Světlo majáku
Osvětluje temnotu
Září do noci
Svítí ztraceným duším
Neznají lásku
Pohřební notu
Komu není pomoci
Vlny oceánu
Nářek tichý
Těla pod hladinou
Čekají na bránu
Oceán hluchý
Není to jejich vinou
Tělo je schránka pouze
Omezující bez volnosti
Topit se, neumět plavat
Království vln a vody
Za zradu se platí draze
Útes rozdrtí kosti
Stále, jen dávat
Do pekla schody
Chtěli žít, ale přes utrpení
To nedokáží, život jen bere
A bolest a žal dává
Nezbývá nic, jen snění
Křik z hrdla se dere
Duše se smrtí se vdává
Potopené lodě oceán si vzal
Pohlceny životy námořníků
Hlubiny oceánu, jsou hrobem
V bouřích ztraceni a pohřbeni
Už necítí žádný života žal
Nevrátí se domů, ani do doků
Mrtvých přibývá každým dnem
Zde v dalekých hlubinách utopeni
Maják, ako symbol nádeje tým dušiam nakoniec moc nepomohol. Na básní sa mi páči jej nepredvídateľnost, nakoľko obišla moje očakávania. :) <3
OdpovědětVymazatDěkuji moc
Vymazatčekala jsem pozitivní básničku o majáku, že díky němu najde každý cestu domů... tohle je nečekané, ale úžasné :) ne vše má prostě šťastný konec :)
OdpovědětVymazatDěkuji moc, je to podle mých pocitů a emocí
Vymazat