Zrovna se procházel po hřbitově . Procházky po hřbitovech ho uklidňují . Mají takové zvláštní kouzlo. Jsou tajemné a hlavně krásné. Miluje tajemno a záhady. Nějak ho to přitahuje. Navíc na hřbitovech je krásný klid nikdo ho zde neruší ani neotravuje. Chodí převážně v černé barvě , ale miluje i krvavě rudou a má krátké červené vlasy a zelené oči . Kolem očí nosí černé linky a nehty si občas lakuje na černo. Nemá moc přátel. A nenávidí lidi. Lidé mu dost ublížili hlavně ti jež jemu srdci byli nejblíže. Neznal něco jako lásku jen bolest a prázdnotu. Je mu devatenáct let. Poslouchal hudbu do sluchátek. A byl smutný až v depresi. Trpí těžkými depresemi už od dětství. Jeho matka zemřela při porodu a jeho otec ho kvůli tomu zavrhl. Žije se svými sourozenci. Má staršího bratra a starší sestru. Párkrát se pokusil o sebevraždu. Nevěřil lidem. Hodně se uzavřel do sebe. Párkrát skončil v psychiatrické léčebně. Podivýn , šílenec... Nikdo mu nerozuměl. Pomalu jediný koho měl byli jeho sourozenci. Ti se o něj kolikrát dost báli a tak nějak měli proč. Slzy mu stékali po tvářích. Znal jen bolest , žal , zklamání.... Občas se dost pořezal. Fyzická bolest je lepší než psychická. Nevěřil v to , že pro něj existuje spřízněná duše. I když po ní toužil jako každá bytost. Jak byl opět úplně mimo realitu ve svých myšlenkách a procházel tak mezi hroby tak do něčeho narazil. Když zvedl hlavu od země tak před ním stál mladý vysoký hubený muž s dlouhými černými vlasy v culíku , červenýma kontaktníma čočkama s černými vzory , černé linky kolem očí , byl oblečen celý v černé barvě a měl dlouhý černý plášť s červenýma vzorama , které byli orámované ještě bílou , takže vyčnívali v černé. Ty vzory připomínali trochu obláčky. Chvíli si hleděli navzájem do očí jako mramorové sochy " Um.. Pardon.." zamlumlal muž s červenými vlasy. " To je v pohodě" odpověděl muž s černými vlasy. Ještě si chvíli beze slova hleděli do očí bez pohnutí než muž s červenými vlasy ho obešel a šel dál....
Opět nasadil sluchátka s depresivní hudbou. A rozešel se směrem ze hřbitova. Naštěstí bydlí kousek od hřbitova. Došel domů zul boty a odešel do svého potemnělého pokoje kde se převlékl do černého oblečení na doma.
" To už jsi doma ?" ozvala se starší sestra Temari. " Jo ségra" zamumlal. " A to neumíš říct ani to blbý ahoj Gaaro? Když se ukážeš doma?" řekla naštvaně Temari. Gaara si povzdychl. To by nebyla Temari. " Jo promiň" zamlumlal. " Na stole máš večeři" pronesla. " Jo hned tam budu" a Temari zmizela. Gaara se zvedl z postele a šel do kuchyně. Kde už byli na stole tři talíře s jídlem. Gaara se posadil na židli. Po chvíli se objevil v kuchyni i jeho starší bratr Kankuro. " Čau brácha " pozdravil ho Kankuro . Gaara se otočil " Jo čau" ...
Když všichni seděli začali jíst. Dalo by se říci , že to byl jejich zvyk. Měli brambory a maso se zelím. " Vážně dobrý Temari" ozval se Gaara. Ta se jen ušklíbla... Po zbytek večeře všichni mlčeli. Když Gaara dojedl umyl talíř a příbory " Jdu k sobě" a odešel zpět do svého pokoje. Kde si lehl na postel dal si sluchátka do uší a zíral do prostoru. Bylo mu mizerně. Ovšem to poslední dobou víc než obvykle a zhoršuje se to jen se snaží tvářit , že je mu tak nějak... Normálně? Snažil se usnout... Ale klasicky mu to nešlo. Jak jinak to je u něj normální.
