pátek 26. ledna 2024

Nekonečná temnota



Unavená životem, bloudím tmou
Světlo už dávno nevidím
Tělo chvěje se, ale ne zimou
Nemohu spát, stále se budím

Zemřít jen, to už mi nestačí
Přestat existovat, to zní dobře
Mé nohy propastí kráčí
Ze slz hluboké moře

Nic už mě tu nedrží
Jaký má smysl existovat?
Láska, jako trny růží
Do neznáma cestovat

Už ani ty semnou nemluvíš
Nemá smysl se ptát 
Na volání mé duše neodpovíš
Na zamrzlém bodě stát

Usnout navěky, věčným spánkem
Bez možnosti návratu
Nic už nepomáhá, není mi únikem 
Nevidím skrze temnotu 

Z kůže kapky krve padají
Dolů k zemi, mohu jen snít
Bez tebe mě to zabíjí
S tebou chtěla jsem odejít

Jsi tak daleko, už tě neslyším
Proč jsi ke mně takový?
Miluji tě nejvíc, jsi pro mě vším
Chci líbat nahé tělo tvý

Mám pocit, že tě ztrácím
Ztratit tebe, nejhorší noční můra 
V husté mlze se vytrácím 
Uvnitř mě je skrytá stvůra 

Co jsem komu udělala?
Stála stejná otázka
Avšak bez odpovědi 

6 komentářů:

Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