Málem jsem tě ztratil

......
Anime- Shiki
Pár- Natsuno x Tohru
Téma- Malém
Typ - FanFikce
Žánr- Yaoi
......

Seděl jsem ve svém pokoji a přemýšlel jsem nad city , touhou, láskou a smyslem života. Jaký smysl má vlastně život? Najednou se mi před očima objevil Tohru. Jediná osoba se kterou se vůbec bavím. Navíc Megumi je hrozně otravná. Je do mě blázen,ale mě přítomnost kohokoliv otravuje až na blonďáka Tohru. Je jiný než ostatní lidé. Nevím v čem se tolik liší,že se jako s jediným z lidí dokážu bavit a něco k němu cítit. On je jediný v tomto shnilém světě kdo mi rozumí a chápe mě. K tomu ten jeho úsměv a pronikavé oči ve kterých bych se utopil. Něco mě na něm přitahuje a v jeho přítomnosti jsem nesvůj a nervózní. Ach, už si opět představují jak asi vypadá nahý bez jediného kousku oblečení. Do háje co to semnou je? Jako bych to nebyl já. Tohle jsem nikdy k nikomu necítil. On je jediný za celý můj život ke komu jsem kdy dokázal vůbec něco cítit. Kdo by řekl,že se nakonec objeví někdo kdo dokáže rozpustit moje srdce z ledu? Prohrábl jsem si své fialové vlasy a nervózně se vrtěl na židli. Nenávidím tuhle vesnici a především lidi z vesnice. V tomhle bych si mohl podat ruku s Megumi. Je tento pocit láska? Nevím... Alespoň takto ji lidé popisují,takže soudím,že jsem zamilovaný do Tohru. Je to ironie co ? Jsem zamilovaný do mého nejlepšího kamaráda a k tomu mého jediného kamaráda. Avšak i když po něm tolik toužím bojím se mu vyznat své city. Přeci jen je to muž jako já no ne? Posmutněl jsem. Do očí se mi vnutili slzy a já se rozbrečel. Bylo mi smutno a na hrudi jsem cítil divnou bolest jako by mi měla puknout hruď. Jednou jsem mu to málem řekl,ale stále jen to málem. 

Seděl jsem ve škole a stále se musel dívat na Tohru. Tohru se mi moc líbí. Na to, že jsem byl navenek chladný. Ale i tak jsem dokázal milovat. Tohru je můj nejlepší kamarád,ale to už jsem říkal. Nejlepší kamarádi, ale já to cítil trochu jinak a intenzivněji. Až po uši . Ale nikdo to neví. Ke všem ostatním jsem chladný a necitelný až lhostejný. Tohru je jediná osoba co je mi blízká. Zbytek neřeším. Škola je otrava, ale musím do ní chodit. Megumi mě stále pozorovala asi si myslela,že o tom nevím, ale co já vím... Ale asi vím jak se cítí. To co pravděpodobně ona cítí ke mě já cítím k Tohru. Takže tak nějak... Začalo mi ji být trochu líto,ale marná naděje by byla asi ještě horší...

Dnes za ním mám zase jít. Chodím za ním každý den po nudné škole. Hrajeme různé hry a tak. Vždy se u toho smějeme a děláme kraviny div se neudusíme smíchy. Je s ním legrace. Naučil mě umět se usmívat a smát se. To on je smysl mého života. Nemohu se na něj dočkat. Rychle jsem se nějak oblékl a upravil se jako bych šel na rande bez rande. To je divný stav... Pro mě úplně neznámý... Nevím jak se to stalo, že jsem se do něj zamiloval. A vůbec do někoho... Megumi má smůlu mé srdce už začalo někomu patřit a to mému nejlepšímu kamarádovi Tohru. Když jsem se načančal vyrazil jsem...