Jak tak nemohl spát vzpomněl si na toho muže ze hřbitova. Tak nějak si vybavil ten divný a zvláštní pocit , když na něj hleděl. Pak si představoval jaké jsou jeho oči bez čoček. Jakou mají tak barvu.. Jak tak přemýšlel z ničeho nic si začal představovat jak asi tak vypadá bez oblečení... Jak asi vypadá nahý.. Najednou se zarazil ,, Počkat cože? Na co to kurva myslím?,, zděsil se. Nakonec se mu povedlo usnout. Avšak zdálo se mu o tom neznámém muži. Když se ráno probudil cítil se divně. Tak jak nikdy předtím. Nechápal co to mělo v noci znamenat a k tomu ony sny. Ve všech byl ten muž. ,, Bože můj co to má kurva znamenat? Nechápu to do prdele!,, prolítlo mu hlavou. Venku svítilo slunce a bylo teplo. ,, Asi během dne půjdu zas na ten hřbitov. Možná tam bude,, a povzdychl si. Převlékl se do oblečení na doma a šel si najít do lednice něco k jídlu. Postavil si vodu do konvice na ranní kafe bez , kterého nedá ani ránu. Kafe a cigareta. Ranní každodenní rituál. Než se mu uvařila voda našel si v lednici sýr a máslo a ze skříně vyndal toustový chleba. Namazal máslo na chleba, položil plátky sýra , dal na talíř a do mikrovlny . Připravil do svého černého hrnku kafe a cukr a pak zalil vodou. Vzal si popelník a krabičku cigaret se zapalovačem položil na stůl pak dal hrnek s kafem na stůl a hned na to talíř se snídaní a přesunul se ke stolu. Zapálil cigaretu a napil se kafe. " Dobré ráno Gaaro" do kuchyně přišel Kankuro " Jo dobré brácho " odvětil " Mohu si přisednout?" .. " Jasně proč ne. Chceš?" a podal k němu krabičku cigaret a tak si jednu Kankuro vytáhl a zapálil si , přisedl.
" Tak jak se máš?" ptal se Kankuro.
" No jde to... Asi " zalhal trochu Gaara. Upřímně už měl delší dobu v hlavě spáchat sebevraždu jestli se nestane zázrak aby to neudělal a proto se snažil před sourozenci působit v pohodě. Nechtěl zase skončit v psychiatrické léčebně či aby mu jeho plán zas někdo překazil. " Co ty? " zeptal se. " Já se mám dobře. Jen práce je náročná. Ale..." dál už to nedořekl. Včas se zastavil. Gaara má totiž od svých osmnáctých narozenin invalidní důchod stupeň 3 kvůli špatné psychice. " Dobré ráno chlapy . Dej mi cigaretu Gaaro " Temari se probrala z mrtvých. Gaara ji podal krabičku " Dík" a zapálila si. Gaara mezitím snědl snídani a dopil kafe. Umyl po sobě nádobí a odešel do pokoje kde si v koupelně pustil vodu do vany. Vlezl si do vany a relaxoval. Zavřel oči a uvolnil se v teplé vodě , která stále tekla. Avšak po chvíli opět přišli ty úchylné představy o tom neznámém temném muži. Už zase si začal představovat jak asi vypadá nahý... A podvědomě mu ruka sjela na jeho penis až sebou škubl když zjistil , že mu stojí jako svíčka. ,, Co to kurva ! Tak takhle to prostě dál nejde ! Sakra ! Musím ho najít ať je kdekoliv ! Kurva ! ,, a tak si ho začal honit a ony představy ho očividně dost vzrušili , protože se téměř hned udělal. Jen co se udělal rychle se opláchl , umyl si tělo a vlasy a rychle vylezl z vany vypustil vodu usušil se a okamžitě se šel obléct do oblečení na ven. Rychle si udělal černé linky kolem očí bez , kterých nedal ani ránu rychle se oblékl do nějakého sexy černého oblečení co bylo po ruce vzal si mobil , pustil hudbu do sluchátek a úplně nervně a rozklepaně si obul boty. Vzal si svůj klíč hodil sluchátka do uší a než někdo ze sourozenců stihl říct jediný slovo už byl venku... ,, Kde asi hledat ? Kurva ?! Že by ten hřbitov ?! ,, tak bylo jasno rozešel se rychlostí blesku na ten hřbitov. Stačil jeden jediný moment k tomu aby mu začalo hrabat víc než kdy předtím. Viděl ho teprve včera a to pár sekund možná minut a už ho nedokáže dostat z hlavy. Tohle se mu nikdy u nikoho nestalo a nikdy tohle u nikoho necítil. Jen u toho muže...
