Osamělost

Jsem bi, ale mám raději ženy, jsem skoro čistá lesba, ale najít si ženu, která se ke mě hodí, je dost těžký, k tomu nechci vztah bez lásky, takže maximálně si najít milenku... 

Mám docela problém se do někoho zamilovat. A vztahy bez citů už dávno nevedu, navíc už nedokáži pomalu nikomu věřit, po tom co vše mi lidi udělali a dělají. 

Do toho se semnou před pár měsíci rozešla partnerka po necelém roku, do které jsem se dokázala skutečně zamilovat, stále ji miluji. Ach, ano moje Sofie... Která už bohužel není moje, ani nevím jestli si našla jinou po tom co mě poslala do prdele, náš rozchod byl ve zlém... Přála bych si, aby se mi vrátila zpátky, ale to ona nechce...

Mám mladšího bratra Wilhelm a já jsem Sylwia Kawasaki. 

Jsme si podobní, život máme dost těžký, jen já už mám za sebou několik pokusů o sebevraždu, zatímco on ne. 

On má nějak čtyři roky partnera, ano i on je bi, taky je spíš na stejné pohlaví, tak jako já.

Ovšem o našem vztahu už nikdo neví, svého partnera bere ve skutečnosti spíš jako svého milence...

Ano přesně tak, já a můj bratr jsme tajní partneři a milenci.

Oba dva máme rádi J-Fashon, taky že v ní chodíme, k tomu gothic a metal, ale to mám já raději než můj bratr.

___

Nemám skoro žádné kamarády, mám jen pár rádoby přátel, co mi zbyli, ovšem už mám pomalu jen internetové kamarády, i když tímto způsobem beru jako kamarádky pouze dvě holky, navíc jsou jediné komu se dokáži svěřit normálně a ne přes básně, příběhy a povídky. Jejich přezdívky jsou Shikami a Sakumi. Rozumím si s nima, Shikami už je sedmnáct let a Sakumi devatenáct, ta první je sice taky z Česka, ale z jiného místa, tudíž se bohužel neznáme osobně a Sakumi je ze Slovenska, tudíž se taky neznáme osobně i když bychom rádi. 

Osobně mám jednu kamarádku z města, kde žiji Viki a jednu známou z města, kde žije má rodina Kurowa. Z toho Viki se mnou chodí ven málokdy, spíš mi přijde že jsem její poslední možnost. 

_

Nesnáším slunce, mám na něj i alergii, takže na něj nemám chodit, když to není nutné.

Mám mnoho psychických postižení a zdravotních problémů až nad hlavu, takže tak. Avšak o tom se mi nechce mluvit. 

Miluji hřbitovy, je tam ticho a klid. Nikdo mě tam neruší, je na nich málo lidí, nemám ráda lidi a proto miluji tichá a klidná místa bez lidí. 

___

Na sobě mám černé tílko, kostkovanou sukni v červené a černé barvě, černé děravé punčochy, černý křivák a černé steelky. Na krku mám černý obojek a v černých vlasech drobné sponky. 

___

Právě se jdu projít na hřbitov, je relativně blízko tudíž jdu pěšky. 

Zrovna je zataženo, ale není zima, i když je lehce chladno.

Takto mají hřbitovy nejlepší atmosféru, než když svítí to otravné slunce. 

Je jaro, ale blíží se léto.

Zapálím si cigaretu a ve sluchátkách mi hraje Agnes Obel - Riverside, tuhle písničku od nich mám nejraději, tuhle kapelu poslouchám už roky. 

Teď jsem si pustila gothic rádio stanici abyss, kterou poslouchám nejčastěji. 

To je jedno... Prostě se toho stalo příliš...

Poslouchám hudbu do sluchátek a pozoruji prostředí kolem sebe, také sleduji a v duchu hodnotím různé ženy, které zahlédnu po cestě, to dělám často když jsem venku, že sleduji ženy a když se mi nějaká líbí, tak nad ní tiše slintám. 

___

Líbí se mi různé typy žen, od gothic až po růžové kawaii styly, ale ty které se mi líbí nejvíc, zde v Česku moc nejsou, a to jsou asiatky, což jim nejblíže tady jsou asi ženy z otaku komunity, ty taky často bývají bi nebo rovnou lesby.

