Krvavá láska ( MikaYuu )

 ...

Anime - Owari no Seraph
Pár - Mika x Yuu
Typ - FanFikce
Žánr - Yaoi , Upíři
...
_____
( Můj úplně první pokus o něco na moje jedno z mých nejoblíbenějších anime Owari no Seraph a především na MikaYuu ^_^ moje dvě lásky milovaný ^_^ Tak doufám , že mě hned nepošlete s tím někam xD A doufám , že se vám bude tato FanFikce líbit xD ^_^ A jednou za čas to chce nějakou tu menší změnu ať nepíšu úplně vše jen na Naruta , co ? xD ^_^ Tak přeji příjemné počteníčko ^_^ )
_____

To , že jsem se do něj zamiloval jsem poznal dávno předtím než se ze mě stal upír. Bohužel si mě vybrala královna upírů Krul Tepes. Aniž bych vůbec stihl říct mu co k němu cítím. Královna upírů si mě vybrala jako svého hlavního sluhu do svého zámku. Vůbec ji nezajímal můj názor jestli vůbec stojím o to být upírem. Já a Yuu jsme přátelé od dětství. Sirotci , kteří přežívali spolu avšak někdo se rozhodl nás rozdělit. Yuu zůstal úplně sám a já byl odvlečen do paláce Krul . Avšak nikomu z paláce jsem o něm neřekl a doufám , že mu nic neudělají. Zde musím dávat pozor na co myslím. Časy jsou zlé. Upíři chytají lidi a dělají si z nich otroky a především je chytají a berou je do svých paláců kvůli krvi. Docela se bojím o mou lásku. K tomu ze mě udělala upíra před pěti lety a i když jsem se snažil sebe víc odolat vůni lidské krvi a zhoršujícímu se hladu nedokáži se už nadále ovládat. Hlad je silnější než já. Už i já prahnu po lidské krvi. Miluji tu lahodnou chuť krve. Moje lidskost zmizela a už jsem poháněn jen chtíčem po lidské krvi. Jsem monstrum. Ale po těch letech mi to přestalo vadit a stal se ze mě plnohodnotný upír , který se zrodil z šlechtické krve. Chodíme unášet lidi do našich sídel. Některé uneseme , některé zabijememe a některé proměníme v upíry - naše sluhy. Postupem času jsem to začínal milovat a přestal se tomu bránit. Avšak lidé se postupně začínali bránit a tak začala vznikat válka mezi námi upíry a lidmi. Ale nedokázal jsem přestat myslet na něj. To prostě nešlo. Na mou jedinou lásku Yuuichirou Hyakuya občas jsem si říkal , že ho musím najít. Že ho musím vidět , ale to není tak jednoduché jak se může zdát. Mé jméno jest Mikaela Hyakuya . Takto jsem seděl ve svém pokoji v paláci a hleděl z okna na krvavý úplněk a hvězdy v černé obloze noci a myslel na něj . Modlil jsem se aby byl stále naživu. Ani nevím jestli ví , že já nejsem mrtvý . Že já žiji. Tolik mi chybí. Ale koho vskutku nenávidím je Ferid Bathory. Je to takový arogantní zmrd , kterého vskutku nenávidím. Ale musím přiznat , že Krul Tepes jsem si nakonec oblíbil . I když jsem tomu nevěřil , že by to vůbec někdy bylo možné. Jsem pod její ochrannou. Proměnila mě v upíra když mi bylo sedmnáct let. Teď je mi dvacet dva let , ale vypadám stále na sedmnáct a to už se nezmění.

