...┼Náhrobní kámen┼...

Náhrobní kámen...starý a opuštěný...rozpadlý...zarostlý břečtanem. Stojí u něj dívka. Chtěla jsem se ji zeptat proč pláče. Ale pak jsem si uvědomila, že ta dívka jsem já. A že se pozoruji u svého hrobu. Jsem mrtvá? Snad? Že by konečně? Ale proč tedy pláču? Když jsem mrtvá? Že by mé utrpení nemělo mít nikdy konce? Tomu bych se nedivila....

Byla dívka žijící v osudové samotě. Nikoho neměla. Byla jiná. Lišila se od ostatních. Nosila černé viktoriánské gotické šaty s černým korzetem a steelkami. Její bledá kůže zářila z onoho roucha. Měnila se jí barva očí. Její pravá barva očí byla stříbrná. Ale měnila se jí do všech možných odstínů. Do černé, šedé, do hnědozelena, všelijak. Nosila černé tučné oční stíny s černou tužkou a tučné černé rty a černé nehty. Chodila jen v černé barvě. Se stříbrnými doplnky. Ve vlasech nosila černou růži. Která avšak splývala s jejími havraními vlasy. Byla samotářská a introvertní. Ostatní ji nebrali a šikanovali. Trpěla autismem a bipolární poruchou. Takže mívala i chvíle kdy na lidi měla náladu. Vzpomínala na ty časy kdy byla štastná. Běžela, utíkala...Chtěla někam pryč. Jinam. Vše odešlo a zbyla ji jen bolest a vzpomínky. Vychovávala ji od dětství ulice a samota. Trpěla těžkými depresemi. Když byla malé dítko zemřela ji kamarádka. Spáchala sebevraždu. Skočila pod vlak. Jak šel čas tak když ji bylo čerstvých deset let zemřel ji spolužák. Milovala ho. Byla to nehoda. Ten řidič usl za volantem a on vypadl z okna. Zaslechla, že ta nehoda byla na nějakém mostě. Neměl ji avšak rád. Nebavil se s ní. Tak nebyla pozvána na jeho pohřeb. Mrzelo jí to. Zjistila si kde má hrob. Tak za ním po škole začala chodit. Už od narození milovala opuštěná místa, ruiny a zříceniny hradů a zámků. Fascinovalo ji to. Už od narození cítila, že nepatří do této doby a nenáviděla ji.

Milovala historii a zajímala se o magii. Proč se zajímala o magii už od narození? Aby pochopila samu sebe. Snažila se zjistit co vidí,slyší,zná. Hledala odpovědi aby pochopila podstatu svého bytí. Aby zjistila kdo vlastně je. A tak ji jednoho dne jak jinak než v těžké depresi napadla ona myšlenka. "A co si najít jiný hřbitov než je tento?..."...tento už měla prochozený a začal ji snad nudit. To už si nepamatuji. A přeci jen milovala horory a tajemno už od mala ještě dříve než vůbec věděla co je emo nebo gothic natož věděla, která právě bije. Přesně v tento moment začala její posedlost smrtí a hlavně hřbitovy. V tutu chvíli se něco v ní zlomilo snad. Začala vyhledávat temnotu,smrt a tajemno. Temnota ji pohltila. Od toho momentu ji to stále drží. Hlavně fascinace a posedlost smrtí. Do toho spadají i ty hřbitovy. Jak říkám když zemřel tak neměla o existenci emo ani gothic vůbec páru. Měla averzi vůči mužům. Byla znásilněna ve svých patnácti letech zdravotníkem na táboře. Byl opilý až nad hvězdy. Policie ten případ odložila a už se nikdy neozvala. Usoudili, že si to prý vymyslela a už nenapsali. Časem pak byla chvíli něco jako emo a ve třinácti letech se z ní stala těžká gothička. O to více ji začali šikanovat. No čím více ji šikanovali tím více se začala od nich odlišovat. O to více a rvrději si začala stát za svým stylem. Prostě si kráčela s hrdě vznešenou hlavou. O to více nechtěla být jako oni. Začalo to pro ni znamenat i něco jako protest proti společnosti. Protest proti světu. V patnácti letech zjistila, že existuje Marlin Manson. Poslouchala si Emilii Autumn a Mansona. Nosila si výholy...černé oblečení....Ale o to více se uzavřela do své bolesti a do sebe.

