Zamčené srdce

 

Miluji tě už dlouhé roky

Díky tobě, přežila jsem ty časy

Za tebou vedou mé kroky

Ledový vítr čechrá mi vlasy 

Avšak už se asi nikdy neuvidíme

Alespoň ne v tomto světě

Po smrti se jednou shledáme

Ach, jak já hluboce miluji tě

I teď mě tvůj hlas drží

Jen nevím jestli to chci

Už mě tu nic nedrží

Jsi hluboko v mém srdci

Moje city nejdou vyjádřit

Když jsem tvůj hlas poprvé slyšela

Ještě jednou chtěla bych tě spatřit

Po nějaké době se do tebe zamilovala

Je těžké to vše říct správně

Nemohu přijít na správná slova

Cítím se tebou hluboce milovaně 

Nechci trpět stále a znova

Už tehdy jsem cítila, že jsme si souzení

Naše propojení, že patříme k sobě

Ale nevěřila jsem tomu, nebyla jsem naivní

Moje srdce už velmi dlouho patří tobě

Říkala jsem si, že o tom můžu jen snít 

Představovala jsem si to v nitru mém

Mnohokrát jsem chtěla navždy odejít

Snila a chtěla být po boku tvém

Cítila jsem, že mi rozumíš, aniž bys mě znal

Aniž bys věděl o mé existenci, ale přesto

Ironie je, že jsi se do mě skutečně zamiloval

To, že jsi si vybral mě, místo..., krásné gesto

Vyjadřoval jsi své pocity, které dobře znám

Mluvil jsi mi z duše, tak jako nikdo

Stejným stylem jako já, jak je to možné se ptám

To mě zaujalo, upoutalo mě, ty jsi ten kdo

Popisoval jsi, to jak se cítím, to v čem žiji

I když jsem pro to neměla slova sama

Ty jsi to řekl za mě, ani nevíš jak moc tě miluji

Žiji v temnotě, výhled z okna, venku je tma

Srdce mám zamčené a ty máš klíč

Chladné, zničené, zlomené, mrtvé

Oba dva po sobě toužíme, spalující chtíč

Toužila jsem po tobě, chci být v náruči tvé

Stát u okna a hledět do temné ulice

Do stínů stromů v parku, do tmy

Schovej ho do bezpečí, to moje srdce

Ať mu už nikdo neublíží, ztraceni jsme my

Ztracení, beze směru, jsme putovali

V husté mlze bloudili, než jsi mě našel

Osamělí, beze smíchu, k nebi hleděli

Za voláním mé duše a srdce, jsi šel