Respektive z něj udělal to co je on sám. Nějakou dobu pil jeho krev a potom mu dal svou. Ano stvořil z něj upíra. Jenže on o tom zatím neví. Když ho poprvé viděl, byl ještě člověk. Chce ho mít. Hluboce se zamiloval. Proměněna ještě není dokončena. Myslí na něj a chce zjískat jeho srdce. Dva měsíce ho sleduje a přišel čas ho konečně oslovit.
Konečně se na hřbitově objeví Krul Tepes. Byla se nakrmit čerstvou lahodnou krví. Velká žízeň.
“Ahoj Mikaelo. Takže dnes půjdeš za tím svým objevem?” usměje se a sedne si vedle něj.
“Zdravím Krul. Jo dnes jdu za ním.” také se usměje.
“Tak přeji mnoho štěstí. Ať ti to vyjde. Zasloužíš si být šťastný.” dá mu pusu na tvář.
“To budu potřebovat.” odpoví.
Což je pravda.
“Jen jdi za svým srdcem.” pobídne ho.
“Dobře. Děkuji ti Krul. Jsi opravdu nejlepší kamarádka.” dá ji pusu na tvář a zmizí do noci.
Netrvá dlouho a už je před jeho bytem. Avšak musí se zvát, takže až vyjde z koupelny, zaklepe na okno aby na sebe upozornil. Přijde k oknu aniž by se divil.
“Jste potřeba zvát, že?” pronese, když otevře okno.
“Ano.” odpoví mu.
“Tak pojď dál.” pozve ho.
Vstoupí dovnitř jeho bytu.
“Posaď se kam chceš.” nabídne mu.
Posadí se na gauč. Černovlásek si k němu sedne.
“Na pij.” ukáže mu krk.
Nakonec se mu tesáky zakousne do krku přestože už se téměř změnil. Miluje chuť krve.
“Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Yuichiro Hyakuya.” představí se mu.
Hned na to se mu podívá hluboce do očí.
“Hyakuya?” nechápe.
“Ano.” odpoví.
“Ehm.. Já jsem Mikaela Hyakuya.” vypadne z něj. “Zajímavé, takže jsem se zamiloval do bratra.” dodá.
“Zamiloval?” vykulí oči.
“Ano. Miluji tě.” přizná se.
“Já tebe totiž taky.” políbí jeho sladké rty.
“Neopustím tě Yuu.” pohladí ty černé vlasy.
“Já tebe taky ne Miko.” opět spojí své rty.
Ani zjištění, že jsou vlastně bratři je nedokáže odradit od jejich hluboké lásky...
***
Nevědí o tom, že jsou bratři. Jsou sirotci a každý žil někde jinde. Ani neví o své existenci. Yuichiro Hyakuya tomu je devatenáct a Mikaela Hyakuya, kterému je osmnáct. Jako děti byli rozděleni. Odloučeni od sebe. Smutné.
***
Chvíli stojí a hledí si navzájem do očí. Mají zvláštní pocit, který neumí popsat. Topí se ve svých očích jako v hlubokém oceánu. Nechápou to. Avšak nejdou se oslovit a seznamovat se.
Blonďáček cítí tu vůni jeho krve až dostává žízeň. Právě si našel jídlo. Vybral si svou oběť na ukojení hladu. Jeho oči začínají mít rudou barvu, takže se otočí a jde pryč. Rozhodne se toho neznámého muže sledovat. V něčem ho zaujal, ale netuší v čem. Vskutku zajímavé. Uteče do boční uličky kde zabije nějakého člověka. Ale proč šel najednou zabít někoho jiného než onoho mladíka? Nedává mu to žádný smysl. Je zmatený.
Černovlásek dojde domu. Byl jen na nákupu. Bydlí nedaleko od místa kde viděl toho zvláštního blonďáka. Nemůže ho dostat ze své hlavy. Ty jeho modré oči. Neblaze si uvědomuje, že se mu líbil a nějakým pro něj divným způsobem přitahuje. Nikdy by neřekl, že ho bude přitahovat muž. Ale tento muž je nějakým způsobem jiný než ostatní. Hlavně si všiml jak mu najednou zčervenali oči a hned na to zmizel. Vybalí a uklidí nákup a jde si sednout do křesla. Pustí si televizi kde dávají jeho oblíbený seriál o záhadách a tajemnu. Je to dokument. Je odlišný. Chodí převážně jen v černé barvě. I co se týče hudby se liší od "normálních" lidí. Ano, je to tak.