Stal se z ní o to více sebevražedný typ. Sebepoškozovala se už od svých dvanácti let. Začala sedávat sama v koutě s knížkou. Uzavřela se do světa samoty a knih. Když ji bylo čerstvých osmnáct rozešel se s ní přítel. Měla jen jeho a kamaráda. Milovala je oba. Ale byla jen s jedním. Nikdo ji nerozuměl a nechápal. No strávila s ním svůj nejdelší vztah snad ze všech. A jediné výročí. Jediné za historii její existence. Nenáviděl ovšem gothic. A gothiky. Podle něj byli gothici zrůdy. Smál se ji za to jak vypadá a šikanoval ji za to. Jenže ho až moc milovala na to aby ho opustila. Byla bisexuální. Toho kamaráda poznala až tak čtvrt roku po tom co se dala dohromady s ním.

Potkali se na jednom sraze. A začali se vídat. Byl to dlouhovlasý gothic. No v té době spíš z fantasy skupiny. Vypadal jako elegantní bezdomovec. Ale bylo na něm něco. Přitahujícího. No pak si našel holku. A doted nevím co se stalo. Rozešli se. Nikdy o ni nechtěl mluvit. S nikým. Milovala oba...Nakonec se vše posralo. S jedním strávila rok a půl než ji poslal do prdele. No díky němu se málem zabila. V té době už měla i několikrát pervitin. Začínala být závislá. Do toho hrozilo, že skončí na ulici. Bydlela s mámou a nevlastním otcem. A ten ji nenáviděl. Tyranyzoval. Nakonec ukončila druhou střední kvůli těžkým depresím a dalšímu antidepresivu. Věděla, že nebude schopna tam dále docházet. Už tři týdny tam nebyla. Měla průser. Nakonec se nezabila kvůli tomu kamarádovi. Už ji zbyl jen on. Nikoho jiného neměla..........

....

Pak přišel na řadu další. Další gothic s dlouhými vlasy. Tento byl zase z deathrockové scény. Měl vlastní darkwave kapelu. Po rozchodě jí s ním bylo lépe. Začínala zase žít. Jenže si s ní hrál. Několikrát ji vojel a po třech týdnech poslal též do prdele. Myslela si, že se půjde snad oběsit. Pak se ji zablokovaly čakry. Takže necítila žádné city a emoce. Možná proto se nešla zabít. Začala chodit na jednu gothickou akci/párty.

A tam ho viděla naposledy....Svou dávnou lásku. Tehdy ho viděla na sraze ještě starší časy než přítel..kamarád...Byla to láska na první pohled. Nejsilnější, kterou kdy ke komu cítila. Zapoměla. Tehdy si říkala, že tak krásný kluk by si ji ani nevšiml natož věděl o její existenci. No na té párty ho nepoznala. Vzniklo propojení. Energetické propojení. Silnější než na tom sraze. Další měsíc zase na té akci. Přišla tam. Byla tam jen podruhé. Ta párty byla smuteční. Vlastně se to ani nedalo nazvat párty. Ticho a nálada jako v hrobě. No dozvěděla se, že je to smuteční a památeční akce za někoho kdo zemřel. Začala se vyptávat kdo, že to vlastně zemřel. No nebyla ráda. Byla to ona její dávná láska. Začala si vybavovat ty staré vize o něm. A vyrazilo ji to dech. Už moc dobře věděla o koho jde. Myslela si, že pukne bolestí. Nestihla s nim promluvit jediné slovo. A tak živě si vybavila jak kolem ni minulý měsíc procházel. Byl tak blízko...a už není. Po jeho smrti se dozvěděla, že ji zachránil život aniž by o tom věděla. K tomu ve dvou směrech. Těsně před svou smrtí.....To ji bude zabíjet navěky....

No hned na to byla znovu znásilněna. Myslela si, že je to kamarád. Zase se zklamala. Dvakrát ji znásilnil. No a necelý půl rok na to ji zlomil ten díky komu se tak půl roku předtím nezabila. Zničil ji. Nikoho jiného neměla.

osmnáct-devatenáct let.