No jenže... Já nejsem celkově zrovna nijak zvlášť oblíbená, k tomu najít si nějakou která by mi rozuměla a hned mě neodsoudila, je téměř nemožné a která by se mnou i skutečně vydržela, to je nemožné úplně.

Můj nejdelší a nejlepší vztah se ženou byl s mojí poslední ex. 

Do toho miluji BDSM hrátky, což najít nějakou subinku, která by mě nechala si s ní dělat co chci v posteli, je už je téměř úplně nemožné, za všechny ty roky, co jsem si sama v sobě ujasnila mou sexuální orientaci, což je od základní školy.

Jsem našla a byla jen s jednou takovou ženskou, jenže nakonec jsem zjistila že ji nemiluji a tohle je na ni ta jediná věc co mi na ni vyhovuje, ale že nic jiného mi nevyhovuj e. Opravdu mě přestalo bavit jen chlastat, hulit trávu a šukat a nic jiného nedělat, kór když jsem se konečně chtěla zbavit toxických lidí kolem mě, kteří mě akorát táhli dolů, jelikož jsem na sobě už delší dobu tvrdě pracovala a chtěla začít být úplně jiná, přestat úplně pít alkohol i hulit trávu a celkově začít žít úplně jinak, bohužel to ale nešlo ani s ní, náš vztah vydržel zhruba čtyři měsíce, než jsem se s ní rozešla. 

Dlouhou dobu se ke mně snažila vrátit, dlouhé roky to trvalo. Avšak její pravou povahu jsem poznala až po rozchodu, začala se chovat jako naprostá píča a především mrdka, začala mě pomlouvat a díky ní mě pár mých kamarádů poslalo do prdele, protože se zaměřila na všechny mé blízké o kterých věděla, tudíž mě poslali do prdele a přestali se semnou bavit.

Bůh ví jestli za to že se semnou rozešla moje poslední ex, která byla po ní, nemůže právě ona, protože vím že psala a otravovala i ji, takže je dost možné že proti mě poštvala i tu. 

Ano, přesně tak, i když je to už přes pět let, stále mi občas píše a doteď sleduje bůh ví jak, co se kolem mě děje a vypisuje různým lidem z mého života a okolí, o kterých se dozví. 

A i když má už delší dobu partnerku, tak mi jednou za čas píše i ta její baba, docela hnusné zprávy na mou osobu, jasně že i před tou svojí mě pomluvila, nemám ponětí co ji nakecala za nesmysly.

Nejhorší je, že je až moc dobrá herečka, která si umí dokonale hrát na chudinku, na kterou jsou všichni zlý a každý ji její herecké výkony žere, že ona je největší chudák na světě a ona za nic přeci nemůže, je to akorát prolhaná falešná mrdka, která umí dokonale dělat zle a peklo všem komu zrovna chce, jenže ona je manipulátor, ale občas se najde i někdo, kdo tu mrdku po nějaké době prokoukne a zjistí sám jak to doopravdy je.

___

Když se proberu ze svých myšlenek, zjistím že už jsem pár metrů od branky na hřbitov. 

Zapálím si cigaretu, než vkročím dovnitř. 

Je to zatím můj nejoblíbenější hřbitov ve městě kde přes pět let žiji, z těch na kterých jsem tu prozatím byla.

Nechodím už skoro vůbec ven mezi lidi. Po docela dlouhé době jsem se konečně vyhrabala ven na tento hřbitov, dlouho jsem sem chtěla zase jít, ale až teď úspěšně. 

Když dokouřím cigaretu jdu dovnitř a už cítím opět tu krásnou vůni hřbitova a jak mnou začíná proudit energie. Už jsem tu nebyla tak dlouho, že jsem stihla zapomenout, jak to tu vypadá.

Procházka mezi hroby, vytáhnu mobil z kabelky a začnu fotit hroby. U některých hrobů si dělám selfie. 

Užívám si atmosféru a mou duši naplňuje klid. Vážně bych zase měla začít chodit na hřbitovy, byď už sama, protože už nemám s kým na ně chodit, ale kdysi dávno mi nevadilo na ně chodit i sama....