Chrám

Opuštěný chrám

Stojí sám

Čeká na pád

Na vykácený sad

Na svůj konec

Až odzvoní mu zvonec

Zarostlý, prázdný

Starý, rozpadlý, chladný

Na starém hřbitově

Cítí se v domově

Jeho navlhlé stěny

A jeho zvony

Co už nikdo neposlouchá

Nikdo po něm nevzdychá

Chátrá na tom místě

Drží se na nohou nejistě

Zarostlý břečtanem, mechem

Neslyšícím jeho dechem

Zvon rezavý, špinavý

Hlas děravý, mrtvý

Věž co se rozpadá

Růže pod ní co uvadá

Neslyšící pláč, neviditelná bolest

Ve větru tichý šelest

Hroby jejich tam dole

Za ně svíce na stole

Za ty co se praly se životem

Byli jen prázdným robotem

Rvaly se dlouho, nakonec padly

Se ctí na ně vzpomínat, přestože zvadly

Vzpomínat na ně s hrdostí

Se slzami či lítostí

Prostě na ně vzpomínat.....

Za dávnou kamarádku, která se zabila když jsem byla úplně malá za Lindu pak za dávného spolužáka ze základky, který před 9-10 lety zemřel Honzu, a pak za Radka byt jsem ho znala jen od vidění a nepromluvili jsme spolu jediné slovo(proč tu je rozebírat nebudu)...byli inspirací pro konec...

Na jejich památku.... vzpomínám na vás....jste v mém srdci....