Od nenávisti k lásce

...
Anime - Vampire Knight
Pár - Kuran x Zero
Typ - FanFikce
Žánr - Yaoi, Upíři

(Bude to z pohledu Kurana.)

Seděl jsem v parku u rudých růží. Je nádherná noc. Nemohu na slunce to by mě zabilo. Tak trochu nejsem člověk. Musel jsem opět myslet na Zera. Trochu mě mrzí, že mě tak moc nenávidí. Yuuki mě miluje, ale já ji nedokážu dát lásku. Je to milá dívka, ale opětovat city ji nemůžu, ani nevím proč, ale je to tak. Místo toho mám v hlavě pořád toho ďáblíka s bílými vlasy. A možná i v srdci? Kdo ví?

Jsem zmatený sám v sobě. Jakoby můj život neměl smysl. Jaký je vůbec smysl života? Už žiji vskutku dlouho. Žiji přes 300 let. Pocházím z hlavního rodu. Mé jméno je Kuran Kaname.

Proč ho nemůžu dostat z hlavy? Každou chvíli na mě útočí a snaží se mě zabít. Jenže já jsem silnější, než on. Já jsem upír a on člověk. Ano, jistou dobu jsem ho nenáviděl a chtěl aby byl mrtvý, ale něco se změnilo. Nevím kdy ta čistá nenávist přešla. Místo nenávisti mě začal přitahovat. Což je divné, já vím. Je sexy. Navíc co vím, neměl dokonalý život, ale to ani já. Postupem času jsem zjistil, jak mi je podobný. Také ztracen sám v sobě, ale taky ztracená duše v tomto prohnilém světě. Je mi smutno. Cítím se sám. Osamělejší, než kdy jindy. Nevím co se semnou děje. Ty krásné fialové oči. Utopil jsem se v nich? Nebo ne? On mě nenávidí, ale já ho nenávidět přestal. Spíš je mi ho líto. Začal jsem cítit, že mu chci pomoci s jeho samotou. No vlastně i má samota je nesnesitelná. Z přemýšlení mě vytrhl známý pach a zvuk zbraně. Otočil jsem se a nedaleko ode mě stál Zero. Ty jeho překrásné oči. Jak asi vypadá nahý? Hlavně ta vůně jeho krve.

”Ty si nedáš pokoj, že?„ musel jsem si rýpnout.

Zamračil se na mě. Ale on si vážně pokoj nedá. Nevím jestli dokážu odolat touze ochutnat ty krásné rty a také tu krev. Ale ty ústa mě lákají víc, což je divné když jsem upír co? Ale je to tak. Přistoupil ke mě a zbraň namířil na mě. Je mi jasné, že v ní budou stříbrné kulky. Relativně se v nás vyzná. Je z rodiny lovců upírů. Ale je zvláštní, že mě ještě nedokázal zabít, jako skvělý lovec.

”Až tě zabiji bude to úžasný pocit.„ odpověděl mi, jak jsem čekal.

Ach, proč mě musí tak moc přitahovat zrovna lovec? To je hrůza. Postavil se přímo naproti mě a zbraň mi dal k hlavně. Naše pohledy se střetli na několik vteřin. Projel mnou zajímavý pocit, který nedokážu popsat. Najednou prudkými pohyby jsem se dostal k jeho rtům a políbil ho. Nevím proč jsem to udělal, ale jeho výraz ve tváři stál za to.

”Už před nějakou dobou jsem tě přestal nenávidět.„ pronesl jsem.

Jeho výraz vypadal vtipně, ale hned na to jsem posmutněl, protože on mě nenávidí. Nějak mě začalo bolet u mého upířího srdce. Co se semnou děje? Zmatek. Proč jsem ho políbil? Ale přitahuje mě. Ne Yuki, která mě miluje. Jí vskutku nemohu dát lásku. Mám ji rád, jako nejlepší kamarádku. Je to milá dívka, ale necítím k ní to co ona ke mě. Přestože mě to mrzí.

”Ale já tebe nenávidím Kurane. Vždy jsem tě nenáviděl.„ tato slova celkem zabolela.

A opět na mě mířil zbraní. Když ho nemůžu mít ať mě klidně zabije. Můj život stejně nemá smysl a věčnost v samotě mě nebaví. Jako bych ztratil chuť žít. Asi jsem divný, ale žít přes 300 let, jen s "rodinou" bez lásky a někým pro věčnost je moc deprimující a pochmurný.

A on je jediný ke komu jsem začal něco cítit. Mé chladné srdce ožilo. A to právě k osobě, která mě k smrti nenávidí a snaží se mě delší dobu zabít. Ironie, že? Cítit náklonnost k někomu kdo vás chce zabít. Sám to nechápu. Když mi mířil na hlavu tak jsem vstal a opět ho políbil na sladká ústa. Najednou jsem pocítil, že jeho rozkroku se to líbí. Mě taky. Nedokázal jsem se ovládnout a rukou mu zajel do kalhot, začal mačkat jeho vzrušené mužství. Očividně nechápal, jak reagovat. Musel jsem ho zaskočit. Místo toho, aby mi hlavou prohnal stříbrnou kulku, začal slastně vzdychat. Pistole mu spadla na zem a já se rozhodl ho dostat do mé komnaty, přestože mě velmi láká ho vojet v rudých růžích. Bylo by to kouzelné, ale preferuji raději mou černou rakev či černou postel, při svíčkách. A v komnatě mám vlastně pár růží. Rudé jako krev, černé jako noc.

