pátek 16. ledna 2026

Druhá polovina duše


Chladná zima a sněží na zmrzlé pláně
Ledový vítr hraje si s dlouhými havraními vlasy
A ostře bičuje bledou tvář od tichých slz
Utíká a neví kam, její zmrzlé prázdné dlaně
Uvnitř trpí a mučí ji vzpomínky na ty časy
Na její černé šaty padá sníh není vidět skrz

Na kůži cítí ledový mráz, ale stále utíká  
Skrz slzy a hustý bílý sníh nevidí směr
Ale je ji to jedno všechno, chce aby to skončilo
Už mlčí a pouze do mrazu tiše naříká
Její bosé nohy zapadají do mrazivého sněhu děr
Už nemá žádnou naději, její srdce uvnitř zemřelo

Její bledě modré oči se leskou slzami
A černé slzy stékají po jejích tvářích
Běží lesem mezi černými stromy
Běží lesy mezi vysokými horami
Pouze to, že příliš milovala je hřích
Široko daleko bez života žádný domy

Její havraní vlasy vlají v ledovém větru
Už ji nic nezbylo, jen bolest a žal
Věřila, že ji miluje tak jako ona jeho
Bloudí přírodou, padá po dalším metru
Naději a její srdce ji ukradl a vzal
Tahle zrada ji zlomila nejvíc, zbylo ticho

Nikdy nikoho nedokázala milovat víc
Mnoho let ho všude hledala po světě
Svého mladšího bratra, druhou polovinu duše
Na její černé šaty padá sněhových vloček tisíc
I přes to všechno navždy hluboce miluje tě
A když konečně našla svoje dvojče, řekla tiše

Dvou částí jedné duše hluboké spojení
Mimo život a smrt, mimo prostor a čas
A přes to, ji lže a s ní si hraje
Možná pro její ochranu, pouto krevní
Avšak díky hlubokému zklamání ztratila jas
Už mu nevěří, že ji opravdu miluje

Už neví co je pravda a co je iluze, je ztracená
Její hluboké city k tobě ji ničí a uvnitř zabíjí
Neví čemu má věřit, v srdci cítí bolest velkou 
Neví po tom všem co pro tebe skutečně znamená
V plicích ji bolí a pálí, teď ve sněhu se svíjí
Její bledě modré oči zhasínají, umírá s láskou

Její teplý dech se tiše ztrácí v mrazivé mlze
Leží v bílém sněhu a oči upřené k nebi
Pohled prázdný a tělo bez známek života
Zemřela v mrazu, za lásku zaplatila draze
Ztuhlá krev v jejích žilách, tvé prázdné sliby
Andělé ji vítají a tím skončila její cesta

Zapomenutá navždy usnula v sněhu bílém
Cítíš, jak se její srdce zastavilo navždy
Teď tvé hořké slzy stékají po tváři tvé
Ale už je pozdě, ona už je na místě jiném
Chladný kov v ruce máš a do nebe schody
Kapky tvé teplé krve v bílém sněhu, srdce mrtvé


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