Moje princezna

 ...

Anime - Strawberry Panic
Pár - Shizuma x Nagisa
Typ - FanFikce
Žánr - Yuri
....

(Z pohledu Shizumi.)

Seděla jsem zrovna na mém místě. Miluji hřbitovy je tu ticho a klid. Utíkám sem před okolním světem. Tehdy jsem ji viděla poprvé. Měla hnědé vlasy v culíčkách a černé šaty. Byla sladká. To jsem si tehdy myslela. Chtěla se dotknout těch sladkých úst. Toho roztomile působícího těla. Vidět ji nahou. Svléknout z ní každý kus oblečení. Přesně takové dívky jsou můj typ. Mě je dvacet tři let. Jsem známá jako žena co dívky střídá jak ponožky. Jenže na této bylo něco jiného, jen nevím co. Vyčítám si, že jsem ji nešla oslovit. Ale stalo se, to nezměním. Nedá mi ovšem spát. Musím na ni stále myslet. Už je to několik měsíců zpět. Doufám, že ji ještě někdy uvidím. Chci ji oslovit.

***

Ležím ve vaně a relaxuji. Poslouchám gothic hudbu.

Začal chladný podzim. Ale miluji toto roční období. Je stejně ponuré jako já. Je sobota. Mám v plánu jít na hřbitov. Něco mě tam dnes táhne víc než obvykle. Jako bych tam dnes měla být z nějakého důvodu.

Umyju si své dlouhé bílé vlasy a mé nahé tělo. Opláchnu se příjemně teplou vodou. Když jsem hotová, vezmu fén a vysuším si vlasy. Jelikož je mám hodně dlouhé, zabere mi to jako vždy skoro hodinu.

Poté se jdu obléct na ven. Vezmu si černé teplé legíny, černé triko s dlouhým rukávem, dlouhou černou sukni s bílými lebkami, černý svetr, černý šátek kolem krku s bílými kostmi, teplý černý kabát se stříbrnými kovovými ozdobami. Obuji si boty. Černé stíny kolem očí už mám. Do kabelky dám klíče, mobil. Sluchátka do uší, ve kterých hraje smutná temná hudba. Zamknu dveře, vyrazím do ulic ke hřbitovu.

Mám zvláštní pocit, který nedokáži pojmenovat. Dojdu na hřbitov a procházím se mezi hroby. Je tu nádherně jako vždy. Zrovna když dorazím k mé oblíbené kryptě zahlédnu nějakou dívku, která je taktéž celá v černém oblečení a má hnědé vlasy. Chvíli mi trvá než mi to dojde. Je to ta tajemná žena, která mě uchvátila. Přesně na tomto místě jsem ji tehdy viděla poprvé. Tentokrát si už šanci utéct nenechám. Vydám se za ní.

”Ahoj. Já se jmenuji Shizuma Hanazono. Jaké je tvé jméno?„ představím se.

Otočí se na mě. Mlčí. Ale nakonec promluví.

”Mé jméno je Nagisa Aoi. Co tu děláš?„ zajímá ji.

”Chodím sem ráda. Nikdo mě zde neruší. Miluji hřbitovy a tajemná místa. A co na tomto místě děláš ty?„ odpovím.

”Já též miluji hřbitovy, ale na tento chodím za mou nejlepší kamarádkou. Jmenovala se Tamao Suzumi. Ale byla smrtelně nemocná už od narození. Věděla jsem, že ten den jednou přijde, ale i tak jsem vděčná za to, že byla mou věrnou kamarádkou.„ odpoví mi a ukáže na jeden hrob před námi.

Všimla jsem si až teď, že v ruce drží modrou růži, kterou položí na onen hrob.

”Upřímnou soustrast.„ pronesu, najednou ji obejmu a políbím ty úžasné rty, které jsem chtěla tak dlouho ochutnat.

Její tváře dostanou barvu růžových lístků růže. Bože je vážně tak rozkošná. A ty ústa.

”Děkuji.„ pronese.

”Já mám nejlepší kamarádku Miyuki Rokujou. Je možné, že zde taky skončí.„ vzpomenu si, že mé kamarádce našli rakovinu.

”To mě mrzí.„ je poznat, že to myslí vážně.

Obejme mě a políbí. Nečekala jsem to, ale mile mě překvapilo.

”Pojďme se procházet spolu.„ nabídnu.

Kývne hlavou na souhlas, chytí mou ruku a vvkročí vpřed. Následuji ji. Hustá mlha vytváří dokonalou atmosféru. Cítím štěstí, že ji opět vidím. Je to jako překrásný sen. Dnes bude úplněk. Obě mlčíme.

