Monstrum z tunelů

Na naší půdě jsem našla starý deník. Je mého otce, než zmizel beze stopy, když jsem byla ještě malé dítě, zde jsem našla odpovědi, ale ještě víc otázek. 

To co je v něm, je děsivé, tak vám to sem napíšu, protože jsem usoudila, že by o tom měla vědět veřejnost, ať to zní sebevíc šíleně. Zveřejním pouze část z deníku mého otce.

Já sama z toho mám husí kůži.

12.5.2008

Mám dceru, které je pět let, takže ta na ně věří, i když se ji snažím vysvětlit, že žádný strašidla ani bubáci pod postelí neexistují, ale je na to ještě moc malá a navíc který dítě v to nevěří?  

Jsem rok po rozvodu, dcera skončila u mě, jelikož mou bývalou ženu zavřeli do psychiatrické léčebny, poté co se pokusila o sebevraždu, já ji tehdy našel, ale to nebyl jediný důvod našeho rozvodu, byla to pouze poslední kapka. Aby jste to nepochopili špatně, já svou ženu opravdu miloval, ale poté co začala mít ty stavy a bludy, už to dál nešlo, pro ochranu naší malé dcery, chtěl jsem aby byla v bezpečí. 

Byl bych opravdu rád, kdyby má dcera nikdy nemusela poznat, jak je svět krutý a lidé, aby mohla navždy žít v bezpečí pohádky. Jenže to bohužel není možné, jednoho dne vyroste a začne žít vlastní život. Alespoň chci ochránit její dětství. Aby bylo šťastné jak to jen jde. Jmenuje se Emma a její máma Lenka. 

17.5.2008

Pracuji jako policista, takže už jsem viděl leccos, hlavně když je to Praha, přepadení, znásilnění, vraždy i sebevraždy, různá hrůzná místa činu, takže opravdu nevěřím v nějaká vymyšlená monstra. 

24.5.2008

Říká se, že v tunelech pod městem žije monstrum, ale já těm příběhům nevěřím. 

Je víc verzí, ale jedna z nich je nejčastější, avšak popis se nijak extra neliší. 

Prý je velké, děsivé a hlavně ty jeho oči, ústa plná ostrých velkých zubů, velké pařáty a žere lidi. Prý to údajné monstrum vzniklo v laboratoři před mnoha lety, jenže jim uteklo do tunelů a každého kdo se ho pokusil najít a zničit, či zajmout tak toho sežralo, ale prý existují spisy a záznamy z laboratoře o tomto pokusu, experimentu, jediná osoba co to přežila o tom napsala dopis, než spáchala sebevraždu, byl to dopis na rozloučenou. Měla to být nějaká doktorka Xenia Nikolajeva.

Což mě přijde jako naprostá blbost, jako taková městská legenda, na šíření strachu nebo bůh ví čeho. Ovšem na většinu lidí to působí. 

Bojí se něčeho o čem pouze slyšeli, někdo tvrdí že to monstrum viděl, ale jak by tedy ta osoba přežila? 

Dokonce vznikl takový klub lidí, kteří tvrdí že ho viděli, jelikož jim moc lidí nevěří. A já se jim upřímně nedivým. Kdo by něčemu takovému věřil? No já rozhodně ne. Vždyť to zní naprosto šíleně. Při tom jsou reálný věci, kterých by se měli skutečně bát. A já to mohu potvrdit, když jsem policajt a vidím různé hrůzy.

29.5.2008

Stále jezdím metrem do práce a zpátky domů a celkově po Praze a nikdy jsem žádný monstrum neviděl, tedy když nebudu počítat ty lidské. Ano bohužel lidé jsou opravdový monstra a ne jako z nějakých báchorek. 

Zrovna jedu domu za mou malou dcerkou, nemůžu se na ni dočkat, ona je světlem mého života, její úsměv a chichot rozzáří i ten nejtemnější den či noc. 

Tak se alespoň můžu těšit na něco kouzelného a krásného, to mě pravděpodobně právě ona drží při zdravém rozumu, po těch hrůzách které často vidíme a řešíme s mými kolegy. 

8.6.2008

Je tu jeden příběh, o který se s vámi chci podělit. Je to začátek vyšetřování. Opravdu divný případ, na kterém začínám pracovat. Ještě teď to vidím před očima a nevěřím tomu co jsem viděl. Větší hrůzu jsem doteď neviděl, za celou dobu co pracuji u policie.

Zrovna dneska mám dost špatný den, začal jsem řešit dost zlý případ, ještě že mám svou dceru.

Zavolali nás k velkému masakru v metru, který se táhne přes několik stanic v obou směrech. 

Všude samá krev, vnitřnosti, kusy těl, tedy jen to co z nich zbylo a toho není moc. Tudíž kde jsou do prdele těla?! A do této hrůzné scény, horší než z hororu, ten hrozný smrad, doslova puch smrti. Několik z nás to nevydrželo a pozvracelo se, já byl jeden z nich. Tohle jsem už vážně nevydržel, tentokrát to můj žaludek nevydržel, ale to se není čemu divit.

