středa 5. srpna 2020

Věčný prostor...



V klidu odejít

Do věčného prostoru

Zbývá mi o tobě jen snít

Tvoje rozhodnutí ti neberu

Vždyt kdo by mě měl rád

Někoho jako jsem já

I jako kamarád

Vždyt jsem to přeci já

Depresivní ztracená duše

Kterou nikdo nestrpí

Je to jako by srdce prostřelila kuše

Nikdo na mě nelpí

Je to jako být mrtvý za živa

Ani to ne prostě být mrtvý

Jsem jen krkavců obživa

V bolesti a žalu tělo zalito krvý

Rudě vyhlížející voda, půda

Blíží se to a neunikneš

Vypadám jako černá vdova

Už předemnou nesmekneš

Ani mne neobejmeš, nepolíbíš

Neusměješ se na mne

Ani nedodržíš to co slíbíš

To zabíjí mne

Chybí mi tvé doteky, pohlazení

Čas strávený po tvém boku

Ach co to zlyším! Nejspíše zvonění

Zvonů pohřební písen po tom roku

Potřebuju tě k tomu

Zase začít žít

Bez tebe to nezvládnu

Nenechávej mě samu

Nenech mě tam odejít!

Bez tebe padnu....

Nedej mne temnotě...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc, za každý komentář, za každou návštěvu mého blogu. Snad se vám má tvorba líbí. 🌠🌌🌉🌃