Dívka

Dívka pláče, sedí,

na svou lásku vzpomíná.

Po nocích bdí,

svět už nevnímá.

Jednu cigaretu za druhou zapaluje,

po ruce žiletky.

Na ruce vyřezané, že miluje,

chce vrátit čas zpátky.

Její láska v hrobě spí,

na kopci na hřitově.

Přemýšlí jak se na vždy uspí,

její myšlenka v hlavě.

Do kůže vyryto jeho jméno,

krev stékala s kůže.

Ach ano, ano,

uvadá jako růže už ji nic nepomůže.

Snad už jenom smrt....