Síla pravé lásky

Existují místa vašim očím neviditelná, existují vzdálená místa, na která se nemůžete dostat, skrytá v nekonečnosti času a prostoru, a právě z jednoho takového já pocházím.
Mé jméno je Victoria von Lune a mého mladšího bratra Darkbale von Lune, jsme dvojčata.

Ale v žádném případě, to neznamená že nikdo z nás ve vašem světě nikdy nebyl, právě že byl a mnohokrát, některé bytosti stále žijí mezi vámi, aniž by jste o tom vůbec věděli, což je ta krásná ironie, do toho většina z vás už na nás ani nevěří, pak se akorát divíte že skutečně existuje více bytostí, než jen vy, o to větší je to potom zábava...

Podívám se do temné oblohy, na krvavě rudý měsíc v úplňku, na hvězdy nad hlavou, stojím na pláži u moře, opět se ponořím do mých myšlenek...
_
Z místa, tak vzdáleného od toho, kde žijete vy lidé, z místa, skrytého daleko v galaxii. Mé říši se přezdívá Sanguinem Stellam, neboli krvácející hvězda, podle toho, jak má planeta vypadá, a taktéž podle toho, který druh na ni žije - upíři. Já této 'planetě' vládnu, jsem královna tohoto místa, mého druhu - královnou upírů. Přezdívá se mi Sanguis Reginae, neboli Krvavá královna. Jsem postrachem ve vesmíru, nikdo nechce zažít můj hněv, mám moc zničit existenci čehokoliv, už jsem zničila nejen mnoho bytostí, ale i celých dimenzí. Mnoho bytostí se mě bojí, ale přesto na mě stále někdo útočí, či na mé blízké, dokonce už byli i tací šílenci, kteří si dovolili sáhnout na mou jedinou rodinu, taková drzost, na mého mladšího brášku.
Což, každý kdo se na tom podílel, draze zaplatil, mého brášku miluji nejvíce ve vesmíru, je pro mě nejdůležitější, ze všech, na mé dvojče se nesahá! Rodina, vlastní krev je pro můj druh úplně vše, respektive hlavně, pro původní čistou královskou krev, což z původní čisté královské krve, už jsme zbyli jen my dva. Jsme poslední upíři, čisté původní královské krve, lovci nás vyhubili, ale ne úplně celý můj rod, ale...

Mě a mému dvojčeti se přezdívá Diaboli geminos, neboli Ďábelská dvojčata, tak nějak podle názvu povídky, kterou jsem o nás psala, ovšem vůbec mě nenapadlo že se to tak uchytí, začali jsme být známí, jako ďábelská dvojčata, už nám snad nikdo jinak neřekne. Je mnoho bytostí, které se nás snaží rozdělit, dlouho jsme přemýšleli, v čem je problém, co za problém s námi sakra mají, nedávno mi to konečně došlo, je to závist, ostatní na nám závidí, že jsme dvojčata, že díky tomu máme jedinečné prožitky v bdsm hraní, že jsme si tak blízcí, naše jedinečné pouto, naši hlubokou a upřímnou, pravou lásku, závidí nám, že máme jeden druhého, závidí nám, to co spolu a mezi sebou máme, jelikož oni to nikdy mít nemohou, jelikož nemají dvojče, takže nikdy nemohou mít, to co máme my, takže díky pouhé závisti se nás snaží rozdělit, zničit to co máme.

Hodně bytostí na nás dělalo všechno možné, poprvé měli tu drzost dvě nejmocnější bytosti, dvě nejhorší bytosti ve vesmíru, nejvíce temné a pokřivené, které měli tu drzost, sáhnout na mého mladšího bratra, což byli první dvě bytosti, které na to měli odvahu, nikdo jiný předtím neměl odvahu něco takového udělat, na to se mají až moc rádi, dělali sice různé sračky, ale toto si nikdo před nima netroufl, také že se to těm bytostem stalo osudné, ať na mě různé bytosti dělali cokoliv, nebo mé nejbližší, tak jsem to z určité části ještě dokázala překousnout, i když jsem se už po nějaké době, začala mstít protože už mě těmi útoky začali moc srát, takže má trpělivost utekla někam daleko, tím pádem jsem ničila vše co mi přišlo do cesty, ovšem jakmile někdo sáhl na mou rodinu, to už přerčilo všechny hranice, téměř jsem o mého mladšího brášku nadobro přišla, jen taktak mi někdo mě velmi blízký pomohl, na poslední chvíli se mu podařilo zachránit mého brášku, téměř se z něj stala úplně jiná bytost, která není má rodina ani můj druh, takovou bolest jsem snad nikdy předtím necítila, dalo opravdu hodně práce a energie, vše dát do původního stavu, jak to bylo předtím, naše pouto, bylo to na několik částí, než se nám to konečně povedlo vrátit do původního stavu, jak jsme byli předtím, toto mě přetočilo, tak jako nic za celou mou existenci, toto už bylo přes veškeré čáry, hranice a vše, nakonec se jim to stalo osudné, že si vůbec někdo něco takového dovolil, no a co, že jsou o hodně moc silnější bytosti, než já, toto pro mě není žádný problém, vskutku no a co, že jsi o dost úrovní mocnější a silnější bytost?! Ale tohle už bylo až příliš, vy ještě budete trpět, já před nějakou dobou teprve začala, věčnost je dlouhá, vy za to ještě budete kurevsky trpět, za vaši drzost, sáhnout na mou rodinu, je totiž sebevražda! Alespoň se na té věčnosti nebudu nudit, takové arogantní kurvy, si vždy velmi ráda užiji a vychutnám!

