Je těžší než balvan, údolí stínů
Minulosti, přítomnosti, budoucnosti
O štěstí a lásce, radosti snívám
Peklo a utrpení mých dnů
Cítím se tak sama, mezi stíny
Brzy budu taky pouze stínem
Měním se ve stín, ztracený
Bílé zdi, a temné, zlé dny
Kráčet tím krásným snem
Je to pouze sen, věčný
Trny, jako nože, trhají mou duši
Zmizet, jako dým se rozplynout
Noční můry, neklidný spánek
Slyšet křik na vlastní uši
Jako černou růži, mě utrhnout
Být chladná, jako ledový vánek
Proč se mi to stále děje?
Čím jsem si to zasloužila?
Za co toto utrpení?
Proč se mé tělo chvěje?
Čím to že krvácí žíla?
Za co konce není?
Nejsi tu pro mě, nejsi tu semnou
Láska je jako sebevražda
Nejvíce ze všech tebe miluji
Je to snad vše mou vinnou?
Tvá ignorance, je jako vražda
Bere mi to dech, mé srdce ti daruji
Nemůžu za to, co k tobě cítím
Ale přes měsíc mě to mučí
Nevím proč, semnou nemluvíš
Jsem snad nějakým smetím?
Puká mi hruď, strašně mě to ničí
Jsem ti snad jedno? Vypadá to tak, víš?
Netuším co si mám myslet
Má duše je rozpolcená
Zase těžká, hluboká úzkost
A co ten tvůj přílet?
Má duše je rozpolcená
Zničené srdce, není jako zlomená kost
Šedavé město a kapky deště
Sluchátka v uších, hudbu nevnímám
Vyčerpanost organismu, mysli
Vážně to nestačí ještě?
Jen tebe mám, nebo už nemám?
Všechna světla ve tmě, zhasli
Slzy stékají po tvářích
Nedává smysl, pitomost
Nebo už jsem úplný blázen?
Naše láska není hřích
Cítím tvou přítomnost
Mých slz plný bazén
Tak moc mi chybíš, můj bratře
Hlava plná myšlenek černých
Nevědomost a bezmoc
Ach, proč ubližuješ své sestře?
Kolik zůstalo mi z věrných?
Nepřichází žádná pomoc
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🤍❄