Oči a uši

Vidíš? Slyšíš? Tma a ticho jako v hrobě. Všude černá tma nic neviděla ani neslyšela. Kde to jsem? Šátrala temnotou naslepo. O něco zakopla. Ozvala se rána jako z děla. Ozval se hřmivý dunivý rámus. Vyděsila se. Černé peklo. Noční můra. Sakra kde to jsem? Jak jsem se tu ocitla? Proč nic nevidím? Proč nic neslyším? Ptala se sama sebe v duši. Nic si nepamatovala. Vůbec nic. Chaos a zmatek. Něco zaslechla. Kroky? "Kdo je to? Je tu někdo?" promluvila někam do vzduchu.

Odpovědi se samozřejmě nedočkala. Jsem tu sama? Strachem se třásla. Zachrčení a zadrnčení něčeho kdesi. Byla úplně dezorientovaná. "Je tu někdo?" pokoušela se zjistit nějaké vodítko. Třeba pro začátek jestli je v tom hrozivém pekle sama. Zakašlání a ty dunivé kroky se přibližovali. Ucítila na své kůži dech. Takže nejsem sama. Zhrozila se ještě více.

Přítel to asi nebude. Došlo jí. Měla dlouhé krásné vlasy. Avšak tady tak nevypadali ani kdyby zde bylo světlo. Jak dlouho tu jsem? Blesklo jí hlavou. A kdo jsem? Jak se vlastně jmenuji? Z přemýšlení ji vytrhla prudká škubavá bolest. "Au!" zaječela. Myslela si, že má po hlavě. Ozval se divný zvuk. Seděla vzpřímeně. Někdo ji rval za vlasy. A tím ji i držel. Bolelo to. Hrozně to bolelo. Ozval se divně skřípající lehce cinkající zvuk. A vlasy padali k zemi. Nůžky? Co to bylo?

Strach a bolest jak ji rval za vlasy. Do tváře té osobě neviděla. Byla tu tma jako v hrobě. Neslyším, nevidím! Strachem už ani neslyšela. Zalil ji pot a husí kůže. Ucítila nečekaně ostrou bolest na kůži ruky. Něco ji začalo stékat z kůže. Co je to? Krev? Že by krev? Kdo je to? Proč mi ubližuje? Chtělo se ji plakat či řvát bolestí. Klepali se ji veškeré nervy v těle. Měla hrozný hlad a žízen. "Kdo jsi?" snažila se opět zjistit kdo je její tyran a věznitel. Avšak zase marně. "Drž hubu ty malá čubko." zaburácel tím neznámím prostorem neznámý hlas. Cože? Co to znamená? Jen ji došlo, že je to asi muž. Dle děsivého hrubého hlasu.

Počůrala se strachy. V tu ránu přišla další hrozivá bolest. "Auuu!" tentokrát už zařvala. Její nářek se rozprostřel do prostoru. Něco ostrého ji seklo do obličeje. A znovu a znovu. Krev stékala proudem. Hned na to ji něco zajelo do oka. Zaječela znovu. Něco ostrého a špičatého ji rylo do oka. Najednou ten ostrý pocit přešel na její ústa. Krev tekla...Rozřezal ji ústa skalpelem a oko propíchl šroubovákem.

"Jau"" vykřikla. Potom ji kleštěmi přichytil jazyk a uřezal ho. "Už konečně budeš držet hubu! Štětko!" zajásal radostně. S děsivým hlučným smíchem. Zlomil ji ruku. Kost nádherně křupla. Pomalu se začínal dostávat do té slastné euforie. Šílenství. Jak nádherný pocit šílenství a její stav beznaděje a utrpení. Miloval tento úžasný pocit který nejde popsat slovy. Miloval tu krásu něčí bolesti a utrpení. Našel si konečně novou hračku na hraní. Ty ostatní hračky mu už zemřeli. Po třech měsících má novou obět' na jeho zábavu a potěšení. Ach, konečně.

Nebyla zdaleka jeho první obětí. Miloval to. Jeho šílenství ho fascinovalo. Kdo by řekl, že i on sám se sebepoškozoval. Miloval bolest. Psychopatie. Dávalo mu to pocit boží euforie. Jen co ji ostříhal na krátko a vypích ji oko a propíchl ušní bubínek, rozepl si kalhoty. Vzrušovalo ho jak na něj dopadali kapky a proudy její krve z jejího rozřezaného obličeje. To vzrušení se nedalo vydržet. Stál mu už nějakou dobu. Rozerval ji roztrhané oblečení a vrazil jí ho do zadku. Další úporná bolest. Stále nic neviděla a neslyšela. Tma,bolest,urputná bolest, temnota. Kde to jsem? Proč mi to dělá? Co se to děje? Hrůzou ani nemohla nic. Ztuhlé celé tělo strachy v křeči. Smích. Ozval se burácivý šílený smích. On se směje? Proč? O to více ho to vzrušovalo a bavilo.

