Novoroční přání

Dva úplně odlišní muži, jeden se jmenuje Boun a druhý Prem, mohou se tito dva muži do sebe zamilovat?
Jeden je extrovertní typ, druhý spíše introvert. Jeden je dominantní, ten druhý je submisivní, ale ne úplně.
Povahově jsou odlišní, ale mají rádi stejné věci.

Jsou, jako bratři.
Dost si začali rozumět, i když to tak na začátku vůbec nevypadalo, že by zrovna u nich mělo vzniknout, takto silné přátelství, ale stalo se. 

*
Leží na posteli a dívají se na seriál, k tomu jí pizzu, kterou oba dva milují a pijí víno. 

Venku je zima, blíží se nový rok. 

“Půjdeme na nový rok na pláž?” zajímá Prema.

Boun se usměje, lehce mu zrudnou tváře.

“To zní, jako pozvánka na rande.” ušklíbne se, musel si rýpnout. 
“Víš co, zapomeň na to....” zamračí se. 

“Ale no tak!” šťouchne do jeho ramena. 

“Dej mi pokoj Boune!” zamračí se ještě víc. 

“Půjdu s tebou a moc rád...” teď to myslí vážně.

“Ale, já už ne!” zavrčí na něj. 

*
Je naštvaný sám na sebe, že se musel zamilovat do někoho, jako je zrovna on. Avšak z druhé strany, není naštvaný, jelikož je jinak opravdu fajn, sám je v sobě zmatený. Ovšem i on do něj rád rýpe, v tom jsou oba dva stejní, takže nemá být vlastně proč naštvaný. Ani na sebe, ani na něj. 

Rozhodne se jít projít ven, má oblíbenou cestu, kam chodí, když nemůže spát, což je často, nebo mu není psychicky dobře. 

Zvedne se a začne se oblékat, venku je zima a sníh, nechce být nemocný. 

*
“Kam chceš jít?” jde okamžitě za ním, jenže Prem ho jen odstrčí.  

Potřebuje být asi chvíli sám, vlastně ani sám neví, je utopený ve svých myšlenkách. 

“Co se děje?! Preme!” chytne ho za ruku, snaží se ho zadržet, je zmatený. 

Vytrhne se mu a odejde z domu. Zrovna svítá, je mlha. 
Nejprve mezi domy jde pomalu, až se dostane k cestě, kam chodí, rozběhne se. Najednou je mu do pláče, neví proč. 
Stromy jsou pokryté sněhem, tak i cesta a okolí kolem něj. Miluje toto místo. 
Zastaví se a z očí mu stékají slzy. Nemůže pořádně dýchat, i z ledového vzduchu. Padne na kolena a z očí mu stékají slzy. 
Miluje ho, ale neví jestli on miluje jeho. Proč láska bolí?! Pomalu už nedokáže udržet své city a pocity k němu na uzdě. Proto také zničehonic utekl ven, neví vlastně pořádně proč. Možná, kvůli tomu, že ho miluje a měl pocit, jako by si dělal srandu z jeho citů k němu... Ovšem aniž by Boun věděl o jeho citech... Navíc za jeho reakci může i víno v krvi, je mu zima a připadá si, jako naprostý blázen a idiot, kvůli tomu jak zničehonic utekl pryč, ven do zimy a sněhu...

Když se pokusí vstát, tak se mu podlomí nohy, avšak než stihne dopadnout zpět na zem, někdo ho stihne dříve chytit...

Prudce se otočí...

“Boune?! Co tu děláš?” divý se. 

Ten si ho místo odpovědi přitáhne blíž k sobě, do vášnivého polibku. Což Prema opravdu překvapí, netuší co si o tom má myslet. Po polibku mu začne utírat slzy z jeho tváří, přehodí přes něj svou černou bundu. 

“Konečně jsem tě našel, pojďme domů.” promluví vážným tónem hlasu. 

Už je delší dobu světlo. 

Po zhruba hodině a půl dorazí domu. Svléknou si oblečení z venku. 

Boun po něm hodí suché oblečení.

“Napustím ti teplou vodu do vany, měl by jsi se zahřát.” prohodí.

Prem vůbec nechápe změnu v jeho chování, je zmatený, a co myslel tím polibkem?! 

Srdce má až v krku, buší mu jako o závod.

Nejraději by do té vany šel s ním. Má opět zvrhlé myšlenky, často si představuje kde co, o nich dvou. Touží po něm, je čím dál těžší se od něj držet dál.