Dítě noci co se zamiluje do lovce upírů? Nedává to smysl, ale je to pravda. Od nenávisti k lásce. Vypadá to, že jsem se do něj skutečně zamiloval. Problém je, že nenávidí upíry po tom co mu zabili rodiče. K tomu se zná od dětství s Yuki a jsou si velmi blízcí. Občas Yuki závidím, že ji má rád ale mě vůbec.

Vzal jsem si ho do náruče a vzlétl k oknu sídla mé komnaty. Černými křídly jsem mával vzduchem a prostorem kolem nás. Mezitím jsem ho líbal a fialovoočko s bílými vlasy krásně sténal do mého obličeje. Kdo by řekl, že lovce upírů by vzrušoval upír?

Vzal jsem ho k sobě a položil ho na postel. Divím se, že se nebrání. Ale zbraň zůstala dole, takže mi snad nehrozí nebezpečí. Líbí se mi jak tu tak bezmocně leží. Pohybem ruky jsem zapálil svíčky ve svícnech. Nádherně osvětlena má jest komnata. Na zdech obrazy z různých dob, ve kterých jsem žil. Na některých obrazech jsem i já. Také lidské lebky, jako výzdoba. Plameny svící osvětlují jeho. Nad postelí mám vycpanou vránu a chovám netopýry. Dokonce mám i hady, ale pavouky ne. Také zde mám rudé a černé růže ze zahrady.

Usmál jsem se a přišel k posteli. Asi jsem se zbláznil, ale do něj. Ležel tam, jako omámený. Pozoroval mě svými nádhernými oči. Začal jsem ho vášnivě svlékat ze zbytečného oblečení. Během pár vteřin, byl nahý. Avšak kupodivu i já. To mě mile překvapil. Začali jsme se líbat. Na to, že mě údajně nenávidí je jako dravec plný vášně. Ale za to jsem rád. Povalil jsem ho pod sebe a líbal tu krásnou hruď. Něžnými, ale dravými polibky. Slastně sténal. Když jsem si všiml jeho vzrušeného mužství, přesunul jsem se do jeho rozkroku ústy. Jazykem jsem jezdil po špičce velkého penisu. Sám jsem vzrušením bez sebe. Začal jsem ho kouřit a prsty si hrál s jeho koulema. Podle zvuků se mu to líbí. Chvílemi jsem špičku skousl mými tesáky. Nevydržel to a udělal se mi do pusy. Vše sperma jsem spolkl. Poté jsem mu dal rovnou dva mokré prsty od slin do jeho nádherného zadečku. Během chvilky se mi povedlo najít jeho citlivé místečko. Poznal jsem to dle hlasitého výkřiku. Zaměřil jsem se na ten bod.

”Uhmn...Už to ne-nevydržím..Kurane! Pojď do m-mě...! Prosím!„ ach, je tak rozkošný, když prosí.

Vytáhl jsem prsty. Nenechal jsem se víc pobízet a vnikl do něj až po kořen. Nějakou dobu jsem počkal, než si zvykne na mou velkou chloubu.

”Dě-lej Kurane! Prosím!„ vyjekl.

Jen co to řekl, začal jsem se rychle pohybovat v tom sexy tělíčku. Jeho otvor je krásně vlhký. Kdyby nás teď viděla Yuki, její výraz by stál za to. Ale bohužel miluji Zera a s tím nic neudělám. Přitahují mě muži a ženy vůbec. Rozhodl jsem se mu to konečně říct. Už to v sobě dusím moc dlouho. Avšak čekám odmítnutí.

”Miluji tě Zero!„ pronesl jsem při šukání toho úzkého vlhkého otvoru.

Pocítil jsem, jak se tělo pode mnou škublo a stuhlo. Takovou reakci jsem čekal. Ale teď jsem vnímal jen nahé spocené tělo, jak slastně sténá. Nedokázal jsem se udržet a svými tesáky se zakousl do jeho krku. Ta krev chutná nejlépe za celou věčnost. Lepší krev jsem doteď neměl. Sykl bolestí. Hned na to jsem se zakousl do mého zápěstí a dal ho před jeho obličej.

”Pij jestli chceš. Máš možnost jít se mnou cestou věčnosti. Nemusíš se cítit sám. Ani jeden. Chci vyléčit tvou samotu.„ pronesl jsem k němu nabídku.

Normálně bych nedal na výběr, ale on je jediná výjimka. Překvapil mě, když začal pít mou krev. Toto jsem od něj vskutku nečekal. Toto už vůbec. Když se svými ústy odpojil od mého zápěstí řekl něco co mě dostalo.

”Taky tě miluji Kurane a tvou nabídku být ti po boku na věčnost přijímám. Chtěl jsem tě nejprve zabít, protože jsi upír. Ale poté byl důvod, že jsem se zamiloval do upíra. Do tebe.„ toto mě zahřálo u mého mrtvého srdce.

Hned na to se začal měnit ve stejné dítě noci, jako jsem já...