Seděl jsem tak u toho okna a chtělo se mi brečet. Ach , jak moc chci brečet ! Otevřel jsem okno a zmizel do noci. Potřeboval jsem na vzduch. Běžel jsem přes lesy , louky , pole kam mě jen nohy nesli. Sice jsem mohl použít své schopnosti , ale chtěl jsem běžet po svých. Měsíc měl barvu krve. A mě začali téct slzy po tvářích. Bylo mi hrozně smutno. A jestli ho už nikdy nemám spatřit tak to raději zemřu ! Jestli mám žít bez něj tak raději zemřu ! Slunce mě může zabít. Běžel jsem skoro celou noc. Jsem upír co zešílel ? Mou hruď svírala hrozná bolest , že jsem měl pocit , že moje mrtvé srdce pukne bolestí. Běžel jsem kolem skal a byl připraven shořet na slunci. Blížil se východ slunce a já běžel dál a dál... Když pomalu začínalo vycházet slunce tak jsem najednou ucítil jak mě někdo chytl za ruku a strhl mě ze slunce. " Mikaela?" ozvalo se. A já se prudce otočil. A vytřeštil jsem své krvavě rudé oči " Yuu ?" vydechl jsem překvapivě. " Miko ! Ach , Miko ty žiješ!" a vrhl se mi kolem pasu. A já jen vyjeveně stál. Stál tam jako socha bez jediného pohybu. Vůbec nic jsem nechápal. Nechápal jsem co se to právě stalo a děje. Ach , ta vůně. Ta vůně ! Začali se mi ukazovat moje tesáky. V životě jsem necítil lákavější vůni ! Ničí krev tak lahodně nevoněla ! " Miko ! Miko jak ?" vyjekl Yuu. Posmutněl jsem. Už dávno nejsem člověk. Ale po chvíli " Na pij ! Potřebuješ se napít!" a natáhl ke mě ruku. " Ne ! Ne ! Já nemohu !" vyjekl jsem vyděšeně. Jeho krev tak moc voní ! Jestli se ji dotknu tak se nedokáží udržet a zabiju ho ! " Pij ! Nechci vidět jak trpíš Mikaelo!" a stále ke mě nahatoval svou ruku. " Já tě nechci zabít ! Kdybych měl dál žít bez tebe to raději zemřu!" vyprskl jsem. " To proto jsi se chtěl právě usmažit na slunci?" vypadlo z něj. " Jo ! Proto jsem chtěl zemřít ! Já... Já.. Já tě miluju Yuu !" vyletělo ze mě ani nevím jak. V tu chvíli ke mě Yuu přistoupil a hluboce se mi zadíval do očí a potom mě políbil " Já tebe taky ! Miluji tě Mikaelo ! Neopouštěj mě ! Nikdy tě nechci ztratit ! Na pij , prosím. Potřebuješ to lásko!" tohle jsem už vůbec nečekal.

" Nikdy tě nemám opustit jo ?" ušklíbl jsem se. A v očích se mi zablesklo. " Ne ! Nikdy ! Bez tebe bych žít dál nechtěl !" a působil , že se každou chvíli rozbrečí. " A chceš jít po mém boku věčností ?" znovu se mi zablesklo v očích. Navíc v těchto časech bych to udělal nejspíš tak i tak pro jeho ochranu před upíry. Jsem si vědom toho , že nás budou pronásledovat jak upíři tak lidi. " Ano chci ti být po boku klidně na celou věčnost. Hlavně už nikdy nechci být bez tebe... Myslel jsem , že jsi mrtvý .... Vlastně jsem tu dnes chtěl sám zemřít Miko..." tohle mě dojalo skoro k slzám. " Já se o tebe celé roky bál. Bál jsem se , že už nežiješ , že tě nikdy už nespatřím... " posmutněl jsem , ale moje dávno mrtvé srdce jako by opět okusilo život. Pevně jsem ho objal. Láskyplně. Ale neuvědomil jsem si v tu chvíli , že jako upír mám o mnoho větší sílu než lidé. Ale naštěstí jsem stihl včas uskočit " Ehhh , promiň !" vyděsil jsem se " Jsi v pohodě?" zahleděl jsem do těch jeho překrásných očí " Ano. Teď už jsem v pohodě když tě opět vidím !" a usmál se. Jeho úsměv zářil jako slunce. " Ale je to vskutku ironie... Oba dva jsme se na tomto místě chtěli oddat smrti a zemřít. A místo toho aby jsme zde oba zemřeli se zde potkáme..." zamyslel jsem se , ale potom se štěstím usmál. Byl jsem tak moc rád a šťastný , že to nešlo ani popsat. " Vypadá to , že jsme se měli opět shledat..." usmíval se Yuu. " Vážně to chceš? Být jako já Yuu?" zvážněl jsem . Nechci mu udělat něco co si nepřeje. A už vůbec mu nechci ublížit ! " Ano skutečně to chci má lásko ! Chci být jen s tebou už od dětství !" a působil šťastnější než jsem ho kdy viděl.