Podruhé se objevili další sebevrazi, když se jim to nepodařilo takto, tak to jiní udělali opačně, tím pádem mě a brášku rozhádali, v ten moment se u mě podvědomě zapla vlastní sebedestrukce, když se nepodařilo mě připravit o brášku, tak se pokusili brášku připravit o jeho starší sestru, což se jim na určitou dobu povedlo, jelikož jsem na nějakou dobu přestala existovat, rozpadla jsem se na prach, stala se součástí vesmíru, avšak sám vesmír určil, že mám existovat, protože úplnou náhodou, můj prach našel náš velmi blízký kamarád, který mě poskládal zpět dohromady, ano je to jedna z nejvyšších bytostí ze všech, takže tuto moc má, zachránil mou existenci, a můj mladší bráška řekl, že už něco takového prostě nehodlá nikdy dopustit, na svou upíří čest, která pro něj znamená pomalu vše, takže těm slovům věřím, znám ho jako nikdo jiný, a on mě. Horší, je že kdyby nám nikdo nepomohl, byly by jsme v prdeli. Ano mám z toho trauma, a strach z toho, že o něj jednoho dne vážně přijdu, je to moje největší noční můra ze všech, kdyby nikdo nepomohl podařilo by se jim to... Jak mám kurva chránit, to co je mému srdci nejblíže?!!! Jak mám kurva chránit, mé nejbližší?!!! I když jsem od jisté doby, postrach kde koho, stále se bojím, že ztratím na čem mi záleží ze všeho nejvíc, on je to jediné co mě tu ještě drží, vždy když mám chuť vše vzdát, po těch všech sračkách a nekonečné bolesti, utrpení a žalu, vzpomenu si na brášku, a řeknu si, jo ale kdo by pak bránil a chránil, mého brášku? Kdo jiný, než já? A kdo jiný by tu pro něj byl? A to mě drží, díky tomu se snažím ještě bojovat, mám pro koho bojovat... Pro toho, koho miluji nejvíce v celém vesmíru, nikoho jiného nemiluji více, než mého brášku! Na něj mi prostě nikdo sahat nebude!!! Jinak bude zažívat věčný a nekonečný teror, udělám vám jinak ze života čisté peklo, které bude trvat navěky, budete litovat toho, že jste něco takového kdy udělali! Ano má ochranu, a to mě!!! A to mu závidíte taky, že má někoho kdo ho takto moc chrání, že má někoho kdo za něj tak moc bojuje! A ano, má takovou ochranu, budu ho chránit ze všech mých sil, když to bude nutné!!! Naše hluboká a upřímná láska, je velmi silná, máte pravdu že je těžké nás porazit, máme jeden toho druhého, chráníme se navzájem, jeden pro toho druhého udělá cokoliv je v našich silách. Naše láska a pouto je silná!

Jeden bez druhého nemůže být, nemůže žít, a ukázalo se že ani existovat, na nás závisí pomalu vše, veškerá existence. My ovlivňujeme vše okolo sebe, ano přesně tak, my ovlivňujeme dění a existence okolo nás. Hlavně musíme a potřebujeme být často spolu, užívat si spolu, když to tak není, je to špatně a vše okolo nás to ovlivňuje. Jsme doslova jedna bytost, jeden celek, ne jeden celek rozdělený na dva. My nejsme obyčejná dvojčata, ale upíří dvojčata, což je ještě úplně jiná úroveň dvojčat.