Má zvláštní pocit. Už je tma. Jako by ho někdo sledoval. Otočí hlavu a rozhlíží se kolem sebe, ale nikoho nevidí. Nechápe to. Po skončení dokumentu se rozhodne dát si večeři a jít do vany relaxovat. Pomáhá mu to. Připraví si čisté oblečení na spaní a jde si napustit teplou vodu. Nemůže ho stále dostat z hlavy. Vážně. Svlékne si oblečení a lehne si do vany.
Přemýšlí jestli ho ještě někdy spatří. Chtěl by ho ještě vidět. Zjistit kdo to vlastně je. Byl zajímavý, tajemný, sladký, sexy... Přitažlivý... Najednou se objevil někdo kdo začíná probouzet jeho pravé já, za které se stydí. Nechce si přiznat, že se mu líbí spíš muži než ženy. Chodil s několika ženami, ale když mělo dojít k sexu, utekl pryč. Že by se objevil někdo díky komu si to bude schopen přiznat? Kdo ví?
Leží si tak ve vaně a snaží se relaxovat což mu tentokrát moc nejde. Ví proč se nemůže uvolnit. Ten blonďáček je až moc sladký. Nepoznává se nebo ano? Nějak ani sám neví.
Blonďáček ho našel a teď ho sleduje. Jeho krev voní zvláště. Jinak než u ostatních. Vůbec nechápe proč ho nedokázal zabít jako mnoho lidí předtím. Je jiný než ostatní. Navíc si uvědomuje, že ho dost přitahuje a líbí se mu. Pozoruje ho ze stínů. Nemůže se mu ukázat. Nesmí vědět kdo skutečně je. Žádný člověk...
***O dva měsíce později***
Blonďatý mladík zrovna sedí na hrobě na hřbitově a čeká na svou nejlepší kamarádku Krul Tepes. Její krev mu proudí v žilách. Ona mu dala nový život.
Už si uvědomil, že toho neznámého muže miluje. Rozhodl se mu ukázat. Poznat ho víc. Přiznat mu své city. Respektive z něj udělal to co je on sám. Nějakou dobu pil jeho krev a potom mu dal svou. Ano stvořil z něj upíra. Jenže on o tom zatím neví. Když ho poprvé viděl, byl ještě člověk. Chce ho mít. Hluboce se zamiloval. Proměněna ještě není dokončena. Myslí na něj a chce zjískat jeho srdce. Dva měsíce ho sleduje a přišel čas ho konečně oslovit.
Konečně se na hřbitově objeví Krul Tepes. Byla se nakrmit čerstvou lahodnou krví. Velká žízeň.
“Ahoj Mikaelo. Takže dnes půjdeš za tím svým objevem?” usměje se a sedne si vedle něj.
“Zdravím Krul. Jo dnes jdu za ním.” také se usměje.
“Tak přeji mnoho štěstí. Ať ti to vyjde. Zasloužíš si být šťastný.” dá mu pusu na tvář.
“To budu potřebovat.” odpoví.
Což je pravda.
“Jen jdi za svým srdcem.” pobídne ho.
“Dobře. Děkuji ti Krul. Jsi opravdu nejlepší kamarádka.” dá ji pusu na tvář a zmizí do noci.
Netrvá dlouho a už je před jeho bytem. Avšak musí se zvát, takže až vyjde z koupelny, zaklepe na okno aby na sebe upozornil. Přijde k oknu aniž by se divil.
“Jste potřeba zvát, že?” pronese, když otevře okno.
“Ano.” odpoví mu.
“Tak pojď dál.” pozve ho.
Vstoupí dovnitř jeho bytu.
“Posaď se kam chceš.” nabídne mu.
Posadí se na gauč. Černovlásek si k němu sedne.
“Na pij.” ukáže mu krk.
Nakonec se mu tesáky zakousne do krku přestože už se téměř změnil. Miluje chuť krve.
“Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Yuichiro Hyakuya.” představí se mu.
Hned na to se mu podívá hluboce do očí.
“Hyakuya?” nechápe.
“Ano.” odpoví.
“Ehm.. Já jsem Mikaela Hyakuya.” vypadne z něj. “Zajímavé, takže jsem se zamiloval do bratra.” dodá.
“Zamiloval?” vykulí oči.
“Ano. Miluji tě.” přizná se.
“Já tebe totiž taky.” políbí jeho sladké rty.
“Neopustím tě Yuu.” pohladí ty černé vlasy.
“Já tebe taky ne Miko.” opět spojí své rty.
Ani zjištění, že jsou vlastně bratři je nedokáže odradit od jejich hluboké lásky...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🤍❄