”Podzim je kouzelný.„ protne ticho.

”Ano to je. Správně magický. Má úžasnou atmosféru.„ odpovím.

”Vskutku pravda.„ odpoví.

”Co jít potom ke mě. Chci tě víc poznat. Před několika měsíci jsem tě tu viděla, ale bála se tě oslovit. Je to divné, normálně s tím problémy nemám.„ nabídnu a přiznám se.

”Dobře. Mile ráda.„ její úsměv je kouzelný.

”To mě těší. Udělám teplý čaj s medem. Případně nějaké jídlo, jestli budeš chtít.„ prohodím.

”Bude mi potěšením.„ usměje se.

Nějakou dobu jsme se ještě procházeli, než jsme odešli ke mě domů. Sundáme si kabáty a šátky. Poté i boty.

”Posaď se.„ a ukážu na křeslo.

Udělá tak. Odejdu připravit čaj. Neblaze si začínám uvědomovat, že mě přitahuje víc než jakákoliv jiná. Nejen vzhledově, ale rozumím si s ní. Je jako já a to se jen tak nevidí. Už tehdy mě okouzlila, ale teď je to silnější. Žena co mi nedá spát. Teď ji mám u sebe doma, nevím jestli se dokážu ovládnout. Bohové mě vyslyšeli, nebo ďáblové? Rozhodně něco ano. Ať už cokoliv. Když jsou čaje hotové přijdu do obývacího pokoje, položím tác na stůl.

”Co kdybych udělala palačinky?„ zeptám se.

”Klidně. Ty mám ráda. Dlouho jsem je neměla.„ souhlasí.

”Tak ještě počkej. Jdu je udělat.„ řeknu.

Sama jsem je nějakou dobu neměla, mám na ně chuť. Spíš mám chuť na něco jiného, ale snažím se chovat zdvořile. Přeci jen vidím ji podruhé v životě. Ona mě poprvé. Tak jak bych vapadala? Jako laciná kurva. Tedy to jsem, jenže u ní je vše jiné. Normálně vážné vztahy nechci, jen Nagisu nechci jen do postele na jednu noc. Nagisa je jako anděl co se mi objevil v životě.

Po dvaceti minutách je jídlo hotové, takže ho donesu na stůl.

”Dej si na ně co chceš. Nevím jak je máš ráda. Takže si vyber. Dobrou chuť.„ pronesu.

”Vypadá to pěkně. Děkuji. Taky přeji dobrou chuť.„ odpoví.

Pustíme se s chutí do jídla a k tomu pijeme čaj. Myslím, že se rozteču nad tím pohledem.

***Po pěti měsících***

Je začátek léta.

S Nagisou se stýkám už několik měsíců. Zjistila jsem, že jsem se zamilovala. Nestýkám se s jinými ženami. Přešlo mě to. V srdci mám jednu jedinou, kterou si přeji zjískat pro sebe. Změnila mě. Chovám se jinak.

Ležím v posteli utopená ve svých myšlenkách. Myslím na toho ďábelského anděla. Jsem zamilovaná až po uši. Dalo by se říci, že už od prvního pohledu na ni. Je noc, ale já opět nemohu spát. Kdo by řekl, že taková děvkařka kako já se může skutečně zamilovat? Zítra se máme opět vidět. Nemohu se na ni dočkat. Je úžasná. S nikým si tak nerozumím jako právě s ní. Ani s mou nejlepší kamarádkou.

******

Vzbudila jsem se v devět. Jdu si dát snídani a udělat kafe. K jídlu si dám koláč co jsem udělala včera. Až se najím a vypiju kafe, odejdu do koupelny, kde si připravím koupel. Lehnu si do teplé vody.

Mám v plánu ji dnes přiznat mé city. Vezmu ji do jedné zámecké zahrady. Párkrát jsme se líbali, ale toť vše. Měla jsem strach, že ji vyplaším a ztratím, když zkusím něco víc.

Po pár hodinách stojím připravena u dveří a čekám příchod mé lásky. Jsem nervózní. Mám na sobě černé šaty, černé síťované punčochy, černo bílé návleky na ruce, vysoké černé steelky, na krku bílé korále a různé řetízky. Přes rameno černou kabelku s bílou kostrou. Černé stíny kolem očí a černé rty. Můj normální vzhled. S mými dlouhými bílými vlasy je to luxusní kontrast. V kabelce mám potřebné věci na ven.

Konečně se ozve zvonek.

