Noční přízrak

Byla tma a chladný vánek ošlehával jeho tvář. Měl dlouhé vlasy na ramena, zlaté oči a bledou tvář. Černý dlouhý kabát skoro až na zem, černé sáčko s rudou kravatou a bílou košilí a volné černé kalhoty. Vánek si pohrával s jeho vlasy... Zabočil do temné uličky když se před nim něco velkou rychlostí mihlo... Když se před sebe podíval stála tam překrásná tajemná bytost... měla kratší vlasy fialové třpytivé oči a černé gotické šaty, které ji vlály ve vánku... Dívala se na něj tak uhrančivým pohledem... uvedla jej do rozpaků... ještě chvíli se na něj dívala tím svým pohledem a pak se rozplynula.... v mlhu a uletěla v těle netopýra... neznámo kam. Chvíli tam ještě tak stál jako přimražený bez jediného pohybu... když se lehce vzpamatoval vydal se dál ke svému domovu... když zabočil znovu, zabočil do starogotické vily se zahrádkou... když se zastavil před brankou do zahrady zahlédl, že se v jednom pokoji svítí. Zamyslel se jestli při svém odchodu nezapoměl zhasnout... nevzpomínal si... Zadumal a dál se neznepokojoval... přešel zahrádku a vešel do vily... Když vešel, zaslechl šumění televize z onoho pokoje kde viděl rozsvíceno... Rozsvítil a vydal se po dřevěných točitých vrzajících schodech do prvního patra do onoho pokoje... Když vešel lekl se až mu srdce vyskočilo do hrudníku... vytřeštil oči a ústa se mu otevřela dokořán..."Zase ten přízrak?" vyjíkl... Její bledá tvář a ty krásné uhrančivé oči s leskem...smrti.

Vzala ho za ruku a najednou se ocitli na hřbitově... zaujal ho jeden náhrobek s povědomou tváří... a najednou ho to trklo! Ocitli se před náhrobkem tohoto stvoření... "Zamiloval jsem se du ducha?!" vyděsil se. Najednou ho to stvoření vrhlo do toho hrobu...

Najednou se prudce posadil... vyděšen k smrti. Vyděšeně se prudce probudil celý mokrý od potu. Srdce tlouklo jako na poplach... Zahleděl se do stropu...Byla půlnoc.... Najednou nad svou postelí zahlédl ono stvoření... ano to tajemné stvoření...Podala mu ruku a on omámen její mrtvolnou krásou a tím vším zmatením natáhl k ní tu svou.... a ona ho odvedla na místo kde byla uvězněna... mezi životem a smrtí...

Jeho tělo padlo k zemi...srdce naposled zatlouklo... jeho duše se vytratila... Zemřel a odešel s ní do věčných pekel...

Ze záhrobí

Adriana. Jmenovala se Adriana Lowesowá... žila v kryptě na jednom místním hřbitově... Měla odděné černé korzetové šaty až na zem...dlouhý černý závoj, který ji zakrýval obličej...lolita kloubouček ve vlasech...měla dlouhé bílé vlasy až na pas...měla mrtvolně bílou plet a červené zářivé oči, které byli černě orámované a černé rty... Ze své rakve vylézala jen po setmění... potulovala se po hřbitově a vyhlížela svou obět... Chůzi měla jako duch... Ale byla démon noci...dítě noci... k dáblovy se dala po smrti své jediné lásky... Má v sobě obrovskou bolest. Je samotářská a uzavřená. Po smrti Maria Lowese jejího manžela se kterým žila 50 let prodala duši dáblovu... ted je démon, který přináší dáblovi oběti a živí se krví... Její duše je mezi životem a smrtí... není živá ani mrtvá... Bloudí ve světě temnoty... Jednoho večera se na onom hřbitově zjevil jeden vlkodlak, který sem zabloudil z dalekých končin... Když Adriana zrovna bloudila po hřbitově... napadl ji... Prokousl ji hrdlo... a rozerval ji na kousky... a její srdce sežral.... ale pak začal litovat...

Zmizela na onen svět... Do pekel věčných...

Smrt Anděla

Byla opuštěná.... v koutě svého pokoje... schoulená a po tváři ji stékali slzy.... Tak hořký pláč a ta obrovská bolest v její hrudi... zase se nemohla nadechnout.... Všude tma a chlad.... třásla se.... stěny pokoje byli tak chladné.... vítr se jím proháněl.... venku řádila bouře... hromy buráceli.... to malé děvčátko.... mělo neviditelná křídla.... tedy jen pro normální lidi neviditelné.... byla anděl... opuštěný a smutný..... všude takový chlad... Pořád byla schoulená a slzy nepřestávaly téct.... snažila se zvednout... ale nohy se jí podlamovali.... plazila se po podlaze na konec pokoje.... byla tak vychrtlá a slabá.... na zemi ležely střepy.... z rozbitého zrcadla..... vzala jeden střep do svých roztřesených dlaní.... chvíly sledovala svůj obličej v tom drobném střepu.... najednou viděla před sebou celý svůj život.. ty časy štěstí..... viděla se smát na louce plné květin.... vůně.... ten potůček uprostřed louky..... kam si chodila jako malá hrát.... hrud se jí ještě více sevřela..... najednou si ten střep zaryla do ruky..... ryla a ryla se slzami v očích.... tak hořce plakala..... krev zbarvila její dlaně..... šaty... a celé tělo.... plazila se dál ven z pokoje..... po podlaze... plazila se chtěla vstát a utíkat... někam pryč..... daleko.... ale nemohla..... doplazila se před svůj temný prázdný dům..... lehla si.... všude hromy a blesky.... ona už téměř nevnímala.... pomalu umírala....... bolest ustupovala..... a nastal klid a ticho.....