Její řvaní ho sralo. Zrovna její ano. Smál se, že nemůže ani dutat a může jen tiše trpět. V podstatě nemohla ani plakat. Ucítila bolest na zádech. Šukal ji do prdele tak rychle, že div neměla rozdrcené orgány. Roztrhl ji ucho a řezal ji do zad. Něco křuplo. To ji jen rozdrtil prsty v drtičce. Nádherná slast. Boží pocit. Cítil se jako Bůh. V té slastné rozkoši si zapálil cigaretu a vyfoukl hustý dým. "Konečně držíš hubu! Krávo malá! Nemůžeš řvát co?!" euforií div nepraskl. Zase se počůrala. "Ty prase odporný! Slízej to!" seřval ji.

Vytáhl péro z její prdele a nakopl ji do zad. Provazem ji přiškrtil a nohou ji hlavu zarazil do jejích chcanek. "Lízej čubko!" řval. Chtělo se jí blýt. Tyran si jen neuvědomil, že když ji vyřízl jazyk tak to nemůže slízat. Neměla čím. "Aha ty vlastně nemáš jazyk!" zasmál se v šílenství psychopatye. Tma a ticho. Divná únava. Ve zbytcích jejích sil začínala usínat. O to více do ni kopal. Pořád krvácela. Všude louže krve. Ztratila ji mnoho. Snažil se ji nutit k rozkazům. Avšak dívka už neměla síly. Spánek. Co je to? Tak mne zabij. Dokonči to. Říkala si dívka pomalu v bezvědomí. Snažila se vzpomenout si na své jméno. Marně. Byla v amnesii. Světlo. Kde se tu vzalo světlo? Šla černým prostorem za světlem. Najednou už necítila žádnou bolest. Nic. Jen se viděla jít za světlem.

"Kurva hejbej se" řval na ni. Ale ona už nevnímala. "Kurva! Vstávej!" ječel na její mrtvé tělo. "Dohajzlu! Tahle mi umřela moc brzy!" nadával. "Kurva jedna! Moc dlouho nevydžela." byl vzteky bez sebe. "Potřebuji jinou. Novou a lepší" mluvil si do vzduchu. Tak se šel naštvaně umýt a odešel domů. Tam přemýšlel o nové oběti. Nějak nemohl usnout. Převaloval se tam a zpět. Už měl novou představu o nové oběti. A dokonce více nádherných představ jak mučí své oběti dle své fantazie. Vysnil si děvče s modrými vlasy a šedými očimi. Ale kde takovou najít? Vzpoměl si na emo srazy ze kterých už kdysi pár měl. Teď jen najít tu správnou pro jeho uspokojení. Pak si vysnil ještě nějakou z růžovými vlasy a nějakou s rudo-blond vlasy. Vše to měli být menší postavy. Miloval drobné výstřední dívky. Ty ho uspokojovali nejvíce. Ano malé roztomilé dívky to bylo jeho. A už měl zase chuť mučit. Boží představy mu nedali spát. Představy jak skučí bolestí v louži krve a krčící se strachy. Ano to miloval. Tuto noc nespal.

Ráno vstal a šel na lov. Už byl nedočkavostí bez sebe. Bylo temné mlhavé ráno a ještě tma. Vzal si své vybavení a vyrazil. Už se nemohl dočkat na nové oběti. Štěstí mu přálo. Bylo vhodné počasí. Hustá mlha kde se každý ztratí. Měl výborný zrak. Procházel klidně ulicemi města. S takovým klidem to byste nevěřili. Na první pohled působil jako úplně normální slušný muž. Na první pohled byl i sexy urostlý svalnatý chlap. Idol všech žen. Měl delší černé vlasy. A působil společensky a bohatě. Což pro něj bylo ideální protože v dnešním světě jdou ženy především po penězích a sexu. Tak peníze mu nedělali problém těch on měl.

Vlastnil vilu a chatu a většinu města. Takže peněz opravdu měl dost. Jak tak procházel mlhou tak zahlédl zelený záblesk. Přiběhl tiše blíže. A bingo! Byla to malá drobná dívka se zelenými vlasy. Vytáhl hned z kapsy kapesník napuštěný ředidlem a kyanidem a hbitě ji to přiložil přes obličej. Přes ústa a nos. Dívka usnula rychle. Rychle vytáhl šátek a zavázal ji oči. Pak ji odtáhl do sklepení jednoho z domů co vlastnil. Tam s ní flákl o zem a šel lovit dál. Dnes měl vážně štěstí. Tentokrát to byla dívka z modrými vlasy. Jeho fantazie vzrostla. Rychle vytáhl roubík a zaryl jí ho do držky a opět zavázal oči. Tato zkončila ve sklepení se zelenovlasou.