Boun vyleze z koupelny a v tu chvíli se na něj Prem vrhne. Zatáhne ho zpět do koupelny a začne ho svlékat z oblečení. Hned ho začne líbat na ústa. Už to prostě nedokáže držet v sobě, najednou je jako dravé zvíře. Nakonec ho začne svlékat i Boun, netrvá dlouho a vlezou oba dva do vany. Boun se opírá o jeho hruď a Prem si najednou začne hrát s jeho penisem prsty. Vrní mu slastí do ouška, chvílemi se rozkoší prohne. S hlasitým vzdechnutím se mu udělá do ruky. Chvilku jen sedí opřený o jeho hruď, než se zvedne a otočí se ve vaně naproti němu. Tentokrát on uchopí do ruky jeho penis, začne po něm jezdit prsty, líbí se mu, jak začíná vzdychat při jeho pohybech, ušklíbne se. Po tak patnácti minutách se taktéž udělá. 
Začnou se navzájem umývat. Konečně jsou umytí, takže vylezou z vany a začnou se utírat. Prem vezme Bouna do své náruče a vezme ho do pokoje, kde ho položí na postel. 
Hned na to mu vsune svůj tvrdý penis do zadku, až po kořen, Boun lehce sykne bolestí, což Prema na chvíli zastaví. 

“Jsi v pořádku?” vypadne z něj, přeci jen mu nechce ublížit. “Mám přestat?” dodá. 

“Ano, jsem a jen to ne.” usměje se na něj. 

Ďábelsky se ušklíbne a začne hýbat svými boky a tvrdě ho šukat. Užívá si, že se ho konečně může dotýkat. Po zhruba deseti minutách se opět udělá, tentokrát do jeho zadečku. 

Jelikož je už den a jsou opilí, tak usnou, u sebe a nazí. 

*
Odpoledne se probudí s kocovinou. Moc si toho nepamatují, ale jelikož jsou oba dva nazí, dojde jim co se očividně stalo. Mají, jen nějaké záblesky, matné vzpomínky, na noc. 
Podívají se navzájem do očí, poznají že si oba dva zhruba pamatují to samé, myslí na to samé, nemusí nic říkat, aby věděli na co ten druhý myslí, či co chce říct, už se nějakou dobu znají, taktéž beze slov ví že mají oba vzpomínky v mlze, z toho co se dělo minulý den a v noci, natož co se dělo ráno. 
“Ehmnnn... Stalo se...” nestihne dokončit větu.

“Ano.” odpoví mu.

“My.... Jsme spolu...” vypadne z něj dál. 

“Ano.” potvrdí mu. 

Vstanou z postele, jdou se obléct do čistého oblečení.

Boun zjistí, že ve vaně je stále voda, takže ji vypustí, opláchne si obličej studenou vodou, aby se probral k životu, poměrně ho bolí hlava z množství alkoholu z noci. Ale musí se sám pro sebe usmát do zrcadla, právě ho něco napadlo. Ani on sám nedokáže už nadále držet své city a pocity na uzdě, přestává se ovládat, kdyby se ještě stále dokázal ovládat, tak by ráno nedopadlo, tak jak dopadlo, vlastně je za to rád. 

***O pět dní později***

Boun dorazí domu, kde žije Prem, má pro něj připravené novoroční překvapení. Už se blíží tma, což je optimální čas.

“Ahoj, tak co už jsi oblečený?” zajímá se hned ve dveřích Boun.

Prem jen kývne hlavou na souhlas. 

Venku už není sníh, kupodivu je celkem teplo, takže na sobě mají jen bílou košili a černé kalhoty. 
Vezme ho za ruku a táhne ho s úsměvem ven z domu, zamkne dveře. 
Dovede ho na pláž, kam s ním chtěl jít, před pár dny se ho na to Prem ptal, než utekl. 

Jeho překvapený výraz ve tváři se mu velmi líbí, je šťastný. Když ho dovede na místo, kam chtěl, zastaví a z kapsy vytáhne dvě prskavky, jednu podá Premovi, druhou si nechá, pak vytáhne zapalovač.

“Jaké je tvé novoroční přání? Něco si přej.” promluví k němu. 

Oba dva zvednou ruku s prskavkou do vzduchu, stojí naproti sobě a hledí si hluboce do očí. Po chvíli je Boun zapálí. Oba si něco přejí. Aniž by věděli, že si přejí úplně to samé. 
Už je téměř tma. 
Až prskavky zhasnou, tak si ho Boun přitáhne blíž k sobě, do vášnivého polibku. 

“Buď jen můj Preme. Miluji tě, už to v sobě nedokážu nadále dusit.” vyzná mu konečně lásku.

Ten, jen chvíli stojí jako socha, vůbec nechápe co se právě děje, připadá si jako ve snu. 

“Není to sen?” vypadne z něj nakonec.

“Ne, to není. Vážně tě moc miluji, už dlouho, jen jsem si to uvědomil nedávno, nějakou dobu trvalo si to sám sobě přiznat, ale opravdu tě miluji, jsi jediný po kom mé srdce touží.” přizná se.  

“Po tomto toužím už poměrně dlouho. Také tě hluboce miluji Boune, mé srdce taktéž touží jen po tobě. Velmi rád budu, jen tvůj. Buď mým partnerem.” odpoví. 

“Ano, budu tvůj partner.” znovu ho začne líbat. “Počkej chvilku.” dodá, zmizí a po chvilce se na obloze objeví ohňostroj, konečně padla tma. 

Přijde zpět za ním.

“Toto je pro tebe.” usměje se na něj a chytne ho za ruku.