Přistoupil jsem tedy k němu rychlostí , kterou ani nepostřehl. Okamžitě už jsem ho držel ve svém náručí a začal jsem ho líbat na ty jeho sladké rty... Ach , ta jeho krev úžasně voní ! Opět se mi začali objevovat moje tesáky... Olízl jsem mu ouško , krk ... A už jsem se mu s chutí zahryzl do krční tepny.. To je lahodná krev ! Sál jsem a sál tu božskou krev... Až bylo jeho tělo téměř bezvládné v mém náručí v tu chvíli jsem svými tesáky prokousl mou tepnu na mém zápěstí a má rudočerná krev mu stékala do jeho úst... Yuu po chvíli začal ze svých rtů olizovat mou krev , tak jsem mu své zápěstí přiložil přímo k jeho ústům... Yuu jednou svou rukou chytl tu mou a pořádně začal pít mou krev... Takto pil mou krev kolem deseti minut... Když jsem cítil , že už to stačí opatrně jsem ho odnesl hlouběji do jeskyně kde jsem ho jeho tělo šetrně položil na zem a sedl jsem si hned k němu. Nevím jak dlouho trvala proměna u mě... Moc si z toho nepamatuji. Jeho tělo se přestalo hýbat , jeho zelené oči se zavřeli. Takto jsem u něj seděl a ani na krok se od něj nepohnul. Nevím jak dlouho jsem u něj seděl , ale jeho tělo se začalo zmítat v křeči než konečně otevřel své oči , které teď mají stejnou barvu jako ty moje - krvavě rudé. " Jak se cítíš můj milovaný?" vydechl jsem starostlivě. Yuu se chvíli rozhlížel kolem sebe " To jsi ty Mikaela ?" tázal se mě " Ano můj milovaný Yuu to jsem já Mikaela" a políbil jsem ho na ústa a pohladil ho v jeho černých vlasech a musel jsem usmát štěstím. Já s mou největší láskou vstříc temné věčnosti , ale společně ! Venku brzy zapadne slunce. Tento den utekl nějak rychle. " Až zapadne slunce půjdeme na lov. Potřebuješ se nakrmit můj miláčku určitě cítíš hlad..." pronesl jsem a položil si jeho hlavu do klína. " Jsi má krvavá láska " promluvil Yuu. " Od teď se musíme vyhýbat lidem , ale ještě více upírům. Řekl bych , že po mě už pátrají a jestli ne tak brzo začnou. Musíme se skrývat ve stínech a nenechávat stopy..." pronesl jsem zamyšleně a smrtelně vážně. Ne , že bych měl úplně strach , ale musím přiznat , že možná to bude strach. Přeci jen když šlechticové upíři krve chtějí vaši hlavu. Ale v tu chvíli mi něco blesklo hlavou. Vdát se přímo před vládci pekel. Udělat posvátný svazek upírů určitý rituál. Chtěl jsem ho hned ošukat , ale vím , že nejprve nutně potřebuje lidskou krev. Konečně zapadlo to odporné slunce. Ta otravná žlutá koule jak tomu říkám já. Vzal jsem mého miláčka za ruku a vyšli jsme z jeskyně do krásy temné noci. Políbili jsme se a rozeběhli se do krásy noci...

