Čas mrtvých dnů

Jednou nohou v hrobě,

díky tobě.

Pod noční oblohou,

v hrobě nohou.

Procházet se po hřbitově,

vrtáš mi hlavě.

Jeden hrob druhý hrob,

v dáli běhá sob.

Černé šaty až na zem,

do hrobu pudem.

Bílá kůže,

v srdci trny růže.

Černé stíny a uhelnaté rty,

v těle hroty.

Růže černá v mrtvolných dlaních,

se samotným Ďáblem na saních.

Dívka v rukou pekel,

v ruce držela skalpel.

Podřízla Satana,

nebyla jím dostatečně milována.

Hledá lásku pravou,

její láska stále proudí ji hlavou.

Její bledou mrtvolnou pleť,

smáčí slzy rudé jako krev, hleď!

Leží v hrobě, hřbitovní půdě,

díky své lásce i té zrůdě.

Leží a usíná v onom místě,

touží po pomstě.

Paprsky zapadajícího slunce,

chce jít se svou láskou ruka v ruce.

Kráčet životem s ním po boku,

zbavit se toho smutku.

Šla by za ním i do pekla,

prošla smrtí, před ním poklekla.

Její srdce pláče a hluboko krvácí,

smysl života se vytratil, vytrácí.

Mrtvolně bledá pleť bledne ještě více,

na cestě ztratila střevíce.

Rudé kruhy kolem očí a strhaná tvář,

z její tváře vytratila se zář.

Úsměv zemřel sešit je bolestí,

z jejího života vytratilo se štěstí.

Jsi opravdu mrtev? Přemýšlí,

její hlava už šílí.

V myšlenkách jejích je stále,

tančit s ním pod hvězdami na bále.

Chodí za ní do jejích snů,

když spí, i do těch mrtvých dnů.

Je její ochránce je s ní pořád,

chce mít pohřební obřad.

Hlídá si ji nenechá ji zemřít,

nedovolí ji tou cestou jít.

Nenávidí tento prohnilý svět,

je vadnoucí z růže květ.

Chce zmizet odsud do dalekých krajů,

třeba do dob Májů.

Chce se vypařit jako pára,

nechce se probudit do dalšího rána.

S bolestí na hrudi však musí jít dál,

i přesto, že osud ji vše vzal.

Ztratila vše,

získala nicotu......