Ztracený blázen někde tam

 

Ztracená hvězda co spadla,

se znovu objevila na nebi.

Asi jsem se zbláznila,

v náruči smrti coby.

V náruči smrti ztracena,

v temnotě oblaku,

v začarovaném kruhu uvězněna,

v radiaci mraku.

Ztracený blázen co se zbláznil,

v temnotě,lásce a nenávisti.

Co v sobě se ztratil,

je možné, že dostane opět pěstí.

Díky své blbosti sám nakonec zemře,

mrak slepoty zakryl oči.

Srdce s mozkem řve,

že svět se naruby točí.

Vše je naopak a naruby,

svět zvrácenosti a bez času.

Nakonec si vytrhám vlasy a vylámu zuby,

bez sebe drásající se po masu.

Kopu si vlastní hrob pro obě nohy,

do rakve se sama právě ukládám,

schovávám se do husté mlhy,

srdce v sázku dávám.

A sebe samu ztracenou v beznaději,

pak už nikdy nenajdu.

Blázen co se zbláznil sebe peklu daruji,

z temnoty pekla do temnoty pekla právě jdu.

Stejně už tam jsem....

Ztracena na dně....

V beznaději bez času....

Už je jedno co se stane....

Jdu ke konečné cestě

a možná úplně jinam.

A možná už tam někde jsem....