Nekonečná temnota

Unavená životem, bloudím tmou

Světlo už dávno nevidím

Tělo chvěje se, ale ne zimou

Nemohu spát, stále se budím

Zemřít jen, to už mi nestačí

Přestat existovat, to zní dobře

Mé nohy propastí kráčí

Ze slz hluboké moře

Nic už mě tu nedrží

Jaký má smysl existovat?

Láska, jako trny růží

Do neznáma cestovat

Už ani ty semnou nemluvíš

Nemá smysl se ptát 

Na volání mé duše neodpovíš

Na zamrzlém bodě stát

Usnout navěky, věčným spánkem

Bez možnosti návratu

Nic už nepomáhá, není mi únikem 

Nevidím skrze temnotu 

Z kůže kapky krve padají

Dolů k zemi, mohu jen snít

Bez tebe mě to zabíjí

S tebou chtěla jsem odejít

Jsi tak daleko, už tě neslyším

Proč jsi ke mně takový?

Miluji tě nejvíc, jsi pro mě vším

Chci líbat nahé tělo tvý

Mám pocit, že tě ztrácím

Ztratit tebe, nejhorší noční můra 

V husté mlze se vytrácím 

Uvnitř mě je skrytá stvůra 

Co jsem komu udělala?

Stála stejná otázka

Avšak bez odpovědi