Ledový vítr hraje si s dlouhými havraními vlasy
A ostře bičuje bledou tvář od tichých slz
Utíká a neví kam, její zmrzlé prázdné dlaně
Uvnitř trpí a mučí ji vzpomínky na ty časy
Na její černé šaty padá sníh není vidět skrz
Na kůži cítí ledový mráz, ale stále utíká
Skrz slzy a hustý bílý sníh nevidí směr
Ale je ji to jedno všechno, chce aby to skončilo
Už mlčí a pouze do mrazu tiše naříká
Její bosé nohy zapadají do mrazivého sněhu děr
Už nemá žádnou naději, její srdce uvnitř zemřelo
