Námořník a jeho pout.

zdar námořníku

jaké jsou tvé plavby?

zlé, temné a bouřlivé

lod se začíná potápět

právě uhodil blesk..

a kormidelník se utopil...

nebo dostal infarkt?

nebo ho spalil blesk na uhel?

Koho to zajímá...koho to sere.

mně ne....

lod se potápí a já plavu zatím nad hladinou...

ale né na dlouho.

konečně...

že by to přicházelo?

vlny houpou s lodí sem a tam.... tříští jí o útesy...

a já musela kurva opět vyplavat na ten zkurvený pustý ostrov...

kde to vypadá jako po zombie apokalypse...

nikde nikdo..

vše na uhel...

země spálená ...

všude kostry a lebky...kosti uhynulých zvířat...

všude cítit pach smrti...hniloby a krve...

Černé zbytky ohořelých stromů...

a havrani a vrány... živí se zbytkama hniloby...zvířat..

a ohořelým masem...neviných malých dětí...

hnijícím zetlelým zbytkem masa...z těch malých tělíček.

Vyhořelé vesnice zdejších obyvatel...

Pustina všude...

jejich chýše..se promněnily v popel a prach...

Vrány a havrani přestávají mít co žrát...

ty mohou odletět do jiných krájů...

Ty nezahynou hlady...

Ale co já?

Že by to konečně přišlo?

Ne ještě ne...ještě jsem nepadla...

Ještě musím setrvat na tomto zasraném pustém ostrově...

A čekat až padnu..

plazit se po kolenou.

A čekat na konec..

až to konečně přijde...

Můj čas odchodu..

Můj čas svobody...

Čas mého osvobození...

Konec té útrpné bolesti což spaluje celé mé tělo, hruď...

Na konec toho pozemského utrpení.