Stála uprostřed vesmíru
a dívala se na svět
co ležel pod jejíma nohama.
Chtěla žíti v míru,
a nebýt ten zvadlý květ,
byla Ďábel s rohama.
Chtěla cítit radost a štěstí,
nepadnout na dno,
nechtěla neštěstí,
nebylo ji radno.
Přišel on a zase odešel,
už vážně nechtěla žít,
ale najednou jako vánek tiše přišel,
možná začne jinou cetsou jít.
Bojí se další bolesti,
že ji zase ublíží.
Možná budou vážně štastny,
bez těch obtíží.
Chtěla odejít, přestat žít,
možná tu nakonec ještě chvíli bude....
Kdo ví?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