Zůstala úplně sama...Díky němu nezkončila jenom jako úplná alkolička, ale spadla do drog a trávy k tomu. Tak tři možná čtyři měsíce nedělala snad nic jiného než pila,fetovala,hulila. V té partě se bralo všechno až na pervitin a heroin. Tyto dvě věci se tam nebrali protože byli návikové. Ona pak začala jít jinou cestou v těžkých depresích...Začala tak po půl roce brát pervitin. No, ale když zjistila, že nic z toho ji té bolesti nezbaví a že se led kurva prolomil a spadla do pervitinu tak se zděsila. Začala se postupně probírat. A pak když si začala všímat co to s ní dělá a co se z ní tak rychle stalo. Zjistila, že to je v píči. Vyděsila se a začalo se ji to hnusit. Uvědomila si, že psychika se jí možná někdy zlepší, ale když do toho spadne ještě více tak toho se už nikdy nezbaví. Začala přemýšlet a uvědomila si, že chce aby ji bylo lépe. A na tomto si uvědomila, že ji je ještě hůře. Pak si představila jak se denně klepe na další dávky(představa jak by to vypadalo do budoucna). A znechutilo se jí to ještě více. Uvědomila si, že už je dostatečně v prdeli a nepotřebuje být ještě ve větší. Což by byla. Tak zapřemýšlela. Měla ještě sáček a do konce měsíce zbývalo čtrnáct dní. Tak se rozhodla, že je jí líto to vyhodit když už za to utrácela prachy. Rozhodla se tedy, že úplně přestane od prvního dne dalšího měsíce. Což byl začátek září. A že si do konce měsíce možná ještě dá. Ale pak úplně přestane. No přišel konec měsíce a s ním i akce. Na kterou se těšila celý rok. Tato akce je totiž jednou za rok. A jak měla těžké deprese a bylo ji zle od stresu tak, že nebyla schopna jít mezi lidi rozhodla se dát si malinkou lajnu na nervy. Jako rozlučku. A aby byla vůbec schopna vyjít mezi lidi. No hned po ní se poblila. Nakonec skončila na akci. A tam si na wc dala ještě jednu pidi. Po ní se psychicky zhroutila. Tak byla překvapená. Toto se ji na tom nikdy předtím nestalo. Ještě se během té doby předávkovala prášky (antidepresiva). Červenec. Skončila v nemocnici na přístrojích. A během Srpnna se pokoušela oběsit.

A přišlo září a od té doby nefetuje,nehulí,nepije. A už se toho nikdy nedotkla. A nechce to už ani vidět.

No během září se pokusila znovu oběsit. Milovala ho. Nedokázala zapomenout. Na ty zasrané dva roky. Co spolu strávili. Přestala chodit mezi lidi. Uzavřela se úplně. Nebyla schopna jíst ani se na to jídlo podívat. Pořád zvracela a bylo ji zle. Nebyla schopna vyjít vůbec mezi lidi. Bála se jich ještě více než předtím. Přestala lidem věřit úplně. Uzavřela se tak hluboko. Nebyla schopna spát. A její maniodepresivní stavy zešílely. Čtyři hodiny seděla a čuměla do monitoru, než byla schopna si vůbec udělat čaj, který si chtěla udělat před těmi čtyřmi hodinami. A tak dále.

Pak potkala ji. Holku se kterou si padli do oka. Během té doby. Dalo by se říci, že se dali dohromady. Nebyla ale z končin jako ona. Pořád si psali. A pak dívka přestala být online. Na své devatenácté narozeniny se dozvěděla, že už je půl roku nezvěstná. Zhruba tu dobu co nebyla online. Ke konci roku se dozvěděla, že je mrtvá.

A pak přišel on....Dali se dohromady tři dny před Vánoci...byli spolu do prvního února...Pak ji zničil i on.....

Stála jsem u náhrobního kamene....u svého hrobu ve své hlavě... bývám tam pořád....v onom hrobě....u něj...Už dávno jsem zemřela.......