Prokletí

Růže uvadá,

květina romantiků.

Ta dívka upadá,

do věčného spánku.

Ona ho milovala,

kvůli němu si život vzala.

Černé mraky blíží se,

do toho udolí poklatého.

On se celý třese,

jejího milovaného,

svědomí mu nedá spát.

To se nemělo stát.

Miloval jsem ji,

zabil jsem ji,

proto musím umřít já sám,

prve se ptám,

Anděli nebes, odnes mě do nebe,

a ted umírám tu pro tebe,

má drahá lásko...

Miluji tě, Miluji tě, lásko moje,

ty jsi ta krásná Silmoje.

Moje jediná Silmoje...

Kterou jsem miloval...

Bál se ji to říci,

ty jsi byla věřící...

Nechal jsem tě zemřít,

proto se jdu zabít..

Budeme spolu štastny,

a na věky...

Miluji tě....