Zkáza planety Vergia

Existoval jednou jeden svět...Jménem Vergia. Jeho panovnice byla lidská dívka jménem Victoria.

Tento svět obývali všemožné bystosti. Lidé, andělé,padlí andělé,upíři,vlkodlaci,sucuby,různí démoni i různí Bohové. Prostě všemožné bytosti...Tehdy žili s lidmi v míru a klidu na stejné planetě.

Victoria tutu planetu milovala...milovava tento svět...A dělala vše pro to aby na něm bylo krásně. Pečovala o něj z celého srdce..z veškerých jejích sil. Všude kvetly barevné květy...rostliny všemožného druhu.. Hory čnící do oblak pokrývala pestrobarevná tráva...A stromy jako by tančily a zpívaly...překrásnou písen života. Skály a útesy nad mořem byli pokryty žlutomodrým hedvábným mechem...jenž hladce hladil chodidla...Mezi stromy létaly motýli...A nad hlavami zpívali ptáci...Ve stromech ukrývali veverky....Vlny moře se tříštily o útesy.

Victoria sídlila v paláci na nejvyšším bodě onoho světa. Na skále čnící až ke hvězdám...V paláci okolo kterého se míhaly planety... a jiné světy. Byla něco jako lidskou Bohyní...světlo a tma. V jejích žilách kolovala jak energie naprosté čistoty tak i energie naprosté temnoty. Půl na půl. Jen svou druhou podstatu temnoty potlačovala v sobě co nejvíce mohla. Protože věděla, že by to nedopadlo dobře..Pro nikoho.

Jen celý svůj život byla moc smutná...Celý život trpěla...Aniž by to kdokoli věděl. Ukrývala to v sobě...nejvíce jak mohla..Nechtěla aby to věděl kdokoli. Jednoho dne když se procházela po hvězdné zahradě svého paláce...Objevil se on...Anděl jménem Lunne. Visel v tom prostoru nad ní s tím nejkrásnějším úsměvem, který kdy spatřila a s těmi nejkrásnějšími oči, které kdy zahlédla. Mihotal těmi zlatými křídly tam a zpět a stále se tak překrásně usmíval. Najednou k ni natáhl dlan a ještě více se usmál...se slovy "Úsměv ti sluší víc..." . Ona jen stála jako omráčena hledíc do těch uhrančivých očí... bledé tváře... až po chvíli si všimla těch nádherných dlouhých vlasů...barvy havrana, které mu spadali do tváře. Cukla ssebou.. A natáhla k němu svou dlan...on ji něžně chytil a vytáhl ji do své náruče...A rozletěl se...mezi oné zářící hvězdy...a oné planety. Takový pocit štěstí nikdy předtím nepocítila....Tak tohle je to opravdové štěstí? Ptala se sama sebe. Začali spolu od oné chvíle trávit více času...A ona začala cítit opravdové štěstí...už jen z toho, že je s ním...Že ho má...On byl jediný koho kdy doopravdy měla...Už se necítila tak sama...prázdná...Ale naplněna něčím..co nedokázala popsat. Stali se jeden druhým...nebo spíše už byli jeden druhým? Měla pocit, že už ho zná věčnost...roky...staletí...A on také...

Zamilovala se...tak jako nikdy v životě...Milovala ho víc než cokoliv...Stal se pro vším..

Její zrak ovšem zaslepil...

Na světě začala válka mezi lidmi a ostatními bytostmi...Tak krutá a zlá..

Andělé s padlými Anděli začaly válčit o moc...Vlkodlaci s upíry se začali nenávidět...A démoni s Bohy se taktéž začali mlátit mezi ssebou... Na lidstvo padlo období zkázy a nekonečně temných časů..

Na svět padla temnota...Nakonec sami lidé začali ničit tutu planetu...A Démoni jim začaly škodit...Upíři začali z lidí dělat své druhy...a zachtělo se jim převzít vládu nad tímto světem...To se nelíbilo vlkodlakům ...tak začali o to víc jít po krku upírům...a succuby začaly brát energii lidem...a několik jich dohnali k sebevraždě..Bohové se rozzuřily a vytvořili z tohoto zničeného, prohnilého světa...tři světy...tři planety..Lidem zůstal tento...vlkodlaci,upíři,sucuby,démoni,andělé a padlí Andělé dostali svět,planetu jménem Saterra a Bohové si přidělili planetu jménem Ommerratessá, nebavilo je být v těchto válkách...chtěli mít klid...