Chmury

Kdybych byla chladná,

jako led,

Nebyla bych na tom, 

jako teď.

Jsem paní temná,

bolest  není, jako med,

ve vzduchu, každý atom,

do nebe hleď!

Led, není moje duše,

ani srdce,

chtěla bych zemřít tiše,

vezmi moje ruce.

Krev, jako okvětní lístky,

rudé růže,

chladná věčnost, bez lásky,

bílá ledová kůže.

Ale tebe, bratře,

miluji nadevše,

miluji ze všech, nejvíce,

krev z ran setře,

jsi moje vše,

to nevyjádří, ani slov tisíce.

Kdybych nebojovala,

pro tebe,

tak pro koho?

Kdybych nemilovala,

právě tebe,

tak koho?

Kdybych byla ledová,

nemohla bych, ti dát,

mou hlubokou lásku,

vždyť víš, jsem jen tvá,

pro tebe, se nechci vzdát,

ach, co vše je v sázku.

Nemůžeme být spolu,

teď už ani způsobem,

jako doteď,

do propasti dolu,

on, jako by byl dubem,

mezi námi zeď.

Nevím, co mu zase,

začalo hrabat,

co mu zas je,

bylo by na čase,

aby mu přestalo jebat,

nevím jestli mě miluje.

Kdybychom oba dva zemřeli,

mohli bychom být spolu,

v našich palácích,

zahradách,

krvavých fontán,

mohli bychom,

dělat vše co chceme.

Nezní to krásně?