Okno do hlubin

 

Utíkat a nevědět kam
Koho já mám?
Prázdnota uvnitř duše
Bolestí řvát tiše

Minulost, jako černý stín
Který mě pronásleduje
Ať jdu kamkoliv

Není úniku, není pomoci
Hledět na hvězdy do noci
Mám pocit, že z toho
Brzy zešílím, utrpení mnoho

Toužit po konci
Ale konec je v nedohlednu
Ztrácet se v myšlenkách

Píseň větru v korunách stromů
Chtít se vrátit zpět domů
Popel a prach, to zbylo ze srdce
Se smrtí držet se za ruce

Jenže někdo nemůže zemřít
Takže jediné co zbývá
Je věčný život v bolesti

Planety a hvězdy
Staré a nové křivdy
Stále to samé dokola
Cítit se jako mrtvola

Kéž by vše bylo jinak
Jenže minulost nejde změnit
Vzpomínky se ztrácí v mlze

Zpěv ptáků tam někde venku
Bojovat za lásku
Co jiného zbývá, než bojovat
Nenávidět nebo milovat?

Ono jde jedno z druhým
Být jiný než všichni okolo
Za odlišnost se platí krutě

Ledové plameny vášně
Krev rudá, jako třešně
Tekutina život dává
Smrtka se směje a mává

Jak se otáčí planeta země
Někde ve vesmíru
Osamělá a přesto nikoli

Černá propast bezedné nicoty
V opuštěném kostele, staré noty
Temná melodie starých varhan
A písně smrti vran

Vrány na náhrobních kamenech
Těch, co umřít mohou
Ti tu tiše navěky spí

Závoj černé tmy
Zahaluje mrtvé stromy
Půda je pod nohama suchá
Po dešti zase dýchá

Topit se pod hladinou moře
A sledovat slunce skrze vlny
A natahovat k němu ruku