Vrátil jsi se mi (WangXian)

Slova: Ztráta, propast, smutek, bolest

Bezedná propast, mé duše. Jako by v mém srdci byl velký střep, nebo jako by z mého srdce, nezbylo nic. Nejsem, totiž tak chladný, jak si většina myslí, veškeré mé city a emoce, jsou uzavřeny hluboko v mém nitru, neukazuji je před ostatními, ale jsou tam. Jenže, ne pokaždé jdou skrýt, navíc když se jedná o Wei Yinga.
Ten mi ze začátku lezl krkem, byl otravný, vlezlý, byl jsem zvyklý na svou samotu, jenže od doby co jsem ho poznal, se nakonec změnilo úplně vše. Postupně, jsem si na jeho divokou povahu zvykl, začal jsem svět okolo mě, vnímat jinak, ukázal mi i jiné směry a cesty, než jsem celou dobu znal, v prostředí kde jsem byl vychován, mým přísným strýcem, uvědomil jsem si, díky němu mnoho věcí, hlavně že neexistují žádná skutečná pravidla, pro život, každý vidí a cítí svým vlastním způsobem, taktéž jsem byl několikrát potrestán, za porušení pravidel mého klanu Lan. Nic není, jen černé, nebo bílé, k tomu mi něco z toho vysvětlil můj starší bratr, který je vůdce klanu.
Prý mě Wei Ying zkazil, ale jen mi ukázal, že se dá žít i jinak, můj strýc ho nenávidí, můj starší bratr, ho má celkem rád, on byl vždy více společenský a komutativní, než já, více otevřený světu okolo něj, ano jsme s mým starším bratrem odlišní poměrně dost, ale máme spolu velmi dobrý vztah, naši rodiče zemřeli, když jsme byli ještě děti, takže nás vychoval náš strýc, který se nás ujal.
Časy se mění, no lidé taktéž. Všechno je úplně jiné, než kdysi, jen nevím jestli lepší, nebo horší. Je mi hrozně. Už vážně nevím co mám dělat, o lepším světě v sobě si snít. V srdci smutek, je mi špatně z tohoto světa, z lidí, tak nějak ze všeho už, jsem zoufalý a ztracený.
***
Sedím na střeše, kde jsme poprvé bojovali s Wei Yingem, myslím na něj, už dávno jsem si uvědomil, že ho miluji. Netuším, jak se to stalo, ale je to tak, cítím že patříme k sobě, už několik let ho miluji, avšak toto jsem ještě k nikomu necítil, on je první, je má spřízněná duše, prostě to vím.
Pozoruji měsíc, zrovna je nádherný úplněk, rád pozoruji noční oblohu, měsíc, hvězdy a planety, tu tichou krásu noci, tu klidnou samotu, ale skutečně chci být stále sám?
Z myšlenek mě vytrhne až moc známý hlas.

“Lan Zhan!” ozve se hned za mnou, prudce se otočím.

“Wei Yingu! Co tu děláš?” řeknu překvapeně.

Sedne si vedle mě.

“Pamatuješ si na naše první setkání? Bylo to přesně na této střeše.” promluví.

“Ano, bojovali jsme spolu.” odpovím.

Začne se smát.

“Protože jsem přinesl Císařův úsměv, a ty jsi viděl rudě.” pokračuje skrze smích.

Hodím po něm vražedný pohled. Jasně, že si opět vzal do Oblačného zákoutí Císařův úsměv, který pije.

“Ty se nikdy nepoučíš, že?” pronesu a šťouchnu ho do ramene. “A ještě jsi mi neodpověděl, co tu děláš.” podotknu.

Jenže místo odpovědi, mě nečekaně políbí na ústa, já se okamžitě přidám. Takto se několik minut líbáme vášnivě na ústa, najednou se vše okolo nás ztratilo, jsme jen my dva a nic jiného. Vnímáme, jen sebe navzájem, nic okolo nás neexistuje.

Tak moc ho miluji, o tomto jsem snil už dlouho, některé sny se mohou splnit, byť po několika letech. Na toto jsem čekal, přes sedm let.

“Protože jsem to bez tebe nemohl už vydržet.” odpoví mi nakonec.

“Ty jsi zase utekl z Lotusového pilíře?” zajímá mě.

“Jak jinak.” opět se začne smát.

Přitáhnu si ho blíž k sobě, do dalšího polibku. Přidá se, bez váhání.

“Jsem tu, protože tě miluji, Lan Zhane.” dodá.

“Ehhh...” to jediné ze mě dokázalo vyjít. “Já tebe taky, Wei Yingu.” dodám.

Oba dva, hned po sobě skočíme dolů ze střechy, pak jdeme do mého pokoje.

