Dívka z vlasy barvy havrana

Bylo jí třináct let když ji zemřeli rodiče. Bydlela na statku kde měli koně,ovce,psy,kočky,kozy. Bydlena pod skálou v horách. U jezera. Když ji zemřeli rodiče ujala se ji jedna rodina o několik kilometrů dále. Měli syna Darsiella. Dívka byla stále v šoku, ale byla ráda, že se ji někdo ujal. Ale stejně byla sirotkem. Spala v podkroví na zemi na kožešinách. Pod dekou. Prostor sdílela s Darsiellem. Jemu bylo sedmnáct. On dělal s tátou tvrdé mužské práce. Sekal dřevo, na topení zabíjel dobytek na jídlo, dojil krávy pro mléko. A ona zase s její novou mámou vařila,prala na valše,šila,uklízela,chodila pro vodu a pracovala na poli a zahradě. V té době na tomto místě se tak žilo. Jinak by lidé v těhto končinách zemřeli hlady,žízní,zimou. Ona se jmenovala Vardielle. Sedláci,farmáři,statkáři. Byli chudí. A jak jinak máme tu i krále a královnu. A bohatou šlechtu.

Královna Afroditere de Lavranterre a král Sidric de La Voicelle měli dceru a syna. Syn už pomalu dospělý muž. A dcera mladá skoro na vdávání. Ale ani jeden nechtěl vládnout. Princezna se věčně toulala po lesích a krajině a lovila a princ se pilně učil šermu a boji. Avšak to byl statný muž tak byl snílek. Žil ve své fantazii a svých snech či představách. Byl nadaný na umění. Maloval své sny a představy a po nocích se vzdělával či hrál po nocích v okně zasněný na loutnu a hrál osamělost své duše se zrakem na hvězdy do temné noci. Zabořen do své samoty a myšlenek. Princezna zase na vzdělání moc nebyla. Byla dravá a neposedná neposlouchala nikoho. Avšak číst a psát uměla. Po nocích byla uzavřena ve světě knih.

Jednoho dne princezna Araviel když běhala po lese narazila na malou chatrč. Zvědavost ji nedala. Šla blíže. Vyplašila hejno vran. Racků a havranů. Vylekala se a zakopla o větev. Ale i to ji nedalo aby tam nešla. Vztala a pootevřela dveře. Byla tam tma i přes to že byl den. Zahlédla malá světélka. Svíce. V matném světle se něco mihlo. Dívčí obličej který lemovali dlouhé černé vlasy. Pohleděli na ni oči. Černé dábelké oči. Černé jako popel. Jako spálená půda ohněm. Vyděsila se, ale něco ji v těh očích pohltilo. Uhranulo. "Co tu pohledáváš?" ozvalo se nemile. "Já..já...tudy šla a tady jsem zabloudila..." vykoktala princezna. "A kdo jsi? No jako chudina tedy nevypadáš."...řekla dívka z vlasy barvy havrana. Princezna nevěděla co se s ní právě dělo. A to ji vyděsilo. Nevěděla co odpovědět. A tak utekla..domů.

Princ mezitím odjel do světa hledat něco co mu v životě chybělo. Nevěděl co to je tak se to vydal hledat. Jezdil tam a zpět končinami světa. Jako vandrák. Jeho dlouhé vlasy barvy slunce...A úsměv..si zamiloval každý. Jezdil přes hory a doly..řeky...pláně...pouště...Pracoval se sedláky,kováři na polích, ale ani to ho nenaplnilo. Tu prázdnotu. Už si nevěděl rady. Maloval krásné ženy a hrál jim na loutnu. Snil. Prázdnota v něm rostla. I když na cestách měl kolem sebe spoustu žen i mužů..dětí cítil se sám. Snažil se svůj zármutek skrývat. Po nocích začal pít a plakat. Po těch letech letech co byl mimo domov se mu začalo stýskat po rodině. Vzpoměl si na svou mladší sestru a na rodiče. Pak se mu do mysli vložili myšlenky o smrti...

Mezitím u něj "doma" na zámku se toho mnoho změnilo. Jeho sestra se zamilovala do dívky z vlasy barvy havrana. Pořád ji navštěvovala v chatrči v lese. Už pomalu nebyla doma. Stali se z nich nejlepší kamarádky a postupem času i milenky. Zamilovali se do sebe. Jejich láska byla silná a úpřímná. Nevadilo jí, že to byla čarodějnice. Učila jí vědu o magii. Mytologii. Rituály. Vše v praxy. Král a královna o ni nevěděli měsíce a syna prohlásili za mrtvého. Stárli a zešíleli. Jejich šílenství neznalo meze. Nechali dceru hledat. Tak byl to jediný následovník trůnu. Našli ji manžela. Lorda von Dersinera. Po dalších několika měsících byla nalezena z dívkou z vlasy barvy havrana jak se milují u řeky v lese. Princezna byla násilně odvlečena na hrad. Stráže vše sdělili králi a královně. Ti ve svém šílenství zapoměli, že ji zaslíbili Lordu von Dersineru. Nechali ji krutě mučit a ostříhat vlasy na krátko. A pak ji nechali před všemi upálit na hranici. Jako čarodějnici. Před svým uhořením vyřkla kledbu. "Všichni budete trpět ve spárech pekla. Za to co jste udělali mne a mé lásce dívce z vlasy barvy havrana. Můj bratr žije a bude zde moudře a dobře vládnout se svou láskou. A tuto jejich lásku nikdo nezničí. Bude tak silná jako síla všeho bití. Silnější než smrt. A brzy přijde vaše záhuba těm jež tu stojí při mé smrti." a proměnila se v prach. Lord von Dersiner jim hned na to vyhlásil válku za to, že nechali zabít princeznu, kterou mu slíbili. Byl Němec.

Její bratr opravdu nedlouho na to přišel s dívkou z malé vesnice. S tou jež ve třinácti letech zemřeli rodiče. Už je to krásná mladá žena. Vzal sebou i její rodinu jež ji adoptovala. Nechal popravit všechny jež se podíleli na smrti jeho sestry. Stal se moudrým a dobrým králem. Zastavil válku s Němci diplomatickou cestou. Německá princezna si vzala nevlastního bratra od ženy krále.