Dokonce i jedno metro úplně na sračky, jako by se po něm někdo prošel, ale to není možné, nebo snad je?! Nevím co si o tom mám myslet.

Bude trvat dlouho než to vůbec uklidíme, natož než najdeme toho kdo je za tohle zodpovědný. Jenže něco takového by člověk nezvládl, respektive mě vůbec nenapadá jak, to je na nás to zjistit, co se stalo, jak se to stalo a kdo je za to zodpovědný. 

Jenže.... Místa činu působí, jako by se tudy prohnal sám ďábel a ne člověk. 

Snažím se najít logické vysvětlení, ale na žádné nemůžu přijít. 

A ještě víc divné je, že se do tohoto případu sere vláda, jelikož muži v černé tam byli jako první a všichni máme zakázané o tom mluvit, každý z nás kdo tam byl musel podepsat papíry o mlčenlivosti, pod výhružkou. 

Takže si říkám, sakra co ta vláda tají?! 

Že by to nakonec nebyli pouze báchorky?! Můj zdravý rozum mi říká, že bych se do toho neměl plést, ale moje srdce chce najít pravdu o tom kdo nebo co je za to zodpovědný. Zvědavost je svině.

Takže tentokrát musím jet něčím jiným a jinudy. Po cestě domu píšu tohle, alespoň sem to mohu napsat, kdo ví, třeba to jednou někdo najde a přečte si to, až já už nebudu žít. A možná to jednou bude číst moje dcera. 

Ale jediný co vím jistě je že mi to nedá spát a budu pátrat po tom monstře, co je na těch příbězích pravdy, tedy pokud nějaká pravda je.

13.6.2008

Stále odklízíme tu děsivou spoušť. Vládní poskoci stále hlídají každý náš krok, podle mě tu jsou spíš abychom pravdu nezjistili, přijde mi že tady jsme pouze od toho abychom uklidili tento horor, než abychom vyšetřovali. 

Každá naše otázka, je okamžitě uzemněná slovy “Do toho vám nic není. Od toho tu nejste. Takže dělejte svou práci a na nic se neptejte.” 

Tudíž jsme to nakonec vzdali, nemá to cenu, od nich se nic nedozvíme, takže si na pravdu musím přijít sám. Už jsem se ozval svému příteli, i když se mu do toho moc nechtělo, nakonec se rozhodl mi pomoct, přeci jen to začalo zajímat i jeho, ale raději sem nebudu uvádět jeho jméno, kdyby tento deník padl do rukou komukoliv. 

Píšu sem tajně, vždycky když jdu na WC, tady nás naštěstí nehlídají, ale jeden stojí před dveřmi. 

26.8.2008

Nějakou dobu už pátrám po tom, co způsobilo tu katastrofu v metru, stále mám živé noční můry a řvu ze spaní, snažím se nespat. 

Podařilo se mi sehnat pár informací. Začínám věřit tomu, že to monstrum je skutečné. 

Za prvé, záznamy z kamer z metra. 

Na záznamech je vidět, jak kusy lidských těl zničehonic začnou létat vzduchem, ale není vidět co je trhá na kusy, dokonce začnou mizet v prostoru, ovšem nejhorší je ten hrozný křik, který mi trhal uši, doteď ten křik děsu slyším. Na asi dvou záznamech jsou vidět dvě žluté velké svítící tečky ve tmě z tunelů, ale jinak nic, jen křik, hrůza a děs, krev a vnitřnosti a pár kusů těl, to jediné z těch lidí zůstalo ovšem z většiny ani třeba ruka nebo noha. Všechno se to stalo hodně rychle. 

Vskutku je dost děsivé, že tak moc lidí během chvíle zemřelo, nebo minimálně zmizelo bůh ví kam.

Za druhé, část spisu o experimentu Ghou0863.

Podle tohoto útržku se jednalo o Ruský experiment, který vznikl na území Československé republiky v dobách komunismu. 

Experiment vedli ruský vědci manželé Sergej a Irina Katajev.   

Dokonce je zde i zmínka jména Xenia Gagarina, podobné jako z těch příběhů, jen jiné příjmení, prý vedla nějaký výzkum ohledně spojení zvířat s lidmi.

Z toho mála nevím přesně o co se snažili, ale pravděpodobně o spojení chiméry a ghoula. 

A ještě ta stará fotka.

No nevím co vytvořili, ale očividně stvořili nebo přivolali něco z temných koutů snad samotného pekla. 

Moc informací tu není, pouze malá část skládačky. 

Až se opravdu dost děsím toho co všechno běhá po tomto světě....

 _____

Tohle byl jeho úplně poslední záznam, než zmizel beze stopy.... Dodnes nevím co se stalo s mým otcem, ale snažím se to zjistit.