Osiřelá upírka

 Bezcenost. Bolest. Smrt lásky. Seděla na okně a pozorovala hvězdy noční oblohy. Všude kam se podívala viděla jeho tvář. Bylo ji smutno. Ani ho nestihla oslovit dříve než se to stalo. Z bolesti nedokázala chodit ani na jeho hrob. A to mu tam chce nosit rudý růže, ale nedokáže tam jít. Pořád pro něj truchlī. Rány co se nikdy nezahojí. Toužila po něm a jeho lásce, ale byl mrtev a to ji bolelo nejvíce. Nedokáže ho dostat z hlavy. Když byla naposledy v psychiatrické léčebně nevydržela to a vytiskla si jeho fotky z facebooku. Občas chodí na jeho profil a vzpomíná na největší chybu svého života. Byl zrovna říjen, podzim milovala. Ale nebyla schopna vyjít mezi lidi. Bylo ji mizerně, ale podzim si užívala. Její úsměv zemřel. S jeho smrtí, ale i s jinými událostmi. Hodně lidí ji zlomilo. Ano moc věřila lidem a to ji zničilo. Nenávidí lidi.

Byla by raději mrtvá než žít s tou bolestí v sobě. Temnota ji prosakovala. Byla upírka takže nebylo tak jednoduché zemřít. Slunce ji nezabije i když jí je na slunci špatně a lovci ji nebavily. Nechtěla se nechat zabít odpornými červy jménem lidi. Milovala chuť lidské krve. Byla lovec noci. Byla nádherná. Červené oči , zlatavé vlasy a bílou kůži jako mramor. Byla chladná jako led. A bílá jako sníh. Milovala podzim a zimu. Tyto roční období byli jako ona. Byla náladová jako podzim a chladná jako zima. Byla nemrtvá, ale tak moc smutná. Lovci zabili její lásku v době kdy byla ještě člověk. On byl krásný čistokrevný upír z rodu Drakye. A ona se stala sestrou královny upírů. Ano královna upírů si ji vybrala už dávno za svou společnici věčnosti. Ano je sestrou královny upírů. Byli sestry konečně už i pokrevně. Před několika lety došlo k její úplné přeměně v upíra. Milovala noc a chladný svit měsíce.

Byla avšak moc osamělá. I když měla svou sestru, ale ta byla stále zaneprázdněna politikou. Takže se moc nevídali. Každá z nich byla z jiného místa. Sebepoškozovala se, ale rány se ji hned zahojily. Zrychlená regenerace. I když upíři mají smrtelné schránky jejich těla nejsou úplně jako lidská. Ano je to tak. Típádem když do sebe řízla žiletkou či skalpelem tak se ji rány zahojily hned. Takže to dělala pořád. Byla to její znuděná hra. Ráda si tak hrála. Život ji nudil i předtím než se stala upírkou. Nakonec se o ni začali zajímat lovci protože měla velikou moc a sílu a přeci jen je teď sestrou upíří královny. Je novorozená upírka ... Lovci si vzpoměli vážně brzy. No jo lidi, že? 

Takže začala její válka s lovci. Královna upírů se do toho vložila s mnoho svých klanů. Měla mnoho svých klanů a stále se přidávali. Lovci byli nakonec poraženi. A její matka a sestra si ji začaly více všímat. Teď měla o jednu hlavní starost méně, ale jen dočasně....tyto války jsou nekonečné...

Byla tak moc smutná a osiřelá. Cítila se jakoby už nikdy nedokázala nikoho milovat... Její teď už mrtvé srdce zemřelo s jeho smrtí... Stále na něj vzpomíná. On byl upír a ona člověk... Ale ne na dlouho . Nestihla ho ani oslovit... Její nejlepší kamarádka je královna upírů stará kolem 666 let. Už dávno se berou jako sestry . Potkali se kdysi na hřbitově když byla ještě na základní škole a od té doby jsou jako sestry. A teď už jsou i pokrevní sestry... Je jí 23 let a už navždy bude . Alespoň vzhledem, ale roky a staletí budou přibývat... Od jeho smrti se z ní stala ještě větší zkáza pro lidstvo. Začala zabíjet každého člověka, který ji přišel do cesty... Pohltila ji temnota a šílenství... Ach, cítila se hrozně a deprimovaně ... Její sestra stále řešila své klany , takže byla vážně sama... A tak putovala věčností osamělosti... Její jméno je Sylwia Crowe a upíří královny Lunare Wictori. Lunare patří k rodu Nigrae Lunam ( latinsky Černá Luna ). To je pro nemrtvé nejhorší věčnost v osamění... Většina upírů po staletích nesmrtelnosti se začne nudit a přestane je věčnost bavit , takže hynou z vlastní vůle... A ona k tomu též neměla daleko... Kdo by řekl, že láska na první pohled může takto někoho zničit... I přes to, že s danou osobou nepromluvíte jediné slovo ... Ale je to skutečné... Ano je to opravdu možné...