Tam se na sebe vrhneme, začneme se vášnivě líbat a svlékat z oblečení. Povalí mě na postel, okamžitě mi vsune dva prsty do zadku, z mých úst se ozve tiché syknutí bolestí, která po chvíli přejde.

“Jsi v pohodě?” zajímá ho, já kývnu hlavou na souhlas.
“Dobře.” odpoví mi, a pokračuje dál.

Já mu slastí vzdychám do ouška, mezi vlhkými polibky. Netrvá dlouho a cítím jeho tvrdý penis, jak vplouvá dovnitř mého zadku, až po kořen, chvíli čeká než si zvyknu, poté začne hýbat svými boky, které tak miluji. Z našich úst se ozývají steny slasti, v euforii. Navzájem poznáváme svá nahá těla, ochutnáváme se. Kapky potu mi stékají na obličej, přitáhnu si ho blíž k sobě, do dalšího polibku. Po několika minutách cítím, že se dovnitř mě udělal, dvakrát po sobě.
Nedám mu čas na vydýchání, hned ho povalím pod sebe, ruce mu sváži mou čelenkou, a přes oči mu zavážu jeho červenou stuhu.
Schválně ho nechávám nějakou dobu v očekávání, co se bude dít, a kdy, líbí se mi ten pohled na něj, takto bezmocného. Olíznu si spodní ret, musím se sám pro sebe usmát.
Ovšem sám to moc dlouho nedokáži vydržet, takže se přitisku na jeho sladké rty, začnu ho líbat, mezitím si rukou hraji se špičkou jeho penisu, který se opět začíná stavět, líbí se mi, jak se jeho nahé tělo prohýbá, pod mými doteky. Prsty si začnu hrát s jeho bradavkami, mezitím mu vsunu dva prsty na druhé ruce do otvoru, začínám ho připravovat na svůj vpád. Po chvíli myslím, že je připravený, snad ano, takže dovnitř jeho těla vrazím můj tvrdý penis, uslyším syknutí bolestí, tím pádem se na chvilku zastavím, než jsem uvnitř něj až po kořen.
Ovšem dlouho to nevydržím, začínám hýbat mými boky, tvrdě ho šukat do jeho sexy zadku, nikdy předtím jsem to nedělal, ale je to jako bych to už znal, divný pocit, nevím jak to vysvětlit. I když je to poprvé, vím co mám dělat.
Užívám si cítit konečně jeho nahé tělo, konečně se ho mohu dotknout.

“R-rychleji... Lan Zhan!” pobídne mě, tím mě vytrhne z myšlenek zpět do reality.

Okamžitě se začnu hýbat ještě rychleji, do té doby než taktéž udělám.
Po chvíli mu rozváži ruce a sundám mu stuhu z očí.

“Jsi, jako ďábel Lan Zhan, nikdy bych to do tebe neřekl.” promluví zadýchaně, padne vedle mě na postel.

“Upřímně? Já do sebe taky ne.” odpovím mu.

Začneme se tomu smát.

Zasněně pozoruji jeho nahé tělo, od potu. Pomalu, jako v hypnóze. Nemohu uvěřit tomu, že se to vážně děje, že je to skutečné, připadám si jako v tom nejlepším snu, který se mi kdy zdál, mám pocit jako bych se měl probudit, zjistit že to byl pouze sen, avšak vím že je to skutečné. Tak dlouho jsem čekal, na tuto chvíli, už jsem přestal věřit tomu, že se to vůbec někdy stane.

Nikdy předtím jsem necítil takový pocit naprostého štěstí, až teď za celý můj život, cítím že jsem úplný, doteď jsem měl pocit, že mi stále něco chybí, teď už vím co, byla to láska. Respektive být někým milován. Cítím ten pocit na hrudi, onen pocit v srdci.

“Víš vůbec, jak velká bolest to byla, tehdy na tom útesu? Myslel jsem, že mi pukne srdce bolestí. Ta ztráta, mě zlomila. Jak jsem tě držel nad propastí, ale nakonec jsi se mi vytrhl, a zemřel jsi. Myslel jsem, že se vrhnu okamžitě za tebou, jenže můj bratr mě zastavil.” řeknu smutně. “Jsem na nic, když jsem nedokázal zachránit, ani jednu osobu, navíc osobu, kterou tak moc miluji.” dodám.

Wei Ying se mi podívá hluboce do očí, jde poznat, že zadržuje slzy.

“Ale, vrátil jsem se...” odpoví nakonec.

“Ale, co kdyby ne?!” řeknu zoufale.

“Promiň... Lan Zhan...” pohladí mě, po mých dlouhých vlasech.

“Už mě nesmíš nikdy opustit, rozumíš mi?!” přitáhnu si ho blíž k sobě, do polibku.

“Slibuji ti, Lan Zhan, že tě už nikdy neopustím.” taktéž mě políbí.