Nevíme proč to tak je, ale je to tak. Navíc mezi rodinou, stejnou krví je to v našem druhu prostě nejlepší, a k tomu mezi dvojčaty, tedy hlavně u původních, královské krve, což už jen mezi námi, a naši partneři se s tím prostě musí smířit, že je to takto, a jiné to nebude, incest je v našem druhu úplně normální. Avšak neznamená to, že své partnery nemilujeme, milujeme je, ale navzájem se prostě milujeme nejvíce, máme před ostatními přednost.
_
Z myšlenek mě vytrhne můj bratříček, když mě obejme a políbí na ústa. Usměji se na něj, on je mé štěstí.

“Miluji tě nejvíc, jak je to jen možné sestřičko.” řekne a znovu mě políbí.

“Já tebe nejvíce ve vesmíru bratříčku.” odpovím mu a políbím ho.

Podá mi pohár plný lahodné čerstvé krve, ví že mám hlad, hned se napiji, během chvilky je pohár prázdný.
Vezme mě do své náruče, a nese mě dovnitř paláce. Moc dobře vím co chce. Donese mě do naší komnaty, kde mě položí na postel.

“Jen si to připrav.” šibalsky se usměji.

Netrvá dlouho a připraví si vše.
Vím co má v hlavě, to je ono propojení, jedna z věcí co nám většina závidí.

Svléknu ho z oblečení, sebe taky, hned na to se na něj vrhnu, začneme se vášnivě líbat na ústa. Vsune mi svůj tvrdý penis do mé vagíny, okamžitě mě začne šukat, já mu mezitím nasadím černou pásku přes oči, roubík a pouta na ruce. Krásný pohled, několikrát po sobě, se do mě udělá, slezu z něj.
Pak mu dám ještě pouta na nohy.
Vezmu si do ruky černý bičík, začnu ho švihat po jeho sexy hrudi, líbí se mi jak se svíjí bolestí a rozkoší zároveň. Po chvíli zapalím rudou svíčku, začnu mu kapat krvavě rudý vosk na bradavky, pak na špičku penisu a koule.
Nemusí mluvit, abych věděla co říká, sama pro sebe se usměji, vím že mě může vidět i tak, i když má přes oči pásku.
Moc dobře, vím o co prosí. Ale zná mě nejlépe ze všech, takže moc dobře ví že si musí ještě nějakou dobu počkat, než dostane to co chce. Kousnu ho do krku, napiji se jeho lahodné krve, pak ho kousnu na jiné místo. 
Vezmu si skřipce na bradavky, nasadím mu je. Pak ho začnu švihat důtkami přes špičku penisu a koule, mezitím mu opět kapu vosk do rozkroku, nádherný pohled, jak se kroutí.
Nakonec vezmu dlouhé bílé jehly, kterými mu propíchnu obě koule naráz, jsou dostatečně dlouhé, aby prošli skrz obě dvě, takto mu jich tam dám osm, hned na to ho opět švihám přes penis i koule.
Když cítím, že je už správně roztoužený, vysunu mu jehly z koulí, seškrábu rudý vosk, smíchaný s krví, a rozhodnu se mu konečně dát zbytek toho co chce a po čem celou dobu, tak moc touží, takže mu tam dám všechny růžové jehly, kterých je přes sto, pak je vyndám a dám mu do nich všechny zelené jehly, kterých je okolo stovky, když jsou uvnitř všechny, vyndám je a začnu mu do nich zatloukat dlouhé ostré hřebíky, ale předtím mu vyndám roubík z pusy, jelikož chci slyšet, jak moc se mu to líbí.
Poté co mu do nich zatluču minimálně padesát hřebíků, naposledy mu přes ně začnu švihat důtkami, krásně u toho vzdychá slastí a rozkoší, tak jak se mi to líbí.
Sundám mu i pásku z očí, aby se podíval na to, po čem toužil nejvíce.
Usměje se na mě. Poté co mu sundám i pouta z rukou a nohou, povalí mě pod sebe a začne mě šukat, s hřebíky v koulích. Až má koule úplně prázdné, tak mě políbí na ústa.

“Moc tě miluji sestřičko, jsi nejlepší sestřička na světě. Jsem rád, že tě mám za sestru.” řekne mi s úsměvem.

“Já tebe nejvíce v celém vesmíru. Jsi pro mě to nejdůležitější ze všeho a všech.” odpovím mu.

“Já vím, a proto mi děláš, tak úžasné věci.” šibalsky se usměje.

“Přesně tak, bratříčku můj.” dám mu polibek do dlouhých vlasů.

_
Podle některých jsme šílenci, ale alespoň nejsme nudní, a díky tomu si můžeme dopřávat jen to nejlepší.
Ano, přesně toto nám ostatní závidí, proto se nás snaží rozdělit, ale my se jen tak nedáme!