Vyšel jsem z pokoje za ním... Slunce zrovna pálilo a bylo hrozné horko... Nesnáším slunce... Když jsem přišel k němu hned mě objal... Hned jsem měl chuť ho políbit,ale držel jsem se zpátky. " Dnes půjdeme k vodě Natsuno... " pronesl s úsměvem. Ta myšlenka,že ho uvidím v plavkách skoro nahého mě vzrušila " Nemám u sebe plavky" dodal jsem. " To nevadí. Mám své místo bez lidí" hned na to odpověděl a já zrudl. Vyšli jsme tedy k vodě. Styděl jsem se,ale byl jsem vzrušen až za ušima. No spíš vzrušen na jiném místě. Procházeli jsme kolem domů ve vesnici. Ty pohledy lidí ve mě vyvolávají chuť vraždit. Vskutku. Po silnici jsme nakonec odbočili na malou pěšinu,která vedla do lesa... Šli jsme lesem asi půl hodiny až pak se před námi ukázala velká rozlehlá vodní plocha. " Tak jsme tu..." opět se usmál. " Je to nádherné" úsměv jsem opětoval. Svlékl se do černých plavek a jeho tělo bylo dokonalé a tak sexy... Nemohl jsem z něj odtrhnout oči... " Jsi nádherný Tohru.." pronesl jsem. Nějak to ze mě vypadlo... " Opravdu si to myslíš?" zeptal se mě a já odpověděl" Ano myslím... Jsi prostě sexy.... " dodal jsem nějak to začalo jít ven samo... Nedokážu to ovládnout... " Nemusíš se přede mnou stydět Natsuno. Přede mnou ne" a tak jsem se tedy svlékl a jelikož nemám plavky tak jsem dostal odvahu a svlékl se úplně donaha. A hned na to skočil do vody. Tohru se přidal a též se svlékl úplně donaha abych se necítil divně či co já vím a hned na to skočil za mnou. Takhle jsme tam blbli až do západu slunce. Západ slunce jsme pozorovali spolu vedle sebe a nahý. Na tento moment nikdy nezapomenu. Takto divně se chová poprvé...

Ano toužil jsem po Tohru mé lásce. Snil o tom, že jednou budeme spolu, že mě Tohru taky miluje. ( Tohru se choval normálně jako by nic netušil, ale pravda je taková, že Tohru je zamilovaný do Natsuna. Ale ani jeden nedokáže tomu druhému říci jak jeden druhého miluje. Oba se bojí odmítnutí a oba se stydí to tomu druhému říci. Ale to je přirozené. Asi každý v této situaci by se bál a styděl, že? Takže je to úplně přirozené. Tak se oba trápí a sní o tom druhém aniž by to jeden tušil. ). Po koupání v rybníku jsme šli k němu domů. Když jsme zrovna seděli na jeho posteli tak se mě najednou Tohru zeptal " Co bys dělal kdyby se do tebe zamiloval muž?" vypadlo z Tohru. Tak tohle jsem nečekal, stuhl jsem a zrudl. " No.. uh, umm, jde o to kdo by to byl". Pak mě Tohru políbil "Já?" pronesl Tohru. Zrudl jsem ještě více. " No..um.. to bych byl ten nejštastnější chlap na světě mít tebe." vypadlo ze mě.

(Nakonec to přes to vzájemné trápení obou vypadlo, že jsou celou dobu vlastně více než nejlepší přátelé. Protože je jeden do druhého nesmírně zamilovaný). A tak jsme se přestali trápit díky strachu z lásky, ale dali se konečně dohromady. Konečně si dokázali říci jak moc se vlastně celou dobu milujeme. Naše láska přesahovala všechny hranice. Jeden bez druhého nedokážeme žít. Zemře jeden, zemře druhý. Nakonec jsme si to konečně vyříkali a přestali se trápit. Teď jsme spolu ve vztahu a nejštastnější na světě. V celém vesmíru. Hned na to jsme spolu měli romantický vášnivý sex. Konečně se jeden odhodlal doknout druhého. Pak jsme spolu začali spát každý den a moc si ten sex užívali. Protože byl z lásky a vášně. Opravdové lásky. O emocích a citech. Po těch letech utrpení jsem se konečně začal cítit šťastný. Šťastný jako nikdy předtím. Nějakou dobu jsme to drželi v tajnosti než to začalo být poznat... Avšak spíš jeho máma si toho všimla a též moji rodiče. Zbytek vesnice sice divně čuměl,ale bylo poznat,že si tím nejsou jistý... Takto jsme spolu byli skoro rok... Užívali si života,hráli si,blbli spolu tolik jsme se milovali...

