Mlha

Zrovna jsem se přestěhoval z města na venkov do jednoho malého domečku. Je hned u lesa.

S mým partnerem jsme se rozhodli žít na vesnici. Máme tu menší zahrádku a nedaleko je jezero. Je zde oproti městu boží klid.

Mé jméno je David a můj partner se jmenuje Lukáš.

Pozemek byl levný. Což nám přišlo zvláštní, ale za tak krásnou cenu no neberte to. Avšak kolují zde zvláštní povídačky, ale my jim nevěříme. Přeci jen na vesnici bývají různé zvěsti, legendy a tak podobně, že? Takže kdo by tomu věřil.

Teď tu žijeme zhruba čtrnáct dní a nic divného se neděje, takže vesnické kecy a žvásty jak se dalo čekat.

Vážně jsme si toto místo zamilovali. Je jaro a otepluje se. Zima byla krutá, ale to jsme ještě žili ve městě. Je zde mnoho kopců, skal, řek, potoků a jezer. Nádherná příroda. Vše začíná růst a kvést.

***
Ležím a posteli a nemohu usnout. Můj partner spí jako beránek avšak já ani za boha nemohu spát. Jako by mě něco drželo vzhůru. Po pár minutách začnu mít pocit, že se dusím. Nemůžu dýchat jako by mi někdo drtil plíce v hrudi. Na to, že měsíc osvětloval náš pokoj, teď je tma jako v kryptě.

Zvednu se z postele a jdu k oknu. Avšak není tam skoro nic vidět. Tak hustou mlhu jsem snad nikdy neviděl. Najednou se na okně objeví divný hrozivý obličej. Je slyšet vytí vlků jak zpívají svou píseň. Začínají se objevovat černé stíny co mají rudé oči. Mám pocit, že je to jen noční můra avšak, když se objeví ta obří věc, krev mi ztuhne v žilách. Je to vysoké asi dvacet možná třicet metrů. Je to černé a má to hrozivě obří tlamu a špičaté velké zuby, krvavě rudá křídla či co to vlastně je, osm párů rukou či jak to nazvat s dlouhými drápy a zelené oči co svítí až mám pocit, že z toho brzy oslepnu. Natáhne to své paže k našemu domu a celý dům se ocitne ve vzduchu. To už se probudí můj miláček a když to uvidí, začne křičet hrůzou.

”Vážně se tu dějí divné věci! Nebyli to jen hloupé kecy! Oh, bože!„ křičí vyděšeně.

Ale to už z celým domem letíme vzhůru do skály. Všude je krev...

Ale co přišlo teď je ještě horší. Objevily jsme se na místě, kde jsou pod našimi nohama kostry, lebky. Hromada lidských kostí a mezi nima i "živí" lidé jako my. Zrovna jedna z těch zrůd usekla hlavu svým drápem nějakému muži a všude vystříkla krev, která mi skončila na obličeji. Až se mi udělalo zle a pozvracel jsem nad tím pohledem. Ta stvoření kolem nás trhají lidi na kusy, všude je samá krev, vnitřnosti, teď dokonce jedna z nich snědla něčí srdce a jiná číši mozek, či střeva...

Jedno z těch monster nás popadlo do svých chapadel a já už jen vidím jak vyrvala srdce z hrudi mé lásky... A snědla ho... Jediné co ještě stihnu říct... Když padne mlha, utíkejte co nejrychleji pryč... Možná vám to zachrání život...