Stopy od krve v písku, sněhu
podzimním listí
Cesta nezná slitování ani něhu
osud nejde zastavit lstí
Nevím kam ta cesta vede
bude to překvapení
Možná to Ďábel mne svede
už neprosím o slitování
K Bohu se dávno nemodlím
je mrtvý
O tobě už nesním
jsi sen krvavý
Jsi žiletka či sklo
co řeže hluboko do srdce
Dělá se mi mdlo
zabil jsi ho prudce
Nejsi med, ale trní
ani růže květ
Co voní
Byl jsi můj svět
Světlo na konci tunelu
záchraná vesta
Na Olšanech si ustelu
byl jsi jediný ze sta
Komu mé srdce patřilo
kdo pomohl mi vždy
Tohle mě zabilo
dopustil ses vraždy
Byl jsi jediný
koho jsem tu měla
Nejsi nevinný
byla to rána z děla
Která proletěla mnou
mojí hrudí
Jsi vzpomínkou dávnou
ten kdo soudí
Ale uvědom si,
že nejsi žádný soudce
Zabil jsi
citů rance
Změnil ses, takhle
Tě neznám
Hle!
Nakonec zůstaneš sám
Ale né chybou ostatních
ale tou tvou chybou
Padá sníh
nikdo nezůstane s tebou
Když se nezměníš...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