pondělí 16. listopadu 2026

Dešťové kapky, jako slzy


Podzimní den a kapky deště,
do chladu šeptat tvé jméno,
upřímně a hluboce miluji tě,
očividně nám to není souzeno.

Nezbývá nic víc než utrpení,
celou dobu nic z toho nebyla pravda,
nekonečná bolest, které konec není,
krvavě rudých růží mrtvá zahrada.

Mezi hroby na hřbitově listí,
kolem cest černé svítí lucerny,
slzy a bolest, když cítil jsem štěstí,
na stromech sedí černé vrány.

Už brzo padá temná černá noc,
v hrobech lidské kosti a lebky,
maso a kůže dávno hnijí, je jich moc,
ti co zemřeli v důsledku lásky.

Sedím a opět nemůžu spát, je tma,
měl bych dávno ležet ve spánku,
ach, jediné co chci je být s nima,
myslel jsem si, že jsem našel lásku.

Hluk vlastní mysli, musím na to myslet,
rudé křídla motýla, jako krev čerstvá,
všechno to byli lži, tolik uběhlo už let,
tak strašně k šílenství to bolí, duše mrtvá.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