Černý kůň

Černá hříva a kůže

Jako krása černé růže

Kopyta dotýkají se půdy

Utíká, neřeší kudy 

Kolem potoka běží

Tráva na louce je svěží

Stromy míjí, květiny voní

V dálce umíráček zvoní 

Na hřbitov průvod s rakví

Vrah na těle s krví, nikdo neví

Avšak černý kůň se o to nestará

Jeho krásná matka stará

Svoboda ducha koně, volnost

Milující stvoření, jejich nevinnost

Málo kdo řeči koní rozumí

Hluboce milovat umí

Kůň divoký i ochočený 

Dokáže být zamilovaný

Mají emoce, cítí strach i lásku

Nenosí, jako lidé masku

Vítr češe hřívu, vlaje ve větru

Hladí ho dívka ve svetru

Mají mezi sebou hluboké pouto

Dívka i kůň cítí to