Došel ke hřbitovu a úplně mimo po něm začal splašeně jako smyslů zbavený pobíhat tam a zpátky a pořad dokola jen jinými cestami. Ale nikde ho neviděl.. Nenašel... Po několika hodinách co jako šílený pobíhal po celém hřbitově se k večeru na jednom hrobě zhroutil. Nedokázal to ani za mák pochopit. Nechápal co je to za pocity... Či city ? Sám nevěděl. Jediný co věděl bylo to , že ho prostě musí vidět... Byl zoufalý a zmatený. Nakonec když padla už tma odešel úplně zničený domů. Vešel prásk dveřmi klíč dal na věšák a rychle zmizel do svého pokoje a znovu třískl dveřmi. Tak se složil do postele a začal brečet. ,, Kurva proč cítím takovou divnou bolest na hrudi jen kvůli tomu , že tam nebyl ? ,, říkal si v duchu a ještě víc mu začali téct slzy po tvářích až měl úplně mokré triko od svých slz. Nějak ho měl stále před očima. A toužil po tom ho znovu spatřit , mluvit s ním , dotýkat se ho , hladit v těch jeho dlouhých havraních vlasech.... Vidět jeho pravou barvu očí...
A takto to šlo den co den ho chodil hledat na ten hřbitov... Trávil tam celé dny od rána do noci jako šílený.... Nejedl , nepil ... Téměř nespal. Takto přišel v noci domů opět bez úspěchu... Zmizel do svého pokoje kde se zamkl a vyhrabal své úplně nové žiletky. Slzy mu tekli po tvářích... Rozbalil jednu z nových žiletek a v návalu slz ostrý kov projel jeho kůží... Znovu , znovu , znovu a znovu a znovu až byl celý od krve. Nedokázal to pochopit ten pocit či city či co to bylo... Ale to , že ho nevidí a nemůže ho najít ho dohánělo k naprostému šílenství a taky k tomu , že když ho nemůže najít nechtěl už vůbec žít. Hlavně ten divný pocit jako by z jeho nitra z jeho duše cítil temnotu... Stejnou temnotu jako je v něm samým... Jako by se jejich temnota spojila... Propojila... Něco jako spoutání temnotou.... A tak ostrý kov se zarýval hlouběji a hlouběji do kůže až pomalu hluboko do masa... Slzy tekli silněji a silněji... Z jeho rukou stékali prameny krve... Tohle už přestávali být pramínky krve , ale prameny krve.... Gaara upadal pomalu do kómatu... Jenže to Gaara nevěděl pár podstatných věcí...
Z ničeho nic se u něj objevilo hejno vran a v mžiku už u něj stál ten tajemný muž ze hřbitova... A už ho držel ve svém náručí a políbil ho na ústa. Gaara otevřel oči a pohlédl do těch černých temných uhrančivých hloubek... Chvíli vůbec nechápal... Po chvíli si uvědomil , že je to ten muž ze hřbitova... Teď to spoutání temnotou cítil ještě intenzivněji a silněji... Jako by ho odněkud znal... Ale automaticky ho začal líbat a on se přidal... Aniž by si vzpomněl... Vášnivě ho líbal , hladil ho v těch dlouhých havraních vlasech... Dotýkal se jeho těla... Aniž by si uvědomil , že mu přestala téct krev z těla... Ale cítil to spojení jejich temnoty... To propojení... Vášeň... Najednou byl Gaara povalen pod něj a začal ho svlékat , hladit po jeho nahém těle... Gaara byl vzrušením bez sebe... Touha , slast , rozkoš , štěstí... A něco silnějšího než cokoliv... Něco tak silného co nedokázal popsat... Během jeho doteků si Gaara začal najednou rozpomínat... " Itachi... Uchiha..." vydechl.... " Ano.. Gaaro..." vydechl Itachi... Hladil jeho tělo až si ho otočil a do jeho krásného zadečku mu natvrdo a nadoraz vrazil svůj penis ... Mohl jsou to oba dva démoni.... Gaara zavrněl slastí... A Itachi hned začal natvrdo přirážet rychleji a rychleji... Gaara si vzpomněl... Na vše... Jeho uzavřena démonická duše se probudila a vzpomněl si... Jen slastí hekal... Svými schopnostmi je oba zahalil svou démonickou čakrou , takže je nikdo nemohl vidět ani slyšet... " Vzpomněl sis koukám.." vydechl Itachi když ucítil , že Gaara procitnul... " Ano moje jediná lásko Itachi..." a vzdychal slastí jak ho Itachi mrdal do prdele... Oh , ano...
Takhle spolu šukali i ve vzduchu , po stěnách , na stropě... Gaara svými schopnostmi zahojil své řezné rány po těle...
Gaara a Itachi jsou staří démoni co se do sebe kdysi zamilovali...ve svém světě. Ale Gaara musel do lidského světa a zde ve světě lidí ztratil vzpomínky... Ale Itachi utekl hledat svou jedinou lásku Gaaru do lidského světa... A tak se shledali na hřbitově... Avšak Gaara si ho nepamatoval i když něco uvnitř něj ano... A teď se konečně probudil... Konečně se opět shledali... Spoutání temnotou... A teď spolu zmizeli do noci... Sexu a lásky si užijí celou věčnost...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