pondělí 28. června 2021

Místo v nicotě


 Kde to jsem? Tma a ticho. Hrobové ticho a ty hlasy v mé hlavě. Padám hluboko do temné propasti. Propasti prázdné nicoty. Žádné světlo jen chlad a prázdnota. Nic tu není. Vůbec nic. Nic jiného než bolest, utrpení, žal. Nevím co je to za místo. Ani proč tu jsem a co tu dělám. Pocit zatracení. Ztrácím se v nicotě. Jsem mrtvá? Nebo co je to za místo? Cítím se jako bez duše. Mám vůbec nějakou? Jsem průhledná. Ztrácím se? Ale kam? Ta temnota kolem mě, bere mou duši, mé srdce, mě samotnou. Není tu nikde nic. Jen černá prázdnota. Že by nastal můj konec? Tíha života mě táhne dál dolů do té propasti. Nevím kdo vlastně jsem. Ztracena na místě v nicotě.


Najednou přijde tvrdý náraz. A kolem mě se objeví milióny rudých očí a kolem mě se ozývá děsivý mučivý křik a nářek. Netuším kde to jsem, ale pocit strachu sílí. Cítím velký strach. Něco tu je, ale já nevím co. Ten hluk v mých uších. Myslím, že mi z toho děsivého hluku praskne hlava. Řev a křik je silnější a přibližuje se. Rudé oči v temnotě se blíží ke mě. Co je to za stvoření a monstra? Co jsou sakra zač?! Chci křičet hrůzou, ale nemohu. Mé tělo mě vůbec neposlouchá. A tak jen sedím uprostřed ničeho v temnotě a jen pozoruji jak se to ke mě blíží. Tlak v mé hlavě je nesnesitelný. Nemohu nic dělat ani utíkat. K těm rudým očím se přidají ještě prázdné mrtvolně bílé oči a jak mám ruce na onom divném povrchu, ucítím divnou kulatou věc pod rukou. Chvíli mi trvá než mi dojde co to je. Jsou to oči a hned na to poznám kosti. Ty monstra se blíží rychleji a rychleji. Až pocítím jejich doteky. Všude je zde cítit pach krve a hniloby. Pach smrti a teroru.

Blíží se můj konec? Ach, kéž by to byla pravda. Ty nestvůry mě začnou trhat na kusy a každá část mého těla se stává součástí jejich těl. Jenže ne jen každá část mého těla se stala jejich součástí. Roztrhali mou duši, která se taktéž stala součástí těch páchnoucích hnijících monster. Toto je horší než smrt.... Tyto bytosti se zkládají z nás lidí.... Zabíjí nás, živí se námi a spojují se s námi. My se stáváme jejich součástmi. To my jsme monstra. Ztraceni na místě hluboko v temném vesmíru...

středa 2. června 2021

Pustá země hlubin duše


 Duše řve a křičí 

Vážně to nestačí?

 Rány co se nezahojí 

 Život mě ubíjí

  Bez emocí a citu

 Bylo by mi líp 

V hrudi nicotu 

Další v srdci šíp 

 Temnota mě pohltila

 A bolest zlomila

 Lidmi zbita

 Životem zabita 

 Z očí stékají slzy 

Chladný kov na tepny dát

 Snad zemřu brzy

 Vše ukončit a vzdát