U dveří jsem rychlostí blesku. Otevřu je.

”Ahoj Nagiso. Moc ti to sluší. Ovšem ty vypadáš luxusně vždy.„ přivítám ji a můj úsměv září i přes temnotu.

”Ty jsi stokrát hezčí Shizumo.„ zasměje se tím kouzelným smíchem.

Utopila jsem se v těch nádherných růžových očích. Já mám šedé oči.

Vyrazili jsme na moje oblíbené místo. Myslím, že se hodí na vyznání mých citů.

”Kam půjdeme?„ zajímá se.

”Uvidíš. Mělo by se ti tam líbit.„ usměju se.

A tak jsme po půl hodině dorazili k zámecké zahradě. Vezmu ji za ruku a vedu ji dovnitř. Už zde kvetou růže.

”Bože to je nádhera.„ pronese.

”Ano to je. Miluji to zde. Líbí se ti tu tedy?„ chci vědět.

”Ano a moc. Trefila jsi se. Ale to ty do všeho.„ ten zářící úsměv, ach bože.

Ze záhonu utrhnu rudou růži a kleknu si. Chytím její ruku, podám ji růži.

”Miluji tě Nagiso Aoi. Buď jen má princezna. Žádnou jinou, než tebe nechci. Okouzlila jsi mě už když jsem tě viděla poprvé. A postupně se do tebe hluboce zamilovala. Nemyslím na nikoho jiného od doby co tě znám. Miluji tě celou. Tvou duši i tvůj vzhled. Tvé oči a tvůj úsměv. Prosím Nagiso buď mou princeznou.„ pronesla jsem.

”Díky tobě Shizumo Hanazono se do mého života vrátilo štěstí. Od doby co jsi mě oslovila na tom hřbitově můj život dostal znovu smysl. Ty jsi mé štěstí, ty jsi můj život. Miluji tě Shizumo Hanazono. Jsi můj anděl. Jsem jen tvá princezna a žádné jiné. Od teď jsme spolu jako partnerky. Taktéž žádnou jinou ženu nechci. Mé srdce patří jen tobě.„ odpověděla mi.

Myslím, že mi pukne srdce štěstím. Nagisa mě taktéž miluje? A chce být jen mou princeznou? Chce být se mnou ve vztahu jako má partnerka? Vykulím oči a hlava se mi točí dokola.

”T-ty mě taky miluješ? T-ty chceš být jen má? Ty chceš být se mnou jako moje partnerka?„ nechápu co se děje. ”Přijde mi to jako nejkrásnější sen. Je to opravdu realita?„ dodám.

Klekne si ke mě a políbí mě. Zadívá se mi do očí a odpoví.

”Není to sen lásko. Vskutku tě miluji a myslím to smrtelně vážně. Jsem tvá.„ potvrdí svá slova.

Dotknu se jejích prsou. Takže se ji mohu konečně dotknout? Dotýkat se toho krásného těla? Nemusím se držet zpět?

”Jsem nejšťastnější žena na světě. Tak moc jsem po tomto toužila. Touha po tobě. Po tvé lásce. Chtěla tě mít jen pro sebe. Chtěla se tě dotýkat, ale bála jsem se, že tě tím vyplaším a ztratím tě, takže jsem se celou dobu držela zpět, protože tvou ztrátu bych nepřežila. Bez tebe bych nedokázala žít. Změnila jsi mě. Kdysi jsem byla děvkařka, ale od doby co jsi mi do života přišla ty, vše se změnilo. Od doby co jsem tě viděla poprvé netoužím po žádné jiné, než jsi ty má lásko. Nevěřila jsem, že se může objevit žena do které se skutečně zamiluji. Ale objevila se. A tou ženou jsi právě ty.„ řekla jsem.

”Víš jak jsem ti říkala o té mé nejlepší kamarádce?„ zeptá se najednou.

”Ano vím.„ odpovím.

”Já ji milovala, ale nikdo to nevěděl, ani ona. Jsi první osoba, které jsem to řekla. Ale jak jsem poznala tebe, mému životu se vrátilo štěstí. Postupně jsem se ovšem zamilovala do tebe.„ přizná.

”Je zvláštní, že jsem tě oslovila zrovna u jejího hrobu. Navíc ten den mě na ten hřbitov něco táhlo. Nebylo to tím, že miluji hřbitovy. Doslovně mě to místo volalo. Nechápala jsem to do té doby co jsem si tě tam všimla.„ přiznala jsem.

”Osud?„ zamyslí se.

”Možná. Kdo ví.„ pronesu.