Nebe ve vodní hladině

V chladné hladině jezera nebe se odráží

Vodní hladina jako duše v agónii odraz

Na okraji jezera tiše se slzami sedět

Chladné mraky nad tichou vodní nádrží

Bolí v srdci a duši ten krutý a zlý podraz

Bylo by lepší vás nikdy nenajít a nevědět

Poslední zbytek naděje odvál vítr nad hladinou

Všechny přání a sny marné cíle nese vítr pryč

Nezbylo nic víc než bolest a zklamání bez naděje

Mraky jako hadí těla na obloze se líně vinou

Je to jako rozbít si hubu a zakopnout o tyč

Myslel jsem si že mě konečně někdo miluje

Ledová srdce, jako led

Srdce jako led v zimě, ledový a praská

Jako sklo na střepy, mrtvé a křehké

Když po tom koho miluješ se ti stýská

Bojovat věčně se životem není lehké

Druhá polovina duše

Chladná zima a sněží na zmrzlé pláně

Ledový vítr hraje si s dlouhými havraními vlasy

A ostře bičuje bledou tvář od tichých slz

Utíká a neví kam, její zmrzlé prázdné dlaně

Uvnitř trpí a mučí ji vzpomínky na ty časy

Na její černé šaty padá sníh není vidět skrz

Na kůži cítí ledový mráz, ale stále utíká  

Skrz slzy a hustý bílý sníh nevidí směr

Ale je ji to jedno všechno, chce aby to skončilo

Už mlčí a pouze do mrazu tiše naříká

Její bosé nohy zapadají do mrazivého sněhu děr

Už nemá žádnou naději, její srdce uvnitř zemřelo

Krvavé srdce ve sněhu

Vlastní krví do bílého sněhu malovat

Krvavé srdce, je těžké milovat

Hluboká bolest a skryté city

Hluboku uvnitř hořící pocity

Krvavé stopy ve sněhu tiše mizí

Jako duch se vytratí a zmizí

Bez jediného slova, bez rozloučení

Tiše zmizet do prázdna, smrti přivítání

Věčný koloběh utrpení

Tichá bolest skrytá hluboko

- v srdci a duši

Ach, proč mi to děláš lásko?

- co slyší uši

Mysl je daleko, tam kde je líp

- s tebou fyzicky

Srdce, které zasáhl ostrý šíp

- ničí mě psychicky

Zbytečné city

Komu se dá vůbec věřit?

V betonovém světě?

Šťastně se pouze tvářit?

Kráčet v temné cestě?