Můj temný strážce

(Po delší době je tu příběh, který není yaoi ani z anime ne. Je to příběh, podle mého života. Vlastně si z toho, můžete vzít příklad, abyste neudělali tu samou chybu, jako tehdy já. Toto si budu vyčítat do mé sladké smrti. Ovšem to skoro všechny mé příběhy, když nepočítám anime a ostatní mé fanfikce. Asi přišel čas, kdy ze sebe musím dostat, alespoň nějakou část, kterou v sobě dusím. Dalo, by se říci, že toto je asi nejvíce bolestivé. Přestože můj život je jen samá bolest, zklamání, žal, utrpení, plný hořkých slz. Ani sama nevím, proč to sem píšu, když to normálně nedělám.)

Seděla jsem ve své komnatě a opět myslela na něj.
***
Už mnohokrát mi zachránil život, přestože jsem s ním v životě nepromluvila jediné slovo. Viděla jsem ho dvakrát v životě. Už je to pár let co zemřel či zmizel.
***
Něco, jako vzkaz pro tebe, přestože se to k tobě asi nikdy nedostane, ale musím to ze sebe konečně dostat...
***
Tak moc toužím po tom, tě znovu vidět. Vím, že se to asi nikdy nedozvíš, ale mé city k tobě jsou hluboké. Bolí mě, že jsem tě tehdy neoslovila. Budu si to vyčítat snad do mé smrti. Jsi můj temný anděl, který mě chrání ze stínů. Už si mi zabránil v mých pokusech o sebevraždu. Proč mě vlastně chráníš? Jako malá jsem o tobě, měla mnoho vizí. Vzniklo mezi námi pouto. Vím, že si to pouto zesílil. Musel sis mě tehdy všimnout, jsou věci, které mě v tom utvrzují. Tak moc, bych chtěla vrátit čas a oslovit tě. Vzpomínám na tebe pořád. Už zase se mi slzy hrnou do očí. Moje tělo se třese. Chtěla bych zemřít. Vrhnout se do náruče smrti, ale je mi jasné, že by si znovu zasáhl. Znovu zabránil mé slastné smrti. Avšak, jsi mrtvý nebo živý? Toť je ona otázka, která mi nedá spát. Zabila bych se, ale nevím zdali jsi opravdu mrtvý. Kdyby se náhodou objevila možnost s tebou promluvit, tak ji nechci propásnout. Nevím, proč toto vlastně píšu, když je to zbytečnost.

Mé černé polodlouhé vlasy mi smáčí slzy. Ukaž se mi zase, můj temný anděli, byť přes astrál. Občas mi přijdeš do snu, když spím. Aspoň ve snech mohu být na chvíli s tebou. Nemohu na tebe, přestat myslet. Mám tě plnou hlavu. Plnou hlavu a srdce. Je to zvláštní co jsi se mnou udělal. Stačil jeden pohled na tebe. A pak druhý, ten byl poslední. Jsou to šílené muka. Je mi hrozně smutno. Cítím to propojení mezi námi. Jsme něčím spoutáni, jen nevím čím. Mám na nás vzpomínky z minulých životů. Jen, tentokrát nám není přáno. Ah, co mám dělat? Tak moc mě to ničí uvnitř mě. Vím, že nejsem svatá, ale toto mi přijde, už moc. Nikdo není úplně svatý. Tvé zlaté vlasy, ty mě chráníš ze stínů, prostě to vím. Cítím tvou přítomnost, přestože u mě fyziky nejsi. Ale, prostě vím, že jsi u mě. Chtěla, bych zemřít, ale vím, že by jsi tomu opět zabránil ať jsi mrtvý, nebo živý. Nevím jak to děláš. Je to zvláštní, naše pouto. Sice nevídám tvůj astrální obraz, teď už, ale občas mi chodíš do snů. To je jediné, kde můžeme, alespoň na chvíli být s spolu. Nebo, aspoň já s tebou. Kdyby to šlo, spala bych napořád, abych mohla být navěky s tebou.

Hladit tvé vlasy, tvé tělo, líbat tvá ústa. Cítím se hrozně. Šílím bez tebe, víc a víc. Nikdy se mi nestalo, něco až takového jako s tebou. Ano, mohu si za to sama, protože jsem za tebou tehdy nešla a neoslovila tě. To mě bude srát navždy. Další možnost možná nikdy nedostanu, přestože o ni prosím ty roky snad úplně vše. Démony, bohy, celý vesmír, prostě všechny bytosti, kterých je vážně mnoho. Ten kdo má magické schopnosti, či ví něco o věcech ohledně magie, tak ví, že tyto světy, dimenze, bytosti existují, avšak je v dnešní době mnoho lidí, kteří na to vůbec nevěří a hned tě označí za blázna, který věří v něco co neexistuje. Ano znám mnoho mágů a sama mám od narození mnoho magických schopností. Takže jsem napojená na různé dimenze i bytosti. Ano, vždy to existovalo, ale lidé v dnešní době si na to nepamatují. Staré civilizace dokázali komunikovat s různými bytostmi. Kdyby moje modlitby, byly vyslyšeny, byla bych vděčná. Opět spatřit tvou tvář. Mít možnost se tě dotknout. Mám v plánu se zabít. Tentokrát mi v tom taky zabráníš? Ano, už dál nemůžu. V tomto pekle to dál nevydržím.

V hlavě totik otázek na, které asi nikdy odpovědi nedostanu. Nebo snad ano? Je to zvláštní. To pouto mezi námi. Mám na nás vzpomínky z minulých životů. Vím, že to pouto vzniklo, už hodně dávno. Nějak úplně v jiné dimenzi. Ale cítím, že se známe, o mnoho déle. Odněkud jinud, než je lidský svět. Nevím jak tě najít. Je mi smutno. Po tobě. Žiješ? Opravdu žiješ? Nebo to říkají aby mě to nebolelo? Abych se nezabila? Nevím. Potřebuji tě a nevím proč. Viděla jsem tě dvakrát v životě a nepromluvila s tebou jediné slovo, ale přesto mě to sejmulo tak jako snad nic. Ano, je to divné. Sama tomu nerozumím. Stále se snažím zjistit o tobě víc, ale už ne od lidí. Vlastně teď spíš o nás a našem poutu, propojení. Víc, než o tobě. O tobě jsem něco zjistila, alespoň něco málo o tom jaký jsi byl. A ti, kteří znají nás oba, tvrdí že jsme stejný. A já bych souhlasila, přestože tě neznám. Když se to tak vezme. Jsi můj temný strážce. Díky tobě se, některé moje magické schopnosti probudili a zvýšili. Vím, že jsi to udělal ty. Dokonce mi někdo řekl, že tě možná znám ze všech nejvíc a nejlépe. I když je to přes astrál. Je to vážně možné? Cítila jsem kdysi i tvé doteky a objetí i když jsi u mě fyzicky nebyl. Vždy když mi bylo nejhůř a nikoho neměla, měla jsem jen tebe. Proč mě chráníš? Co je mezi námi za pouto? Takovéto pouto, především toto pouto je vskutku silné. Nikdy jsem takový druh pouta s nikým neměla. Ty jsi jediný se kterým mám tento druh propojení. Doufám, že budu mít šanci tě znovu vidět a cítit tě fyzicky. Cítit, že jsi skutečný. Cítit tě přes astrál, není jako cítit hmotné tělo. Vážně prosím celý vesmír o tu možnost. Dohání mě to totálně k šílenství.

Prosím, přijď ke mě... V jakékoliv podobě...