A šel si konečně opět hrát. Dívka ještě spala a druhá uspána nebyla. Té rozvázal oči a hned na to jí je vypíchl.

Tma a kroky. Co se to děje? Bolí mne oči. Proč nic nevidím? "Kdo jste?" pronesla vyděšeným hlasem do vzduchu. Té si teď nevšímal musel ještě vyrvat oči spící. Napíchl je na nůž a snědl je. Pak snědl i druhý pár očí. Ano miloval tu chuť krásných očí. Bolest ostrá bolest na kůži. Co se to děje? Já chci pryč! Kapky té slastné rudé tekutiny dopadali na zem. Začal tu krev olizovat z jejího těla. Tak lahodná chuť života. Liboval si. Ostrá příšerná bolest na prstech. "Au" zařvala. Uřezal ji s tak božským pocitem prsty na ruce a pak ojedl maso okolo prstů. Dobrůtka liboval si. Miloval mladé šťavnaté maso a tu lahodnou chuť krve. A pak ji v šílenství podřízl hrdlo a začal po proudech pít její teplou lahodnou krev. Miloval ten pocit když mu ta dívka umírala v náruči. Miloval vůni pach smrti. Cítil se při tom jako Bůh. Boží nádherný pocit když je mučil a ještě krásnější když umírali. Tentokrát se v té euforii neudržel a zabil ji moc brzy. Ojedl veškeré části jejího mrtvého těla zůstali jen kosti a vlasy.

Druhá se začala hýbat. Tma a chichot. Kdo se chichotá?

Pokoušela se vsát. Ale hned na to ji koplul do zad. Cinkající zvuky. Co je to? Něco padá k zemi. Ale co? Nic nevidím. Něco někdo se dotýká mé hlavy. Něco se dotýká mých vlasů. "To hrozně tahá" zařvala. "Drž hubu píčo! Vykuř mi ho!" přikázal a rozepl si kalhoty. Přitáhl ji hlavu ke svému postavenému péru. Narval jí ho do huby. "A pořádně šlapko" zařval na ni příkazem. A začal ji patřičně hýbat hlavou. A pak jí ho zarazil pěkně do prdele a mezitím co jí šukal ji řezal do zad skalpelem a pálil svíčkou. "Jau! Ty parchante!" ozvalo se prostorem. "Drž hubu a nebo krásně řvy!!" pronesl s dunivým smíchem. Cítil se více než jako Bůh. Pocit vzrušení a naprosté euforie prostupoval celým jeho tělem. Blašenost. Miloval ten pocit šíleným smíchem se smál ve svém šílenství. Sám ďábel byl jeho pánem. Když ji pořádně vyšukal rozdrtil ji holenní kosti v drtičce. A rozdrcené maso snědl. Vzrušovalo ho jak křičela bolestí. Její křik se mu zrovna zamlouval. Pak ji uřezal uši a pil její krev. Tahle mu chutnala více než ta předtím. Krev stříkala všude proudem. To ho ještě více vzrušilo. Pálil její kůži až do puchýřů a smál se na celé kolo. Byl blahem bez sebe.

Nakonec ji zavřel do pece a upálil za živa při největším žáru. Během dvou hodin byla upečená. Potom si pochutnal i na jejím těle. Pečené mladé maso též miloval. Pak se blaženě šel umýt a převléci a odešel domů. Blížila se šestá večerní hodina. Rozhodl se uspokojeně jít spát. Blahem usl. Blížila se půlnoc a on se prudce z ničeho nic vzbudil v sedě. Svíralo se mu hrdlo a cítil jako by ho někdo dusil. Nemohl dýchat. Tak se malátně vydal k zrcadlu. Když se k němu přidušeně dobelhal a zahleděl se na svou tvář zahlédl na svém krku rudý otisk. A pak zděšením zalapal po dechu. V odraze v zrcadle za ním stáli všechny dívky, které zabil. Ale ne v těch nádherných podobách, ale jako z hororu. Prudce se otočil za sebe a byli tam! Najednou mu rukou prolétla sekera a ruka odletěla pár metrů od něj. Něco mu rozdrtilo nohy. Skácel se k zemi. Teď on sám ležel ve vlastní krvy. Zrcadlo puklo a jeden velký střep mu usekl hlavu. Teď tu leží sám mrtev.