Běželi jsme přes skály , lesy , louky , pole rychle , ladně , lehce jako vítr...Byla překrásná temná noc .. Rudý měsíc v úplňku barvy krve a obloha plná hvězd... Doběhli jsme k lidským úkrytům před námi lovci noci... Před námi monstry prahnoucími po teplé lidské krvi. Použili jsme naši upíří schopnost neviditelnost. Splynuly jsme s temnými stíny a vrhli jsme se do lidského úkrytu ... Poháněny naším krvavým chtíčem , naším nekonečným hladem , hladem po té božské lahodné rudé tekutině co se nachází v lidských tělech... Rychle jsme všem lidem v úkrytu vysáli veškerou krev z těla a svými tesáky ostrými jako břitvy jim rozstrhali hrdla a potom jsme jako vítr neviděni zmizeli zpět do noci... Takto jsme vyhladili několik úkrytů. Nakonec se nám hluboko v hustých temných lesích vysoko ve skalách podařilo najít opuštěný dost starý zámek daleko od všech a kupodivu zde není žádná známka ani po upírech. " To je skvělé ! Úplně opuštěný zámek a bez žádných upírů ! Jen celý pro nás dva !" jásal jsem radostí. To by mě ani nenapadlo , že budeme mít takové štěstí ! " A především je hodně špatně dostupný pro lidi ..." podotkl Yuu a usmíval se. " Pojďme si ho prohlédnout lásko " pronesl ke mě Yuu. " Mile rád Yuu to jsem měl taky v plánu " a vzal jsem ho za ruku a tak jsme si šli prohlédnout náš úlovek. Zámek byl poměrně velký. Mnoho pokojů , sálů , komnat ... Ještě k tomu byl původně vybavený , postele , skříně , stoly , židle , velké křišťálové lustry , koberce , povlečení , polštáře a peřiny i původní dobové oblečení.. Staré obrazy visící na chodbách , ale i v komnatách.... Našli jsme i vchod do podzemí zámku kde jsou tajné chodby a také místnosti vězení , staré mučírny ... A pak jsme tam Kostnici a opodál něco jako obrovskou hrobku. Nahánělo to hrůzu pomalu i nám a to jsme upíři. A nakonec jsme zde objevily pár místností se starými dřevěnými polorozpadlými rakvemi " Tak v těchto rakvích se moc nevyspíme " prohodil jsem " No to asi moc ne . Musíme to přežít v posteli... " dodal Yuu... A tak jsme se z podzemí zámku dostali zpět nahoru...

Tam jsme si vybrali tu nejtemnější komnatu , kterou jsme si upravili a zůtulnili z věcí co jsou zde k dispozici. Když jsme dali přes okna velké černé těžké závěsy , které nepropouští denní světlo z venku ulehli jsme vedle sebe úplně nahý do postele. Oba jsme cítili , že venku začíná svítat my upíři to nějak prostě cítíme. " Souhlasíš Yuu , že uděláme posvátný rituál upířího svazku před pány podsvětí ? Je to něco jako upíří svatba avšak upíří svatba je ještě něco trochu jiného. Tento starý pradávný rituál je mnohem silnější a dalo by se říci , že tento posvátný rituál nás ještě posílí a lehce změní..." zeptal jsem se ho " S tebou mile rád " odpověděl mi. To se mi ulevilo , protože chci mít jistotu , že když na nás zaútočí staří upíří šlechticové budeme mít proti nim šanci vyhrát... " Dobrá tak dnes o půlnoci" rozhodl jsem. A tak jsme vedle sebe v objetí usnuli. Probudili jsme se když už byla temná noc a tak jsme zmizeli ze zámku na lov lidí a opět vyhladili několik úkrytů a povedlo se nám uskladnit pár litrů lidské krve na rituál a stihli jsme se včas dostavit zpět do zámku. Oblékli jsme se celý do historického černého oděvu zde ze zámku , vzali šest černých svící a nádoby s krví. Když jsme začali s rituálem zjevili se nad námi tři bytosti " Vítejte náš jediný pane " promluvili ke mě a já je vůbec nechápal... " Vrátil jste se náš jediný pane. A jsme rádi , že se vám povedlo najít vaši dávnou ztracenou spřízněnou duši náš pane..." a najednou jsme si vzpomněli. To my dva jsme jediní majitelé tohoto zámku , to my dva jsme právoplatnými a jedinými knížaty podsvětí... A naše láska je nekonečná a věčná....