Ledová srdce, jako led

Srdce jako led v zimě, ledový a praská

Jako sklo na střepy, mrtvé a křehké

Když po tom koho miluješ se ti stýská

Bojovat věčně se životem není lehké

Toužit po náručí smrti, ale stále nepřichází

Když nemůžeš být v náručí milované osoby

Když tvé duši a srdci láska a objetí schází

Nepatříš do žádné staré ani nové doby

Cítíš na rukou chlad ledu tvého vlastního srdce

Které je pohřbeno v jezeře slz a smutku

Chceš vidět jeho úsměv a držet ho za ruce

Ale láska je jako sebevražda, na krku oprátku

Led praská pod váhou bolesti a utrpení

Tohoto světa, kde láska se měří penězi

Nezbývá než v hlavě tiché mlčky snění

Lidé a společnost duší a lásky vrazi

Mlčky bos jdeš po ledě na jezeře se slzami

Bolest, která svírá hruď a hrdlo dech bolí

V duchu si říkáš: Vodo tělo ledem tiše zahal mi

A zmraž tělo bez duše, které smrt volí

Opět jsi dal lásku a sebe člověku špatnému 

Už tě to nebaví, život bez lásky v krutosti

Nic jiného než smrt nezbývá člověku zlomenému

Když jsi na okraji temné hluboké propasti

Udělat krok 

A tvé tělo mrtvé

Padá do hlubin jezera