středa 5. srpna 2020

Poetická smrt



Bouře jak krásná,

poetická,

vášnivá.

Magická jak vzácná,

křehká,

živá.

Vítr se zvedá, ševelí,

do noci,

temnoty.

To smrt tu dnes velí,

né proroci,

ani znění noty.

Obloha bílá jak led,

mlha,

mramor.

Umřeš tady a ted,

drahá,

na mor.

Zahalena v bílém plášti,

závoji,

od krve.

Zemřeš v zášti a dešti,

miluji,

srdce to rve.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