Jedné noci se to stalo... Ráno jsem se probudil a když jsem vyšel z pokoje tak na židli u stolu seděla Tohru máma s deprimujícím výrazem ve tváři v tu chvíli jsem se zděsil. Vůbec z toho nemám dobrý pocit... Moji rodiče tam též byli. " Tohru je nemocný. Prý trpí neznámou nemocí. Chce tě vidět Natsuno." pronesla jeho máma. Já se zarazil a zděšení se stalo být na místě. " My o vás víme. Přeci jenom jsme vaši rodiče. Poznali jsme to. Takže v pohodě." tohle pronesla moje máma a já se na ní nechápavě podíval. " Jen běž. Je dobře,že jsi šťastný. Jen běž. Tohru tě potřebuje." hned na to jsem se rozeběhl jako o život za mou láskou. U jeho postele zrovna seděl místní doktor Toshio Osaki. " Jak mu je? Co se mu stalo?" lapal jsem po dechu. " Nevím v noci za mnou byla jeho vyděšená máma. Prý měl halucinace a zjistil jsem,že ztratil mnoho krve,ale netuším jak" odpověděl mi Toshio. " Nechte nás o samotě" řekl stěží Tohru. Toshio kývl hlavou a odešel z pokoje. Já si sedl k němu na postel a něžně ho políbil na ústa " Miluji tě Tohru" zašeptal jsem mu do ucha. " To já tebe také Natsuno" a políbil mě. Takhle to šlo tak týden než se to úplně zhoršilo. Nikdo stále nevěděl co to je za nemoc až po čtrnácti dnech podlehl a zemřel. Já jsem se psychicky složil a chtěl jsem zemřít. Chtěl jsem odejít za ním...

Šel jsem mu na pohřeb. Na rakev jsem mu dal rudou růži. Přestal jsem úplně komunikovat a jíst. Pár dní po jeho pohřbu jsem utekl z domova a začal jsem trávit veškerý čas u jeho hrobu. Až takhle jednu noc jsem se najednou prudce probudil na hřbitově u jeho hrobu. V černo černé tmě nejprve nic vidět nebylo. Až po chvíli jsem uviděl ty krvavě rudé oči v temnotě noci. Pozorovali mě. Nečekaně se mě něco dotklo zezadu a objalo mě to. V tu chvíli jsem ucítil kousnutí na mém krku. Něco mi prokouslo krční tepnu. Potom to zmizelo kamsi do noci. Probudil jsem se až druhý den a sluneční paprsky mi najednou hrozně vadili. Byl jsem malátný a unavený. Jako by ze mě odcházel život... Nikdo mě nehledal. Rodiče to chvíli zkoušeli,ale marně. Nehodlal jsem se odtrhnout od mé lásky. Nakonec přestali nosit i jídlo... Takže jsem zapomenutý... Takto to šlo několik nocí po sobě ... Až tak po týdnu kdy to přišlo znovu tak po kousnutí jsem ucítil jak mi něco teče do úst... Spolkl jsem tekutinu. Až teď jsem uviděl... " Tohru! " zvolal jsem radostí a štěstím... Avšak vypadal jinak... Byl bledý jako sama smrt a měl krvavě rudé oči... A jeho kůže byla chladná a ledová... Dal mi svůj polibek smrti.... ale i nového života... Když jsem se probudil seděl vedle mého těla.. Když viděl,že jsem vzhůru usmál se štěstím.... Od této chvíle jsem úplně stejný jako on... Jako má láska... Bledá mrtvolná kůže,krvavě rudé oči a chladná kůže... Stali se z nás shiki... A zmizeli jsme spolu do temné noci...