Bez vzpomínek

 Eleanore Sally je dvacetiletá žena, která patří do gothic subkultury. Má magické schopnosti a díky tomu byla šikanována. A jak jinak i díky svému temnému gothic stylu. Je nepochopená.

Na koncertě Nightwish potkala krásnou ženu Marry Lowes. Ale to ji bylo sedmnáct let a měla blond vlasy a Marry bylo osmnáct a měla hnědé vlasy. Tehdy byli víc metalistky. Ale teď jsou gothičky.

Chodí spolu do školy. Ano, přihlásili se společně na stejnou soukromou střední školu. Je to umělecká škola.

Měli smazané vzpomínky na své minulé životy. Jen věděli, že se znají snad celou věčnost. Byla to pravda. Zjistili to nečekaně, když se Marry začali vracet vzpomínky. Do té doby žili relativně normální životy. Poté se vše začalo měnit...

Neposlušnost? Dá se to tak říci. Vždy byli jiné...

***
Jdou spolu na opuštěný zámek hluboko v lesích. Je zrovna víkend. A je jaro, pomalu se blíží léto. Padá noc, ale něco je volá vpřed. Je zatažena obloha a začíná pršet. Ten zámek není daleko, už jsou blízko a ví to. Kapky deště smáčí jejich vlasy a kůži. Eleanore má teď černo zrzavé vlasy a Marry černé. Zapálí si cigarety.

“Už tam téměř jsme.” ozve se Marry.

“Už aby to bylo než začne pršet ještě víc.” odpoví ji Eleanore.

“To máš pravdu.” usměje se.

Jdou do pruského kopce lesem. Jsou skoro nahoře. Narazí na starý hřbitov, takže ví, že jsou prakticky u zámku. Po chvíli vejdou dovnitř zámku. Najdou si místo na spaní kam neprší. Ještě je zbytek denního světla. Jedna připravuje místo na spaní, deky, spacáky, polštáře a druhá ohniště na opékání buřtů. Ano trempové, přestože jsou elegantní gothičky.

“Konečně jsme tu.” pohladí ji po černých vlasech.

Ta ji na oplátku políbí na ústa.

“Ano to jsme.” znovu políbí ty úžasné rty.

“Miluji tě Marry.” přizná se.

“A já tebe taky Eleanore.” odpoví ji.

Oběma se začnou vracet vzpomínky. Na svůj pravý původ. Na to kdo skutečně jsou a na svou dávnou minulost.

“Už si začínám vzpomínat. Kdysi jsme byli milenky a milovali jsme se. Jsme upírky. Čistá krev proto můžeme na slunce.” začne Eleanore.

“Taky jsem si vzpomněla. Naše láska je velmi silná jinak by jsme se nesetkali.” odvětí.

“To máš pravdu. Toto je jeden z našich zámků v lidském světě. Měli jsme mnoho sídel. Jenže díky naší lásce, jsme byli poslány sem do lidského světa.” pokračuje Eleanore.

“A naše pravá jména jsou Elizabeth Lukane to je mé jméno a tvé je Freya Monome.” dodává.

Buřty už jsou hotové a tak si vezmou chleba a kečup. Začnou jíst. Po jídle uhasí oheň a jdou spát. Spí v objetí.

Zdají se jim zvláštní sny o jejich minulosti. Ve spánku se jim vrací jejich vzpomínky. Na jejich milenecký vztah, lásku, rodinu a jak skončili v lidském světě.

Neposlušnost... Vždy byli takové rebelky, přestože elegantní, ale měli svou hlavu a moc neposlouchali pravidla. A to se přestalo líbit upíří radě, takže byli za trest poslány do světa lidí. Aby se poučili. Nebyli úplně potrestány za to, že jsou milenky a milují se. Ale to nejspíše nehrozí nebo ano? Kdo to ví? A k tomu po nich šlo mnoho lovců upírů.

Elizabeth měla tři sestry a dva bratry jenže přežil jen Yunam a Shir. Bratr a sestra. Všechny ostatní zabili lovci. Respektive jen jejich těla. Freya měla pět bratrů a dvě sestry. Přežili jen tři bratři a jedna sestra. Dorian, Lewis, Muroi a Morrigane. Vskutku temné časy. Středověk... Jejich sídla byla zničena. Vypálena. Lovci je zabili a oni se znovu narodili do tohoto světa. Jejich minulost je zahalena tajemstvími... Jsou tajemné a temné.

Je jim přes 700 let. Patří mezi původní rody. Jen neví úplně přesně skutečný věk díky ztraceným vzpomínkám, které se ještě nevrátili všechny a možná se některé ani nevrátí.

Jenže lovci přišli na to jak úplně zničit čistokrevné upíry, takže začali být mnohem víc nebezpečný. Avšak postupně lovci umírali a zbylo jich velmi málo. Upírů přežilo víc než lovců. Hlavně tehdy začali vraždit i vlkodlaky a démony což se jim absolutně nelíbilo, takže se všichni spojili proti nim. Spojenectví...

***
Ráno se probudí. Cítí se divně. Zvláště. Neví jak to popsat. Stále se objímají a chvíli ještě leží než si jdou vzít snídani. Mají ještě chleba a k tomu salám s paštikou. Ještě se jim úplně nechce domu. Po snídani se připraví na gothic fotky na hřbitově, který je u zámku.

Elizabeth má na sobě černé šaty s bílými lebkami, černé síťované punčochy, černé návleky na ruce a bílou mašly ve vlasech. Černé stíny kolem očí a černá tužka na oči k tomu černé rty. Klasika. A pohodlné černé boty, které se dají použít na túry.

Freya si na sebe vezme černé tílko s rudou růží, černo červenou sukni, černé punčochy a červené návleky na ruce. Kolem očí má červené stíny a černou tužku na oči, také černé rty. Má na sobě taktéž pohodlné černé boty.

Sbalí věci a vyráží pryč ze zámku na hřbitov. Mají v plánu ještě jeden hrad nedaleko odtud. Navíc je po cestě směrem k městu. Potřebuji další zásoby jídla a pití.

“Už se těším na ten hřbitov lásko. Je tu nádherně a především boží klid.” prolomí hrobové ticho Elizabeth.

“To já taky má drahá lásko. Ano je zde překrásně.” souhlasí Freya.

“Cítím jako bych zde už byla. Jako bych sem patřila. Taky jsi měla v noci tak zvláštní sny?” zajímá se.

“Mám úplně stejný pocit jako ty. Jako bych do těchto končin patřila. Je to vskutku zvláštní pocit.” souhlasí.

Ještě si nejsou úplně vědomy toho, že to jsou jejich vzpomínky. Že je to až moc skutečné. Opravdu se to stalo a není to jen fantazie. Vážně...

***O měsíc později***

Jejich vzpomínky se plně vrátili. A procitli. Jsou opět upírky i hmotným tělem. Teď žijí na svém zámku. Bylo jim dovoleno se vrátit zpět do jejich světa. Nakonec se skutečně, nečekaně poučili.