Milovala hřbitovy a opuštěná místa ještě za dob kdy byla člověk... Seděla na okně a vzpomínala na něj, válku mezi upíry a lidmi , na to jak se z ní stala upírka... Hleděla na hvězdy noční oblohy a rozhodla se jít na svůj oblíbený hřbitov ... Ano procházky nocí při úplňku milovala a tak se šla obléct a upravit... Vzala si na sebe černé šaty s velkým výstřihem a přes ně černý korzet s rudými růžemi, potom černé návleky na ruce , do vlasů si dala sponku bílou růží potřísněnou krví, a kolem krku si dala rudé korále. Kolem očí si udělala černé linky a na víčka nanesla černé stíny a potom vzala rudou rtěnku , kterou nanesla na své rty. Ano je gothic. Žije tímto stylem ještě z dob kdy ještě člověkem, ale to je asi jediné co se na ni nezměnilo. Vzala si černý kabát skoro až na zem ( na dlouhé gothic kabáty je magor, je to její posedlost i když necítí chlad a zimu , ale vzhledově je miluje, takže i když ji není zima tak je ráda nosí). Obula si černé boty a do uší nasadila sluchátka kde si pustila hodinový mix gothic hudby , do kapsy kabátu si dala mobil a krabičku cigaret se zapalovačem. Zabouchla dveře a zamkla. Vyrazila po schodech dolů. Žila v jednom starém domě, podkroví měla celé pro sebe . Dřevěné točité schody vrzali tak jak to u starých dřevěných schodišť bývá. Žije zde se dvoumi starými lidmi , kterým tento dům patří.

Byla temná noc... Zrovna když vyšla z domu ucítila tu vůni a přítomnost... Ach, Lunare... Vyšla ze zahrady a zavřela branku . Vešla na ulici a tam se ze stínu vynořila Lunare. Sylwia se za ní okamžitě rozeběhla. Už byla zvyklá, že se vždy zjeví bez ohlášení. Lunare se usmála. Když se jí Sylwia vrhla do náruče tak ji Lunare nečekaně políbila. Bylo jí jedno , že bude mít rozmazanou rtěnku po obličeji. Sylwia na chvíli stuhla. Ale najednou se přidala. Nechápala co ji to popadlo, ale začalo se ji to líbit... " Proč nejdeš ke mne do paláce Sylwio? Patříš k nám. Navíc já si tě vybrala jako společníci už dávno...Bez tebe je v paláci prázdno když jsi tak daleko.. Pojď se mnou ... A věci řešit nemusíš v paláci je všeho dostatek. Nemusíš být sama. Nemusíš být osiřelá." pronesla náhle Lunare. Sylwia se na chvíli zarazila. " Prosím ... Tento svět není pro tebe a ty to víš." dodala Lunare. Sylwia ji objala kolem pasu a začala ji vášnivě líbat na ústa a po tvářích... Nedokázala odolat... Jako by to v sobě potlačovala celou dobu... " Dobře půjdu s tebou. S tebou kamkoliv.... Lunare. " nakonec přikývla Sylwia. A tak je Lunare teleportovala k sobě do paláce. Ano Lunare jelikož je nejstarší žijící upír na světě tak umí teleportaci. I více osob než jen samu sebe. Ocitly se v temném paláci a Lunare ji odvedla k sobě do komnaty. " Odteď zde budeš semnou. Budeme mít tuto mou komnatu jen pro nás dvě. A jelikož jsem královna upírů tak asi chápeš jaká je to pocta moci spát se mnou v loži. Byla to velká komnata . Kupodivu zde bylo i něco jako postel a v rohu rakev. Velká rakev... Pro dvě osoby... A tak se z osiřelé upírky stal královnin milovaný mazlíček. Sylwia si nakonec přiznala, že byla celé roky zamilovaná do Lunare i když se trápila kvůli smrti onoho upíra , kterého nestihla oslovit. Avšak možná si raději udržovala zármutek a bolest z jeho smrti než aby měla zlomené srdce dvojnásob. Možná právě díky svým citům a strachu si od Lunare držela odstup tak jako úplně od každého.... Ale jakmile ji Lunare políbila jako by její srdce , které nebije ( skutečně nebije vždyť jsou upírky ) najednou roztálo a v tu chvíli se v ní všechny city k Lunare probudili a vyšli ven ... A tak jsou šťastný...